Cesta za hradem Košťálov

Cesta za hradem Košťálov.

Už několik let jsem toužila zdolat zříceninu hradu Košťálov,ale nikdo se mnou nechtěl jít,naopak mě od výstupu zrazoval,že výstup na něj není jednoduchý,hrad že je strmý a v našem věku je to už nebezpečné…..ale touha je touha a já po něm pořád na mapě pošilhávala a přemýšlela koho bych k výstupu se mnou na něj přemluvila a tak jsem nakonec vloni se vypravila s kamarádkou,se kterou občas jezdím na výlety.

Jenže se stal malér……když jsme vystoupily v Třebenicích,odkud jsme na něj chtěli vyšlápnout, kamarádka zjistila že nechala v autobuse foťák a to byl malér.Pro mě ne ale pro ni!Nevím jak se to mohlo stát že jej tam nechala,já si svoje věci hlídám,ale zřejmě jej položila na sedačku a zamyšlená vystoupila.A tak nastala změna plánu,místo na Hrad Košťálov naháněla řidiče autobusu, ale zkrátím to,nakonec to dobře dopadlo,na řidiče jsme čekali když se vracel ze své trasy a kamarádka foťák dostala.Zřejmě byl řidič moc poctivý,jinak si to neumím vyvětlit a z cestujících si ho nikdo nevšiml.A tak místo na hrad jsme zavítaly do třebenického muzea,kde byly uloženy repliky granátových šperků baronky Ulriky von Levetzow a to mě velmi zajímalo,neboť se o ni ucházel básník J.W.Goethe, on v té době 70tiletý, ona zas 17letá.Ale o tom jsem se již zmiňovala v jiném cestopise a tak se o tom už nebudu šířit.

Zkrátka náš záměr vystoupit na Hrad Košťálov byl překažen a musel se odložit.

A tak se minul rok s rokem a já na výstup naočkovala mého syna,který byl samozřejmě pro,protože je velký fanda do přírody a navíc chce spojit návštěvu u mě vždy s nějakým výletem,za což jsem mu já moc vděčná.

A tak jsme vyrazili v den „D“ a výhodou bylo,že jsme jeli autem,tudíž jsme nebyli závislí na jiné Dopravě.Z obce Třebenice hrad vypadal děsně,čněl na skalním suku vysoko do výšky a já si neuměla vůbec představit jak na něj vylezem.Auto jsme zaparkovali u chatek se zahrádkami, protože jsme viděli na jednom plotě ukazatel ke hradu.A tak jsme se k němu vydali……

Cesta byla z počátku pěkná,nebýt toho,že se asi po 50 metrech změnila v kopu bláta,kterým jsme museli prorážet,protože jinudy to nešlo.Bláto se nám lepilo na boty čím dál víc a tížilo nám nohy,navíc to klouzalo - upadnout do tohohle marastu bych si rozhodně nepřála.Ale co jsem za chvíli neviděla…….blátivá cesta skončila a najednou se i objevila vedle cesty asfaltka a já v tu chvíli dostala vztek,že jsme mohli jet ještě kus silnicí a ne se brodit v blátě a vypadat jako čuňata. Samozřejmě že jsem se ozvala,ale hned jsem to dostala slíznout od syna, že mě příště nikam nevezme,no samozřejmě že to myslel v legraci.

Pokračovali jsme dál cestou,která už byla suchá,bez bláta a stoupali pomalu výš a výš.Mezi průzory stromů se nám zjevil hrad už ne tak hrozivý jak vypadal z vesnice. Posléze jsme došli na palouk s rozcestím,kde byl na jednom stromě kříž se vzpomínkou na místního houbaře,který tu zřejmě zahynul.

Stoupali jsme dál cestou ke hradu a rozhlíželi se do KRAJINY.Jak jsme ráno vyjížděli na hrad,tak byla dost velká mlha a my nevěděli,jaké to bude až k němu dojedeme,jestli bude mít vůbec cenu na něj stoupat,protože v oparu bychom byli ošizeny o výhledy. Ale měli jsme štěstí,mlha opadla,tedy ne úplně,v povzdálí se ještě snášela nad krajinou,ale viděli jsme zříceninu hradu Hazmburka, Milešovka sice byla dost daleko a v mlze,ale i tu jsme viděli,hora Říp,ta byla dost obestřena mlhou,tu jsme museli spíš tušit a napínat zrak…..ale bylo vidět zříceninu hradu Oltářík nad vesnicí Děkovkou,zřícenina hradu Skalka u Vlastislavi, i červená střecha zámku nám svítila na dálku hned pod ním ….k vidění toho bylo dost a dost. Kopce a kopečky všude okolo,kam se oko podívalo, na každou světovou stranu zkrátka byla nějaká zřícenina hradu….jak je ta naše země krásná a kolik má historie!

