ČR-Německo-Belgie-Francie-Anglie-Skotsko-Wales-Německo-ČR 6.6.-11.7.2009 II.část
11.6. Mimo v minulém dílu uvedené parkoviště u Fountains Abbey je další (GPS N54,11370 W1,5855) zdarma: zde se větví doleva i doprava) za branou areálu u Visitor centra, odkud je výhodnější si areál projít. Na noc se areál uzavírá. V areálu je ještě parking uvnitř u jezírka za 3Ł. Zřícenina cisterciáckého opatství ze 12.stol. nedaleko Riponu je považována za nejromantičtější zříceninu tohoto typu na světě. Už samotný rozsáhlý areál parkové úpravy je pěkný a rozlehlý. Vyžaduje přes 4 hodiny času, chceme-li si ho celý za vložených 8,5Ł/2009/os včetně českého letáčku užít. Na severním konci za větším jezerem navazuje rozlehlá obora s kostelíkem St.Mary´s Church na SZ a konče vysokou sloupovým portálem s bránou na konci severovýchodním. V oboře určitě zahlédnete poměrně blízko stádečka zvěře a staré stromy. Vstupné je vysoké, ale v takové velikosti a parkové úpravě v Anglii nic neuvidíte. Bohužel až z letáku v IC jsem zjistil, že nedaleko jsou zajímavé balvanopokličkové skály Brimham Rocks, které jsme tím pádem minuli. Škoda.
Přesouváme se o 100 km dál na sever do zajímavého města Durhamu. Auto se dá odstavit na Freemans Place GPS N54,78046 W1,57516 nebo na druhé straně řeky N54,78150 W1,57645. Historická část města byla vystavěna na vysokém ostrohu poloostrova. Zde také výrazně vyčnívají věže raně gotické katedrály z 11.stol. Uvnitř je přístupná část interiéru vč.křížové chodby. O kousek vedle je stejně starý hrad (5Ł/os/2009), jehož část je využívána universitou. Dnes ještě popojedeme kousek, asi 40 km do Newcastle upon Tyne. Tady by měl být zase podobný hrad a katedrála jako v Durhamu, univerzita a staré město s křivolakými uličkami. Chvíli jsme kroužili okolo centra, s parkováním problém, něco jsme odhadli z auta a tak jsme zamířili rovnou na přespání do přístavu Cable Dene GPS N54,9953 W1,4485. Krásné, klidné místo, a to i přesto, že 80m vedle kotvila pěkná loď, předělaná na restauraci. Před ulehnutím do horizontální polohy přišla vhod mala procházka klidným přístavem.
12.6. Alnwick dělí od Newcastle jen 60 km, tak jsme tam co by dup. Nejdříve nás zajímá město. Nacházíme dvě městské brány a hrad. Je velký a zajímavý (12Ł/os/´09). Se sochami na cimbuří. Asi za rok jsem ho podle těch soch poznal v nějakém filmu. Je to zvláštnost. Od hradu jedeme najít parkoviště u botanické zahrady. To nejbližší (N55,41384 W1,69783) je plné. Druhé, větší, místo má (2 Ł/den), spát zde nelze. Kráčíme do botanické Alnwick Garden. Platíme vstupné (9Ł/´09) a v hlavní hale evidujeme restauraci, WC, informace, rychlé bistro s průhledem do zahrad. Hned za vstupem stojí množství lidí. Kouká před sebe a čeká. Před námi se totiž rozevřel krásný výhled. Prostranství s trávníkem před námi rozděluje 10 m široká bílá cesta, po 50 m končící pod stometrovou stupňovitou kaskádou o šířce asi 30 m. V ní zabudované různé typy bočních a centrálních vodotrysků začnou za chvíli svůj nádherný koncert. Stálo to opravdu za to. Slova to nemohou popsat, to se musí vidět. Z obou stran prýští obloukové fontány, do toho ze středu úzké a vysoké, pulzující, zmenšující se, po chvilce tryskající vysoko vzhůru, aby je vystřídaly pojednou klidné nízké, ale široké proudy odspodu. Ta střídavá rozmanitost gejzírů, fontán, vodotrysků s měnícím se proudem vodopádů po kaskádách trvá půl hodiny. Pro fascinované diváky se čas zastavil. Po skončení vodní show se lidé rozhýbali a rozešli do různých směrů, prohlížet si krásy zahrady. My jdeme nahoru podél kaskád, nyní už klidně stékajících dolů. Nahoře je vstup do květinové zahrady, kde se nalézá 16.500 evropských rostlin, 3000 různých druhů růží a dvě zdi s popínavými rostlinami. Po prohlídce této pestrobarevné kolekce se vracíme nad kaskády a po levé straně sestupujeme tunelem ze živého plotu. O kousek níž