Mapa Chorvatska
Naše dovolená v Chorvatsku - na Makarské reviéře - 2.část
Týden dovolené je za námi v pondělí se Franta budí už ve čtyři hodiny ráno, chystá se na výlet. Nedá mu to, aby neprozkoumal zdejší nádherné hory. Takže nerada ho pouštím samotného, ale " bláznům se prý nemá odporovat ", a tak mu pomáhám balit věci a jídlo na jeho dnešní "Velký den " - den výpravy. Franta vyrazil a já se zatím opaluju na terase u našeho pokoje. Odpoledne se mi v tom horku už nechce ležet na kamenné terase, jdu se vykoupat do moře, projít okolo pár stánků, pak se vracím na pokoj, kde netrpělivě vyhlížím u terasy Frantu. Nebyla jsem ráda, že jde sám, i průvodkyně upuzorňovala, že není bezpečné v těchto horách chodit jen jeden, ale....... Kolem 17 hodiny se rozletí dveře, konečně celý uřícený stojí v pokoji a já si konečně oddechnu, že je celý. Po sprše a odpočinku poslouchám strasti a radosti Frantova dobrodružství v horách Biokovo, klavně, že to dobře dopadlo a dušička má pokoj a my můžem vyrazit na večeři. Je opět výborná - hrachová polévka, sekaná a bramborová kaše. Dnes nejdem ani na večerní procházku, chvíli hrajeme šachy a po 9. hodině jdeme spát.
Další den je úterý, před snídaní si dáváme kávu, pak se vydáme na nákup drobností a sladkostí pro naše příbuzné. Vracíme s nákupem na pokoj, po 11. hodině jdeme k pláži kolem hotelu Meteor. Franta si vychrupuje pod stromem a já jsem se rozložila u vody 4 metry pod ním. Dnes jsou ale větší vlny, tak se brzy balíme a jdeme na obchůzku kolem přístavu k jeskyni. Míjíme spousu skalek, ještěrek, také velký vysílač. Odtud se vracíme uličkami města na pokoj, pak na večeři, pochutnáváme si na polévce a hovězím na hříbkách s rýží. Dnes je moc horko, tak Franta zlobí jak může večer se mu už nikam nechce, hrajeme tedy na pokoji šachy a o půl 12. usínáme. Středa začíná chladnějším ránem, na začátku září je po ránu studený vítr, ale jinak krásně.
Dnes se společně vydáváme na mírnější túru v podhůří Biokova. Po snídani jdeme strmým kopcem po silnici, předhoní nás jen hasičské auto, jinak nikde nikdo. Odbočujeme kousek pod Makarem vlevo na polní cestu, dostáváme se nad polorozpadlou vesničku přes olivovníkové sady. K moři jsou odtud krásné výhledy a všude kolem jenom hory. Utrhneme si nějaké fíkovníky na osvěžení, ale když chceme udělat to samé i s hroznovým vínem - kde se vzala, tu se vzala vynoříla se na kopci nad námi stará čarodejnice, ale bez koštěte. Hrozí na nás a strašně ječí, no raději jsme se dali na ústup opačným směrem.
Přicházíme k vesnici VELIKO BRDO, kde se zastavujeme u růžového kostelíku ve středu obce. Odtud je nejasné značení, tak se raději vracíme zpět k Cerekvi, abychom zase nepadli do spárů nějaké zdejší čarodejnice. Franta spatří nějaký skalnatý hřbet, tak na něj leze. Pod skálou, kde si chce odskočit na wc ho překvapí 1 m dlouhý hnědý had, kousek se odplazil, a pak si ho prohlížel černýma očima. Můj " hrdina " to raději vzdal a jde za mnou k cestě. Pak ho ale napadne, abychom cestu zpět nešli stejně a k moři to vzali přes les do údolí, ale já nechci, zarostlý neznámý terén s neznámými přízraky hadů a kdo ví čeho ještě ve mě nebudí důvěru, navíc tudy nejde ani noha, tak se na sebe naštveme, ani jeden neustoupí. Většinou já pro klid volím ustupující taktiku, ale tentokrát mi to pud sebezáchovy nedovolí, a tak odcházím sama po silnici.
Franta si zatím nasraně zapaluje cigáro a sedí na kameni. Já uháním dolů. Po deseti minutách se ohlédnu a on nikde, prý vyrazil za mnou, ale kudy to nevím. Odbočuji vlevo a vyběhne pes, který štěká tak, že raději peláším dál. Protože jsem Frantu pořád neviděla, myslela jsem, že šel tím neznámým pralesem, jak chtěl. No, tak to musím zvládnout sama. Vím, že musím pořád dolů, směrem k moři. Cesta vede kolem okraje lesa, podél nějakých domů, a když vidím hotely a mezi stromy zářící moře jsem v klidu, že jdu dobře. Vyšla jsem sice kus za hlavní pláží, ale neztratila jsem se.
Podél břehu jsem došla až k naší hlavní pláži, kde se opalovalo plno lidí. Tak jem se okoupala a chvíli si tu lehla. Franta nikde, pomalu jsem uličkami došla na pokoj. Franta už nasraně stál ve dveřích, dodnes nevím kama šel, ale hlavně, že jsme oba došli vpořádku. Dali jsme si kávu, mezitím i odpučeli, a pak jdeme společně na večeři. Poslední večeře na rozloučenou je výborná - řízek s bramborovým salátem.
Potom se jdeme podívat do zátoky, je velký vítr. Vracíme se na pokoj a já pomalu začínám balit naše věci do kufrů. Franta dostal cestovní horečku a naštěstí už přestal i zlobit. Ve čtvrtek ráno - budíček v 7 hodin, dobalíme si věci, poslední káva zde a jdeme na snídani. Rozloučíme se s paní domácí věci si necháváme v jídelně, v Meditarenu. Protože odjezd je až večer jdeme do města - rozloučit se s Makarskou. Naše dovolená - 11 nezapomenutelných dnů na Makarské reviéře končí. Je tu večer a my odjíždíme asi 20 km serpentinami večerně ozářeným pobřežím, a pak už přes vnitrozemí. V jedné zatáčce jsme se všichni dost lekli, řidič to valil rychle a my jsme málem narazili do protijedoucího kamionu. Dopadlo to dobře. Nad ránem jsme už v Rakousku, pak přes Vídeň směřujeme k Mikulovu. Ve Zlíně jsme v 16 hodin odpoledne, vystupujeme na velkém parklovišti i kina Hvězda a městskou Dopravou pokračujeme domů. Zajdeme na menší nákup, ještě, že je obchod před domem, vybalíme věci, pak se ale musíme dospat. Další den nám totiž začíná všední pracovní den, pohádka dovolené zkončila a kdy bude další taková, kdo ví !..........
Omluva: Omlouvám se za sníženou kvalitu fotografií.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Makarska
Půjčovna autPříspěvky z okolí Naše dovolená v Chorvatsku - na Makarské reviéře - 2.část
