Chorvatsko - Makarská ( Dovolená 2003 ) 1.část

25. srpen Po

Obtíženi bágly čekáme - Jana, já a pár Zlíňáků - ve 12.hod na příjezd autobusu. První šok nás čeká vzápětí : "madam" z cestovky pro nás připravila zasedací pořádek a my sedíme spolu s dalšími třemi účastníky zájezdu vzadu na pětce ! Dále jsme informováni, že zastávky budou každé 4.5 hod - bus je pochopitelně bez WC - a v cíli cesty, v Makarské, budeme asi v půl 9. ráno ... Vyjíždíme. Další členy nabíráme v Kyjově, Hodoníně a Břeclavi a protože se zjišťuje, že náš bus je poněkud přetížený, tak nejedeme přes hraniční přechod v Mikulově, ale pokračujeme do Hevlína, kde prý jsou benevolentnější celníci. Když projíždíme po mostě přes Dyji, vidím, že rota PS - kde jsem strávil 2 roky svého života při výkonu vojenské služby -se zrovna začíná bourat !

Vjíždíme do Laa a. Thaja, prvního rakouského městečka. Od roty bylo vzdáleno jen 300 m, bohužel nám nebylo jaksi umožněno se do něj podívat, to se uskutečňuje až teď, po více jak dvaceti letech !!! Naše cesta pokračuje okolo zříceniny hradu na vysokém útesu směrem na Vídeň. V rovinách před ní míjíme spoustu větrných elektráren a pak už jsme na mostě přes majestátní Dunaj a my můžeme obdivovat panoráma rakouské metropole. Město vypadá překrásně, bohužel další průjezd přes něj vede četnými tunely a tak z něho skoro nic zblízka nevidíme... Pak nás čekají opět roviny a teprve po 1.5 hodině začínáme stoupat do hor. Alpy to bohužel nejsou - my jedeme na Graz...

Míjíme jeden krásně zachovalý hrad a hned vedle zříceninu na skále a chvilku po západu slunce stavíme u jednoho Motorestu na první zastávku. Pak nám delegátka na videu pouští filmy " Rebelové" a " Žhavé výstřely 2" - super : oba už umíme skoro nazpaměť, projíždíme hranici do Slovinska, pak přes Maribor a už je tu chorvatská hranice a my se pokoušíme spát...

26. srpen Út

V busu je horko, vzadu jsme na sebe namačkáni jak rybičky v olejové konzervě - to není výlet, ale přeprava dobytka na porážku !! Nad ránem klesáme serpentinami z hor k moři, pak si vyměňuju místo s Janou a na 2 hodiny konečně usínám. Brzy se budím : jsme na místě - venku prší ! - a vysoko nad námi z mraků na chvilku vykoukne několik vrcholků z pohoří Biokovo a já poprvé vidím charakteristický zub Hory Vosač a hned vím, že my dva jsme si souzeni...

Ospalí a nevrlí odcházíme do jídelny hotelu Mediteran. Tam je nám průvodkyní sděleno, že si tu můžeme nechat svoje věci a že pokoje nám budou uvolňovány postupně, ale nejdřív v 9 hodin a teď je o 120 minut méně. Bereme si tedy deštník a scházíme nazdařbůh ulicemi 15 tisícového města Makarská na pláž a procházíme si kousek pobřeží a vrháme pohledy na vysoké vlny rozbouřeného moře. Tady že se máme koupat ?! Terasy restaurací jsou opušťěné, stráží je jen svěšené slunečníky, ze stolů a židlí odkapává dešťová voda, takhle jsme významné rekreační sídlo ještě nikdy neviděli - a my blbci si sebou foťáky samozřejmě nevzali !! Pak už notně mokří na křižovatku a městem nahoru k Mediteranu. V půl 11. nás konečně ubytovávají. Já, Jana a ještě jeden mladý pár jsme vedeni o 50 m dál, po venkovním schodišti do 2.podlaží sousedního domu. Protože jedno apartmá ještě není uklizeno, mladí se nad námi smilují a dávají nám přednost. Vevnitř jsme velmi mile překvapeni - máme tu prostornou kuchyňku i s plynovým sporákem, ledničkou a nádobím, koupelnu s vanou a ložnici s vestavěnou skříní na šaty. Venku je terasa se stolečkem a docela dobrým výhledem dolů na město a na Jaderské moře...

