Cesta kolem Sázavy – od pramene do Žďáru nad Sázavou.

Cesta kolem Sázavy – od pramene do Žďáru nad Sázavou.

Koukám že se tu letos se Sázavou roztrhl pytel ale nedá mi to abych i já nepřišel se svou troškou do turistického mlýna a nedokončil své letošní posázavské putování.

Tím dnešním jsem měl vlastně začít ale okolnosti rozhodly jinak.

Jsem zase po roce na turistickém srazu ve Žďáru nad Sázavou a tak si výšlap k prameni Sázavy nehodlám nechat ujít. Cestu plánuju z Vojnova Městce, asi patnáct kilometrů severně od Žďáru.

Tam přijíždím autobusem před devátou hodinou, obejdu náves a kostel sv.Ondřeje a v parku nacházím modrou turistickou značku, která mne, jak pevně doufám, přivede do osady Nová Huť, necelé čtyři kilometry vzdálené.

Vycházím společně se zelenou, která ještě v obci odbočuje doleva ke Hlinsku a já pokračuju kolem rozbouřeného Městeckého potoka. Soudím že cesta nebude nejsušší, předevčírem byly v celém okolí přívalové deště kvůli kterým jsem dnešní cestu odložil.

Z obce stoupám vymletou pěšinou mezi loukami, zpětné pohledy k Městci a na okolní kopce příjemné, leč beznadějně zamlžené. Po pěšině ještě stékají drobné potůčky dešťové vody které mizí dole v potoce. Vystoupám na kopec a u odpočivadla svlékám lehkou bundu, je dusno a z okolních kopců stoupá hustá mlha. Slunce se sporadicky prodírá tmavými mraky a stále častěji získává převahu. Fandím mu a za odpočivadlem a lesní školkou vcházím do smíšeného lesa.

Tady už jdu téměř suchou nohou, les stačil absorbovat předvčerejší prudké deště. Občas míjím stékající potůčky, které jindy určitě zejí prázdnotou, teď jsou to přítoky Městeckého potoka. I tak je to velmi příjemná cesta lesem a loukou která mne kolem památníku padlého rudoarmějce Ivana přivede na okraj osady Nová Huť.

Tato osada má podle dostupných pramenů bohatou partyzánskou minulost, operovala tu partyzánská skupina Mistr Jan Hus pod vedením sovětských důstojníků. Jak jsem koupil, tak jsem prodal.

Takže na okraji osady přicházím na silničku, po které modrá uhýbá Doprava a já po ní pokračuju rovně, vlevo les a vpravo zahrady a roztroušené domy a pár stodol kolem cesty. Na konci osady silnička uhýbá doleva a já pokračuju rovně pěšinou lesem. Už na prvním stromu mé pozornosti neunikne žlutá trojúhelníková šipka, která, jak jsem se byl už informoval, by mne měla spolehlivě přivést k prameni.

Stalo se. Asi po dvou kilometrech odbočka z lesní silničky na pěšinu a potom i z té odbočka několik desítek metrů lesem mezi stromy na paseku s prameništěm.

Žulový kámen s nápisem a údajem nadmořské výšky 757m.n.m. Počasí se vybralo, fotím co se dá, i sebe samospouští, výraz tváře tomu odpovídá. Chvíli se zdržím, pak přichází skupinka halasících turistů, zdravím se s nimi a uvolňuju místo u pramene.

Sleduju prvních pár desítek metrů Sázavy, ještě bezvýznamného potůčku kterých jsou v okolí desítky. Ten posléze sestupuje do údolí a já se vracím na pěšinu která mne dovede zpátky k silničce. Nevracím se do Nové Hutě ale pokračuju po silničce, ještě jednou přejdu už trochu mohutnější potok Sázavy a pak rovnou cestou k myslivně Borek u hlavní silnice. Tu přejdu a pokračuju cestou lesem a pak na vedlejší silnici kolem NPR Radostínské rašeliniště do Radostína.

Radostín, obec s dvěma rybníčky a jednou (solidní) restaurací U Šimáka. Známá zastávka cyklo i pěších turistů, zvláště kolem poledne o víkendu dosti hustě obsazená. Ani já jí nevynechám a poobědvám, i jedno pivečko popiju.

Z Radostína pokračuju po modré na Synkův kopec, pak po silnici s cyklo k Velkému Dářku abych se tak vyhnul cestě přes NS Dářské rašeliniště, tam to znám a nerad bych se tam po vydatných deštích utopil.

K Dářku přicházím od rozcestí Padrtiny na hráz k loděnici a po několika fotkách se dávám Doprava po červené a stále sílící Sázavu sleduju většinou z povzdálí. Za Dářkem pokračuje k jihu přes soustavu rybníků, Nový, Železný, Stříbrný, v Polničce pak Hamerský a na okraji Žďáru Pilská nádrž s hotelem Talský Mlýn. Odbyl jsem poslední etapu jednou větou ale skrývá se za ní poctivých šest kilometrů. Pak ještě další čtyři. U zámku Sázava pokračuje přes Bránský rybník a posílena Stržským potokem přes Konventský rybník protéká Žďárem jako dospělá řeka a obrací se k západu do Havlíčkova Brodu. Ale o tom příště.

Co dodat. Trasu z Vojnova Městce k myslivně Borek jsem šel poprvé a to hodnotím vždy kladně. Klidná pohodová cesta lesem a loukami, za sucha ideální výšlap. Cestu od Dářka do Žďáru jsem vzal trochu na hůl ale myslím že jsem tu o ní psal už loni.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy