Cesta za poznáním severu

Cesta za poznáním severu

Po teoretických přípravách vyráží dva Petrové za polární kruh.Batohy se zásobou potravin máme snad dostatek.Horší je to se zásobou cizích slov. Ale máme ještě ruce, nohy, tužku a papír.S penězi to není taky nijak moc valné. Na norském vyslanectví sice říkali, že peníze nejsou povinné, ale celníci mají právo jakousi normu na den vyžadovat.No, snad to vyjde.

Společná cesta začíná v Pardubicích. Odtud přes Kolín do Prahy,dále přímým vlakem do Berlína, kde je nutný přejezd S-bahnem na další berlínské nádraží. Z hlavního už jedeme přímo do Rostoku a Warnemünde,kde na nás čeká trajekt do Dánska. Vagonek sjíždí i s námi do útrob lodi. Pasová kontrola se odbývá ještě před vstupem na loď a tak teď v pohodě vyrážíme nahoru na palubu. Když na lodi, tak na palubě.Cílem naší plavby je hlavní město Dánska-KODAŇ. Ale,že by plavba na lodi bylo něco zvláště lákavé se říci nedá, není na co koukat,jenstále stejná voda. Už aby to bylo za námi.

Ráno, či spíš dopoledne jsme v Kodani,hlavním to městě království dánského. Z této země pocházel Hamlet, kralevic dánský, ze světově proslulé divadelní hry. Jenže my dva jsme jen obyčejní čeští nádražáci a pro nás je to jen první zastávka při cestě na sever. Naproti nádraží je známý zábavní park TIVOLI. Nám návštěva nehrozí,koukneme se jen přes plot a jdeme do opodál otevřeného informačního střediska. Tady nám dávají plánek Kodaně. Podle něho vyrážímena menší obhídku města.

Odpoledne nasedáme na přímý rychlík do norského Oslo. Na švédských hranicích nejsou sebemenší problémy, stejné je to na norských. Pak, že zpoždění mají jen české vlaky. My už jsme nabrali hodinu a půl. Průšvih je v tom, že v Oslo máme přípojový vlak. A to je ten den poslední. Stejně jedou jen dva denně. Navíc v Norsku na noc zamykají nádraží.Lámaně se domlouváme s norským průvodčím, ale jen s úsměvem mávne rukou. No tak uvidíme. A je to doslova. Na severu je období bílých nocí a tak ještě před Oslo zkouším fotit, jde to ač je 22.40. Škoda, že fotka není s časem. V Oslo se snažíme urýchleně přestoupit na vlak do Andalsnes. Ostatní cestující jsou v pohodě, nespěchají, stejně jao mísní nádražáci. A tak se mi při mé únavě a pozdní době daří usnout ještě než vyjedeme.

Ráno se probouzíme při překračování pohoří Romsdal. Je tu krásně, je na co se dívat. náladu nemůže pokazi ani ten déšť, co nás víta v Andalsnés. Ten padák z hor do fjordu k moři je úchvatný. Procházka městečkem v dešti není sympatická a tak ještě návštěva informačního centra v domečku a mažeme na vlak. Opět přes Hory. V Donbasu přesedáme směr Trondheim. To co nás veze je luxus vlak. Místam to vypadá jak pojízdná kancelář na zvláštní jednání. My usedáme do té parády a sledujeme krajinu za okny. Nejprve zeleň,později jen holé skály a náhle je tu uprostřed léta sníh. Ale při příjezdu do Trondheimu je už zase krásné léto.

Trondheim,prý Benátky severu. Skutečně, v přístavu jsou domy na kůlech. Nad městem je televizní vysílač a stará pevnost. Městu vévodí starobylá nádherná ka- tedrála, za ní pěkný park,obklopený vodou. Na druhé straně ve svahu je budova university. Jdeme se podívat zbízka. V areálu stojí jako pomník parní mašinka. Jelikož je volně přístupná, fotíme se na ní. Potom ještě se zajdem podívat k té staré pevnosti. No, nevímco by ubránila, je taková nějaká malá. Spíš jako jen kasárna.

