Cesta na Vysočinu - 3. Z Lysic do Brumova,Osik, Synalova a na Sýkoř - retro 2001

Ráno se budíme už před 7.hodinou. Vedle nás totiž zastavuje auto, vystupuje chlapík s rozbrušovačkou a zároveň s majitelem posledního domu v Lysicích se dává do práce na jeho plotě. Ten rámus by probudil nejspíš i nebožtíka ! Popojíždíme proto po silničce asi 1.5 km nahoru údolím na plácek u potoka, kde jsme byli včera odpoledne. I když je dnes svátek "moravských věrozvěstů", nedá se nic dělat - i my se musíme pustit do menší práce : Mira má na autě nad zadním kolem urvanou zástěrku a my ji musíme vyměnit. Jinak by mohl kamarád brzy od nějakého všímavého policajta vyfasovat pořádný flastr !! První zarezlý šroub se mi podaří vymontovat ven, ale ten druhý hajzlík má ztrhlý závit. To půjde dolů jen za pomoci gola klíče a ten si bohužel musíme někde vypůjčit ... Dobrá zpráva je, že konečně skončilo období dešťů a začíná normální letní den a když je dneska ten státní svátek, tak se do toho svícení Oskar obouvá s mimořádným úsilím už od samého rána...

Aspoň se v potoku umýváme a já se v domnění, že odteď už vše půjde hladce, převlékám do čistých riflí. Jedeme zpátky údolíčkem, cestou míjíme u většího palouku množství zaparkovaných aut. Vystupují z nich mužíčci v zeleném - ne, nejsou to Marťané ! Tito na sobě mají zelené kamizolky a v rukou lovecké flinty a zprovozňují stroj na metání hliněných holubů. U toho posledního domu si chceme půjčit nářadí, ale domácí pán ho nemá. Zato nám ale poradí, že hned na náměstí v Lysicích jeden borec opravuje motorové pily a jiné krámy - a i když je dnes sv.Cyrila a Metoděje - tak bude mít otevřeno.

Cestou tam vlezeme alespoň na nádvoří krásného barokního zámku, jeho předzámčí je upraveno klasicisticky. Já, protože jsem tu byl už 2 x, tak Mirkovi líčím, jaké nádherné interiéry se nacházejí uvnitř...

Chlapík, který je vlastníkem správkárny, je moc hodný a ochotný : půjčuje nám pořebný vercajk a snaží se nám pomoci a poradit. Stejně to ale dopadne nakonec tak, že ten proklatý šroub řežeme na střídačku plátkem od pilky na železo ! Mordujeme se s tím dobře přes hodinu, než se to povede ! ( Slunko pálí jak hlúpé a my z teho máme nervy nadranc !! ) Nakonec se dílo podaří - jsme z toho ale málem na infarkt - dáváme tam novou zástěrku a abychom se za tu dřinu nějak odměnili, tak jdeme na výborný oběd do spodní restaurace. Dáváme si každý dršťkovou polévku se dvěma chleby a jako hlavní chod tenké plátky voňavého bůčku s novým zelím a šesti knedlíky a to vše spláchneme každý půllitrem kofoly - MŃAM, MŇAM !!! ( A hneď je lepší nálada - v tom hicu, co je od rána ...)

K naší velké lítosti je na zámku polední pauza. My máme tak nabitý program, že si nemůžeme dovolit čekat ... a tak si jeho prohlídku necháváme na "příště" a opouštíme pohostinné městečko Lysice. Zanedlouho jsme v Bedřichově. Ten se nachází na kopci a vpravo od cesty vidíme na okraji lesa nějakou skálu. Za obcí rozcestí a my odbočujeme dolů do údolí k Lomnici. Po chvilce řvu na Míru, aby honem zastavil, protože v lese vidím nějaká skaliska. Jdeme to prozkoumat. Skalní stěny mrazových srubů z krystalické břidlice - nejspíš tvořeny rulou - nejsou bůhvíjak vysoké ani rozlehlé, ale je jich tu povíc a tak je křtím na Brumovské stěny !! Hned nad skálami je totiž vrcholek hřebínku, les tu končí a nám se odtud otvírá výhled na kotlinu s velkými lány polí a pastvin. Obzor je lemován tmavým hvozdem a z dolíku vidíme trčet jen jedinou střechu z vesničky Brumova na Vysočině, která je dalším cílem naší cesty. ( Náš valašský Brumov je sice městečkem, ale zas u nás nemáme skálu ani jednu jedinou - naštěstí jich máme dost u Lidečka a na jiných blízkých místech ...)

