Egypt - zlatý důl
Pozdrav z cesty...
Zatím jsme projeli jen 5 afrických států, některé rychlovkou, jako například Lybie, ne proto, že se nám tam nelíbilo, ale proto, že celkový pobyt díky průvodci je celkem finančně náročný. Jiné státy nám vzali více času. Hned na začátku Egypt, témě 2 měsíce. Bendili jsme pouští a pouštními oázami, sice trochu plnými lidí, ale zrovna první z nich Siwa oases byla ta nejpříjemnější. Hliněné domky v úzkých prašných uličkách plných Egypťanů, vlastně Siwanů (což jsou přistěhovalci převážně z Maroka a Alžírska) v dlouhých převážně bílých tzv. galabíích poklidně popíjejích čaj ve svých obchůdcích či na krajnicích ulic. Čaj – nápoj bez kterého se asi žádný domorodec neobejde. Nikdo nikam nespěchá, nikdo se na nikoho nezlobí a nikdo nikoho netlačí, prostě naprostá pohoda s pohodovým tzv. „egyptským časem“. Solné jezera, horké a studené přírodní prameny včetně vlažného pramene zvaného Juba bath, neboli Kleopatřina koupel a nesčetným množstvím obrovitých písečných dun, které lákají nejen milovníky offroadu, ale i k řádění na sendboardu (vlastně takový snowboard na písek) ;o)
Po několika dnech oddechu v této mystické oáze jsme přeskočili Baharyi, která nám díky tzv.naháněčům, kteří nás nenechali se ani posadit na židli, natož v klidu povečeřet v místní restauraci, nějak nepřirostla k srdci, nasáli pohodu Bílé pouště poseté „kamennými houbami“ a další příjemné dny jsme prožili v Dakhla oases, která nám poskytla skvělou relaxaci při koupeli v některých ze svých mnoha termálních pramenů. Poznali jsme energického človíčka jménem Nasser, zručného řezbáře a malíře a jeho přátele podobných schopností a prožili s nimi několik hezkých večerů při plápolajícím ohni za vůně pravého egyptského čaje, pečených sladkých brambor či jiné dobrůtky.
Z pouště jsme poskočili rovnou na druhou stranu Egypta, sucho vyměnili za slanou vodu a prozkoumali ráj podmořského světa, který nabízí Rudé moře a získali certifikát potápěče. Dá se říci, že to byl možná nejsilnější zážitek z pobytu v této zemi. S ladnou lehkostí proplouvat společně se všemi těmi barevnými přátelskými i jedovatými rybkami mezi nádhernými korálovými věžemi a skalami, jeskyněmi a korálovými klanbami, prohlížet si poklady dávno potopených lodí s kompletním svědectvím je nádhera a nepopsatelný pocit nejen volnosti. Andree to dalo trochu více práce se dostat pod vodu s dýchacím přístrojem i přesto, že to byl její nápad a přání. Přece jen pohyb pod vodou s možností dýchání je neobvyklý jev a v některých případech může přivolávat různé negativní pocity. Chtěla to vzdát, ale pocit porážky z jakéhosi strachu ji nenechal a spolu se skvělým instruktorem prorazili tu překážku. Potápění je jedna z velmi nebezpečných zálib a sportů, proto je třeba řádně procvičovat veškeré pod vodou potřebné praktiky a to je právě příčina, proč spousty lidí potápění vzdá. Plavání bez masky, používání jednoho dýchacího přístroje pro 2 potapěče, plavání z hloubky bez dýchacího přístroje atd. Vše je ale jen o vědomí, podvědomí a respektování pravidel a povinností nejen pod vodou. Nakonec se k jednoduchému certifikátu otevřené vody do 18m“ přidal kurz hloubkového potápění do 30m, který už nebyl o těch otravných praktikách „plavání bez masky atd.“, ale o zábavnějším pozorování krás tichého světa. Městečko Dahab, kde jsme náš kurz prováděli má neskutečné možnosti zkoumání krás tohoto světa, má spoustu nádherných míst jako například Blue hole ( 101m hluboká a 30m široká opravdu modrá díra či propast ve skále, jejíž stěny jsou plné korálů, šneků, rybiček a všeho co tam patří), další nádhera se jmenuje „The Islands“ ( podmořská krajina poskládaná z nádherných korálových ostrůvků s velmi rozmanitým životem- super místo pro tzv. Naturalist dive) a asi nejen pro nás nejúžasnější Od Rudého moře, i když se nám moc nechtělo, jsme pokračovali směr další země černého kontinentu Súdán.
Zdravi
Andrea a Renda