Chodníčky přes Javorní-č-ky ( retro 1997 )

Na původně plánovaný 4 -denní výlet do Javorníků odjíždím ráno sám s tím, že se ke mě zítra ve Velkých Karlovicích dopoledne připojí kamarád Míra - ( na dnešní den bohužel dovolenou nedostal ... ) Po vysednutí z vlaku své putování začínám ve velké a malebné sklářské obci Karolince. ( O přiznání statutu města teprve bojuje a dostane ho až za rok - v r.1998). Budoucí nejmladší valašské městečko vzniklo okolo sklářské huti, založené v 2.pol. "století páry". Při případné exkurzi ve sklárnách by jste tu spatřili vynikající ukázky zpracování např. dutého skla. Karolinka se rozkládá v údolí vsetínské Bečvy mezi hlavními hřebeny Javorníků a Vsetínských vrchů a zachoval se tu největší shluk původních valašských chalup s "příslušenstvím", který patřil starému rodu Orságů.

To jen na úvod...Já se chytám žluté značky a nedočkavě po ní mířím vzhůru do hor. Po kratším stoupání nad Karolinku se dotýkám vrcholu 38 m vysoké a téměř 400 m dlouhé hráze přehrady Stanovnice. Nádrž slouží jako zdroj pitné vody pro Vsetínsko i jižní Valašsko, takže voda, která mi doma teče z vodovodu po otočení kohoutku, pochází z těchto míst ! Okolí přehrady je nesmírně krásné a k mé velké radosti moje " žlutá" vystoupá ještě výš do svahu nad přehradní nádrž a pak mne vede po vrstevnici vysoko nad údolím s nádhernými výhledy na umělé jezero i jeho okolí. Před koncem 50 ha velké vodní plochy obcházím velkou vodní zátoku a nad přehradou už po silnici a ve velikém horku k dřevěné zastávce busu, kde zasloužená přestávka na svačinu.

Pak rozlehlou obcí Velkou Stanovnicí do středu obce a odbočka do horského údolí. Cesta vede okolo krásného horského potoka a v jednom místě míjím prostá novodobá boží muka, která jsou krásnou ukázkou toho, jak i v dnešní době vkusně zachovat - i při použití modernějšího designu - klasický valašský styl. Dále mne čeká vpravdě šílené stoupání otevřeným terénem přes rozsáhlou louku až nahoru k posedu pod lesem. Zároveň ale docela rychle nabírám výškové metry. Poblíž vidím nějakou polorozpadlou dřevěnici se stodolou a tak se tam jdu podívat a čeká tu na mne veliké překvapení. Opuštěná chalupa má jednu velkou jizbu, které vévodí veliká stará dřevěná postel, na polici jsou naskládány nějaké hovězí a vepřové konzervy, jejichž datum výroby a obaly pochází ještě z éry komunismu...V každém případě jsem nadšen, protože s tak luxusním noclehem jsem dnes vůbec nepočítal a tak si tu nechávám ukryt spacák i s batohem a do "somradélka" beru jen mapu, pití a lehkou svačinu a tradáá k vrcholům !!

Než se ale vyškrábu nahoru do Frňovského sedla, pot ze mne jen leje - ony ty 2 poslední "kiláky" byly fest Ostré ! Odpočívám a raduju se z toho, že se nacházím na hlavním hřebenu Javorníků - hor, o které se dělíme s bratry Slováky a jimž patří větší její část a i vyšší vrcholy tohoto pohoří. Nejvyšší horou je Velký javorník ( 1071 m), na naší moravské straně je nejvyšší kótou Malý Javorník a ten je o 52 metrů nižší. Zajímavostí tohoto pohoří je hlavně to, že je jeho vrcholový hřeben stále ještě místy odlesněný, prochází bez větších výškových skoků po rozsáhlých lukách s tisíci květů a umožňují poutníkovi nádherný výhled jak na Vsetínské vrchy a Beskydy, tak i na velikou výseč KRAJINY slovenské, jíž vévodí v dáli zubatý hřeben Kriváňské Malé Fatry. Svahy hor pokrývají ostrovy a ostrůvky původních jedlobukových porostů, které jsou chráněny v mnoha přírodních rezervacích. Na lukách nížeji pod hřebenem se setkáme se vzácnými orchidejemi, nejznámější takovou rezervací jsou zřejmě Galovské louky. Přehluboké Papajské sedlo odděluje hlavní hřeben od velké horské rozsochy, kterou tvoří hora Makyta ( 923 m) a Pulčínské hornatiny. Celé pohoří je tvořeno flyšem, nějaké skalní útvary bychom na moravském kompaktním hlavním hřebenu ale hledali marně, ty se nacházejí jenom na straně slovenské a zvláště na Kysucích. Všechno nám ale vynahradí Pulčínská hornatina s rozsáhlou oblastí známých pískovcových skal...Co se fauny týče, na moravskou stranu si už zvykli přecházet i velké šelmy, žijícící u našich sousedů a tak není ničím zvláštním se setkat se stopami vytvořenými vlkem, rysem či medvědem...( Pán Bůh mne ochraňuj před setkáním z "čumáku do čumáku" !!!! ) Na hlavním hřebenu dále najdeme Portáš, Kohútku a Kasárňa. Určitě už jste tato jména někdy slyšeli a víte, že se tak jmenují nejznámější lyžařská střediska zdejšího nádherného pohoří...

Moje pouť vede od Frňovského sedla k Malému Javorníku a pak pořád po žluté až po Stratenec. Procházím skrze krásné louky, pokryté tisíci fialových a žlutých květů, bohužel - přes květiny jsem naprostý laik a tak ani netuším, jak se ta krása jmenuje odbornými názvy...Louky dále zdobí nižší, větry ošlehané kmeny smrků, jedlí a dokonce i mnoha horských jeřábů, mých veleoblíbených stromů ... Některé smrky vypadají jako obří svícny !! Na Stratenci najdeme veliké betonové kříže, které připomínají velké boje na přelomu posledních let 2.světové války, kdy se přes Javorníky probíjeli naši osvoboditelé. Žlutá odbočka na slovenskou stranu mne přivede k nedaleké studánce s dobrou studenou vodou. Zpět na vrcholový hřeben se dostávám velikým obloukem přes pohádkový horský les s mnoha dolíky- je to divočina jak vymalovaná ! K Velkému javorníku už nejdu, raději si od Stratence při odpočinku vychutnávám výhled k Radhošti a na další vrcholky Beskyd... Pak pomalu po hřebeni zpět, na M.Javorníku večeře a při západu slunce scházím na louku s posedem a k "mojí" chalupě. Věci jsou na svém místě, nikde ani živáčka a tak lezu za soumraku do spacáku a uhnízďuji se na té veliké posteli...

... Krom toho, že celou noc slyším nad hlavou chroustání červotočů a ráno mám na spacáku vrstvu pilin, tak spím velmi dobře a jen se ráno divím, že už je 8. hodina a slunko nějak nevychází ... Když se podívám ven, tak s hrůzou přicházím na to, že je venku zataženo a mží !! No nazdar !!! Rychle balím věci a zestup dolů do obce V.Stanovnice - cestou kolem volně pobíhajícího nepříjemného čokla - a bez značky pokračuju vpravo údolím až na horní konec obce. Kolem nádherných valašských dřevěnic s kapličkou se zvonem pořád stoupání hore údolím až nahoru do sedla Příchslop. Nahoře je mlha a mží čím dál víc, míjím barák, kde je na hrozně dlouhém řetězu uvázaný menší vlkodlak, potkává trojici turistů a už v dešti po hřebeni po zelené značce a pak klesám po žluté dolů do Velkých Karlovic.

Tato obec s největší rozlohou v republice je proslulá četnými památkami lidové architektury a mnoha a mnoha rekreačními objekty a ubytovacími zařízeními. Nic z toho ale cestou k vlakovému nádraží nevidím, protože "leja" neumožňuje výhled dál jak na pár metrů a tak su moc rád, když zmoklý jak slépka lezu do čekárny a než ně jede vlak na Vsetín, tož sa stačím trochu poutírat do ručníka !!!

Ve Vsetíně též prší jak před koncem světa a tak volám Mírovi, ať nejezdí, já si ještě dávám v bufetu polévku na zahřátí a docela nešťastný odjíždím k domovu...