Vrbno pod Pradědem – hřbitov, nejvýstavnější část a chlouba města
Areál hřbitova ve Vrbně pod Pradědem patří mezi severomoravské historické hřbitovy, jejichž současná podoba se začala formovat na počátku 19. století. Hřbitov však byl na tomto místě založen již v roce 1777 a svého času býval označován za jeden z nejkrásnějších městských hřbitovů v celé monarchii. Je obklopen zděnou ohradní zdí s branami a jeho součástí je nejen hřbitovní kaple, ale také několik tzv. kaplí hrobních. Dvě z nich (Weissova a Rösslerova) jsou spolu s kaplí hřbitovní, ohradní zdí se vstupní branou a pískovcovým náhrobkem A.H. Roesnerové zařazeny mezi naše chráněné kulturní památky. Kulturní památkou ale je také celý areál hřbitova. A to již od května roku 1958 …
Hned na úvod bychom snad ještě mohli uvést, že ve Vrbně pod Pradědem nejprve vznikl v roce 1613 evangelický hřbitov (samotné město bylo založeno jen o dva roky dříve), který později doplnil u zdejšího kostela hřbitov katolický a roku 1633 - za městem - i hřbitov morový. Pozemek na současný hřbitov byl zakoupen v roce 1774 a jeho budování probíhalo v průběhu let 1777 až 1819. Po roce 1826 sem pak bylo ze starého hřbitova množství náhrobků.
Na současnou rozlohu přibližně 5.000 m2 byl hřbitov rozšířen ve dvou etapách z let 1893 a 1911. Dnes je označován jako empírový, terasovitý, na kosodélném půdorysu a zdí z lomového kamene obehnaný. V roce 2013 byl celý hřbitovní areál renovován, ale různé práce zde probíhají i v současnosti. Hřbitov je dnes zřejmě nejvýstavnější částí města (i když zejména hrobní kaple ještě působí hodně omšele) a jeho návštěva dokáže být velmi příjemným – i přínosným - zážitkem.
Na hřbitově se nachází až nečekaně vysoký počet atraktivních děl funerální architektury a uměleckého řemesla. Nebo jinak řečeno; najdeme zde až překvapivý počet velice kvalitních – a často také signovaných – náhrobků i několik stejně zdařilých kovářských prací, zejména ohradních mříží, kandelábrů, luceren a kování na deskách. Pokud bychom měli alespoň na některé speciálně upozornit, byly by to zejména ty následující:
Jako první nás většinou zaujme žulový náhrobek Anny Auerové, který vytvořil místní sochař Ludwig v I. polovině 19.století. Jedná se o stélu s reliéfní postavou anděla smrti, která neobvykle stojí pod pěticípou hvězdou.
Hrobní kaple rodiny Weissů se zubořezem zdobeným trojúhelníkovým štítem je součástí obvodové hřbitovní zdi. Její interiér obsahuje sarkofág, na kterém stojí empírová socha anděla, držící v rukou desky se jmény a daty Johana Adolpha Weisse i jeho ženy Marie Viktorie. Kaple pochází z roku 1817.
O hrobní kapli Marca Aurelia Rösslera platí naprosto totéž, jen v jejím interiéru stojí na sarkofágu socha anděla smrti, který na levé paži nese nahé dítě. Sochu vytvořil neznámý sochař z Drážďan. Je přitom zajímavé, že tyto kaple, jejichž vlastníci a majitelé textilních továren byli rovněž velkými donátory budovaného hřbitova, jsou až nezvykle mělké, ale poměrně vysoké. A v obou kaplích můžeme vidět skvostnou ukázku raně empírové figurální plastiky.
Významné jsou rodinné hrobky zdejších významných podnikatelů a „zámeckých“ pánů Grohmannů. Hrobka rodiny Josefa Grohmanna pochází z II. poloviny 19. století (náhrobek je ovšem z roku 1789), hrobka rodiny Emila Grohmanna z roku 1905 a hrobka rodiny Hugo Grohmanna z roku 1930.
