Český Krumlov 1. den - zámecké divadlo, plavba na voru a noční prohlídka města

Neustále se utvrzujeme v tom, že máme naprosto bláznivé nápady. Tento dvoudenní výlet je toho důkazem.

Když jsem hledala, co by se nechalo mladým koupit k vánocům, padl můj pohled na plavbu na voru po Vltavě. V létě by si to mohli s dětmi určitě užít. Nás však zaujalo, že zkrácenou variantu dělají i o adventu. To je pro nás ten nejvhodnější čas. Na tuto dobu žádné výjezdy zpravidla nemáme naplánovány. 

Vybrali jsme si termín ve všední den na začátku prosince ve 14. hodin, zajistili si jeden nocleh - ať si ten výlet pořádně užijeme.

Ráno vyjíždíme, no ráno, dopoledne, někdy před 10. hodinou. Cesta trvá cca 2,5 hodiny, měli bychom snad mít čas se ve městě i najíst. Jenže potřebujeme natankovat, samozřejmě jen u OMV. Nejbližší pumpa je ve Strakonicích, to je daleko, asi bychom tam dojeli. Tankujeme v Plzni, takže skoro na 2. konci města. To je první zdržení, druhé je objížďka. To už se nám zdá, že oběd asi nestačíme. Uvidíme.

Naše cesta vede přímo přes Vlachovo Březí, kde je Panský pivovar Březí koza. Když jsme tudy vloni v létě projížděli, měli jsme smůlu, byla tady svatba a pivo už neměli. Měli by mít otevřeno od 9 hodin - prý bez záruky. Tak snad budeme mít dnes štěstí. Jenže málem to dopadlo podobně jako vloni. Výčep vidíme, někde uvnitř slyšíme, že tam někdo posouvá sudy, je však zamčeno. Naštěstí prochází okolo paní znalá místních poměrů, ví, kde má vzít za kliku a kam zavolat, že mají venku zákazníky. Mají 4 piva ve dvou dárkových balení. Dobrá, máme ho s papírovou krabičkou, ale máme ho. A to je hlavní. Večer na pokoji se určitě bude hodit.

Pokračujeme do Českého Krumlova. Jedeme už rovnou do míst, odkud budeme s vorem vyjíždět. Parkování u řeky v této části města je nejisté, raději auto necháváme na kopci u zámecké zahrady, kde se nechá zaparkovat zdarma. K řece to je necelý kilometr. Oběd jsme již oželeli, dali jsme si každý aspoň jablko a mandarinku. Máme tedy času dost. Zahrada je otevřená, jdeme se dovnitř na chvilku podívat.

Barokní zámecká zahrada je ze 17. století. Ani netušíme, že je rozdělena na 4 části - na severovýchodě je nejnižší terasa, která se nazývá Štěpnice nebo Královská zahrada. Na ní navazuje Letní jízdárna. V Dolním parteru jsou květinové záhony. Na jihozápadě je čtvrtá část - Horní zahrada, kde je krajinářský lesopark. U vchodu do té Horní zahrady jsme zaparkovali.

Právě tady je otáčivé hlediště. První otočné hlediště tady bylo postavené r. 1958 a vešlo se tam 60 diváků. Bylo poháněno lidskou silou. Bylo to první otočné divadlo v Evropě. Další rok tady byla nová točna až pro 400 diváků. V tomto roce bylo otočné divadlo otevřeno i ve finském Tampere. R. 1960 byla lidská síla nahrazena elektromotorem a na novou točnu se vešlo 550 diváků. Od r. 1994 točnu, na kterou se vejde 644 diváků (jinde píšou 658 diváků), pohání čtyři elektromotory.

Jeden pohled z otáčivého hlediště směřuje k letohrádku Bellarie. Tato osmiboká stavba byla postavena v letech 1690 – 92 v raně barokním slohu. Byl používán k odpočinku při procházce zahradou, také se tam hrávalo divadlo. Dnes tam jsou divadelní šatny a provozní místnosti patřící k divadlu.

