ČESKÝ RÁJ ( Retro 1985)

Pondělí

Ráno vyrážáme s mojů galánků Esťů na vlak a na Vsetíně přesedáme na rychlík Vsacan. Majú tu aj vagóny s kuřáckýma kupé, ale to je takéj jediná výhoda tohoto nešťastného vlaka, kerý má zpoždění jak hrom ! Do Pardubic tak dojížďáme nad časový plán a přípoj na Jičín je dávno v prkvančicách !! A tož tu poobědváme, pak sa ideme projít kúsek po městě a necháváme sa oblafnůt od jedné cigánky : hádá nám z ruky našu budúcnosť a chce za to 20 korun a eště 3 cigarety !!! ( a to mě eště vyvěštila, že to se mňů Esťa nemyslí vážně a ať sa na ňu vykašlu - to mňa teda dosť vytočilo ...) Do Jičína dojížďáme až okolo 6.hodiny večér. Zrovna sa krásně rozpršalo a tož to teda na nocleh venku nevypadá ani omylem. Léceme proto po městě a zháňáme nejaký nocleh po hoteloch. Všady je obsazené, všecky máme projíté až na jeden, ale ten je daleko a tož nechávám Esťu čekat ve městě u batohů a idu sa tam podívat sám. Úspěch !! Sice za spaní chcú neuvěřitelných 90 kč, ale nocleh je !!! S jásotem sa vracám ke galánce a idem sa tam ubytovat - hotel sa menuje Start. Pak eště na večeřu do restaurace, posedět do vinárny a pak do sprchy a spat.

Úterý

Vstáváme už o půl 10., na balkóně si vaříme na kapesním vařiču v kotlíku sáčkovů polévku. Na dveři nám sice bůchá uklízečka, ale dlabeme na ňu a z hotelu sa odhlašujem až po "snídani". Ideme na vlakové nádraží, tam si dáváme do úschovny batohy a busem jedeme do dědinky Prachov.Dojížďáme k jakéjsi turistické chatě a tady si kupujeme lístky do skalního města. K mojém velikém zklamání je centrální čásť skal aj s Císařsků chodbů pro turisty zavřítá a tož zbývá enom okružní cesta skalama. Je sice pravda, že tu majů dosť vyhlídkových skal s pěkným výhledem na skaly a aj okolí, ale skalní město mě připadá dosť malé svojů rozlohů a ani výška není nic moc - sú to tady prostě enom o neco vyšší Pulčiny !!! ( Samozřejmě až na "výzdobu" a geomorfologickou jevy, které jsou zde v České ráji naprosto unikátní !!!) Po prohlídce chvilku bufetíme u stánka s občerstvením - konečně na nebe vylézá ochrápané slunko - a pak sa vracáme do Jičína pro batohy. V restauraci superdrahý oběd : " řízek a la Rumcajz" a vlakem do Rovenska pod Troskama. Tady sa ptáme po noclehu v jedném hotelu, ale je to marné - všade majú obsazeno a tož si tu dáváme aspoň slabší večeřu a pivo a pak valíme na Hrad Trosky, kerý sa vypíná asi 4 km před nama.

Těsně pod vrcholem prozkúmávám jednu stodolu, ale je zamčítá a tak tu spaní nehrozí a pak závěrečným strmákem dostúpáme až pod romantický hrad. tady další hrozné zklamání - hrad je zavřítý, opravuje sa !!! Tož to teda NEEEE, já sem jedu takový kus - zdává sa ně o něm tak 15 roků - a já ho včil neuvidím ?!!!? Lezeme s Esťů přes hradní zeď, skáčeme z výšky dole na nádvoří a prozkůmáváme ho a aj hradní palác. Nad nama sa na velikéj sopečnéj skale tyčí věž Baba, vlevo je na eště strmější a vyšší skale věž Panna a obě sú nepřístupné. U Panny je ale malá s točitýma schodama a úplně navrchu je vyhlídková plošina. Akoráť zapadá slunko a je odcáď tak nádherný rohled, až ně hŕknú slzičky do očí - před Esťů ale nahlas nadávám, že ně do oka vletěla mucha !! Z hradní zříceniny sa dostáváme dírů v plotě k našim batohom, potem lesíkem pod hrad, gde sa staví nebo rekonstruuje jakýsi veliký hotel, je tam malá búda, gde je místo tak akoráť pro nás 2 aj s batohama a tak zalehnút do spacáků a spat ! V noci dobrá kosa...

