Cesta za polární září - Lofoty (únor 2017)
Druhá část našeho severského putování zahrnovala přesun z Tromsø do města Lødingen, které leží na jednom z Lofotských ostrovů. Před sebou máme 240 kilometrů a asi sedm hodin cesty. Ráno u auta zjišťujeme, že během noci hodně nasněžilo, protože z auta lze rozeznat pouze základní obrysy. Kromě odhrabání sněhu z auta je také potřeba odhrabat sníh okolo auta, abychom vůbec mohli vyjet. Po deseti minutách je auto připraveno k cestě a my velebíme inženýry z Toyoty, jak skvěle vymysleli vyhřívání čelního skla. Po vymotání z Tromsø míříme po dálnici směrem na jih. Musíme přiznat, že jsme se cestou těšili na krásné výhledy na severskou krajinu, ale počasí nám příliš nepřálo. Viditelnost byla nulová, střídavě více či méně sněžilo a občas jsme byli rádi, když jsme viděli alespoň zadní světla před námi jedoucího auta. Naštěstí silnice jsou lemovány reflexními tyčemi a i přes sněžení je skupina pluhů udržuje sjízdné. Lehce zklamáni pokračujeme v cestě a postupně ukrajujeme další a další kilometry.
Když se okolo poledne blížíme k prvnímu z Lofotských ostrovů, počasí se pozvolna vylepšuje a před námi se začínají otevírat výhledy do zasněžené krajiny. A že je se na co dívat. Strmé zasněžené Hory v kombinaci s mořskými zálivy, občas nějaký ten opar nad vodou a to vše podpořené světlem jako za soumraku. V těchto podmínkách člověk rychle pochopí, proč je severská umělecká tvorba tak ponurá. S otevírajícími výhledy se zpomaluje naše cestovní rychlost. V Norsku mají u pěkných výhledů vybudovaná místa pro zastavení a my je poctivě všechny objíždíme a zastavujeme na nich. Při focení objevujeme jednu ze záludností vypůjčeného auta. Protože má hybridní pohon, což znamená, že dokáže omezeně fungovat pouze z baterky, využíváme toho a při focení necháváme běžet topení pouze na baterku. Jaké je však naše překvapení, když stojíme vedle auta a to si samo nastartuje. Inu, Toyota si žila svým vlastním životem.
Konečně přijíždíme na první ostrov, kde nás vítá odstavený traktor Zetor. Mezi ostrovy přejíždíme po vysokých mostech, které jsou pro Norsko typické. Před každým z těchto mostů je ukazatel směru a síly větru a jak jsme poznali, tato informace je velmi užitečná i pro osobní auto. Před setměním jsme dorazili do Lodingenu, který se pro dvě noci stane naším domovem. Po ubytování se již za tmy vydáváme ven zkusit opět štěstí s polární září, ale zatažená obloha dává tušit našemu neúspěchu. Celí promrzlí jdeme raději na večeři a pak nabrat síly na druhý den, protože před námi je ještě větší porce kilometrů než dnes. Před usnutím jsme zaregistrovali, že opět začíná sněžit.