Večer ve 23 hodin nasedáme na vlak do BODO. Ač je to vlak večerní,okolo je krásně vidět jak ve dne.Můžeme krásně sledovat trať. Musíme si pohlídat čas a okolí.Budeme totiž překonávat SEVERNÍ POLÁRNÍ KRUH. Většina cesty je podél vody. Ač to vypadá jako jezero, jsou to mořské zálivy.Na vrcholcích je vidět sníh. Přibližujeme se k horám a tím i k polárnímu kruhu. Krajina za okny se mění. Stoupáme do hor,okoloje sníh, ač je červen. teď musíme dávat opravdu pozor aby jsme to neprošvihli. A je to tady! Nedaleko trati je malá pyramida z kamení, která označuje POLARSIRKELEN. Dnes je 22.června 1993 a my překračujeme severní polární kruh! Zvláštní pocit.

Do BODO už zas přijíždíme v létě plném květů a zeleně. Tady končí norská železnice.Nádraží je napříč kolejí.Vystupujem a jdem na obhídku města. I když jsme po cestě nikde nyvšimli, tak tadymají pravé paneláky. Hned vedlvšak stojí kouzelné severské dřevěné domky.Ostatně ,dřevo je tu hlavní stavební material. Nejen v Norsku,ale na celém severu.Tak i baptistický kostelík na konci města je dřevěný. kousek dál potkáváme párek mladých lidí. neuchráním se poznámky na adresu slečny v domění, že mi stejně nerozumí, ale ozývá se česká odpověď.Ještě, že to bylo ve slušných mezích.Jsou to totiž také čeští nádražáci. Tak si vysoko na severu rádi popovídámes Čechy.

Od letiště jdeme až k televizní věži, která ční vzadu nad městem. Je odtud nádherný výhled na celé město. Kousek pod věží je malá chatka mezi porostem, nikde nikdo a tak v klidu poobědváme. Sluníčko k tomu pěkně hřeje.Čas máme a tak můžem posedět. Po idilce sestupujeme dolů do města a potom už je tu opět nádraží. Vlak však s odjezdem nikterak nespěchá.Nevadí,sedíme a tak si můžeme chvilku dát dvacet.Vracíme se do Trondheimu. Krajina za okny- Hory, řeky či moře.To je Norsko.

Cesta z Trondheimu vede sice zpět do Oslo, ale jedeme jinou tratí.Tentokrát použijeme ROROSBANEN. No prostě jedeme přes ROROS. Cesta vede kouzelnou krajinou. Lesy, krásná dřevěná nádražíčka. Dlouhého čekání využí- žíváme k malé procházce po okolí. Ale u nádraří žádná vesnice není. Jen asi tři domy.Krajina je poměrně panenská.Pokračujeme dál okolo města Roros a večer přijíždíme opět do Oslo,kde máme rychlý přestup směr Myrdal. Ten je jen přestupní stanicí.Norská železnice má jednu obrovskou výhodu. Nedá se tu zaspat. Průvodčí tu nosí zvláštní bloky a tam si u každého cestujícího zapisují kam kdo jede. A potom budí. Já se sice vzbudil sám už před půl pátou, ale pohled ven mě vyděsil.Venku jsou dva mety sněhu a my máme sandály. No to bude paráda. Uvidíme, co s tím.