Středa

Budíme sa do moc pěkného rána. Nad nama sa vypíná zřícenina hradu, kerá je osvícená ranním slunkem do tých najmenších detailů a iných podrobností a neco tak nádherného sem snáď eště v životě neviděl a tento pohled mňa ve vzpomínkách bude provázať snáď až do smrti !!! Fotku na památku si udělat nemožu, protože sa ně před pár týdňama pokazíl foťák a novů Směnu - ( ruský foťák) - nigde zehnat nemožu... Balíme sa a po strmé lúce zestupujeme do lesíka, gde k mojém velikém úžasu nacházáme malé skalní městečko Apoléna. Sú tady malé nádvoříčka a aj skalní brány - je to neco fantastického a lepší jak Prachovky - a dokonca tu majů aj pár slušných horolezeckých věží !! Tož toto místo sa ně z celého Českého rája lůbilo snáď nejvíc !!!!! Lesama a hlubokú zmolů sa dostáváme k rybníku uprostřed lesů, okolo samé chaty a další rokla nás přiváďá do dědiny Mladějov. Tady si v obchodě dokupujeme jídlo a na nádraží si u pumpy vaříme polévku a vlakem pak jedeme do Libušic. Odtáď je to po značce půl hodiny ke hradu Kost. Vidíme ho v dolině pod sebů až na poslední chvílu - teda povím vám lidi, že takový krásný hrad si člověk představuje negde na kopci a néé zašitý v údolí ... Hrad je ale fantastický enom zvenku. Ve vnitřku je jeden palác v rekonstrukci, v tom druhém je "enom" výstava všelijakých gotických svatých obrazů a madon a hlavní věž není přístupná !!!!

Naproti hradu si dáváme v restauraci oběd a pak ležíme na skale pod hradem a čekáme na autobus do Srbska. Já v něm zmožený tým hicem usínám a budím sa chvílku před tým, než máme vystupovat. Před nama je veličajzný Komárovský rybník, všady lidí a rekreantů jak much, ale majů tu písečné pláže a na břehu aj skaly. Ten úplně největší hřebeň ze skal sa menuje Sokolka. Je tu takéj dost bufetů, restaurací a stúnků s pivem a tak má člověk gde svlažit žíznivé volátko. A tož zbytek odpoledňa trávíme ležáním u vody, kůpáním sa a bufetěním a teprv k večeru sa zdviháme na další cestu. Krásnýma a velikýma roklama a pod velkýma skalníma stěnama stúpáme na hřebeň Příhrazských skal. Já sa ido podívat k jeskyni Modlitebna, což je místnost vytesaná ve skale a na zemi sú návěje listí. Vypíná sa na skalním ostrohu vysoko nad jakýmsi divokým skalnatým dolem. Lepší místo na spaní bysme nenašli a tož idu pro Esťu. Rozbalujeme spacáky a chystáme sa spat, já zkůšám vylúdit po Esti nejaké ty "noční radovánky", ale není z toho nic a tak sa hrozně urážám, ona potom jačí, že ju hrozně štípů komáři - mňa nic, heč - a tož to nakonec psychicky nevydrží a přitulí sa ke mně...

Čtvrtek

Budíme sa zas už o půl 10. a po snídani sa vracáme na hlavní hřeben a turisticků značku a okolo moc velikých a pěkných skal po schodoch zestupujeme do Příhraz k bazénu s bufetem. Občerstvujeme sa veliků limonádů, u hodnéj paní v bufetě si necháváme batohy a ideme do skal. Napřed lesnatým údolím, pak divoků skalní roklů na hřebeň a dostáváme sa k restauraci Na krásné vyhlídce a tož řeknu vám, že jináč sa tá hospoda ani menovat nemože a opravdu dělá svojém ménu česť - z venkovní terasy je nádherný výhled do rovinatého údolí Jizery a na město Mnichovo Hradiště. Pak chodníkem lesem a přes fantasticků Studenů díru, což je aspoň 150 m dlúhá a úzká skalní sútěska. Aj včil v létě je tu zima jak v ruském filmu !! Pak si prolézáme Drábské světničky. je to úžasný shluk skal, schodišť, chodeb a ve skale vyrubaných místností, keré tu ostaly po středověkém hradě. Vyhlídka též vynikající - vidíme Hrad Valečov, Mnichovo Hradiště, pod nama veliký rybník a vpravo v dálce město Turnov.

