Do Křižanova a Domaslavic za pstruhy,medvědím česnekem a rodným domem Hany Benešové

Do Křižanova a Domaslavic za pstruhy,medvědím česnekem a rodným domkem Hany Benešové.

Vydali jsme se s mojí „tlupou“ ženských a dvěma klučíky za pstruhy a medvědím česnekem, tak jako každé jaro. Naši tlupu doprovázel hlídací pes, rozměrů čivavy - to aby nám náhodou v lese nikdo neublížil….ale spíš bychom museli chránit my jeho, tedy správněji napsáno ji - Barunku!

Vystoupili jsme v Křižanově na zastávce poblíž kapličky u silnice, která je mezi dvěma lipami, jenž jsou vedeny mezi památnými stromy. Kaplička podle záznamu pochází okolo roku 1735. Při našem dojezdu do obce začalo mrholit a tak jsme „nahodili“na sebe patřičné zabezpečení, abychom nebyli jak zmoklí hastrmani, na kterého jsme natrefili o kousek dál. Pokračovali jsme kousek silnicí, došli k ukazatelům a odbočili vedle domu, kterým protékal křižanovský potok, na němž sídlil u mlýnského kola vodník. Vskutku hezká umělecká práce. Byla to hezká podívaná pro okolojdoucí turisty. Pokračovali jsme dál k železničnímu viaduktu, kde zrovna projížděl vlak na trati Most - Moldava. Křižanovský potok nás stále doprovázel, pokračovali jsme dál podél koupaliště, které spadá pod Hrob-Křižanov a jeho velikost je 50 x 20 m. Jsou tu travnaté odpočinkové plochy, převlékací boxy, WC i stánek s občerstvením, bohužel při naší cestě bylo ještě koupaliště vypuštěno a zelo prázdnotou. Tak nevím, zda mají pozdější otevírací dobu anebo mají nějaké provozní problémy. Vstoupili jsme do lesa, kde nás poučná tabule s mapou upozornila, že se nacházíme v přírodním parku Loučenská hornatina. A to již jsme všude okolo viděli rostoucí medvědí česnek, za kterým jsme se i vydali, ale zatím netrhali. Nechali jsme si jeho sběr na pozdější dobu, až půjdeme od pstružích sádek a pokračovali dál.

Česneku bylo všude okolo spousta, mezi nimi sem tam prokvétaly sasanky a tak jsme mířili k prvnímu našemu cíli. Po chvíli mezi zelení stromů začala prosvítat i sem tam jiná barva než zeleň a to jsme již viděli, že budeme u cíle. Zjevila se nám první sádka a také za plotem u domku s názvem „Pitevna“ stál muž, který tomuto všemu velel. No, ten název Pitevna nade dveřmi byl otřesný……ale tady se pitvají jen rybičky. „Pán“ tohoto revíru Vám pstroužka prodá, zabije, vykuchá a vy si ho pak doma pěkně na másílku a kmínu upečete, k tomu brambůrek a to je lahůdka do žaloudku. A tak proto jsme sem i mířili. Takže každá jsme si koupila počet pstroužků podle počtu členů rodiny a šli s dětma na chvíli posedět a posvačit ke stolům pod stříškou nad sádkami, kde se to jmenuje „ U tří louží “. Měli tu i zajímavou nabídku menu pití. Kdyby tam nebylo upřesnění, co to je, marně bych nad tím bádala. Třeba byla nabídka „ Spařené seno bez brambory“ - což je podle nich čaj, vroucí voda a cukr. Koho by to napadlo…a jiné a jiné nápoje, které jsem dala v albu fotografií k nahlédnutí. Byla tam i přidaná nabídka oproti jindy „Teplé hašlerky“ - ale ujasnění co to je žádné, chtěla jsem se zeptat „Pána“ tohoto objektu, ale pak jsem na to při odchodu zapoměla.

A tak jsme se posilnili a protože se počasí vyjasnilo, pršet přestalo, sbalili jsme si saky paky a vydali se dál, že si natrháme medvědí česnek. Byl mokrý, spláchnutý deštěm, což bylo fajn, krásně voněl a tak jsme si natrhali do tašky množství, co kdo chtěl, ruce nám pak voněli celou cestu po česneku.