No ale my jsme po přestávkách,kdy jsme se kochali výhledama do okolí pokračovali dál až se nám zjevil Hrad Košťálov. A to jsem byla překvapená že vlastně není ani veliký.Velikým ho dělá to,že stojí na velkém skalním suku,takže se jeví mohutný,když se na něj člověk dívá zezdola,ale je to jen dojem.Ani výstup k němu není náročný,protože jsme k němu šli vlastně z druhé jeho strany,než se nám jevil z obce Třebenice.

Hrad stojí na čedičovém ostrohu vysokém 481 m. Patří k jedné z dominant Českého středohoří.Byl vybudován nad obchodní cestou do Saska.O jeho vzniku se ví velmi málo,spíše jen z pověstí.První zmínka o něm je z r.1372 a o jeho majiteli jakémsi Alešovi ze Slavětína. Další zmínka je kolem r.1420,kdy císař Zikmund přenechal Hrad Košťálov,vesnici Třebenice a okolní vesnice,které patřily ke klášteru sv.Jiří na pražském hradě Janu Kaplířovi ze Sulevic.Ale také je zmiňováno,že ho jednu dobu vlastnili i Zajícové z Házmburka. Oba majitelé patřily k mocným šlechtickým rodům.R.1422 byl hrad obléhán husity.V r.1459 Kaplířové ztratili Třebenice, získal je od nich zřejmě do nájmu Vilém z Illburka,protože jej i nadále drželi. Později se toto panství rozdělilo mezi několik vnuků Kaplířů. Nakonec se uvádí jen jako majitel Dobeš Kaplíř,kterému patřily po r.1500 Košťálov i Skalka.Později jim hrad přestal vyhovovat a vystavěli si poblíž Košťálova dvě tvrze.V jejich držení byl až do r.1611.(Letopočty jsem převzala z webu)

Po třicetileté válce zůstal už pustý.Hrad měl ještě jedno využití a to okolo l9.století,kdy byla na hradě vyrobena podlaha a za pěkného počasí se sem chodilo tančit.

Hrad měl tři patra,2.patro se zřítilo a přízemí,které bylo bez oken je zcela zasypáno.My když jsme byli vevnitř hradu,tak jsme vlastně stáli v 1.patře,kde byly otvory dveří a malých oken. Dělaly se zde kdysi výzkumy a bylo zjištěno že zde byla i kaple a dolní hrad.Našly se některé věci jako zbytky zbraní,kachle, části postrojů,zámky atd, které jsou uloženy v třebenickém muzeu.

Chci se ještě zmínit o jedné pověsti,která dokládá že hrad nebyl založen r.1372,jak je o něm poprvé zmiňováno,ale již r.747,kdy jej založil Košťál a Běla - dcera Kazi a Bivoje. Dokladem toho je,že nedaleko vsi Vlastislav jsou zbytky hradiště,říká se jim „Na šancích“vybudovaného v 9.století knížetem Vlastislavem.Ale všechno je to jen pověst,ale někdy bývá na ní i trochu pravdy…..a pověstí je několik…..je na každém která se komu zalíbí.

Údajné tvrze které měly být postaveny – jedna z nich Sulecká - po ní nezůstaly žádné stopy a druhá Čížkovická byla označována jako Mladý Košťálov. Z tvrze byl později přestavěn barokní zámek a sice v r.1658 – 1665.Bylo to první samostatné dílo Giulia Broggia,který v této době přišel na Litoměřicko do Čížkovic,tam se oženil a i bydlel. V zámku se zachovaly i zbytky tvrze – východní armované nároží příjezdové a severní strany.Zámek pak měnil dost často majitele a v r.1945 byly do zámku dočasně umístěni jako rekonvalescenti političtí vězňové,propuštění z koncentračního tábora v Terezíně. Po několika dalších držitelích zámku je v něm dnes Domov důchodců. Jeho původní barokní vzhled po různých úpravách skoro zanikl.

O hradu Košťálov jsem Vám povyprávěla i o našem výletu na něj,taky i něco z pověstí a tak svoje povídání končím.

Na hrad je nejkrásnější výstup na jaře, v době,kdy kvetou jabloně,to jsou jeho stráně posety zářícími bílými květy a září do kraje.My jsme sice hrad zdolávali taky na jaře,ale bohužel v době,kdy ještě nerašily žádné pupence ale i tak jsme si odnesli krásný zážitek!