Dovolená 2014 - VI. den, město Jablonné nad Orlicí
Čtvrteční ráno se nám udělalo krásně, a to je dobře, protože nás čeká hezký výlet do města Jablonného nad Orlicí, z Králíků jedeme vlakem. Překvapivě krásné město leží ve Východních Čechách. Kdysi v něm bylo rozšířeno tkalcovství, neboť zde byla hodně pěstována textilní surovina - len. Historický střed města upoutá svými dřevěnými roubenkami z poloviny 18. stol., přilehlé uličky jsou místní památkovou zónou. Centrum náměstí zdobí i mariánský sloup - Immaculata - pozdně barokní plastika z r. 1748. zajímavostí je zdejší dřevěná lžíce - umístěna na náměstí, slouží jako vodní kyvadlo. Dominantní kostel sv. Bartoloměje se starým hřbitovem, zdí, márnicí a farou, které jsou typickám celkem vrcholného baroka z roku 1725, jsme si prohlédli nad náměstím.
Každého návštěvníka města jistě zaujme i zdejší technická památka - kamenný tříobloukový most přes Tichou Orlici. Zdobí ho sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana. Najdete ho v dolní části města, asi 200 metrů od vlakového nádraží u autobusových stanovišť. Od vlakového nádraří je asi 300 metrů vzdáleno město. Cestou k němu jsme se zastavili kousek od železničního přejezdu v místním zverimexu, kde Franta nemohl odtrhnout oči od velkého leguána. No hlavně, že si ho nechtěl koupit domů. Odtud stoupáme mírně do kopečka k historickému středu Jablonného.
Procházíme se náměstím a nevíme, kam se dřív podívat, člověk je zde opravdu okouzlen. Chvíli posedíme v jedné roubence - restauraci u Černého medvěda, kde jsme si dali nějaké pití. Pokračujeme prohlídkou města, jehož centrum je útulné a krásné. V jedné roubence je umístěno IC, v jiné hotel - restaurace, v další restaurace - pizzérie. Až jsme se dost vynadívali na zdejší zajímavosti, pokračujeme uličkou dolů, kousek pod město. Franta je už unavený, také z horka, tak zůstává čekat u jedné mapy, kde si hledá nějaké skály a já scházím další uličkou k 700 let starému dubu, který chci vidět. Stojí na ulici Slezské u bílé roubenky.
Potom se vracím za Frantou, a pokračujeme k nedalekému areálu s přírodním koupalištěm. Franta mě zde nechá a pádí za svými skálami. Vrací se za půl hodinky a vracíme se zpět do města. Je poledne, tak si v jedné místní restauraci dáváme výborný oběd - pochutnáváme si na svíčkové a plánujeme, že zde další den zavedeme i Máru s Marťou. Po dobrém obědě si dáme naproti ve stánku ještě lepší zmrzlinu, já pistáciovou a Franta vanilkovou. Ještě chvíli posedíme na lavičce, ač neradi loučíme s tímto nádherným městem, ale naštěstí jen do zítřejšího dne, kdy se zde budeme stavovat cestou ze společného výletu s našimu přáteli Markem a Martinou.