Expedice Rodopy - 1. část
První část reportáže vás zavede do Makedonie.
Do nové Karosy se první prázdninový den nalodilo 46 studentů, tři učitelé a dva řidiči, kterým nikdo neřekl jinak než Karel a Karel. První den výpravy proběhl poměrně jednotvárně, více než dvacetihodinové sezení v autobuse zpestřovaly jen čůrpauzy a občasné přechody hranic. Jak WC, tak celní prohlídky se stávaly s blížícím se Balkánem zajímavějšími. Především mladší ročníky se nikdy nesetkaly s tureckými záchody a úplatky za hladký průjezd hranic.
Po rozednění v neděli ráno jsme už mohli pozorovat balkánské hory, stáda ovcí, neomítnuté domky, sluncem opálené Makedonce. Před devátou jsme zaparkovali v metropoli Makedonie - Skopje.
Prvním úkolem bylo sehnat makedonské dináry, jejichž kupní síla je oproti české koruně zhruba poloviční. Prošli jsme kolem sochy místní rodačky Matky Terezy a konečně nalezli hotel s fungující směnárnou. Prohlídku města jsme začali starým mostem přes řeku Vardar. Z převážně muslimské čtvrti se k nebi vypíná několik Minaretů. My neomylně zamířili k tomu nejvyššímu, pod nímž jsme tušili existenci zdejší nejvýznamnější památky - mešity Mustafa Paši. Bohužel však byla zavřená.
Úspěšnější jsme byli na bazaru, na něm byl ten správný šrumec. Makedonci si rozhodně nelámou hlavu s nějakými autorskými právy. Například DVD se čtvrtým pokračováním Smrtonosné pasti se dá pořídit za šedesát dinárů. Pokud prodejci náhodou nemají nějakou novinku, zpravidla vám její "originální" nahrávku seženou do několika minut. Každopádně ranní káva byla vynikající.
Dalším cílem byla zoologická zahrada. Že něco není v pořádku, to nám došlo v okamžiku, kdy někteří expedičníci vytáhli řízky a chystali se poobědvat. Vodní ptáci opustili rybníčky, kopytníci natahovali krky jako žirafa, opice ruce, dokonce i v jiných zahradách líný lev se zvedl a smutně se zadíval skrze mříže. Zoopark snad nejlépe vystihoval rozdílnou ekonomickou situaci Česka a Makedonie. Většina zvířat je ve skopské zoo chována v nevyhovujících podmínkách a evidentně hladoví. Řada výběhů je prázdných, rozbořených či nedostavěných. V celém areálu není jediný stánek s občerstvením a na záchod je lepší jít do lesíka za klecí s vychrtlými vlky. Náladu jsme si zlepšili v lunaparku. Za pro nás rozumné ceny jsme si zajezdili v motokárách či zaskákali na trampolíně.
Odpoledne nás čekal ještě přejezd k Ohridskému jezeru. Necelé dvě stovky kilometrů po makedonské dálnici utekly poměrně rychle. Z oken jsme sledovali divoké hory a v nich zaklesnuté vesničky, z nichž jako vztyčené prsty trčely Minarety desítek nově postavených mešit.
Obrovským překvapením pro nás byl hotel Kocarev. Jednalo se rozhodně o nejluxusnější ubytování za celých devět Expedic. Paní Verica se nás ujala jako nějaké významné delegace a bez námitek splnila všechny naše požadavky na rozmístění studentů. Televize, koupelny na pokojích, osvětlený bazén, terasa - přitom za cenu, za niž bychom u nás stěží sehnali chatky bývalého pionýrského tábora. Večeře o třech chodech snad také nikoho nezklamala.
V pondělí 2. července jsme se přemístili přímo do městečka Ohrid. Středověké hradby, 365 křesťanských kostelů, díky kterým se Ohridu říká evropský Jeruzalém, první slovanská univerzita (založená Cyrilem a Metodějem), antické vykopávky, albánské hory odrážející se ve vodě, která vyniká svou průhledností (údajně je vidět více než dvacet metrů hluboko). Zkrátka ideální místo pro romantickou dovolenou.
Na úvod jsme si najali čtyři bárky a prohlédli si okolí z hladiny. Následovala procházka po památkách i koupání. Odpoledne jsme přejeli až k albánské hranici, u níž se nachází klášter St. Naum. Čekaly nás problémy s pohraničníky a průchod dosti divokou tržnicí plnou Albánců kšeftujících se vším možným. V klášteře navíc probíhaly církevní slavnosti, kde hlavní roli hrálo několik utrápených beránků.