Autem sjíždíme ke křižovatce, odbočujeme vpravo a zanedlouho si už fotíme ceduli Brumova II . Pak pomalu projíždíme nevelkou obcí až na náves. Cestou míjíme i menší pilu. Od návsi vybíhá spleť uliček, její dominantou je opravená žlutá kaple, ale jiné pozoruhodnosti nikde nevidíme. Objevujeme obecní úřad a hospodu - oboje zavřené - vedle v obchůdku si kupujeme minerálku. Potkáváme jednoho staršího pána, který jeví značnou ochotu si s námi popovídat. Je to Brňák, který se tu rozhodl strávit zbytek života a při odchodu do důchodu se sem přestěhoval. O obci a okolí toho ví nejspíš víc, než jakýkoli starousedlík. Dozvídáme se, kde bydlí starosta - chceme ho totiž kontaktovat, kamarád Míra u nás pracuje v městském úřadě a má sebou propagační materiály o našem městě. To - že existuje náš Brumov a Brumov také tady na Vysočině totiž není náhoda : zdejší vesnička spadala pod pány z tehdejšího hradu v nedaleké Lomnici. A právě potomci těchto pánů se přestěhovali k nám do Brumova na Valachoch. Zvolili si ho jako hlavní rodové sídlo a provedli veliké renesanční přestavby na hradě - to aby se jim tu dobře a pohodlně bydlelo - v podhradí pak založili rybníky a pivovar a než došlo k vymření všech členů rodu, zažíval náš Brumov na tu dobu veliký "ekonomický boom" ...

Brňák nás informuje, kde přesně mladý starosta bydlí : " Ale bacha, je tam moc vostrej pes !!" Jdeme dědinou vzhůru, míjíme několik výstavnějších domů a hezkých chalup, na horním konci vidíme ve stráni chaty. Starosta je vlastníkem taky velice hezkého stavení. Horší je, že není doma. Dům je obehnán nízkým plotem a ten jeho pes je "vopravdu tak vostrej", že člověk nedosáhne rukou ani na zvonek, aniž by mu ta obluda neurafla kus ruky !!! A tak to vzdáváme a raději se vracíme do hospody, která je teď až do 15.30 otevřena. Potom až večer od 19.hodiny a zavírací doba je závislá podle toho, do kdy tu sedí hosté. Hospůdka je správná, před výčepem tu mají velký kulatý stůl a na stěně visí fotbalové tabulky. FC Brumov hraje taky kopanou a na nástěnce tu mají vyvěšeného i maskota jejich fotbalového klubu... Rádi bychom se někde osprchovali a tak se vyptáváme mladé šenkýřky a ta nám poradí, ať to za půl hodiny zkusíme v místním bývalém JZD, prý tam v tu dobu bývá krmič.

A tak se tam po chvilce rozjedeme. Krmič není v "kolchozu" sám, na klíně se mu uvelebila přítelkyně - ( asi dojička ) - a dost škaredě po nás pokukuje. Ale dopadne to dobře. Dostáváme svolení provésti hygienickou očistu a tak se na střídačku sprchujeme, umýváme vlasy a holíme se. I když po nás za to vše nic nechce, tak mu za ochotu strkáme jakýsi ten "obolus" na pivko a jeho přítelkyně nás vyprovází už radostným úsměvem...

Pak přejíždíme menší sedlo - je odsud hezký Pohled zpět na Brumov a okolí a tak focení - do sousední vesnice Osiky. Auto parkujeme ve stínu stromoví parčíku u většího památníku nějaké partyzánské tragédie ve středu obce. ( Teď předbíhám, ale asi za týden po návratu z Vysočiny běžel v TV na ČT2 dokument o té zdejší "tragédii". Neměli ji na svědomí Němci, jak jsme si mysleli, ale při setkání dvou skupin notně opilých partyzánů tu došlo k vzájemné přestřelce s fatálními následky ...)

