Divokou Šárkou k Jenerálce

Divokou Šárkou na Jenerálku

Dostal jsem bojový úkol. Najít v Praze, v dosahu MHD hezkou, krátkou trasu pro pohodlnou procházku jarní přírodou, a hlavně aby nebyla do kopce. Probírám možnosti: Kunratický les, Čimický háj, kolem Botiče k Hostivařské přehradě, možností je spousta ale nejlepší se mi zdá Divoká Šárka.

Ta je na jaře výjimečně hezká s rozkvetlými stromy a skalami posetými kvetoucí tařicí. No ale raději si to projdu, přece jenom jsem tam dost dlouho nebyl. Vystupuju na konečné šestadvacítky a dávám se kolem McDonalda po červené a sestupuju po něčem co i já pamatuju jako schody do vstupu do Šárky a chci se dát vlevo po asfaltové cestě.

Ale ouha! Zrovna na můstku se hemží skupina asi třiceti žáčků s učitelkami které je připravují na jakousi naučnou procházku a snaží se je překřičet. Dávám se tedy Doprava k přehradě Džbán a fotím z hráze a cesty podél přehrady.

Po chvíli se vracím a jdu pomalu podél Šáreckého potoka abych výpravu nedohonil. Už samotný vstup do údolí mezi Šestákovou a Kozákovou skálou je takovým malým rozloučením s civilizací. Jak jsem již byl výše napsal, jestli nějaká pražské lokalita stojí za jarní procházku, tak Šárecké údolí je určitě mezi prvními.

Cestou stále podél potoka přijdu ke koupališti Divoká Šárka. Jako by vypadlo z prvorepublikových kolorovaných pohlednic nebo Vančurova Rozmarného léta. Teď je prázdné, je teprve začátek dubna.

Hned za koupalištěm červená odbočuje doleva k Nebušicům a já pokračuju údolím podél potoka po cyklo A163 k restauraci Dívčí skok. Vstupuju vrátky a okukuju prázdnou zahradní restauraci. Z ní vychází paní a nepříliš laskavě oznamuje že mají zavřeno.

„Je to přece napsáno venku na tabuli“, oznamuje nakvašeně.

„Ale tam žádná tabule není“, bráním svou pošramocenou inteligenci.

„No jo, tak to ji zas někdo ukrad´,otvíráme až ve dvě“, a vrací se dovnitř.

Po této geniální konverzaci pokračuju dál, míjím vpravo Čertův mlýn a vlevo usedlost Želivka a na rozcestí za ní pokračuju po cyklo doleva protože Doprava k Aritmě je to přece jen do kopce.

Pak za usedlostí Vizerka je to k Jenerálce už co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. Zajdu ještě k hotelu Jenerálka a kolem zámečku ke stanici autobusů MHD co jezdí k metru Dejvická.

Takže hezká nenáročná trasa cca 5km vhodná opravdu pro každého po celý rok. Škoda letošní květnové vodní pohromy, určitě dala zabrat i Šárce. Doufejme že se to co nejdřív spraví.

Já pokračuju dál na Horoměřice a Kozí hřbety ale to je už jiná písnička.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy 7.6.2013