Chaty a chalupy
Mapa Chrudim a okolí
Do Slatiňan
V červnu loňského roku manželku napadlo, že bychom mohli vyrazit na dva dny někam do východních Čech. Po dlouhé diskuzi jsme se shodli na návštěvě Slatiňan a Chrudimi. Jana dostala za úkol zajistit v tom větším městě nocleh, já zase připravil cestovní plán a vyhledal spoje. Víkendová předpověď totiž nejprve slibovala krásné počasí a já na mapě šilhal i po takových místech, jako je Strádovské peklo či zřícenina hradu Žumberka. Nakonec ale jako obvykle meteorologům ten skutek utek...
Pod zataženou ranní oblohou jsme se nalodili do zlínského expresu, při průjezdu celou tou naší Moravěnkou smutně pozorovali těžké černé mraky, a když to nebylo lepší ani za její hranicí v Čechách, upadli jsme ještě před Českou Třebovou do truchlivých dřímot. Pak už se přiblížily pardubice a bylo nutno se probrat. V nádražní hale nám k tomu pomohla káva z automatu. Okoukli jsme vývoj venkovního počasí, ale zdál se neměnný, takže se smutkem v duši nástup do dalšího spoje, který nás zavezl do vzdálenějšího cíle naší cesty – do Slatiňan.
I když se počasí nijak nevyznamenalo, ke slibovanému dešti v průběhu dne naštěstí nedošlo a my pod ocelově šedivými mraky zamířili po žluté značce napříč městečkem k řece Chrudimce. Kromě několika lidí jsme cestou potkali také krásné mourovaté kotě s růžovou mašličkou a dva koně, pasoucí se v jedné soukromé zahradě.
Což mi připomnělo, že se o slatiňanském zámku píše, že je plný koní. Ve 34 komnatách se v něm totiž nachází hipologické muzeum s velkými sbírkami - rozsahem tématu pravděpodobně největší v Evropě - ve kterém se návštěvník může seznámit s historií, významem a využití koní v lidské společnosti.
My v něm ale nebyli, protože jsme se kvůli nedostatku času spokojili „toliko“ s prohlídkou nádherného obydlí knížecí rodinky.
Ale k tomu došlo až na závěr. Po překonání mostu přes řeku jsme okolo romantických kulis zámku vystoupali na vrchol hřebínku, kde se za šlechtickým sídlem nacházel zajímavý kostel sv.Martina. Kromě nás dvou tu po cestě pobíhala holčička, chytající svého ochočeného králíčka a když se jí to podařilo, ochotně mi před objektivem zapózovala.
Nakoukli jsme na okraj parku, vyfotili si slavnou sochu koně a pokračovali k hřebčínu, pyšnícímu se chovem starokladrubského vraníka. Na jeden obzvlášť „živý“ exemplář jsme narazili v jednom výběhu, ale k tomu divochovi nebylo radno se přiblížit ani na krok.
Následovala cesta parkem ke Kočičímu hrádku. Už ani nevím, kolik parků jsme při našich cestách navštívili, ale Slatiňanský jistě patří k těm nejzajímavějším a určitě se bude líbit i vám. O jeho vznik se zasloužila knížata z Auerspergu, která patřila k nejvýznamnějším a nejbohatším rodům habsburské monarchie. První kníže Karel jej před koncem osmnáctého století jako anglický park založil a jeho nástupce Vincenc Karel o padesát let později podstatně rozšířil. A vlastně i zdí rozdělil. A to na menší část zámeckou, kde pobíhali zahradníci a starali se o záhony s květinami a ozdobnými keři, a na část větší, do které mohla volně vstoupit i veřejnost.
V zámeckém parku bylo vyhloubeno také jezírko (spíše rybník), na jehož hladině jsme se pokochali kvetoucími lekníny. Zaujalo nás i romanticky upravené nábřeží, kde se pod převislými větvemi vrb ukrývá ozdobná balustráda, kamenné vázy a schůdky do vody.
On je ten park hodně cenný i z dendrologického hlediska, neboť se na jeho 16 ha nachází na 200 druhů dřevin, přivezených z celého světa. Z listnáčů zaujmou různé druhy buků a exoti – např. liliovník tulipánokvětý, katalpa či jinan dvoulaločný. Kdo rád spíš jehličnany, jistě ho potěší pohled na různé zeravy, cyprišky anebo cedry.
Dále můžeme v zámeckém a anglickém parku narazit na řadu zajímavých staveb. Jako třeba na bývalý objekt „dětského hospodářství“, kde se synové a dcery zámeckých majitelů učili pěstování některých plodin a starosti o zvířátka, aby se naučili vážit lidské práce.
Na nejromantičtější stavbu jsme ale narazili na zalesněném temeni kopce až o kus dál. Je jím známý Kočičí hrádek. Dle velikosti sice ten pohádkový hrad vypadá, jako kdyby jej obývali trpaslíci - ale tak jako kdysi, i v dnešní době slouží hlavně pro potěchu dětí.
Na zpáteční cestě jsme se v parku střetli s dalším drobným ozdobným stavením. Ale tahle malá kaplička, nacházející se poblíž rybníka, bohužel byla v notně dezolátním stavu.
Před kulisou zámku pózovali fotografovi svatebčané, což nás trošku znepokojilo, ale prohlídky zámku kvůli nim naštěstí zrušeny nebyly a dál probíhaly dle plánu.
Nejprve jsme byli seznámeni s historií sídla. Původní tvrz z roku 1371 byla přestavena na renesanční zámek. Později upraven barokně a klasicistně a v devatenáctém století dostal konečnou, novogotickou podobu.
Poté jsme po schodech zamířili do patra a byli seznámeni s reprezentačními místnostmi. Všechny byly moc krásné, ale nejvíc na nás zapůsobila prohlídka ložnice, kde nás průvodce informoval, že kníže Auersperg a jeho choť byli tak pokrokoví, že už neměli oddělené ložnice, ale spali spolu. Ale co měli dělat, když se měli rádi, že?
Závěrečnou perličkou pak byla návštěva unikátní kuchyně, umýváren a kotelny.
Pak už jsme se museli se zámkem a Slatiňany rozloučit a pod stále zataženou oblohou a s větrnými poryvy, bušícími nám do zad, pospíchali na nádraží ke spoji, kterým se v pozdním odpoledni přesuneme do města Chrudimi.
Přidat do oblibených uživatelů
Slatiňany
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Do Slatiňan
