Faerské ostrovy a Island 2008 (část II. - Island)

O návštěvě Islandu jsem snil už pěkných pár let. A jelikož sny si má člověk plnit, vyrazili jsme v srpnu 2008 na čtrnáctidenní pouť po ostrově uprostřed Atlantiku.

7.den - čtvrtek 14.8.2008

Vstávám, snad nedočkavostí, už v sedm hodin. Co nejrychleji a nejtišeji opouštím kušetu a mířím na horní palubu. Venku je podmračeno, ale neprší. Zatím není vidět nic než širé moře. Na Islandu bychom měli přistát v pravé poledne, takže je opravdu ještě brzo na to, aby bylo vidět pobřeží. Využívám čas a volnou zásuvku před kušetou a dobíjím si akumulátor do foťáku. Před devátou se probouzí i Lucka, takže jdeme nahoru posnídat a na obzoru se již v dáli začíná rýsovat břeh. Jsme kousek od cíle. Poslední více něž hodinu už proplouváme dlouhým Seydisfjördurem, abychom přesně načas přistáli ve stejnojmeném přístavním městě na jeho konci. Zevrubná kontrola pasů a už stojíme oběma nohama na ostrově ohně a ledu. Ještě musíme počkat na autobus, který si vzali do parády islandští celnící. Je zakázáno dovážet jakékoliv masné či mléčné výrobky a na internetu najdete spoustu zmínek o nekompromisním přístupu a vysokých pokutách. Naštěstí vše dobře dopadlo, celník v první části autobusu nic neobjevil a další prohledávání vzdal. Po půl jedné tedy začínáme odpočítávat první z více jak dvou tisíc islandských kilometrů. Přejíždíme přes Hory do městečka Egilsstadir. Zde nejprve měníme islandské koruny a poté děláme nákupní pauzu v Bónusu, což je síť nejlevnějších obchodů na Islandu. Ceny jsou docela příjemné, jen o něco málo vyšší než u nás, tedy žádná extrémní drahota o které se v souvislosti s Islandem všude píše. Je ale pravda, že je to dáno také značným posílením naší a oslabením islandské koruny za poslední rok. Právě zde v Egilsstadiru se náš kruh za čtrnáct dnů uzavře, nyní ale natěšení a plni očekávání teprve startujeme. Čeká nás více jak dvousetkilometrový přejezd do oblasti národního parku Jökulsárgljúfur. Cesta docela ubíhá, až k odbočce k vodopádu Dettifoss. Následujících třicet kilometrů jedeme téměř stejně dlouho jako předhozí dvě stovky po hlavní okružní silnici. Roman však jízdu po kamenité šotolině zvládl s bravůrou, takže v šest hodin poprvé stojíme s otevřenou pusou před úchvatným přírodním divadlem, jakých nabízí Island opravdu mnoho.

Vodopád Dettifoss je nejvodnatějším v Evropě a byť momentální průtok se určitě nedá srovnávat například s tím Jarním, působí masy šedé vody, řítící se z výšky čtyřiačtyřiceti metrů, monumentálně. Zmáčeni vodní tříští Dettifossu pokračujeme autobusem dále na sever do prvního islandského kempu. Ten se nachází u osady Ásbyrgi na samotném severním okraji NP Jökulsárgljúfur.

Kemp je situován u prostřední stěny obrovité skalní podkovy, která vznikla, stejně jako celý kaňon řeky Jökulsá á Fjóllum, v dávné historii po nepředstavitelně mohutném výbuchu podledovcové sopky pod největším islandským ledovcem Vatnajökull. Nedaleko kempu se nachází také jeden z nejrozsáhlejších islandských lesů, s hojnosti hub a borůvek. Kempujeme okolo deváté hodiny večerní, rychle něco málo povečeřet a hurá na kutě. První islandský den nám rozhodně vyšel a to i co do počasí, celý půlden bylo polojasno a docela teplo. Zítra se rozdělíme na dvě skupiny, jedna vyrazí na dvoudenní přechod islandské pustiny a na zbytek čeká tůra v NP Jökulsárgljúfur a výlet za pozorováním velryb v Húsaviku.

