ČR-Německo-Belgie-Francie-Anglie-Skotsko-Wales-Německo-ČR 6.6.-11.7.2009 V.část

17.6. Ráno se v Banavii probouzíme do deště, takže na plánovaný Ben Nevis se nepoleze. Místo toho si prohlížíme řadu zdymadel Neptunovy schody. Je jich celkem 8 na převýšení 28 m. Pozorujeme počínání několika plachetnic a jejich spolupráci se zdymadlářem. Někteří si zdymadla ovládají sami. Asi na to mají kvalifikaci. Nebo ti co se necítí, používají výpomoc místního, aby třeba zařízení nepoškodili. Do galerie jsem umístil i foto ovládacího pultu zdymadla pro ilustraci. Když se nabažíme zdymadlového cvrkotu i deště, posouváme se zpátky. Neboť jsme v Invermoristonu u Loch Ness zapomněli odbočit na směr k ostrovu Skye. Cestou se stavujeme u známého romantického a fotogenického hradu Eilean Donan Castle. K focení bohužel moc fotogenické počasí nemáme. To co je tady, mělo být u Loch Ness opačně. Počasí neporučíme, tak se nevzrušujeme a přejíždíme po mostě na ostrov Skye. Ostrov je mezi cestovateli velice známý, proto jsem ho zahrnul do plánu cesty. Je to takové Skotsko v kostce. Počasí, Hory, silničky, domky, palírna whisky… U cesty vidíme veliký poutač na Talisker Distillery a rozhodujeme se ji navštívit. Čas byl, nálada také. Parkujeme na konci úzké silničky na parkovišti zřejmě návštěvnickém. Dalo by se tady i přespat N57,30326 W6,35708. Jdeme dovnitř, kde nás vítá před vchodem cedule „Dnes již návštěvnická kapacita vyčerpána, objednáváme na pátek“. Co udělá praktik z Česka? Tabuli otočí a vleze dovnitř. Nahoře jsme byli v recepci přivítání dvěma hosteskami. Jedna před nás postavila dvě sklenky s místním výrobkem, druhá si značila naše jména a bydliště a skasírovala nás o 5Ł. Z toho 3Ł se daly použít jako sleva při pozdějším nákupu jejich whisky. Nato nám přidělily čísla a poslaly do čekárny. Během čekání jsme zaslechli od vedlejšího stolu slovenštinu. Do výrobny zrovna odcházeli japonci. Tak nějak to vypadalo asi ve starém Babylonu. Až na nás vyšla řada, prošli jsme výrobu. Bohužel se nesmělo fotografovat. Až ve sklepě. Bylo nám vysvětleno, čím se liší pravá skotská Singl malt od druhořadé Blend, jak se do ní dostává náznak kouře z rašeliny a slabá příchuť slaného mořského vzduchu při sušení sladu. Lišáci, marketingový. Výsledek byl znát na úplném konci v podnikové prodejně. Vstupenky znamenaly slevu na zakoupení lahvinky. Zde je na místě informovat budoucí cestovatele, že tady zakoupená whisky vás přijde dráž, než v Česku, protože v Británii je na ni vyšší daň, než u nás. Samozřejmě že jsme si také nějakou 15letou pořídili na památku. Původně jsme tady hodlali přespat, ale čekání na exkurzi a exkurze sama trvaly tak dlouho, že ta sklenka vypitá na začátku se už dávno odpařila. Tady na Skye jsem měl vyhlédnutý kousek místních hor, že se mu podívám trošku na zoubek. Jednalo se o Black Cullins Hills. Zaparkoval jsem poblíž Sligachanu a vydal se údolím Glen Sligachan nahoru. Paráda. Nezdržován manželkou, natahuji nohy. Mám od ní totiž usmlouvaný limit, kdy se musím k autu vrátit, vlastně do večerní tmy. Problém s tím nemám, protože chodím rád rychle. A tady jdu nalehko. Nemůžu se nabažit skotské přírody. Po nějaké době mi přetíná cestu velký dravý potok. Nad nádherným vodopádem dva dřevěné, ne příliš široké hranoly, navíc bez zábradlí. Když se člověk podívá pod sebe, jak to tam hučí, věru, moc se mu na druhou stranu nechce. Tak stojím a přemítám, ovšem jiné možnosti není. Zhluboka se nadechnu a srdnatě vykročuji. Hranoly se jeví pevné, a ani se neprohýbají, takže naštěstí vzbuzují pocit jistoty. Na druhé straně se ohlédnu. Moc pěkný vodopád. A to okolí! Už za to ta cesta stála. Krása. Žádné zdržování, rychle dál, ať toho uvidím co nejvíc. Úbočí obou stran se trochu přibližují, až dosahuji sedla Glen Brittle House. Napravo, nahoře přede mnou trčí skaliska vrcholové partie Cullins Hills části Black. Nervózní pohled na hodinky mi oznámil, že až nahoru to nestihnu, chci li být nejpozději ve 21hod. zpátky u auta. Tak honem nahoru, kam až to stihnu. Zapomněl jsem se zmínit, že cestou jsem bleskově předběhl nějakou dvojici, kousek před vodopádem. Ze sedla jsem je už vůbec neviděl. Určitě neměli tak naspěch. Nicméně vrcholu jsem nedosáhl, musel jsem ve výšce asi 760 m n.m. otočit. Na to, že jsem vyběhl z asi 30 m n.m., téměř od moře, jsem toho stihl slušně. Smutně jsem pohlédl na přes 900m vysoké hroty skal nade mnou, krátce se rozloučil s výhledem na druhou stranu ostrova na záliv Loch Brittle a mažu dolů. Jó, dolů to běží rychle. Ostatně jsem s rychlejší cestou dolů počítal. Až mně znovu zastavuje ten mohutný vodopád. Nastává problém. Buď se mi po rychlé cestě nahoru a teď dolů klepaly svaly na nohou, prostě jsem nějak ztratil odvahu na ty hranolky nad vodopádem vstoupit. Možná z této strany vypadá vodopád nebezpečněji. No jo, co teď. Každým pohledem dolů se ve mně zmenšuje dušička. Musím! Jiná možnost neexistuje. Tak vykročím a pod sebe raději nedívám. Stačí ten hukot. Brr. Ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Ale to, že to píšu, je důkaz, že jsem to přešel bez újmy. Na konci hluboce vydechuji. Je to za mnou! Na hodinkách vidím, že opravdu velké skoky směrem dolů podstatně zvýšily můj rychlostní průměr. Rozhoduji se pro menší přídavek, vrátit se delší cestou okolo potoka, kde v dálce spatřuji vracející se dvojici. Vzápětí se mi dívají na záda. Tahle cesta také není marná. Prochází se typickou vřesovištní bezlesou krajinou. Cesta mi ubíhá rychle, ještě se na okamžik zastavuji u dvou vodopádů, ale už ne tak vysokých a řvoucích, jako ten nahoře. Moc pěkná příroda. U auta si manželka může podle mě nastavit hodiny. Přesně na minutu, jak jsem slíbil, jsem dorazil. Svěřila se, že měla o mně strach, protože jsem blázen. A jenom sledovala mou postavičku na pláních, jak se zmenšuje a zmenšuje. Ještě párkrát mně spatřila dalekohledem, co jsem ji pro kontrolu nechal, až jsem jí úplně zmizel. Na parkovišti (N57,27374 W5,7389) před mostem z ostrova Skye využíváme WC a doplňujeme pitnou vodu. Už je dost hodin, tak přespáváme v Kyleakinu.