Vybalujeme se, sprchujeme a pak až do 15. hod spíme. Budí nás venkovní hluk, je dusno, ale už neprší ! Vaříme si kávu, hrajeme šachy a čekáme na večeři, protože před ní máme schůzi s delegátkou. Ta suverénně přichází beze slůvka omluvy o půl hodiny později, pak nás seznamuje s časovými rozvrhy snídaní a večeří - máme polopenzi - a nabízí nám výlety do okolí. Bohužel - všechny jsou moc kapitalistické pro naši peněženku. Po dobré večeři - polévka a kuře s rýží a kompotem - vyrážíme na pobřeží. Už potmě kolem mnoha stánků se suvenýry a jinými nezbytnostmi na šíji. Zde zakoupení několika pohlednic a romantická procházka při měsíčku k majáku a pak přes šíji do druhé zátoky k přístavu. Kotví v něm spousta lodí a na jejích palubách se nacházejí restaurace a agenti nás lákají podle katalogů na projížďky. Ne že bychom nechtěli - ale opravdu si to nemůžeme dovolit a tak se smutným úsměvem odmítáme. Mají tu u přístavu krásné palmy a všude se tu motá spousta lidí. Úzkými uličkami se dostáváme i na hlavní, krásně vydlážděné a nasvícené náměstí s kostelem sv.Marka a dalšími romantickými křivolakými uličkami se pomalu vracíme k penzionu. Protože to tady ale ještě neznáme, tak si zbytečně zacházíme...

Pak ještě šachový souboj a o půlnoci spát...

27. srpna Stř

Ráno budíček už krátce po šesté a před snídaní se jdeme podívat na blízké skalky nad silnicí - nacházíme tu i zbytky opevnění - s tím, že si vyfotíme východ slunce, to ale vykoukne zpod hradby Biokova až o půl osmé ! Pohled na ranní město není bez slunce nic moc, ale výhled na opačnou stranu nám vyráží dech - obrovské vápencové stěny Biokova nám trochu připomínají hradbu Tater, ale tady je mají hned nad mořem !!!

Po snídani vyrážíme k moři. Voda a vzduch zatím nejsou ideální ke koupání, ale aspoň už je hezky. A tak poleháváme, čteme asi časopisy a luštíme křížovky,Po pláži pořád lítá mladý kluk, který vypadá jako Ital a se řvaním : " GROOFNÉÉÉ !! nabízí lidem čerstvé koblihy ! Jana pak odchází na exkurzi po blízkých krámcích a když se vrátí, tak balíme věci a jdeme na procházku - směr maják ...Ten místní žel nemá romantickou a štíhlou věž, jak to známe z dobrodružných filmů a literatury, zato jsou ale všude kolem něj rozeklaná a škrapy vyhlodaná, malebná skaliska a na nich rostou aloe. Fotíme se u nich, o kousek dál vidíme pod útesy pod námi dokonce nudisty, my ale stoupáme až na vrcholek kopce , kde jakoby hradní zeď ohraničuje obdélníkovou plochu s krásnými borovicemi a lavičkami a v jejímž středobodu se nachází pro nás exotický pravoslavný kostelík bez věže, který je zaslíben svatému Peterovi. Místo je velmi romantické, z čehož mám velikou radost, co chvíli nám přes cestu přeběhne ještěrka, což se asi zase moc líbí Janičce, protože na každou reaguje nadšeným ječením !

Je tu opravdu moc fajn a barva moře odsud přechází z tmavě modré až do fialova. Nalevo vidíme bělostný útes, který se vypíná do výše snad 50 metrů. Lesíkem pokračujeme až k romanticky upravené vyhlídce se schody a "strředověkou" baštou na konec poloostrova. Je odtud nádherný výhled na střed města s přístavem a celou hradbu Biokova. Z moře tu tryská vysoký sloup fontány a je tu další vyhlídka a schodištěm scházíme mezi 20 metrovými útesy - z nich skáčou odvážní domorodí kluci do moře - až k hladině moře. Kolem proplouvá k nedalekému ostrovu Brač trajekt. V přístavu si kupujeme zmrzlinu a kolem jediného domu s barevnou červenou omítkou - zbytek města je neomítnut - odbočujeme na náměstí. Nad kostelem nacházíme tržnici s ovocem a tak si kupujeme nějaké banány a broskve a jdem "domů" na kafé a na večeři. Dneska je to svíčková s knedlíkem. Dobře napapaní ke skalce, vyfotit si západ slunce a pak opět šachy a spinkat. Spí se tady opravdu velice dobře a mně se každou noc zdá nějaký absurdní - ale vždy živý a barevný - sen...

28. srpen Čtvr

Po snídani kafé a umýt vlasy a k moři až okolo poledne. K moři tentokráte scházíme jinudy - kolem hotelu Dalmacia a pak pobřežním lesíkem s mnoha stánky s občerstvením a suvenýry, na této straně jsoi velmi malebné drobné útesy a minizátoky. Voda už je mnohem teplejší než včera. Následuje obligátní poléhávání a koupání, čtení a luštění. Zpět kolem stánků - mají tu dokonce i české noviny - kolem spousty barů, bufetů a minirestaurací, kupujeme si nějaké pečivo a pak už nahoru k Mediteranu na večeři. Dnes máme řízek s brambory a okurkovým salátem.

Pak lapneme fotoaparáty a běžíme si dolů k moři vyfotit západ slunce. Pak ještě procházka k poloostrovu a do "modré" hospůdky na pepsicolu, procházka po nábřeží kolem vystavených obrazů a pak chvilku poslech hudby z terasy hotelu Meteor a pak v jeho atriu, kde mají umělý potok a jezírko. Ve 22 hodin už jsme doma, chvilku šachy a spát. Chtěl jsem jít zítra nahoru na Vosač, ale v noci se budím strašlivým horkem a tak to vzdávám a odkládám...

29.srpen Pá

Po snídani dolů k moři na plážičku s děravým útesem a dnes jsou docela slušné vlny ! Já se pak jdu projít dál po pobřeží směrem od města. Nudisté tu mají další centrum, ale kus dál je hezká písečná kosa a je odtud nádherný pohled na Hory. Pak procházka do přístavu. Cestou potkáváme toho uřvaného prodejce koblih : GROOFNÉÉÉ , chvilku po městě a nahoře u kostelíka sv.Petera a pak už na večeři : výborné moravské uzené s čočkou, sprchování, čtení, šachy a spát...

30. srpen So

Po ránu se nad Biokovem objevují mraky a tak zase nic ! Po snídani se vracíme na pokoj pro věci a se mnou se dává do řeči pan domácí a zve mne na rakiji, bohužel musím odmítnout, protože kvůli operované ledvině alkohol nesmím a dozvídám se od něj, že vlna veder už má ve Francii na svědomí 5 000 úmrtí z horka !!

Pak jdeme na procházku do města : dnes kousek po silnici na Makar a pak dolů k tržnici, kde pro nás Jana nakupuje nějaké ovoce a pak cik cak uličkami města. Fotíme si krásné palmy a já taky jednu roztomilou holčičku, která na nás vykukuje ze dveří jednoho domu. Následuje sprcha, káva a šachy a odchod k moři. Koupání a opalování - Jana na doraz, já na to poléhávání opravdu moc nejsem - a tak nesmírně trpím - pak dostávám "opušťák" a jdu se projít k majáku a nahoru na poloostrov ke kostelíku. Po hlavní pláži běhá ten prodavač koblih. Dnes vymyslel novou taktiku : Kromě řvaní GROOFNÉÉÉ k tomu ještě hlasitě píská na píšťalku !!!

Pak za Janou a ještě jednou do vody a na večeři. Dneska je to rizoto...

31. srpen Ne

Tak tak, že se vzbudíme na snídani a po ní se ještě chvíli dospáváme. Pak dolů k moři. Chceme si dát pravý námořnický oběd - rybu na roštu - a tak míříme k Dalmácii a do lesíka ke stánku, který máme už dávno vyhlédnutý, ale jak na potvoru tam rybu dneska nemají...