začíná oblast s vodními hrami. Jsou to různé atraktivní výmysly na principu fyzikálních zákonů, jejichž hlavní protagonista je voda v nějakém typu fontány, vřídla, vodotrysku, pramene a podobně. Níže, pod hrátkami na této straně je ještě hadí zahrada a ornamentálně střihané zelené bludiště. Po přejití na druhou stranu provází návštěvníky průvodkyně alias Baba Jaga a ukazuje různé léčivé rostlinstvo s varováním na jejich častou jedovatost. Také proto je tato malá čarovná zahrádka oplocena. Na této straně je ještě jezírko, hustý les, průchodný lesík a trávník pro hraní a batolení mimin. Netuším, kolik jsme tady strávili času. Ale čas dobře strávený. Je dobře postaráno i o děti různého stáří. Po východu ze zahrady si jdeme prohlédnout ony záhadné dřevěné stavby v lese vedle menšího parkoviště. Jsou to jakási dřevěná a lanová propojení (můstky, lávky, stezky) v úrovni korun stromů, spojující několik dřevěných staveb (něco jako chat), jejichž první patra jsou ve stejné výšce. Nejdřív tam člověk vyleze po schodech, či šikmině a pak prochází rovně, doleva, Doprava. Nejlépe, prohlédnout si fotografie. Ve dřevěných pavilonech na trase je někde muzeum, v jiném restaurace, v jednom nějaké infocentrum, a myslím, že jsme minuli nějakou Perníkovou chaloupku. V jednom nebylo nic, asi odpočívárna. Také zvláštní záležitost. Ale líbila se nám. Plni dojmů si děláme kávičku a vydáváme se na cestu k Holy Islandu. Je to necelá padesátka kilometrů, bratru 30 mil. Není tu nic zvláštního, je to ve směru na Skotsko, stojí tam na ostrově jen zřícenina kláštera, ale ostrov je přístupný pouze za odlivu! Přijíždíme na břeh, kde silnice pokračuje dál na ostrov. Voda nikde. Ale nějak se nám nelíbí, že na břehu stojí pár aut a pár člověků. Zastavíme, vylezeme ven zjistit situaci. Nějaká cedule, ze které jsem pochopil, že není radno se jen tak pouštět na přejezd k ostrovu. Varovná fotografie s vyčnívající střechou auta z moře uprostřed mezi pevninou a ostrovem to ilustruje. Pokročil jsem tedy blíže zjistiti podrobnosti. Dialog s angličanem byl zajímavý. On nerozuměl mně, já zase jemu. Ale oba vysoce inteligentní, jsme chápali, o co jde. Zřejmě už se nedoporučuje na ostrov v tuto hodinu vydávat, neb by v případě nějaké poruchy vozidla či jiné čertoviny mohl nastat průser. Vzápětí se proti nám od ostrova přiřítil autobus. No jo, ten je vysoký, ten si to může dovolit. Chvilku jsme se rozhodovali, jestli se to tam dá stihnout, za jízdy kouknout na klášter a hned zpátky, nebo tam jet a přespat tam, zpátky až druhý den. Rozhodli jsme se pro jistotu a neztratit půl dne dřepěním na ostrově, dokud nepřijde odliv. Tak jsme si počkali na příliv. Zase tak dlouho to netrvalo a přihnal se ještě osobák. Za ním už se zleva a zprava jakoby měnila barva blátivého dna. Ale jinak nic. Ti lidé na břehu asi čekali jen na ten kouzelný pohled, jak se příliv přihrne. Už jsme to jednou zažili ve Francii někde u Ile de Noirmoutier u Atlantiku, kde příliv dělal několik metrů. Tam se na to chodily dívat davy. Tady je příliv určitě menší, ale je to pěkné podíváníčko. Tím, že tady mezi ostrovem a pevninou je dno skoro ploché, tak frčí rychle. Nejdřív nic, najednou během snad 15 minut je voda všude, jen silnice je asi o 20cm výš. Tedy jak kde. Chvíli zase nic. A jak se v jednom místě voda přeleje přes silnici, tak už se musí rychle ustupovat ke břehu. Okolo té silničky jsou vysoké kůly, jako na horách pro případ sněhu a závějí. Tady, až je silnice pod vodou, aby se vědělo kudy pod hladinou vede silnice a jak se v případě prodlení dostat na břeh. Všechno jsme nafotili a natočili a ještě zírali na tu změnu. Předtím nic a najednou všude voda. Slunce zapadá na druhé straně, ani jsme si nevšimli, kolik je hodin. Tak hup do auta a kousek popojet ke spaní. Ukládáme se s výhledem na moře a jeho uspávací melodií u Berwick upon Tweed N55,76775 W1,99298.