Do zahrady jsme raději dál nešli. Také proto, že mělo být zavřeno a my měli strach, aby nám bránu někdo nezavřel.

Scházíme dolů k řece. Blížíme se k Plešiveckému náměstí a vidíme Boží muka - renesanční sloupová z r. 1648. Čtyřboká lucerna na vrcholu je se stříškou. Na náměstí jsou další dvě. Ta na rohu u uličky Nad Schody jsou podobná, ta druhá u Plešivecké ulice jsou tvořena hranolem se skosenými rohy, hranolovou lucernou, na které je deska s pěti komolými jehlany. Jsou ze 17. století, bližší rok vzniku asi není znám. Je to však fakt nádhera. Jsou tady i domy, které také leccos pamatují. Těch je však v Krumlově spousta. Vždyť r. 2003 tady byla vyhlášena památková zóna, která zahrnuje téměř celý jih města s řadou měšťanských renesančních domů, kašnami, synagogou. Končí u kryté dřevěné lávky z 18. století - je to jedna z nejdelších na našem území. Na tuto zónu na sever navazuje historické centrum, které bylo r. 1992 zařazeno na seznam dědictví UNESCO. Tam patří unikátní městská zástavba ze 16. století, která se vypíná nad romantickými meandry Vltavy, ale také zámek s barokním hledištěm.

Ještě jsme měli čas a tak jsme si prošli tuto čtvrť, kterou dokonce ani Ota neznal. Nevím, zda mohu říct, že centrem je úzká Rybářská ulička, která vede jen kousek od řeky a dál podle řeky. V jednom z objektů v ulici je ještě gotické zdivo, při stavebně historickém průzkumu, který byl prováděn v souvislosti se zapsáním centra na seznam UNESCO, bylo objeveno 12 barokních a 15 renesančních domů. V lokalitě byla provedena komplexní rekonstrukce a dostavba domů. Nyní to tady žije, bydlí se tu, jsou zde penziony i hospůdky a výstavní prostory. Dřevěná mola na řece slouží k uvazování loděk, ale také pro příjemné posezení.

Sraz jsme měli u Rybářské bašty 10 minut před 14. hodinou. Bašta měla otevřeno a tak jsme se šli aspoň trošku ohřát. Žádné teplo venku tedy rozhodně nebylo. Paní nás potěšila, že tam pro nás chystají nápoj na vor, takže jsme ho dostali s malým předstihem. Já si dala punč, Ota svařák. Plavec na nás čekal za domem u voru a když jsme stále nešli, tak nás šel hledat. Našel nás snadno a hned nás vzal na vor. Dostali jsme podsedák i deku a s teplým nápojem v ruce nám bylo fajn. Jeli jsme sami, takových šílenců v zimě na voru se asi moc nevidí.

Plavba není v zimě dlouhá, v létě se sjíždí i jezy, teď je na to málo vody. Takže jsme jeli jen k jednomu jezu proti proudu, pak po proudu k druhému a proti proudu zpátky. Plavec měl jen bidlo a krásně nám popovídal o historii vorařství, o vorech, ale také o městě, o historii tohoto místa, kde se těžil grafit, a o objektech, které jsou z řeky vidět - o kostelu sv. Víta, o zámku, o bývalém městském pivovaru, kde je dnes Egon Schiele Art Centrum. Plavba měla trvat 20 minut, ale ještě po půl třetí jsme pluli na voru. I když jsme toho moc nepropluli, byli jsme nadšení a zima - ta nám nebyla vůbec. Dokonce jsme si naplánovali, že sem musíme zajet v létě. To musí být úžasné. Dělají dokonce i noční plavby. Uvidíme.

