Království bledulí v Chlébském.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Už před dvěma týdny přišel jeden z kamarádů s návrhem udělat si výlet do Chlébského za bledulemi. Každý rok v březnu tam proudí davy shlédnout koberce bílých kvítků. Touto dobou nahrazuje po pár březnových týdnů předcházející bílou sněhovou pokrývku jiná bílá. Záplava bílých hlaviček květů bledulí. Jinak celkem neznámou obec, kousek za více známým městečkem Nedvědice pod ještě známějším hradem Pernštejnem, zaplavují davy. Jejich cílem bývalo Chlébské již před r. 1953. V tomto roce tady totiž vznikla pro ochranu bledulí přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka. Výjimečná podívaná se rozkládá na rozloze 4,3 hektaru. Oblast je významná i rozsáhlými porosty suťových lesů. Bledule je ve volné přírodě poměrně vzácná, a proto je chráněná. Zákon ji zakazuje trhat, přesazovat, či poškozovat. Co málokdo ví, je chráněná dokonce i na soukromých zahrádkách. Pokuty nejsou nízké.
Původně jsme měli jet lakem, ale nakonec se jelo autem kvůli nějakým zastávkám, nesouvisejícím s výletem.
Za čím jedeme?
Údolí Chlébského potoka není jen rezervací, ale i Evropskou významnou lokalitou. Ani tady jsme si v té záplavě květů nevšimli, že by se někdo sklonil k zemi, aby si utrhl jednu domů. Skutečně se tu všichni návštěvníci chovají docela vzorně. Je to vidět na stopách bot v blátě, jak všichni opatrně našlapují, aby nějakou nepřišlápli. A to přesto, že je tu jedna vedle druhé. Úplně vytlačily trávu a jiné plevele. Původně jsem si myslel, že tu bude nějaký ten metr čtvereční s několika trsy, ale skutečnost o hodně předčila očekávání. Prakticky v délce asi 2,5km podél potoka se jedná o jednolité koberce rozkvetlých rostlin. Jen škoda, že nejsou barevnější. Na cestě jsou na dvou místech jednoduché mapky pro orientaci i nějaká ta infotabule s dalším rostlinstvem a ptactvem, v okolí se vyskytujícím.
Po průchodu údolím zahýbáme na konci u rozcestníku Kačiny Doprava po červené TZ, abychom se trochu prošli a nevraceli se stejnou cestou. Z dalších spatřených zajímavostí ještě v lese míjíme luxusní detašované pracoviště odborného lesního personálu a občas potkáme léčivý podběl.
Na další cestě mám možnost se pochlubit svými znalostmi horské flóry v podobě zvláštní bezchlorofylové rostliny, která tu všude u příkopů vystrkuje hlavy s ještě bledě zeleným náznakem zatím kulovitého vícekvětenství. Tahle zvláštní rostlina mně zaujala kdysi při Jarních cestách ve Vysokých a Nízkých Tatrách. Tenkrát mně to nedalo, google nebyl, takže jsem prošel notnou badatelskou prací v knihovnách, dopídit se, co to je za bezlistou rostlinu. Nuže, je to podle mě Záraza rusá, či devětsilová, cizopasící na kořenech devětsilu. Tady teprve vystrkuje nízké bledě zelené kopule, ale v rozpuku je pak docela barevná do oranžovofialorezava a já jsem ji vídával na Slovensku vysokou asi půl metru. Bez listů. Zelených. To mně právě připadalo takové divné. Sice jsem se dočetl, že někdy může mít omezeně úzké špičaté, lehce přehlédnutelné lístky na stvolu, s náznakem větších hadích šupin. Podle literatury má u nás 17 druhů (ve světě snad 170) a patří mezi ohrožené druhy. Údajně se vyskytuje spíš v Krkonoších, Českém středohoří a na Moravě v Beskydech a Javornících. Já ji však pamatuji ze Slovenska, kde jí bývalo v horách dost. Snad ji od člověka moc nebezpečí nehrozí, protože aspoň ve mně, vzbuzuje instinktivně odpor k fyzickému dotyku. Přitom působí velice zajímavě. Existují i barevnější varianty. Záleží na druhu, na čem cizopasí. Není to vždy jen devětsil.
Chlébský potok byl náš hlavní cíl. Hned úvodem jsem se však měl zmínit, že jsme se cestou, ještě před Nedvědicí, zastavili v Černvíru u zajímavého kostela Nanabevzetí Panny Marie. Byl zde vybudován v polovině 13.stol. na skalnatém ostrohu. Dodnes vypadá nedobytně. Má zvláštní široké průčelí s trojími dveřmi. Ale jen prostřední a pravé ústí do kostela. Levé slouží k průchodu na hřbitov, umístěný za kostelem. Kostel byl však bohužel zavřený a na hřbitov, kde chtěl jeden z kamarádů něco nafotit, jsme se nedostali. Hřbitov za kostelem nepřístupně obehnaný zdí má právě jediný přístup netypicky pouze tím samostatným bočním průchodem kostelem.
Níže od kostela se v řece Svratce shlíží starý pěkný operovávaný dřevěný most z r.1718 se šindelovou střechou, považovaný za nejstarší takový most na Moravě.
Návštěvou vedlejší obce Skorotice s pěkně řešenou návsí uzavíráme exkurzi bledulovým královstvím Chlébského údolí. Středu obce dominuje kulturní památka lidové architektury - pěkná zděná kaplička Panny Marie. Snad z konce 13.stol. Na okraji návsi stojí důstojně stará budova bývalé školy z r.1895.
Konečný závěr s vyhodnocením dne proběhl důstojně v Pivním baru na Maničkách jak se sluší a patří.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jedli jse z vlastních zásob. Před parkovištěm byl otevřený bufet, tak jsme si tam plánovali zastávku po skončení procházky. Ovšem o byl zavřený. Takže jsme ostrouhali. Doplnění ekutin a B-vitamínů jsme povedli až téměř doma v hospůdce Na Maničkách.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Množství bledulí překonalo představy, takž jsme byli spokojeni.
Ostatní informace
Vstupné se žádné neplatí. Jízdné jsme s kamarádem vyrovnali v naturáliích v hospůdce.