Loading...
Velmi dobře se nám spí, aby ne - v bývalém zámeckém pokoji, kde je klid a pohodlí. Budíček dnes máme v pět ráno, v šest hodin nám odjíždí autobus od zámečku Grohmann do nedaléké obce Heřmanovice, nacházející se na rozhraní Jeseníků a Zlatohorské vrchoviny. Na místě jsme za chvíli, očaruje nás zdejší malebná krajina s koňmi na louce. Já neodolám a fotím si je. Franta zatím uhání do svahu ke kapličce, odkud si fotí aspoň z výšky lom s jezerem, ke kterému se nestihneme jít podívat. Obcí přecházím ke kostelu, kde čekám na Frantu a ihned se zjeví místní starosta a vyzvídá, co se nám zde líbí a co si fotíme. Uspokojen, že zde obdivujeme jejich koně a dřevěnice se pán vrací na svůj úřad.
Franta se naštěstí vrací a my pokračujeme silničkou vzhůru do kopce kolem kostela. Mírně stoupáme kolem několika dřevěnic, obytných domů i chat. Z vrcholu obdivujeme výhledy do malebné KRAJINY. Pak pokračujeme asi jeden kilometr po hlavní silnici k zastávce autobusu. Při posledních krocích nás přepadne dešťová přeháňka, ale naštěstí zmizí tak rychle, jak se objevila a opět je tropické horko. V devět hodin nám přijíždí autobus a my pokračujeme do Zlatých hor. Z autobusového nádraží nás místní Doprava zaveze k zastávce u hájovny u lesa a my pak pokračujeme přes les pěšinou kolem potoka k Zlatorudným mlýnům. Je zde mnoho návštěvníků i školní výlety. Chvíli zde posedíme na dřevěných lavičkách, a pak po druhé straně kolem vody dojdeme k dřevěným srubům a restauraci. Zde si dáváme oběd - výpečky s výborným zelím a společností pana hostinského. Baví nás veselým vyprávěním, kdy byl policajtem a členem ochranky našeho bývalého presidenta Havla. Dnes je v důchodu a v klidu se zde věnuje práci hospodského. S veselým hospodským jsme kromě všeho možného probrali i moje nemocné nohy, viděl jak se ploužím na WC, a tak nám domluvil odvoz do města. Protože do centra Zlatých Hor nás čekaly ještě čtyři kilometry, uvítala jsem jeho návrh i přes Frantovo protestování hostinský rozhodl, že se povezu jen já, ale Franta nakonec uznal, že i on je unavený. Během patnácti minut se přiřítila paní, která jim vozí pizzu, byla to Romka, ale překvapivě ochotná a stejně veselá, jako pan hospodský. Poděkovali jsme mu a vyrazili. Opravdu jsme kromě unavených noh ušetřili i čas, valila to takovou rychlostí, že v nás občas zatrnulo, silnice patřila jen jí, ale přežili jsme. Vysadila nás na náměstí ve Zlatých Horách. Byli jsme překvapeni, jak se to tu od naší poslední návštěvy změnilo a vše rozkvetlo do krásy. Procházíme náměstí Svobody ke kostelu, kolem aleje s památnými stromy a zpět náměstím, kde si ve Sladké cukrárně chvíli odpočineme u dobré kávy a zmrzliny. Po krátkém odpočinku pokrařujeme dál k Hornickému muzeu, umístěném v jednom z historických domů. V muzeu si prohlížíme spoustu zajímavostí, sbírku nerostů a v podzemí expozici s ukázkami důlního nářadí, a také expozici mučírny s mučednickými nástroji, používanými při čarodějnických procesech. Odpoledne se vracíme autobusem do Vrbna, procházíme si místní náměstí, nacházející se v kopci. Cestou zpět se zastavíme v Albertu na malý nákup, pak se vracíme k zámečku Grohmann s malou zastávkou v zahradní restauraci na pivo, neb je hrozné vedro. Předpovědi počasí opět nevychází, kromě malé přeháńky je od rána dost horko. Přicházíme k zámečku, já si jdu udělat ještě pár fotek do zámeckého parku, a pak za Frantou na pokoj. Večeři máme dnes domluvenou na 19 hodin. Ve stylové restauraci zámečku vaří skvěle a levně - dnes máme objednanou znojemskou. Večer opět odpočinek na pokoji u televize, dnes nemusíme jít brzy spát, další den nikam nespěcháme.