V pět je u nás průvodčí a za chvilku jsme v Myrdalu. Je to vlastně nádraží mezi dvěma tunely.Tady sníh nevidíme. Jen tak trošku pod nádražím. My stejně přesedáme na místní vláček do Flamu.Jmenuje se to FLAMSBANA. Ve vláčku nás moc není. Sjíždíme zákruty,tunely a lavinovími zábranami dolů do fjordu k moři. Je to úchvatné. Hluboko dole je nádráží, které je na břehu moře, což je tady běžné. Kouzlo zdejší přírody se těžko popisuje. Samotný FLAM je celkem malé městečko. Na konci je kouzelný dřevěný kostelíček. Jelikož máme hodně času a počasí je nádherné vydáváme se na cestu zpět pěšky. Je to jen okolo 20km. Prohlídku kostelíčka si nenecháme ujít a pak šlapem mezi vysokými srázy, z nichž každou chvilku padá vodopádek. Zastavujeme u říčky a pozorujeme ryby. voda je natolik čistá, že je vidět na dno. V jedné zátočině vaříme oběd- polévku. Zastavují u nás Němci a přejí “Dobrou chuť”.Vodu na vaření máme úplně čerstvou, bereme ji přímo z vodopádu. Po obědě pokračujeme dál a před námi se objevuje jakási farma. Pěstují tu kozy ve velkém. Stádo si nedělá problémy a s turisty se dobře baví. Jsou asi na ně zvyklé . Na konci údolí je pěkně prudké soupání k myrdalskému nádraží.Dává nám celkem zabrat. Stezka vede podle hezoučkého vodopádu. U vrcholu je ale opět ZIMA.Vrstva sněhu je tak vysoká,že tu museli prokopat tunel. Přesto je to jen zdání zimy, je pěkně teplo. A jsme opět na myrdalském nádraží. Času na vlak do Bergenu máme moc a tak ještě jednou jedeme vláčkem do Flamu a zpět. Nelitujeme. Všechny vlaky, kromě toho našeho ranního, mají specielní zastávku, která není psaná v jízdním řádu. Vláček zastavuje u nádherného vodopádu jen proto aby si ho mohli cestující vyfotit. Takže všichni ven a foťáky do ruky. Až všichni v klidu vyfotí, průvodčí zkontroluje že cestující nastoupili,jede se dál. My dole honem přesedáme na vláček nahoru do Myrdalu. Tam máme přípoj do přístavu Bergen.

BERGEN,po Oslo druhý největší přístav Norska. Procházka městem, výšlap nahoru nad město, kde je nádherný výhled. Svačinku si dáváme v městském parku. Šokující je , že k nám přichází dívčina a mámí na nás jídlo. Horší je, že i když jsme si sedli jinde, opakuje se to. Ještě pár atrakcí na nábřeží a jdeme na vlak zpět do Oslo. Noc máme zajištěnou ve vlaku.

Je ráno a my jsme v Oslo. Tentokrát máme čas na prohlídku. Po ulicích jezdí zvláštní vláček. Bez kolejí. Je to autíčko upravené jako mašinka a několik vagonků pro turisty. Hezké. Na konci hlavní třídy je vidět na dálku zámek. Samozřejmě královský. Jdeme k němu. Nejprve jen tak obhlídka. Aha , z boku stojí královská garda. Prosím náhodného turistu aby nás vyfotil mým foťákem s gardisty. vyšlo to. Po prohlídce města jdem na vlak, který nás odveze do ŠVÉDSKA. Loučíme se tedy s Norskem, bylo tu krásně.

Tradičně přespání je vlaku. Ráno nás vítá STOCKHOLM, tentokrát je to hlavní město království švédského. Tradičně jdeme okouknout město. Je vidět,že město je na břehu moře do něhož se vlévají řeky a říčky. Je to tu samý most. Na jednom z nich loví rybáři. Česky jednomu z nich říkám “berou”. On klidně odpovídá že neberou. Je to totiž Polák a tak rozumí. V přístavu je zakotvena velká plachetnice. Je tu však nastálo, udělali z ní restauraci, turistickou atrakci. Zabydlujeme se trošičku stranou a dáváme se do vaření.Jen polívčičku. Chutná nám. Kousek za naší lavičkou stojí zaparkovaná obytná auta. Na jednom z nich mají vzadu pověšená kola. A když z auta vystoupí slečna a pracně je chce sundat, galantně nabízíme své služby.Jaké je naše překvapení, když z auta ještě vystupuje mladík a jde k nám. Má jednu ruku zavázanou a na kšandě. Ale v druhé nese dvě piva a podává nám je. Docela přišli k chuti.

Odpoledne se jdeme podívat ke královskému zámku na gardu. Odtud potom přes staré město na nádraží. Ze Stockholmu vlakem IC až k Baltu, tady trajekt a přes Německo domů. Loučíme se SKANDINÁVIÍ. Byl to pěkný výlet, zas někdy naschledanou!

Byl to pěkný výlet roku 1993. Příští rok určitě zas někam vyrazíme. Už se těším na poznávání krajů cizích.

Poslední aktualizace: 5.1.2010

Cesta za poznáním severu na mapě