Černé rokle a Radotínské údolí

Černé rokle a Radotínské údolí

Takovým místům říkám příroda za humny. Člověk cestuje spoustu hodin po vlastech českých, neřku li v zahraničí a věci dosud neviděné má na dosah. A nebo tudy chodí aniž by si všiml.

Leč dosti teorie. Přijíždím na nádraží Praha – Radotín s plánem projít údolí Černé rokle a jako nádavek si přidat PR Radotínské údolí. Jdu od nádraží k náměstí Osvoboditelů a pokračuju ulicí Na Klapici a K cementárně ke stanici autobusů V Sudech. Je to asi dva kilometry a jede sem od nádraží autobus 120 a 256 ale proč bychom se neprošli.

U stanice zabočuju doleva do ulice V Sudech, podcházím trať a po chvíli i potok (ten tedy přecházím) a jdu pohodlnou asfaltkou s Šachetským potokem po levé ruce a po pravé strmě stoupající stěna údolí. Celé údolí je porostlé nálety vysokých dřevin takže kdo chce něco vidět a či nafotit z cesty, musí občas vyjít Doprava vyšlapanými cestičkami svých předchůdců ale dávat pozor na nestabilní kamenné sutě. Ale problém to není.

Párkrát vyběhnu a vrátím se na cestu s několika fotkami ve svém Canonu.

Asi po kilometru asfaltka pokračuje doleva a doprava z ní odbočuje kamenitá stezka vzhůru podél přítoku Šachetského potoka do Kosoře. Je to u místa na mapě označeného jako Mydlárna s velkou obstarožní ale využívanou budovou a zlým psem.
Stezka nás přivede přesně tam kam míříme, do ulice Nad vodárnou kterou se dáme doprava, pak do ulice Dolejší a příčnou ulicí V Borovičkách doprava za poslední ploty zahrad na vyhlídku, kde se otevře pohled na celé údolí a skály Černé rokle. Tady se chvíli kochám a fotím.

Pak se vracím stejnou cestou, ke kapli sv.Anny kde začíná Školská ulice. Tou jdu okrajem obce až na sám její konec. Nekončí u kapličky (málem jsem to zbaštil) ale pokračuje dál kolem nějaké firmy a pak se dáme doleva polní cestou kolem posledního plotu v obci (viz obr.č.28) Polní cestou podle mapy přijdu k lesu k ceduli hlásající PR Radotínské údolí. Hned vedle je ještě větší cedule se zákazem vstupu pod pokutou jejíž číslo má tolik nul že je ani nedokážu spočítat (kvůli nedalekému lomu kde se snad kdysi střílelo).

Vypadá to že když mě tu někdo načapá tak mě oběsej, zastřelej a hodí do rybníka.

Nicméně vstupuju a snažím se jít podle nastudované zvětšeniny z mapy.cz. Jinak bych určitě bloudil, cesty jsou málo používané a skoro zarostlé a les hustý. Trasa je dlouhá jen o něco víc než kilometr a když sestupuju z prudkého kopce k lávce přes Radotínský potok, spadne mi kámen ze srdce.

Jsem u Taslarova mlýna a zleva přichází červená od Chotče vedoucí kolem mlýnů na Radotínském potoce.

Tady už jdu cestou notoricky mi známou kolem již zmíněného Taslarova mlýna údolím potoka, na hlavní zabočím doprava k Maškovu mlýnu, kolem osady Cikánka a k lomům. Tam, protože vím že dál mě nic zajímavého nečeká, čekám já pár minut na autobus k radotínskému nádraží a jedu k domovu.

Jak to zhodnotit. Celá trasa do deseti kilometrů, něco zajímavého se vidět dá, ten kousek Radotínského údolí si asi příště odpustím.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy