Cca 7 km dlouhý okruh po NS Šipín, přes hradiště, zříceninu hradu Gutštejn a zázračnou studánku

U potoka - u 2. zastavení NS se spalo nádherně. Byl tady klid, silnice je vysoko nad námi, klády tlumí veškerý ruch. Dokonce ani moc velká zima nebyla. Vstávali jsme v 8, nebylo úplně jasno, ale bylo už teplo. Přímo jsme si to užívali. V plánu máme poměrně krátký výlet, není potřeba pospíchat.

Chceme si projít okružní NS Šipín. Měří skoro 7 km. Využívá značení turistických cest. Je to však samé nahoru a dolů. Je na ní 7 zastavení s informacemi o zdejším osídlení i o přírodních zajímavostech. Určitě se dozvíme spoustu zajímavostí.

Začátek trasy je nedaleko u Dudákovského mlýna na silnici z Okrouhlého Hradiště do Rozněvic. My začínáme na 2. zastavení, kam jsme včera dojeli, kde jsme spali a kde necháváme auto. Je vidět, že je to tady nově upravené, vysazené mladé stromky. Zdá se, že nový je zde i most přes potok Hadovka. Toto 2. zastavení je věnováno hlavně vodě (nedaleko je soutok s Úterským potokem) a všemu, co v ní žije a okolo roste.

Po červené přecházíme přes most a mírně stoupáme proti proudu potoka. Zpočátku to tady vypadá jako lesní pohřebiště, jak Ota prohlásil. Těžilo se zde dřevo, ale ještě tady zbylo spousta odřezků, špalíků, kůry a větví. Brzy to však opouštíme a jdeme pohodlnou širokou lesní cestou zaseknutou ve svahu. Vlevo občas mezi stromy zahlédneme zajímavé skály, pod námi vpravo si bublá potok. Do toho zpívají ptáci. Jinak je tu nádherný klid. Je vidět, že je všední den, nikoho nepotkáváme.

Na rozcestí U Starého mostu se dozvídáme informace o lese a proč je pro nás les tak důležitý. Původní starý most je o kousek dál nahrazen lávkou ze dvou klád a tenkým zábradlím. Samozřejmě se to docela pěkně houpe. Odvážní a zdatní jedinci se mohou od mostu vydat do strmého kopce. Budou u hradu asi rychleji. Určitě pohodlněji vede ke hradu žlutá turistická značka. Na rozcestníku jsme si to samozřejmě nepřečetli, takže v určitém okamžiku jsme už měli pocit, že sice jdeme pohodlnou cestou vzhůru, ale jinam, než jsme chtěli. Naštěstí po chvíli se cesta stáčí a skutečně vede ke zřícenině. Už jsme tady byli oba vícekrát, to však nic nemění na tom, že se sem rádi podíváme. Dokonce i Ota, který zříceniny moc nemusí. Jenže tady je docela na co koukat. Jen ho mrzí, že zdejší věž je stále ještě nepřístupná, i když se tvrdí, že se hrad opravuje.

Tento středověký hrad Gutštejn byl na skalnatém ostrohu nad Hadovkou postaven poč. 14. století. První písemná zmínka o něm je z r. 1319. O 100 let později - r. 1422 ho obléhal Jan Žižka a dobyl jej. Rod Gutštejnů zde žil až do 16. století - pak jim nestačil, svoje panství přestěhovali do Bezdružic a hrad zůstal opuštěn. Rod Gutštejnů vymřel až r. 1747. Do dnešní doby se zachovala věž, zdi parkánu, v kamenných až 150 cm silných stěnách jsou vidět střílny i okna.

Od hradu se vracíme po stejné trase k rozcestí U Starého mostu. Dál se pokračuje po žluté, stále ještě do kopce, tentokrát už do poměrně prudkého. Na téměř nejvyšším bodě je zastavení č. 5 - Brána Bezemínského hradiště - jsme na jihozápadním okraji. Je to jedno z nejstarších slovanských hradišť v západních Čechách o rozloze 4 ha. Jižně od hradiště bylo mohylové pohřebiště Bezemín z 8 - 9. století.

Jdeme po bývalém hradišti - po vrcholu kopce. Z vyhlídkové plošiny je vidět Vlčí horu, v lese je vidět i věž Gutštejna a lze tušit, že tam někde je i údolí Hadovky. O kus dál jsme na protějším svahu zahlédli kostel sv. Barbory v Šipíně.

