Cesta na Maltu

Fotografie (1)  • Foto: zblabka

Ještě před půlnocí se mi podařilo sbalit konečně kufr a po snídani v neděli ráno odjet na letiště. Neuvěřitelné se stává skutečností, odlétám na celý měsíc na Maltu.

Je nádherné počasí. Letadlo Alitalie prudce stoupá, míjíme Petřín i Beroun a míříme na jih. Alpy se v Jarním sluníčku nádherně lesknou. Jen pár desítek minut a přistaneme v Miláně. Letiště v Miláně je dobrodružné. Než se dostaneme na stojánku, křižujeme ranvej, na které přistávají a ze které průběžně vzlétají letadla. Vystupuju a špatně značenou cestou k tranzitu se dostávám přímo proti obchodu Ferrari. Neodolatelné lákadlo.

Dvě hodiny na přestup mi taktak stačí. Protáhnu se letištěm a dostávám se na jeho odvrácenou stranu - suterénní čekárnu vesnického nádraží, odkud odjíždějí autobusy přes celou plochu až k letadlům do Temesvaru, Skopje, Krakowa a taky na Maltu. Lidi posedávají na podlaze a celé to působí dojmem zapomenutého nádražíčka.

Přeplněný autobus nás odváží daleko, daleko k letadlu směr Malta.

Boeing na Maltu je naložený směskou turistů snad z celého světa. Jsem zvědavá. Míjíme Janov. Fascinující přistav, ze kterého vyplouvají desítky obrovských lodí. Letíme podél italského pobřeží. Je nádherně a ostrovy pod námi se střídají s azurovým mořem. Sicílie. Palermo. Etna. Kouřící zasněžený obr nad ostrovem.

Prudce klesáme a další cesta až na maltské mezinárodní letiště Luqa je jedním vyhlídkovým letem. Tak tohle je Malta....tisíce žlutých domečků a u nich tisíce bazénů - jakoby každý z nich měl svůj vlastní.

Uprostřed městeček nepochopitelně obrovské katedrály a pevnosti. Všechny je poznávám, je to jakoby je někdo zvětšil na počítačovém modelu.

Přistáváme na Maltě. Letištní hala v arabském stylu a návrat do dřevních dob. Letadlo zastavuje a cestující jdou k letištní budově pěšky. Na tohle si vzpomínám. Na ploše je 70 stupňů, tak jak je vyrobily motory letadel. Vůně leteckého benzínu.

První setkání s maltskou povahou. Nikdo nikam nespěchá - proč taky, Malta je malá a na všechno je dost času. I na zavazadla. V hale chvíli čekám na svého řidiče, který mě v nečekané chvíli vyfotí svým chytrým univerzálním přístrojem, kterým si mě zaeviduje a uloží do počítače školy. Na fotce vypadám trochu (dost) jako mimozemšťan :-)

Čeká mě cesta taxíkem přes půl Malty půl hodiny do školy. Stačíme mezitím projet několik neoznačených měst a vesnic. Pověsti nelhaly. Silnice jsou úděsné a i ta největší dálnice vypadá jako horší okreska. Jezdi se vlevo, ale díky dokonalému systému jednosměrek (dvě auta vedle sebe se málokde vejdou) a totální neukázněnosti maltských řidičů, kteří jezdí naprosto kde se jim zachce, to není ani poznat. Řidič mluví maltskou angličtinou. Další do sbírky. Kolik angličtin umíš, tolikrát jsi člověkem.

Vyzvedávám si na recepci školy svoji hotelovou kartu a po troše zmatku najdu i hotel. Stačila jen ta chvilka a jsem zralá na dobrou sprchu. Můj pokojíček je maličký a neumím si představit, že bych ho ještě s někým sdílela.