8.den - pátek 15.8.2008

Ráno nikam nespěcháme, vstáváme až po osmé hodině do prosluněného jitra. Jelikož na dvoudenní přechod se nevydáváme, nemáme protentokrát starosti s balením, nocovat budeme totiž opět zde. Odjíždíme všichni do údolí Vesturdalur, kde se naše cesty rozdělují. Přechodová skupina se vydává jižním směrem k vodopádu Dettifoss, který si dnes prohlédne z druhého břehu. Zítra by měli dorazit až pod sopku Krafla, kde je pozítří ráno, pokud vše dobře dopadne, vyzvedneme. My máme naplánovánu tůru opačným směrem, tedy na sever, zpátky do kempu v Ásbyrgi. Do večera však času dost a tak vyrážíme ještě kousek v opačném směru, ke skalnímu útvaru Karl og Kerling. Odsud se již vracíme zpět k parkovišti Vesturdalur a míříme plánovanou cestou na sever. Do kempu to máme nějakých patnáct kilometrů, ovšem ubíráme z této dávky jen velmi pomalu.

Cesta kolem kaňonu řeky Jökulsá á Fjóllum je neuvěřitelně pestrá a nádherná. Volíme delší trasu, kolem nádherných čedičových skal, přes lokalitu pojmenovanou Hljódaklettar. S hlavní cestou se opět potkáváme na kopci Raudhólar, úžasně dočervena zbarveném, s krásnými skalními útvary. Dále cesta pokračuje chvílemi pískem, chvílemi nízkým porostem po zřetelné pešině až nad podkovu pod níž se nachází náš kemp. Poslední zhruba hodinu jdeme již po hranici této podkovy a nabízejí se nám krásné výhledy. Za pomocí žebříku a lana sestupujeme dolů a do kempu to máme již jen kousíček. Počasí nám celý den přálo, byť bylo sluníčko téměř stále schováno za mraky, bylo krásně teplo a nepříliš větrno. Po večeři jsme pak zavolali domů, že jsme v pořádku a při té příležitosti zjistili aktuální medailovou bilanci z olympiády.

9.den - sobota 16.8.2008

Dnes je odjezd naplánován již na osmou hodinu, takže si musíme trošku přivstat, což mě osobně ale vůbec nevadí. Sluníčko dnes jen nesměle prosvítá mezi mraky, ale i tak je počasí na islandské poměry výborné. Odjíždíme severním směrem, do přístavu Húsavík, jednoho z nejlepších míst pro pozorování velryb. Po půl deváté již vyplouváme na tříhodinový výlet po zálivu Skjálfandi.

Dlouho můžeme pozorovat jen vodní ptactvo, včetně papuchálku. Až na úplně druhé straně zálivu vidíme nejprve ve značné vzdálenosti nad hladinou dvě ploutve. Později ještě několikrát i blíže lodi. Možná jsme všeobecně čekali trošku víc, nicméně nějakou tu velrybu jsme skutečně viděli, byť tedy jen hřbet a hřbetní ploutev. Z Húsavíku míříme jižním směrem do oblasti jezera Mývatn, kde strávíme dnešní odpoledne a následující dva dny. Z ranního podmračeného dne se vyklubal nádherný, polojasný, letní den. Další lokalitou, již v oblasti jezera Mývatn jsou solfatary a bahenní sopky Námafjall.

Úžasnou barevností se tu kocháme téměř dvě hodiny, pak již míříme do kempu v Reykjahlídu, kde ztrávíme následující tři noci. Po obědovečeři se jdeme projít do nedalekého městečka, kde kupujeme v místmím krámku nějaké drobnosti a vynikající točenou zmrzlinu. Pak ještě jdeme mrknout na místní kostelík, který je kolem dokola obklopen lávovým polem. Údajně se zde lidé při posledním výbuchu sopky Krafla tak usilovně modlili, že se láva zastavila kousek od kostelíka i od města samotného. Vlídná stařenka, v kostele právě uklízející, nám celou skazku ukazovala na dřevorytbě přímo v kostele a vykládala nám tuto historku nádhernou islandštinou, které jsem však nerozuměli ani slovo. Pak nás ještě vehementně zvala na nedělní bohoslužbu, nevěda že na to zrovna nejsme.

Z kostelíku přes lávové pole se vracíme zpátky do kempu, dáváme poprvé na islandu teplou sprchu a s příchodem šera a tmy jdeme spát. Podle předpovědi v infocentru má ještě zítra vydržet nádherné počasí, pak se to má kazit. Tak uvidíme.

10.den - neděle 17.8.2008

Vstáváme kolem půl osmé do nádherného i když docela chladného rána. Míříme pod sopku Krafla, kde se šťastně shledáváme se skupinou absolvující dvoudenní přechod. Oni už na Krafle byli včera, takže nyní jedou autobusem na námi včera navštívený Námafjall a my mezitím stoupáme na vrchol sopky Krafla.