Neplánovaně, když se udělalo hezky, jsme si udělali okruh jiným směrem. Šli jsme kolem chatové oblasti směrem k Domaslavicům, sice jsme nevěděli, kam se přesně dostaneme, ale pár chatařů, jež byli venku, nás nasměrovali. Museli jsme dokonce projít i soukromým pozemkem ale s jejich svolením a ještě k tomu do řádného kopce. A tak jsme si se zájmem prohlíželi jejich stavby, které byly vskutku moc hezké a ještě hned vedle les, takže byly na fajn místě. Cestou byly i zajímavé stromy, které naši prohlídku chatové oblasti obohatily. Šli jsme okolo vodárny a už prosvítaly střechy Domaslavic za listovím stromů.

Sešli jsme z vrchu u rodného, kdysi strážního domku, kde se narodila Hana Benešová, choť bývalého prezidenta Eduarda Beneše. Je na něm pamětní tabulka s daty jejího narození – 16.7.1885. Dům obklopuje nádherně rozvětvená a v ten den, kdy jsme šli zrovna okolo, květy obsypaná jabloň. Podle jejího kmene kdoví, zda nebyla zasazena dokonce v době jejího narození. Je již hodně stará ale ty květy, jeden vedle druhého - to se jen tak nevidí, to bylo něco úžasného. Z druhé strany domku roste ještě jeden strom, taky zřejmě již dost starý, ale jaký jsem nepoznala, listoví začalo teprve rašit a byl dost daleko od cesty. Ani pamětní tabulku jsem si nemohla pořádně zblízka vyfotit kvůli plotu a pozemku. Na plotě byla také dřevěná tabulka s názvem“ Stezka Hany Benešové“ s ukazatelem směru, odkud jsme přišli. Pozemek okolo domku byl veliký, ale ne zcela oplocený, jen tam bylo upozornění, že je to soukromý majetek.

A tak jsme sešli pomalu k návsi Domaslavic, kde bylo turistické odpočívadlo s dětským koutkem. Na odpočívadle byla tabulka s upozorněním že bylo postavené r.2011 pro turisty. Na malém rybníčku se zrcadlily protější domy. Stál tu také strom s úplně proděravělým kmenem, jehož stáří by mě moc zajímalo. Děti jím mohli prolézat skrz naskrz…. Taky tu byla kdysi studánka, ke které vedly schůdky z obou stran, nyní z ní tekl jen čůreček vody ale bylo tu upozornění, že byla v provozu od r.1890 - 1942. Kdoví, zda to nebyla i léčivá vodička. Na louce v době našeho odpočinku kvetlo plno sedmikrásek, louka se jimi jen bělela.

Náves byla s tímto turist. koutkem poklidnou oázou pro spočinutí nejen unavených údů……. Byla tu i orientační turistická mapa, abychom věděli a mohli si porovnat, kudy jsme šli. Za rybníčkem se vypínala hora v Loučenské hornatině Stropník, vysoká 856 m.

My jsme se pomalu vydali na další cestu do Křižanova. Udělali jsme si takový okruh místy, kudy jsme ještě nešli. Sice to nebylo na velký počet km, ale příroda tu byla kouzelná. Výhledy, když jsme vyšli z lesa směrem ke Křižanovu byly v oparu, v dálce jsme viděli vrchy Středohoří, horu Kletečnou, Milešovku a další, k nám blíž se zobrazoval hrad Doubravka i kostel v Jeníkově, který je na vyvýšeném místě. Ale protože jsem fotila mobilem, nemohla jsem si dálku víc přiblížit. A foťák jsem si z batohu už nechtěla vytahovat, když jsem celou cestu měla v ruce mobil a byli jsme skoro na naší konečné…

Došli jsme k ukazateli konce Domaslavic a pokračovali dál ke Křižanovu. V dálce se pásli za ohradou koně, byla to vskutku poklidná krajina. Podél cesty stál vykotlaný strom, ale stále života schopný, což dokazovala jeho zeleně rašící koruna. Došli jsme po silnici do Křižanova a protože nám jel autobus až za 40 minut, zašli jsme do místní hospůdky, která stála poblíž aut.zastávky, dali jsme si něco k snědku s malým pivkem a vyčkali do odjezdu autobusu. S výletem jsme byli moc spokojení, i když to ráno vypadalo, že se možná i obrátíme nazpátek.