Expedition: The Great unknown/ Bihać - Ripać

Valka, zhar, ci etnicke rozdily?  •  Fotografie (3)  • Foto: Senozaty

Cast druha: Den pasacka ovci

Budime se u reky za Bihačem az v 8:42. Prvni noc v Bosne a zustali nam kola. Dle nekterych v ČR, co nas strasili, by to melo byt snad i divne. :-) Nezdrzujeme se, pobalime a jedem.

Hned v prvni obci Pritoka, kupujeme kruh (chleb), krumpir (brambory) a jaja (vejce). Jedeme stale vesnickou. Kolem zbytku kostela, kolem nove mesity. Az do mesta Ripač. To ze jsme v jinem meste ale vime jen z cedule. Absolutne volne to tu na sebe navazuje. Cedule ukoncujici vesnicku je na tom samem stojanu co cedule se jmenem dalsiho mesta.

Ja jsem se hned rano trochu opil. Nechtelo se mi tahat 2 litry piva v PETce, tak jsem to pri baleni stanu vysrkl. Mam tedy skvelou naladu a cesta me bavi. Ivet prohlasi, ze bych mel pit casteji, jsem pak prej vtipnej. Jenze uz za chvilku za zatackou rychle vystrizlivim.

Porada nad mapou. V kramku je videt trubká od kamen. Normalne mezi regalama:-)  •  Foto: Senozaty

Zaprve, je tu cedule oznacujici minova pole, respektive zaminovane oblasti, a zadruhe, hned za ni koukame na ohromny kopec. Prvni zminka o minach, ktera nepochazi od me mamky, ci babicky. Chvilku premyslim, zda se mam kouknout do mapy, jak je dlouhy ten kopec, ale zavrhnu to. I kdyz to budu vedet, tak mensi nebude. Mohl bych se akorad vice nastvat. Vidime tu ale restauraci, tak zkusime dat jidlo, treba se kopec zmensi. Pizza 6 marek, palacinky pro Ivet 3 marky. Denni limit financi vycerpan.

Jedem, at mame ten kopec za sebou. Ma 7%. Dle nasich meritek je to kopecek. Oproti Alpam. Jenze ten kopecek nema asi konec. Za kazdou zatackou cekam rovinku, nebo sjezd dolu. Batoh co mam na zadech me skrti. Od me bouracky u Plitvickych jezer ho musim mit utahlej. Takze i kdyz se narovnam, nedosedne na spacak zamnou a stale me skrti. Porad mam pocit, ze jsem spise na koncerte a na ramenou nesu svou sestru. :-) (Adelko promin) Proklinam svou lenost prisit utrzeny popruh. Porad zitra, zitra...

Stoupame uz 2 hodiny. Slunce pali. Teplota dle tachometru 27,5 °C. Polivam si hlavu vodou. Dneska, (mozna kvuli pivu z rana) neni muj den. Zustat v kopci se mi ale nechce, i kdyz me misty Ivet skoro premlouva. Chci dojet nekam dal.

2 oslíci a 637 ovecek  •  Foto: Senozaty

Stoupame uz 8. kilometr. Zastavka. Doplnime vodu z kohoutku u cesty a dachneme. Zkousim si opalit bricho, ktere mam opalene dle špíčků. Vazne!!! Proste vypadam jako zebra. Kdyz zase usedneme na kola, za zatackou se silnice konecne narovna. Ale asi jenom proto, aby nam ukazala dalsi kopec. Dobre 3 km jeste do kopce. Vidime "vykouslej" kus lesa na obzoru. No tak pak to uz musi byt z kopce. Musi.

Ve ¾ kopce na nas mavne pan, co sedi se svou zenou na zahrade. Zastavujeme. Bezi k nam a nese susenky. Je evidentne rad, ze si popovida. Susenkama nas obdaruje. Rika, ze to je jeho kuča (barak), ale nema elektriku. Ceka uz pul roku na razitko. Po zjisteni, ze jsme z České Republiky z nej vypadne, ze byl v Českých Budějovicich. Jeje nahoda. A jak krasna tady v Bosne mluvit s clovekem, ktery byl tam kde my zijem. Chvilku si jeste povidame, a pak se loucime. Jeste vyzjistime kolik km je to jeste do kopce. Prej asi 500 metru. A pak uz pojedeme jenom z kopce. Az do dalsi vesnice.

Mel pravdu. Opravdu jsme pak frceli z kopce. Ale kdyz prislo na rovinku, zacali jsme pokukovat po vhodnem miste po stanu. Dnes uz se nam nechce. Najdeme ho u silnice vedle zboreneho baraku. Jen zaklady a lino. Deprimujici. Premyslime proc. Valka, nebo se majitele zkratka odstehovali?

