Dovolená na Islandu - 5. část - východ ostrova

Vzhledem k tomu, že nemůžeme do vnitrozemí, opouštíme sever ostrova a směřujeme k jihu podél východního pobřeží. Dnes jen do městského kempu v Egilsstaðir, kde budeme spát dvě noci. Cesta trvá dvě hodiny. Projíždíme územím, kde se začalo s vysazováním stromů, jsou tu docela silné smrky, ale jejich výška nic moc. Asi málokdo ví, že Island býval zalesněný. Jenže všechny stromy vykáceli a teď je tam zkouší zpátky vrátit. Bohužel, moc se jim to nedaří.

Cestou sprchlo, večer však svítilo sluníčko. Panovala prima nálada. Kemp je perfektně vybavený, v ceně je teplá sprcha, je možno si zaplatit i pračku a sušičku. Jen vařit se musí venku. Najíst se už můžeme pěkně uvnitř v teple.

Při vaření večeře jsme se tu sešli s mladým českým párem, který zde již čtyři týdny putuje. Tři týdny měli nádherně, chodili v kraťasech, opalovali se. Až tento týden je zima. Máme prostě smůlu.

Holky plní pračku i sušičku a střídají se u toho snad celou noc. My si oblečení vzali dost, nepereme, jdeme spát. Před desátou jsme to však nezvládli. Tak dlouho jsme tu snad spát ještě nešli, ale ráno nebouráme stany, můžeme spát déle.

Tak už začíná 2. týden našeho pobytu. V noci nepršelo, ale ráno je zima a fouká opět studený vítr. Je mlhavo. V 9 odjíždíme do nejvýchodnějšího městečka Islandu Seyðisfjörður, kam přijíždí každý čtvrtek trajekt z pevniny a davy zaplní městečko. Dnes tam tedy bude už klidněji.

Tam je možno zajít na vyhlídku. V mlze a mrholení se nám tam nechce. Stejně toho moc neuvidíme. Samozřejmě nejsme zase jediní. Nějak nás to počasí ničí. Couráme po městě, kde je řada hezkých domků. V infocentru u přístavu se nám líbí, je tam teplo, židličky i toalety zdarma. Zajímavý je i dřevěný kostel. Chvilku mrholí, občas vykoukne sluníčko. Nakonec se nás většina sešla v restauraci Kaffi Lara El Grillo Bar, kde vaří vlastní místní pivo. Času máme stále dost, ochutnáváme tedy i místní specialitu - v alobalu opečenou tresku s opečeným bramborem a hromadou různé zeleniny. Bylo to výborné. Zapíjíme to dobrým pivem. Byla zde sympatická servírka ze Slovenska, takže Ota do své sbírky vyškemral i jejich vizitku a dva tácky, ale od jiných pivovarů. Vlastní nemají.

Cestou zpátky do kempu jsme udělali krátkou fotopauzu u vodopádu Gufufoss. Okolo14 hodiny jsme zpátky v kempu, kde můžeme odpočívat nebo si udělat udělat vlastní program. Konečně máme teplý oběd, já dala v klídku i kávu. Mezitím jsme se probrali zdejšími prospekty. Místo abychom odpoledne využili k odpočinku, jdeme se podívat do města. Konečně svítí sluníčko.

Z okna infocentra to vypadalo dobře, venku už tak hezky nebylo. Ledový sílící vítr není příjemný. Ale přece tu nebudeme sedět. Zvlášť když je zde pivovar. Nejdřív jdeme na prohlídku města. Mají zde moderní kostel, hezký park, vyhlídku na skále i další zajímavosti. Dokonce i vítr ustal – na jak dlouho? Ani jsme moc nebloudili a došli k pivovaru prakticky na okraji města. Ota dává jedno pale ale), já ipu. Konstatuje, že moje je lepší, ale i on je spokojený. Protože stále máme dost času a pivo zde mají dobré, neodolal a dává ještě irisch red. Je spokojený. Využila jsem okamžiku, kdy Ota šel na WC, a s mojí mizernou angličtinou se pokusila získat jejich vizitku – dokonce je na ní fotka zakladatele pivovaru. Tak to je úspěch – Ota byl pořádně překvapený a já jsem si vysloužila pochvalu.

Zpátky jdeme nejkratší cestou, daleko to není. Jen jsme ještě zaskočili do krámu pro nějaký sladký doping. Nic jiného nepotřebujeme, ale dokonce i Ota má na něco sladkého chuť a to o sladké běžně moc nestojí.

Sluníčko stále svítí, je to po těch deštích příjemné. Využíváme částečně vybavené kuchyňky, v toustovači opékáme chleba a dáváme se zdejším sýrem. Sýry zde mají dobré, teď je to ještě lahodnější. Do vedlejšího baru jdeme večeři zapít místním pivem Brió, které nám kamarád doporučil. Dáváme už ale jen jedno dohromady, ať v noci nelítáme na záchod. Spát jdeme už po 9. hodině, začíná se to zatahovat. Uvidíme, co bude zítra.

V noci se zvedl vítr, k ránu začalo pršet, takže opět nebudeme balit suché stany. Naštěstí ráno už jen drobně mrholí, ženou se sem však černé mraky. Rychle balíme a stěhujeme se opět do tepla recepce, kde snídáme. K vaření čaje využíváme rychlovarku. Tak to je přepych.
V 9 odjíždíme. S kratšími přestávkami nás čeká celodenní přejezd podle pobřeží jižním směrem. Mrholí a je mlha, že téměř nic není vidět. Abychom se moc nerozseděli, zastavujeme u vyhlídky na vodopád Folaldafoss, vítr zesílil snad na vichřici. Máme dojem, že nás to musí sfouknout. Naštěstí se tak nestalo, ale nikdo nemá chuť k němu dolů sejít. Všichni spěcháme do závětří autobusu.

O 15 minut později vystupujeme v bývalé rybářské vesničce Djůpivogur, která nyní žije už jen z turistického ruchu. Nárazový vítr je sice docela silný, ale poměrně teplý. Zde je nejzajímavější umělecké dílo - zvětšené napodobeniny vajec zde žijících ptáků. Je jich tu strašně moc. Cestou ještě zastavujeme u muzea, kde je volně přístupná expozice – je tam snad vše, co majitel v přírodě našel.

V dalším dlouhém přejezdu jsme si poslechli historii sopky Askji, které jsme se kvůli zimě vyhnuli. Dozvěděli jsme kdy a jak vybuchla a co vše způsobila. Jedeme podle pobřeží a pozorujeme rozbouřené moře. Aby nám to lépe uteklo, posloucháme i povídání o islandských parcích. V jednom z nich budeme dvě noci spát.

Krátkou pauzu máme v městečku Höfn, kde má být další pivovar. Ten je však daleko, navíc otevírá až v 17 hodin. Ota má smůlu. Zdržujeme se zde jen půl hodiny, aby řidič zvládl umýt okna autobusu. Už skrz ně není skoro vidět. Snad všichni zůstáváme ve zdejším infocentru, kde je i zajímavá výstava.

Už se však všichni těšíme na plavbu po ledovcové laguně Jökulsárlóns na jihovýchodě ostrova.

Dovolená na Islandu - 5. část - východ ostrova na mapě