Manžel ma upozornil na Váš ďalší zaujímavý článok. Len tak ďalej. Vaše príspevky si vždy radi prečítame a pokocháme sa na kráse českej krajiny na vašich fotografiach. Díky. Minarčíkovi
Franto, úžasný článek, bezpochyby píšeš krásné články, jedny z nejlepších. Jak tak sleduji z tvých článků, že také chodíš do míst, na které by ostatní neměli odvahu, myslím tím prudké svahy, rozeklané skály atd. Sám jsem takový dobrodruh, který leze i do těchto ,,kaskaderských" míst. Můj asi největší krkolomný kousek se podařil na hoře Hradová na Slovensku, kdy jsem kvůli hezkým snímkům vlezl až na úplný okraj a přitom podemnou byl asi 500 metrů dlouhý velmi prudký sráz. Stačil jeden blbý pohyb a už jsem na tomhle světě nebyl. Fór na tom ale je, že tohle nebezpečí jsem si uvědomil až po dlohé době.
Zírám. Co turistů již mne předběhlo. Franto, získáváš na popularitě. Tvůj básnický výraz i odborné výrazivo je prostě nepřekonatelné. Spolu s láskou k přírodě a očima, kterí vidí víc než běžný turista, tvoříš nádherná díla. Malá poznámka k obutí. Plně souhlasím s tebou i Klanem o důležitosti bot. Před třemi, či čtyřmi roky měly pohřeb moje věrné originální pohorky, které se dožily úctyhodného věku kolem 30 let. Pochopitelně několikrát protektorované. Je velmi důležité, nejen aby boty pevně držely nohu, ale také aby spodek neklouzal na mokru. Zrovna se loučím s podobnými, asi o kilo lehčími, nepromokavými, neklouzavými, pohodlnými jako papuče, jen ta výdrž není co bývala. A důležité je vyhýbat se při chůzi jednotvárnému a tvrdému povrchu (asfalt, beton ap.), zkrátka myslet na své klouby. Tyto rady ovšem nejsou myšleny pro zkušené vandrovníky, co to ví, ale spíš pro mladé, začínající.
krásně napsáno i nafoceno
Tak z tohoto článku (i fotogalerie) skutečně vyzařuje ono objevitelské nadšení Emila Holuba, Hanzelky a Zikmunda, jmenovce Běhounka i dalších. Mooooc dobré.
a jak je ta česká země krásná
Františku, začátek článku mě opravdu rozesmál, nejdřív jsem myslel, že zakládáš turistický oddíl a lanaříš mladé galánky a ty si kupuješ botyDobré boty jsou základ, já jsem byl v neděli s mladší dcerou na toulání po našich lesích a taky jsou cesty u nás dobře namrzlé a tak jsme si udělali hole z klacků, které na nás v lese čekaly. Měj se fajn Honza, moc pěkný článek
Napsáno naprosto fantasticky, čte se tak samo a s napětím, jako jsem kdysi četl knihy od Julese Vernea...
Zpět na příspěvek Cesta za skalním tajemstvím Holíkovy rezervace u Držkové