Zato tu mají všude kolem bohatou nabídku nápojů a chorvatsky se to píše ALKOHOLNAJA a BEZALKOHOLNAJA P... a když kolem projede dodávka s nápisem DISKONT P..., tak už to nevydržím a řehtám se, až mi z očí tečou slzy !! No jo opožděná puberta - chudáci Chorvati za to nemůžou, že u nich to "slovo" znamená pití a nápoje ! ( Holt jiný kraj a jiná řeč...) Jenže já si ještě v duchu vybavím scénu z jednoho českého filmu, kde Zdeněk Svěrák s kamennou tváří vysvětluje cizinci ve výtahu význam kosočtverce, načmáraného na stěně výtahu... a promiňte mi, prosím, ale to už se mnou šlehne o zem !! Jdeme dál. Míjí nás prodavač koblih, u pasu nu visí trumpetka, on na ní prsty přes balónek hlasitě troubí a jeho řev : " Malina, čokoláda... GROOFNÉÉÉ !!! nám ještě dlouho zní v uších...

V jedné zahradní restauraci si objednáváme makrelu s hranolky a když dostáváme jen to druhé a po půl hodině čekání se nic neděje a my šilháme hlady, tak si objednáváme druhou porci hranolků - tu první jsme mezitím už snědli - a tentokrát už i tu rybu. Pak si dáváme obrovskou porci hrozně dobré zmrzliny a jdeme okukovat stánky. Jana si kupuje nafouklou rybu s bodlinami do sbírky, nějaký dárkový balíček s korály a mušlemi, kazetu od nějaké místní bigbeatové skupiny a já ještě české Lidové noviny na zítřejší cestu... a kapesné málem v pekle ! Pak na poštu potěšit příbuzné a známé hezkou pohlednicí a procházka okolo krásných skal na maják a ke kostelíku sv.Petera, přes poloostrov do přístavu a pak už směr Mediteran.

Dneska je na večeři vepřo + knedlo + zelo a já si přidávám jen 2 knedlíky, ať nedělám Janě ostudu !

Vzápětí utíkáme k moři fotit západ slunce a pak přes šíji do přístavu - dneska v něm kotví i nádherná replika starého korábu -a pak malebně osvícenými uličkami města na náměstí, kde právě probíhají poslední přípravy ke koncertu a oslavám, na které jsme byli delegátkou upozorněni. Neznámým labyrintem uliček - mají tu dokonce i Jazz Klub - až za nemocnici k zadnímu kostelu a Františkánskému klášteru. Pak už se pomalu vracíme na centrální náměstí, kde už začíná být notně plno a bude 21 hodin a v kostele sv. Marka právě končí mše a my zaujímáme výhodná místa k sedění.

Úderem celé to propuká naplno : napřed nám hned nad hlavami odpalují slavnostní ohňostroj - Jana dostává zbytkem rakety ránu do nohy ! - a pak začíná SUPER koncert ! Zpívá nějaký Miroslav Šorko, sice na něj nevidíme, ale naštěstí interpreta i kapelu dobře slyšíme a je to opravdu výborná muzika : špetka rocku a popu, hrst folklóru a folku, k tomu si přidejte trochu jižní exotiky - to vše velmi vzácně vyvážené v kupě . Mladí jásají, staré babky tleskají do taktu a jeden dědeček, když odchází, tak vystřihne figurku kozáčka !! Jsem nadšením úplně ohromen - něco tak dobrého a nového už jsem neslyšel, ani nepamatuju - a to hudbu poslouchám denně - kde se na tohle umění hrabe naše prohnilá a degenerovaná česká POP Music ?!?

Po hodině pomalu odcházíme uličkami na malé náměstíčko, kde vystupuje soubor, hrající jazzové a orchestrální skladby a pak ještě do přístavu k tomu korábu a v restauraci na jeho palubě ještě posedíme : Jana u vína a já u Minerálky.

Unaveni a plni dojmů "domůˇ". Chvilku ještě hrajeme nějaké hry a já se pak chystám na zítra, protože jdu na Biokovo a čeká mne SPLNĚNÍ SNU - výstup na horu Vosač......