My se s Mirkem vydáváme na větší tůru. Přes vesnici strmě vzhůru na louku a než vyšplháme pod les, tak se občerstvujeme chutnými slaďounkými třešněmi. Ještě nás čeká kratší stoupání hustým smrkovým lesem a pak postupujeme už jen zvolna po plochém temenu k vrcholu Sýkoře ( 702 m ). Je to nejvyšší "hora" široko daleko a okolo vrcholu se na prostoru více jak 70 ha rozkládá přírodní rezervace. Chrání javorovou bučinu s příměsí klenu a mrazové sruby a balvany. Jedno hezké, asi 8 m vysoké rulové skalisko, máme hned při cestě. Za ním se už nachází stožár TV vysílače. Přes kopřivy se prodíráme na lesní asfaltku a po ní se Prudkým zešupem dostáváme k hájence pod Sýkořem. Čeká nás tu příjemné překvapení v podobě pomníku Járy Cimrmana - tvář sochy je prý údajně jedinou jeho známou podobou. Vedle jsou Bradla a povídání o tom, kterak je "Génius" zrovna v těchto místech vynalezl ...

Z překrásného hřebene a další PP - ( střídají se tu louky s lesem a hájky a hromadami kamenů ) - se nám otevírají fantastické výhledy na okolní útulnou krajinu. Se sluncem v duši a maximální pohodě přicházíme až nad vesničku Synalov. Je ukryta v zeleni v jakoby zakulaceném kráteru ve svahu kopce a okolo jen lány polí a les. Spouštíme se dolů k vesničce a dostáváme se na její okraj. Silničku lemuje stará alej a patníky kolem cesty pocházejí snad ještě z časů 1.republiky. A nám připadá, jako by se tu snad zastavil čas ... Vidíme zvláštní starobylé mohutné domy - asi přestavěné z bývalých statků - a pak přicházíme na zcela unikátní náves. Její polovinu tvoří hasičská vodní nádrž, lemovaná nízkým zábradlím. Na vodní hladině krouží stále kolem dokola jedna čínská kachna a kousek pod břichem se jí v asi metrové hloubce plácá obrovský kapr !!! Část vodstva se dokonce nachází i pod velikou stodolou, která stojí nad vodou na pilotech.

Opouštíme malebnou vesničku - ( nevím jak kamarád, ale já se tu určitě ještě někdy vrátím ) - a zestupujeme z prudkého kopce přes zarostlý les a několik zcela nových jezů v roklině potůčku až dolů k potoku Besénku do hlavního údolí. Proti jeho proudu jdeme okolo Pilského rybníčka a PP - chrání se tu nějaké vzácné vodní rostlinky a obojživelníčkové. Kecáme a kecáme a já najednou skočím metr do výšky a šíleně zařvu, protože jsem málem šlápl na zmiji !!! (To si myslím já - ve skutečnosti to je jen přejetý slepýš !)

O kousek dál přicházíme k výraznému zákrutu silnice i potoka. Tady musíme přebrodit Besének na druhou stranu, protože na velice výrazném, 100 m vysokém svahu nad námi se nacházejí zbytky hradu Osiky. Výstup není dlouhý, ale svah dosahuje "tatranských" parametrů, UFFFF !! Z hradu není zachován ani jeden základový kamínek, vše je pohřbeno pod zemí. Zachovaly se tu ale příkopy a valy a jsou tu také v terénu zřetelně vidět místa, kde kdysi stávaly nějaké obytné budovy. Hrad neměl dlouhého trvání a ani se neví, kdy přesně vznikl... Ale hned za ním je na louce osamělý kostel sv.Stanislava i s malým hřbitůvkem, který vznikl na místech bývalé hradní kaple. Nynější kostel má červenou plechovou střechu a vše na něm žalostně volá po brzké opravě ...

Od svatostánku vede asfaltová silnička do Osik k našemu autu. Večeříme a já volám tatovi, oznámit mu, kde jsme a jak se máme ... Už za tmy přejíždíme zpět do Brumova a jdeme do hospody. Sedíme zde téměř až do 23.hodiny, ale moc nás to tu nebaví - protože zde došlo k výměně mladé hezké a ochotné šenkýřky za chlapa s jeho starů mamů ! Starosta na pivo nepřišel a tak mu Mirek píše krátké psaní, přikládáme ty materiály a pohlednice z našeho Brumova a poprosíme obsluhu, aby mu to předala. Moc ochoty ale nevidíme ...

Pak do auta a potmě opouštíme Brumov a pokračujeme údolím dolů k Lomnici, dokud nenajdeme příhodné klidné místo na parking a na spaní ...