Druhý den ráno vstáváme po sedmé hodině a ještě stíháme východ slunce. Zjišťujeme, že v těchto končinách vypadá i vedle stojící budova Intersparu krásně. Po snídani opět vyhrabáváme auto ze sněhu a za jasného slunného dne vyrážíme skrz Lofoty až do „legendární“ vesničky Å. Cesta tam a zpět obnáší celkovou porci 460 kilometrů po lofotské dálnici E10. Vyjíždíme za azurové oblohy a dopoledního slunce. Krásné počasí nás přímo vybízí k tomu, abychom zastavili hned na první vyhlídce. Zde jsme mírně přecenili schopnosti auta a asi 15 minut jsme věnovali tomu, abychom se dostali z neodhrabaného parkoviště zpět na uklizenou silnici. Nutno podotknout, že to byla jediná část silnice, kterou jsme během našich jízd našli neupravenou. Z pěkného počasí jsme se však netěšili dlouho, stačilo projet tunelem na další ostrov a ocitáme se uprostřed mlhy a mírného sněžení. Nepříznivé počasí nás provází následující hodinu a půl. Pak se mraky pomalu začínají rozestupovat a viditelnost zlepšovat. A stejně jako při včerejší cestě, s vylepšujícím počasím se postupně zpomaluje naše jízda, protože neustále zastavujeme a fotíme a fotíme. Nejpomaleji jsme se přesouvali za vesničkou Ramberg, kde se počasí rapidně zlepšilo a scenériím nasvíceným zimním sluncem nešlo odolat. Nakonec jsme byli rádi i za to předchozí špatné počasí, které nám umožnilo ujet 100 kilometrů bez zastavení.
Postupnými přískoky konečně po téměř šesti hodinách jízdy zastavujeme před cedulí Å. Zde silnice končí, dále jsou pouze nepřístupné skály. V paprscích zapadajícího slunce si prohlížíme vesnici. Å je typická norská rybářská vesnička, která v dnešní době už žije zcela z turistického ruchu. I díky svému názvu se stala velmi populární mezi turisty a v podstatě platí, že kdo zde nebyl, jakoby nebyl na Lofotech. Procházíme vesničkou, protahujeme si ztuhlá těla od sezení v autě a odlovujeme i dvě kešky. Slunce pomalu mizí nad obzorem a my se kocháme pozvolným soumrakem nad mořem. Musíme se doslova přemlouvat, abychom se vydali na cestu zpět. Před úplným setměním zastavujeme ještě u vesničky Reine, nad kterou byla vybudována lávka pro fotografy, a druhou naší zastávkou byla Hamnøya. V obou pořizujeme fotky na rozhraní dne a noci. Po té se zastavujeme ještě na večeři a pak už máme v plánu cestu zpět do Lodingenu. Projíždíme tmavou krajinou a najednou nás upoutalo silniční odpočívadlo obklopené horami. Zastavujeme, vytahujeme stativy a snažíme se zachytit krásu a kouzlo zdejší noční krajiny. Najednou se obloha nad námi začala zbarvovat do zelena. Uprostřed severské pustiny byla polární záře mnohem lépe viditelnější než tomu bylo při našem prvním setkání s ní v Tromsø. Když záře odezněla, usedáme naprosto šťastni a spokojeni do auta a do Lodingenu přijíždíme po půlnoci.
Ráno je opět krásné počasí. Nás čeká zpáteční cesta do Tromsø, odkud následujícího dne brzy ráno odlétáme domů. Před opuštěním Lodingenu objíždíme několik vytipovaných vyhlídek ze včerejší cesty. Když jsme dostatečně fotograficky ukojeni, naloďujeme se na trajekt do Bognesu a odtud pokračujeme druhým trajektem na pevninu do Skabergetu. Pro návrat do Tromsø jsme tentokrát zvolili cestu přes Narvik. Počasí je celý den úžasné. Opět často zastavujeme, ale tentokrát nikam nepospícháme a kromě focení se na vyhlídkách snažíme dostat co nejvíce okolní krajinu do vzpomínek. Do Narviku jsme dorazili již za tmy. V centru nacházíme italskou restauraci a po té nakupujeme zásoby na noční přejezd. Na letiště přijíždíme před čtvrtou hodinou ranní. Vracíme auto a zcela unaveni si nepřejeme nic jiného, jen aby oba dvouhodinové lety byly již námi. Na závěr musím říci, že tato krátká cesta po norském severu byla asi jedna z nejkrásnějších cest, které jsem kdy podnikl. Každému mohu jenom doporučit!
Více fotek:
Cesta na Lofoty
Zimní Lofoty
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Lodingen
Půjčovna aut