Na nejvyšším dnešním bodu je 6. zastavení NS - nachází se na jihovýchodním valu zmiňovaného slovanského hradiště. Z této strany byl po obvodu hradiště vyhlouben příkop hluboký 2 metry - díky vykopané zemině tak vznikly až 4 metry vysoké valy, které byla zpevňované kamennými bloky, trámy a palisádami. Byly široké 3,5 metru, stále je ještě vidět tyto valy v délce víc jak 1 km. Na severovýchodě bylo hradiště chráněno přírodními strmými až 75 metrů vysokými srázy nad údolím Úterského potoka. Na severu a západě jsou srázy údolí Hadovky.

Prudce klesáme k Úterskému potoku. Přecházíme ho po lávce z klád a samozřejmě nekoukáme na značky. Pokračujeme po pohodlné cestě vlevo podél potoka. Vlevo za potokem vidíme jednu ze zřícenin zdejších mlýnů. Nejdřív nás překvapuje, že tu není žádné povídání o tomto mlýně, až po chvilce zjišťujeme, že tu není ani značka. Vracíme se k lávce, abychom zjistili, že značená cesta pokračuje od lávky do strmého kopce. I na tomto ostrohu nad soutokem Úterského potoka a Hadovky bylo hradiště Šipín. Ze tří stran - severní, západní a jižní jsou strmé skalnaté srázy. Na přístupové cestě, po které jsme přišli, byl 40 - 45 metrů dlouhý až 14 metrů široký příkop s valem. Podle archeologických nálezů zde bylo středověké osídlení v době od poč. 10. století do 2. pol. 13. století. Po nějakou dobu byla obě zdejší hradiště (Bezemínské a Šipínské) osídlena současně. Na Šipíně pak bylo správní centrum Přemyslovců. R. 1352 tady byl postaven kostel sv.Barbory. Původně gotický kostel byl r. 1709 přestavěn v pozdně barokním slohu. Byla zde postavena fara, r. 1788 škola, která byla později upravena na hájovnu. R. 1893 byla postavena nová škola. Stával tu i hostinec - ten se bohužel nedochoval. Bylo by to příjemné, kdyby zde bylo nějaké občerstvení.
Od 2. pol. 18. století do 50. let 20. století se Šipín stal vyhledávaným poutním místem se zázračnou Svatou studánkou. Ta se nachází o kousek níž při silnici a také při červeně značené turistické trase. Tam je i roubená kaple Panny Marie, kterou nahradil r. 1892 kníže Konstantin z Löwensteinu starší zde stojící kapličku. Roubené budky po stranách mají chránit prameny. Studánka je přístupná pouze v té levé budce.

Od kostela z rozcestí Šipín vede červeně značená asi 150 metrů dlouhá cesta k vyhlídce s vyhlídkovým altánem, odkud prý je vidět soutok Úterského potoka s Hadovkou. Původně jsem se na vyhlídku těšila, ale když jsme viděli, že po cestě vysokou travou nikdo nechodí, tak jsme se tam také nevydali. Navíc nevím, jak mezi hustými stromy by mohl být vidět nějaký soutok.
Scházíme po červené k silnici a pokračujeme dolů okolo roubené kapličky. Po silnici - jinak to bohužel nejde. Dole u Úterského potoka jsou vlevo i vpravo bunkry, které jsou součástí obranného systému zv. „Plzeňské čáry“ a pro nás poslední zastavení, i když ve skutečnosti je první. Tam jsou zapsány informace týkající se těchto řopíků.

Už nám zbývá jen jedna zatáčka a rozcestí Dudákovský Mlýn. Jsme na nejnižším dnešním bodu. Vpravo v lese jsou nyní nepřístupné zbytky původně velkého mlýna. Kromě mlýna s mlýnicí a obytné budovy tu stála ještě menší budova pilnice a v rohu další hospodářská budova. Součástí osady býval i zbrojní hamr. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví a prý se opravuje.

To už jsme u cesty, po které scházíme dolů k Hadovce a k autu. Kde je soutok, to jen tušíme. Byl to perfektní výlet. Jen na Gutštejně jsme potkali jedny mladé lidi a u kostela sv. Barbory na Šipíně skupinku cyklistů, kteří sháněli hospůdku. Jinak jsme všude byli sami. I to počasí bylo fajn, sluníčko svítilo a pěkně hřálo, ale protože většina cesty je lesem, bylo příjemně. Až u auta jsme zjistili, že na sluníčku je přes třicet. Mělo to jen jediný háček. Včera jsme chleba nesehnali, netušili jsme, že Šipín není vesnička a že tam chleba také nedostaneme. Takže bez svačiny, trochu hladoví, odjíždíme domů, kde na nás v lednici čeká oběd.

Cca 7 km dlouhý okruh po NS Šipín, přes hradiště, zříceninu hradu Gutštejn a zázračnou studánku na mapě