Počasí i rozhledy jsou fantastické, ale nahoře je vítr hraničící s uragánem, takže většinu času na kopci trávíme schouleni za vrcholovou budkou. Po sestupu z Krafly míříme na nedaleké lávové pole Leirhnjúkur, kde si procházíme zhruba hodinový okruh z něhož jsou krásné výhledy do okolí a lze pozorovat dle svého stáří různě zbarvená lávová pole.

Z Leirhnjúkuru pokračujeme do nedaleké elektrárny pod Kraflou, kde se islanďané úspěšně snaží převést energii z nitra země v energii elektrickou. Poté se již vracíme zpět do Reykjahlídu, kde se necháváme vysadit u obchodu, hlavně na tu skvělou zmrzku. Příjemnou procházkou se vracíme do kempu, kde se bohužel dozvídáme, že vyhlídkové lety nad oblastí jezera Mývatn se dnes nekonají, neboť je přiliš větrno. Navíc jsou lety oproti loňsku poměrně výrazně zdraženy. Dále se také dozvídáme že během včerejší noci byla na obloze k vidění polární záře, takže o programu na noc dnešní mám já osobně jasno. V osm hodin večer jedeme svlažit těla do termálního koupaliště pod Kraflou, které je plněho odpadní vodou z elektrárny. Koupání to bylo velice příjemné, nechyběla ani romantika zapadajícího slunce. Do kempu se vracíme před jedenáctou večerní a zatímco téměř všichni jdou spát, já se pomalu chystám na noční misi s názvem "polární záře". S přicházející půlnocí se nedělní den naplňuje, ale na severozápadě je stále dost světla od zapadajícího slunce, které je nepříliš hluboko pod obzorem.

11.den - pondělí 18.8.2008

Půl jedné v noci, na polární záři čekám sám. Vlastně ne tak docela, na kopci nad kempem vidím postavu, jdu se tam tedy podívat a druhým statečným, jež si nechce tento zážitek nechat ujít, je Dušan. Už je docela tma, i nad severozápadním horizontem už moc světla není. Jen měsíc v úplňku osvětluje celou krajinu pod námi, pohled je to krásný, ale kvůli tomu tu nečekáme. Chvilku před jednou ač nerad, zimou a ospalostí zlomen, konstatuju, že jdu spát. Dojdu ke stanu, vysleču bundu, poklidím foťák. Ještě se naposledy otočím, že zapnu stan a nevěřím vlastním očím. Na západním horizontu se objevuje zelené světlo a rychle se šíří po celé obloze. Rychle vytahuju foťák, na bundu jsem zapomněl, ale zima mi najednou není. Budím Lucku ať se alespoň nakoukne ze stanu. Polární záře dovádí po obloze. Mezitím Dušan vzbudí půl kempu, neboť na mě hvízdá. Myslel si, že jsem to propásl. Kochám se tou nádherou, snažím se fotit. ale ani na stativu to moc nejde. Není na co zaostřit, je třeba ostřit do nekonečna. Něco nakonec vyfotím, ale žádná fotka nemůže zachytit to co se odehrává na obloze. Opravdu fantastická podívaná. Zelená záře se postupně zjevuje, sílí, slábne a mizí téměř hodinu.

Pak se ztratí docela a když se dalších deset minut neobjeví, jdu spát, bohatší o úžasný zážitek. Spánku nebylo moc, ale ráno je opět famózní počasí, takže vstávání je snadné. Poslední den v oblasti jezera Mývatn. Dnes ho budeme mít téměř stále na očích. Po ránu míříme k pseudokráterům Skútustadir. Vypadají docela jako opravdové krátery a spolu s jezerem Mývatn tvoří krásné krajinné scenérie.

Cestou ze Skútustadiru krátce zastavujeme na krásném a členitém pobřeží jezera Mývatn.

A poté již k černým lávovým hradům Dimmuborgir.

Odsud nás čeká pešky zhruba desetikilometrový pochod zpět do kempu. V samotných lávových hradech trošku bloudíme, takže si je projdeme opravdu dokonale. Ale času je dost, počasí nádherné, takže kam spěchat. Z Dimmuborgiru se vydáváme ke kráteru Hverfjall, který vznikl během jediného desetidenního výbuchu. Je tvořen zejména popelem a sopečným prachem, takže výstup na něj není žádný med a probíhá stylem tři kroky vzhůru, dva kroky sesuv zpět.