Zajímavá je hrobka se secesní kovanou mříží a sochou truchlící ženy od sochaře Jana L. Urbana nebo – na ohradní zdi lehce přehlédnutelný - nejstarší náhrobek Matiase Maczuka z roku 1707, který sem byl přenesen z původního hřbitova u kostela sv. Michala.
Již několikrát zmíněná hřbitovní kaple sloužila i jako márnice, byla postavena v roce 1817 a je jednolodní empírovou stavbou s dřevěnou zvonicí. Centrální litinový kříž na mramorovém podstavci pochází z roku 1863. Nejstarší dochovaný samostatný náhrobek je klasicistní obelisk A.H. Roesnerové a vznikl v roce 1789.
Nepřehlédnutelný je náhrobek neoznačeného hrobu v centrální části, který je tvořený stojící ženskou postavou se zdviženou pravou rukou. Tato krásná práce neznámého autora pochází z II. čtvrtiny 20. století.
Ceněná je také dvěma reliéfy andílků zdobená hrobka školních inspektorů Wolfa a Benzinga, která je dílem významného slezského sochaře a architekta Josefa Obetha z roku 1933. Tato hrobka představuje bránu na čtyřech polosloupech a působí až „těžkopádně“. A architektonickým pojetím i využitím černého mramoru se zde však setkáme na více místech (např. hrobky faráře Kloskeho a rodin Ulrichů, Feiků nebo Adamů).
Za pozornost jistě stojí soubor litinových křížů z 19. století, které byly vyrobeny v železárnách v Ludvíkově a v Železné. Zaujmou nejen bohatstvím motivů a tvarů, ale také množstvím zobrazených postav. Kromě tradičního Ukřižovaného nechybí ani Panna Marie, sv. Jiří, sv. Florián, sv. Šebestián nebo andělé – strážci. Najdeme zde také památník obětem I. světové války v podobě kamenné mohyly s křížem a mramorovou deskou se jmény padlých.
Na úplný závěr bychom se ještě vrátili k rodině Grohmannů, jejichž hrobky tvoří samostatnou kapitolu uměleckou i historickou. Tato rodina přišla do Vrbna ze severočeského pohraničí v roce 1812. Tím prvním byl Josef Grohmann, který se zde oženil a vybudoval továrnu na nitě, tím nejznámějším Emil Grohmann, který byl starostou Vrbna, zasedal ve slezském zemském sněmu, podnikal v průmyslu, vlastnil velkostatek a zasadil se o rozšíření hřbitova i otevření nemocnice.
Nejstarším rodinným hrobem je tedy logicky areál hrobky Josefa Grohmanna, který pochází z II. poloviny 19. století, kdy jej vytvořil Albert Förster ze Zlatých Hor (kovářské práce jsou dílem Adolfa Schmacka z Opavy). Kromě Josefa je zde pohřbena jeho manželka Amalie, jejich syn Quido s manželkou Emmou, syn Josef ml., dcera Wilhelmína, vnučka Judita a vnuk Viktor. Historizující hrobku s krásnou ohradní mříží tvoří jednoduchý žulový poklop nad vstupem do hrobky, centrální náhrobek zdobený okrouhlými pilastry, motivem gotické klenby a křížem, dva vysoké postranní náhrobky v podobě kuželu s vrcholovým oktogonem, maurskými oblouky a křížem i několik menších náhrobků ve tvaru nápisové desky.
Z opačné strany je umístěn areál hrobky Emila Grohmanna z roku 1905. Vytvořili jej stejní autoři jako předchozí hrobku a s Emilem jsou zde pochováni jeho manželka Ilse, dcera Emmy i synové Erich a Kuno. Dominantní je centrální trojdílný náhrobek s mohutným křížem, který je zhotovený z černého mramoru. Areál hrobky kombinuje ve své podobě secesi, eklektismus i funkcionalismus. Hrobka rodiny Hugo Grohmanna z roku 1930 je sice monumentální, ale také nejméně pompézní. Jednoduché bloky černého mramoru zdobí rytý pozlacený ornament a kruhový bronzový reliéf s hlavou Krista.