18.6. Z Kyleakinu projíždíme Fort William, tentokrát bez zastavení až do Obanu. Rozhodujeme se tady udělat po 200 km přestávku. Oban je turistické centrum a je využíván pro výlety loděmi na ostrov Mull a další blízké ostrovy. V Obanu je známá palírna Singl malt skotské whisky Oban Distillery. Dalšími turistickými objekty jsou dvě katedrály a na kopci zdaleka viditelné pseudokoloseum Battery Hill. Obdivovatel řecké a římské kultury a filantrop McCaig zahájil tuto stavbu, jednak aby zaměstnal místní kameníky, a současně chtěl vytvořit pomník rodiny. Jeho smrt však stavbu předčasně ukončila. Dnes slouží jako výletní a vyhlídkové místo turistů. Návštěvnosti města napomáhá promenádní nábřeží, živý přístav rybářských lodí a neustále proplouvajících větších trajektů. Z Obanu se kousek vracíme a pak míříme na západ k jezeru Loch Lomond, kde po další stovce km v Tarbetu na parkovišti N56,20346 W4,7101 s WC přespíme.

19.6. Ráno popojíždíme asi 120 km přes průmyslové město Glagow do New Lanark. Parkujeme nad ním na N55,66367 W3,7784. Nejdříve si jdeme prohlédnout nedaleký vodopád Falls of Clyde. Odtud procházíme celý komplex, který byl vybudován v 18.stol. jako model sociální komunity s přádelnou bavlny. Energii čerpal pomocí několika vodních kol z řeky Clyde. Později byl doplněn parním strojem. Celý komplex obsahoval nejen přádelnu, ale i bydlení zaměstnanců v bytech a kompletní servis, tj. obchod, školu se střešní zahradou, kostel, hřbitov. Je zcela zrestaurován a zapsán mezi památky UNESCO. Vstupné do muzea 8,5 Ł.

Po 70 mílích se stavujeme v New Abbey k prohlídce zříceniny cisterciáckého opatství z červeného kamene. Vstupné 3 Ł je zbytečné platit, protože se zřícenina dá dobře prohlédnout zvenku. Na parkovišti N54,98035 W3,61952 by se možná dalo i přespat.

Další červenou stavbou je o 25km dál vodní hrad Caerlaverock Castle z červeného pískovce. Parkování 5,2Ł N54,94695 W3,5253 včetně vstupného. Zdarma parkování je možné z druhé strany lesa, asi 1km N54,97211 W3,5347.

Dnešek končíme po přejetí skotské hranice do Anglie poblíž pěkného města Carlisle na N54,90990 W2,94706. Se Skotskem se loučíme s jedním nesplněným úkolem. Nepodařilo se nám ochutnat jejich specialitu Haggies. Všude bylo plno zajímavostí a krásy, že jsme si na to třeba nevzpomněli. A když vzpomněli, tak jako na potvoru to zase nikde neměli. Takže tento dluh nám zůstal nesplněný a čeká na příště.