Nazpátek ideme inů cestů a po inéj značce a tá nás vede po okraju skal - a sú tady pěkné útvary a výhledy - k restauraci. Ideme sa podívat na nedaleký vrchol Mužský. Tož odsáď je výhled snáď na polovicu Čech, v dálce sú vidět dokonca aj Krkonoše ! Cestů zpátky mlsáme třešně a pak si dáváme v restauraci pivo. Po vrcholu skal přes Staré Hrady a po schodišťách a železných žebříkoch zestup dole k Příhrazom.Bereme si tam batohy, v hotelu si dáváme moc dobrý oběd a já pak zjišťuju, že bysme eště mohli stihnůt vlak do Turnova. A tak podle mapy lesem a zkratkama okolo obrovského rybníka Žabakor a kačení farmy až na jakúsi vlakovú zastávku, gde zrovna přijížďá ten náš vlak a bere nás do Turnova. Turnov je sice moc krásné město, ale bez nocleha a tak ideme po večeři do Mašova, což je dědina nad Turnovem. Už je skoro večer, je tady moc sympatická hospůdka a zme tu skoro sami a tak trochu " zapaříme" až do závěrečnéj a spat ideme na lúku za dědinů a ...

Pátek

... a ráno mňa Esťa budí, že ztratila peněženku !!!!!!!!!!!!!

( Teda šok jak blázen, protože já mám poslední stovku !) Po chvilce zmatkování a prohrabávání svršků a batožin sa peněženka nacházá pod Estiným spacákem ! Radosť nesmírná a tak snídáme, balíme a kolem hřbitova výstup do kopců. Kúsek strmého stoupání a stojíme před kamenným mostem se sochami svatých a hradem Valdštejnem. Je to správné hráďa, dokonca napůl zachované a romanticky přestavěné, ale paláce sú zavříté a tak toho kromě pár vyhlídek z hradu moc nevidíme...

Po Krokodýlí stezce zestupujeme k Sedmihorkám a v sedle narážáme na mohutné skalní věže Majáku, keré patříja do Hruboskalského skalního města a to je jedno z nejpěknějších u nás a já tu konečně vidím neco, pod čím si představuju pojem ČESKÝ RÁJ !!! Na skalách visíja hrozny z horolezců... Cestú k Sedmihorkách narážáme na nekolik upravených pramenů aj s deskami a letopočtem. Pak sa ocitáme v lidském mraveništi u místního kúpališťa a bufetu. Napřed s chuťů pojíme párky a pak už hurá do vody. Je kupodivu dosť Studená a takéj hluboká - a řádně ve vodě blbneme a potem sa opalujem ve zlatém písku pláže až do odpoledňa. Se Sedmihorkami sa lúčíme 5 nanukami a pak si konečně procházáme místní lázničky a po širokéj cestě ideme ke hradu Hrubá Skála. Asi v půlce cesty narážáme na krásné skalní věže a horolezce a toto v šecko pokračuje ve velikéj změti až pod hrad. Myší ďůrů sa dostáváma až navrch před hrad. On je to spíš zámek a teď slůží rekreaci ROH.

Zhazujem batohy a aj přes zákaz ideme na prohlídku všeckých nádvoří - na tom hlavním sa točily scény z filmu Princ Bajaja - nad nima sa vypínajů hradní paláce a věž. V zámecké restauraci eště na večeřu a už za súmraku scházáme dole do dědiny. Tady neodoláme a stavujeme sa v hospodě na pivo a díky něm pak na nádraží zjišťujeme, že nám to před chvílů pláchlo !!

Chvilku zkúšáme stop do Jičína, ale je to beznadějné a tak ideme na lúku za nádražím spat...

Sobota

... a ve 3 ráno nás budí deštíček !!! Rychlo sbalit a na nádr do čekárny. Brzo ráno pak odjezd osobákem do Hradca a Pardubic, tady snídaňooběd a rychlíkem do Hranic na Moravě. Tady máme moře času a tož ideme na prohlídku města a na náměstí si dáváme moc dobrý Valašský biftek za lidovů cenu. Esťu pak eště vleču k vyhlídce u sv.Jána a k Hranické propasti a ukazuju jí místo, gde sem měl před měsícem hňápnút dole !! V Teplicách nad Bečvů sedíme u piva v nádražním bufetě a pak už přijížďá vlak a v dešti jedeme dom do Brumova...

( Věšťba téj cigánky z Pardubic sa vyplnila do měsíca a do dňa...)