Okolo nas nejsou pole, ale jen Pastviny. Vsichni tu asi pasou ovce. Nekolik, stad jsme jiz videli. Pripravuji ohniste, Ivčík zatim stavi stan. Opet ovce. Ale jake! Vsechny jsou cerne. Beru fotak, jdu za pastevcem "konverzovat". Tedy jestli se te nasi domluve da tak rikat. V Chorvatsku to bylo na pohodu, ve Slovinsku zase starsi lide umeli nemecky. Tady je to problem. Rusky umim par slovicek, a stejne to neni rustina. Ale cesta me naucila, ze podani ruky, usmev a vstricnost je pul uspechu.

Pastevec je kluk v mem veku. Evidentne nikdy nebyl u zubare, mozna ani u doktora. "Dobar dan, molim móžno foto?" a ukazuji na ovce. "Da, bla bla bla" rozumnel jsem jen to da:-) Ale zavede me blize k ovcim. Ptam se: "Kolko?" Odpoved me dostane. 637 ovci. Neuveritelne. Plus dva oslici, ktere mu nesou vse co potrebuje. A asi 4 pastevecti psi, plus jeden malej cernej Puňta, kterej je podobnej memu psovi doma. "Kolko vovca godina?" Ptam se. Melo to znamenat kolik jim je let. Ukaze nezbytnou holi na jednu ovci a rika ze je jednoleta. Jestli sem dobre chapal, tak jednoleta nema rohy, dvouleta ma rovne, a trilete se zacinaji kroutit. A kdyz je ji 5 let, tak ji zabije. Ukazuje mi odkud jdou, a ze vecer pujdou k šuma (les).

Jde semnou k nasemu stanu. Psi zatim hlidaji ovce. Jen ten Punta jde s nama. Chci mu neco nabidnout (tomu pastevci), tak vyndavam slivovici. "Čéška slivovica" povidam. "Óh dóbro" je mi odpovedi. Ukazuji mu mapu s vyznacenou nasi cestou. On zase kde byl, kde se narodil, a kam az s tema ovcema jde. Chvilku si povidame, podani ruky a jde zase ke stadu.

Ivet zatim uvarila. Brambory a maso nastavene sojou. Kava. Kdyz dojime, pribehne k nam velky bily pes. Je toho pastevce. Videl jsem ho tam. Je uz skoro tma. Pes knuci. Boji se nas, ale je videt, ze za nama chce. Prikrci se a plazi se ke me. Hladim ho. Stale knuci. Hladi ho i Ivet. Premyslime co chce. Citil snad jidlo? Pastevec a ovce jsou dobrych 800 metru od nas na obzoru. Co mu dat? Nic uz nemame. Ale vyresi to pul bochniku chleba, kterej mu namazeme pastikou. Nase jedine jidlo. Ale co. Jemu chutnalo a my meli dobry pocit. Chleba zbastil, ale nechce nikam jit. Chceme ho odvest k pastevci. Ale premluvte cesky bosenskeho psa, at jde s vama.:-) Podarilo se.

Mame posledni 3 cigarety, psa a jdeme k ovcim na obzoru. Pes vypada, ze se snad ztratil. Porad cmucha, citi ovce, ale bezi tam kde byly pred hodinou. Premyslim, zda je mozne, ze v te tme ztrati stado. Spatnej hlidac teda. V tom uslysi zvonek, ktery ma ovce na krku. Zvedne ocas a pelasi tim smerem.

Najdete ve stadu 637 ovci jednoho pastevce. Jeste za uplne tmy. Na volani se nikdo neozyva. Ovce rozdelujeme do dvou skupin tim jak prochazime. Ale hned se za nama zase semknou. Jsme obkliceni cernejma ovcema. Vtom vidim kluka.

"Cigaret?" nabizim mu. Bere si, a vsichni si zapalime. Zjistujem,ze ten pes se jmenuje Sára. Kluk nam neco vypravi. Rozumim jen velmi malo. Ale to mu vubec nevadi. I kdyz mu rikam ze nerozumim, jestli neumi anglicky nebo nemecky, porad si jede jako kolovratek svou. Pochytim jen malo slov, ale tak neco z toho jsme pochopili. Ptam se ho na miny. Jednou rano prej pil kavu, a najednou kouka primo pred nim mina. Ale jinak z nich strach nema. Ma prece 637 ovci, a kdyz jde tam kde by mohli byt, a nezna to, tak jde az po ovcich. Chytre. Lepsi jedna mrtva ovce, nez jeden mrtvej pastevec:-)

Loucime se. Podavam mu ruku. O Ivet jsem rekl, ze je ma zena. Nevedel jsem totiz jak mam rict pritelkyne. No a po me mu podava ruku i Ivet. To ho totalne rozhodilo. Byl z toho tak mimo, ze i cigo si tipnul o svetr. Cizi zena mu podava ruku. Tohle se tu asi nenosi. I Ivet je jasne, ze v Bosne uz jen tak nekomu podavat ruku nebude.

Dojdeme ke stanu, ktery nikdo neukradl, zamkneme kola a piseme si deniky. Zitra je v planu dojet do Bosenski Petrovac.