Výlet do města Hrobu.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Výlet do města, ve kterém jsme ještě nikdy nebyli je, vždy zajímavý. I když se dnes pomocí internetu každý zájemce snadno dozví o všem možném, přece jen osobní návštěva každého místa je přitažlivá. Na zodpovězení otázky, co tam uvidíme, je třeba podívat se do minulosti. První písemná zmínka o městě je z roku 1282, ale v té době tam již stála malá osada s kostelem. Ves od počátku byla církevním majetkem a to tepelského a později oseckého kláštera. Počátkem 14. století byla přeložena obchodní stezka z Oseka do Hrobu a ves získala na významu. Za panovaní císaře Karla IV, byl Hrob poddanským městem. Rozvoj těžby stříbra dostal zelenou, i když ve 2. polovině 14. století došlo k určité krizi, město se z ní pozvolna dostalo. Začátkem 2. poloviny 15. století byla těžba stříbra pro město rozhodující. V roce 1458 král Jiří z Poděbrad potvrzuje městu privilegia. Od roku 1477 má svůj znak a může pečetit červeným voskem. Císař Rudolf II. povyšuje Hrob na horní město. V 17. století má ale město svoji slavnou minulost za sebou. Hornictví pozvolna zaniká a ani pokus o jeho obnovu v 19. století nepřinesl nic převratného.
Co s načatým dnem, tak zněla otázka jednoho horkého srpnového dne. Což takhle podívat se do Hrobu, je to nedaleko a autobusem tam budeme z Mikulova za několik minut. Záměr se proměnil ve skutečnost a když se na zastávce v cílovém městě rozhlížíme, kde začít, přitahuje nás nedaleký parčík. Naše vycházka městem začíná v Duchcovské ulici nedaleko městského úřadu. V parku na Mírovém náměstí nám mapka oznamuje, že nejstarší část města máme za zády.
Za čím jedeme?
Vracíme se do Duchcovské ulice, ve které jsou domy novějšího data. Něco málo má stopy klasicismu a snad i secese. Mají tady poměrně dost zeleně. Míjíme hezkou barokní sochu sv. Floriána a po několika desítkách metrů docházíme na náměstí. Domy jsou patrové a mezi nimi vyniká barokní fara z roku 1786. Překvapuje větší množství barokních soch při domech na náměstí. V dolní části náměstí je kostel sv. Barbory. Jeho dnešní podoba je z 19. století, kdy byl novogoticky upraven. Nad kostelem je několik starých stromů, mezi nimiž roste nádherná a zřejmě i dosti stará smuteční vrba. Pod stromy se ukrývá socha sv. Josefa, moc krásné baroko. Objevujeme další barokní sochy světců. Je tady sv. Valentin, sv. Jan Křtitel a v horní řadě domů sousoší sv. Jáchyma a sv. Anny. Z náměstí odcházíme uličkou k základům luteránského kostela. Ten byl v roce 1618 zbořen a základy byly odkryty v roce 1913. Pokračujeme Rybniční ulicí ke kostelu Vzkříšení. Míjíme zajímavý památník „Odčinění Bílé hory“. Kostel byl postaven kolem roku 1900, ale jeho současný stav je velmi špatný. Nedaleko je pomník obětem 2. světové války. Procházíme uličkou na Mírové náměstí na autobusovou zastávku a výlet je u konce.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Nikde jsme nenašli žádnou restauraci. Dozvěděli jsme se, že něco je v jiné části města. Ukázalo se, že mít sebou svačinu a pití se někdy hodí. Jinak jsme se při pobytu v Krušných horách stravovali a bydleli v penzionu Mikulka v Mikulově. Můžeme jen doporučit.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Samotné město i jeho nejstarší část jsou zajímavé. Bohužel některé stavby a i samotné náměstí by si zasloužily více pozornosti. Nelíbil se nám stav kostela Vzkříšení, ale i některých barokních soch. Celkový dojem nebyl dobrý, ale tak už to při cestování bývá.
Ostatní informace
Procházka městem je krátká, všeho všudy tak 2 až 3 kilometry. Kostely, jak jinak, byly zavřené a místní informační centrum nechám raději bez komentáře. Co lze místním závidět jsou parky a parčíky. Hrob je velmi dobře dostupný veřejnou dopravou.