Hlad se přece jen už trochu ozval. Nebyl by problém se zde někde najíst, ale Ota by se raději dřív zbavil auta, aby mohl oběd zapít pivem. Ještě to chvilku vydržíme. Nejkratší cestou už jdeme k autu. Náš poslední pohled patří na pěkně sluníčkem nasvícenou Křížovou horu, kde je barokní poutní komplex - kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže byla postavena mezi léty 1709 - 1710. Okolní ambity byly přistaveny r. 1726, šest kaplí křížové cesty bylo postaveno v pol. 18. století. To jsme ještě přemýšleli, zda se tam zítra nevypravíme. Ale nakonec nám to už nevyšlo. Nechtěli jsme domů odjet až za tmy.

Přejíždíme na opačný - severní konec města, kde v penzionu Vyšehrad přespíme. Tam je i restaurace - předem jsme si zjistili, že s velice příjemnými cenami. A to jsme netušili, jak dobře tady vaří. Hned po jídle jsme se šli ubytovat. Dlouho jsme se však nezdrželi. Jen jsme dali jídlo na večeři a snídani a samozřejmě i pivo do lednice. Brzy se stmívá a nás lákala procházka nasvíceným městem.

Jsme na kopci nad městem, k řece dolů vede serpentina pro pěší, jsou zde lampy, je to skvělé. Současně se nám otevírá nádherný pohled na osvětlené město s kostelem a zámkem. Za chvilku jsme u řeky a Budějovickou bránou vcházíme do města. Je to dvoupatrová čtyřboká věž, postavená v letech 1598 - 1602. Dochovala se jako jediná z devíti městských bran.

Najednou jsme ve starém městě a nestačíme se divit. Hlavně tedy já. Tady se musím přiznat, že jsem v Krumlově naposledy byla asi jako malá. Vždycky jsem preferovala procházky v přírodě a do měst plných turistů mne to nikdy nelákalo. Tentokrát jsme si to užívali. Je všední den a možná i proto, že jsou vánoční trhy zakázány, tak tu žádní turisté nejsou. Míjíme pár místních lidí, kteří spěchají z práce domů a to je tak vše. Atmosféra je však parádní. Vše je pěkně vánočně nasvícené, hraje příjemná vánoční muzika. Je tu taková pohoda.

Procházíme větší část starého města až na náměstí Svornosti, ke kostelu sv. Víta, k Vltavě a uličkami zpátky. Samozřejmě fotím, i když jsem přesvědčena, že se toho moc nepovede. Nakonec jsem byla překvapena, že noční fotky nejsou nejhorší. Každopádně sem chceme ještě zajít zítra dopoledne a vše a ještě víc si projít za světla.

Při cestě zpátky jsme se chtěli zastavit v Hospodě 99 v blízkosti Budějovické brány v objektu špitálu sv. Alžběty. Ve středověku zde byl komplex vzájemně propojených měšťanských domů. První písemná zmínka o špitálu je z roku 1400. Když byla r. 1598 k němu přistavěna Budějovická brána, byl přestavěn. Zrušen byl r. 1781 a klasicistně upraven na byty. Tuto hospodu jsem vybrala i proto, že nabízí nejen Prazdroj a zdejší pivo, které nám moc nechutná, ale i pivo z malých rodinných pivovarů. To byl byl perfektní závěr.

Jenže ouha, hospoda je zavřená. Ostatně těch zavřených hospod je dnes víc. O kousek dál je Hostinec U Dušků, Ota chvilku váhá, ale pak se rozhodl, že zdejší pivo přece jen ochutná. Třeba se zlepšilo. Bohužel ne. Já se naštěstí zviklat nenechala, jen jsem mu pomohla, aby se ho rychleji zbavil. Vždyť na pokoji na nás čeká pivo z Březí kozy. To bude určitě lepší.

Už se nikde jinde nezastavujeme, vyfuněla jsem kopec a za chvíli jsme v teple našeho pokoje. Ota pouští televizi, otvírá pivo, já chystám večeři. Po pozdním obědě moc hladu nemáme. Tohle pivo nám chutná. Každopádně jsme naprosto spokojeni.

Český Krumlov 1. den - zámecké divadlo, plavba na voru a noční prohlídka města na mapě