Odměnou je nádherný rozhled z vrcholu na všechny strany. Po sestupu z Hverfjallu pokračujeme přes lávové pole k jeskyni Grjótagjá a poté již zpět do Reykjahlídu.

Samozřejmě ani dnes nemůže chybět oblíbená točená zmrzlina, dnes jsme si ji obzvlášť zasloužili. Poté spěšně do kempu pro plavky a rychle zpět do Reykjahlídu, dnes vyzkoušíme místní termální bazén. Bazén neměl chybu, jedinou chybou bylo že se sem zrovna nahrnul zájezd důchodců CK Pangea, jinak bychom tam byli s Luckou téměř sami. Čvachtáme se v teplé vodě až do osmi hodin, kdy bazén zavírá. Poté pomaličkou procházkou míříme zpět do kempu. Vypadá to, že pěkné počasí definitivně končí, s přicházejícím večerem se přihnaly mraky a před půlnocí přišla i krátká přeháňka.

12.den - úterý 19.8.2008

Vstáváme v půl sedmé, poprvé na Islandu do vyloženě zamračeného dne. Mraky jsou dost nízko a vypadá to, že bude pršet. Sbalit stíháme ještě suchý stan a déšť nás zastihuje až cestou. Dnes nás čeká především dlouhý přesun na jih. Předposlední zastávkou v severní části Islandu je božský vodopád Godafoss, který máme možnost si prohlédnou a nafotit z obou stran.

Poté pokračujeme do města Akureyri, metropole severního Islandu. Zde nejprve procházíme město se zajímavou katedrálou a botanickou zahradou. Dáváme si také, prý proslulý, Akureyrský párek v rohlíku.

Pak odjíždíme dále z centra a děláme čistě nákupní zastávku u prasátka. Tedy aby to bylo správně pochopeno, právě vepře mají sympaticky levné obchody Bónus v logu. Před druhou hodinou odpolední pak definitivně opouštíme severní Island a míříme po hlavní okružní silnici směrem na Reykjavík. Kolem páté děláme řidičpauzu na benzince, také tady mají zmrzlinu výbornou. Po sedmé tankujeme v Borgarnes a za další půlhodinu již v dálce vidíme islandskou metropoli. Počasí nám již opět přeje. během cesty mraků postupně ubývalo a nyní je již opět polojasno. Tunelem projíždíme pod Hvalfjördurem a již na dohled Reykjavíku odbočujeme vlevo směr þingvellir. Bleskově kempujeme, děláme něco málo na zub a pozorujeme zapadajícím sluncem nasvícené Hory opodál. Nyní je již opět úplně jasno a do rána bude asi dost chladno. Vzhledem k počasí se rozhoduji opět čeka na polární záři, dnes za hojnější spoluúčasti ostatních. Je třeba však opět vydržet až přes půlnoc.

3.den - středa 20.8.2008

Polární záře přichází dříve než u Mývatnu, je ovšem daleko menší intenzity a méně působivá. Ve dvě hodiny už je mi dost zima, takže jdu spát. Z toho má radost hlavně Richard, kterému půjčuju stativ. Budík zvoní dost nemilosrdně o půl osmé, nicméně venku je nádherně, tak na co zahálet spánkem. Dnešní dopoledne věnujeme místu spjatému s historií Islandu, oblasti , kde se v roce 930 odehrálo první zasedání islandského sněmu - Alþingu.

Vzhledem k tomu že vycházíme od kempu, začínáme prohlídku u vodopádu Öxaráfoss, který je zvláštní tím že koryto řeky Öxará sem bylo uměle převedeno. U vodopádu si ještě užíváme klidu a samoty, jak však procházíme dále směrem k infocentru, kráčí proti nám stále větší a větší davy turistů. Jsme holt nedaleko Reykjavíku na místě kam zamíří zřejmě úplně každý zájezd. Před polednem opouštíme Þingvellir a odjíždíme do islandské metropole Reykjavíku. Zabydlujeme se v kempu u fotbalového stadionu a velkého bazénu a za stále slunečného počasí míříme pěšky do města.

Kolem slavné vily Höfdi, kde došlo ke slavnému setkání Regan-Gorbačov se dostáváme do samotného centra města. Nejprve míříme k největšímu kostelu a také největší budově ve městě s jazykolamným názvem Hallgrímskirkja. Poté na obchodní třídy v centru, kde kupujeme nějaké ty suvenýry a dárky domů. Během dne se sluníčko čím dál tím častěji schovávalo za mraky a večer již bylo téměř zataženo. Po návaratu do kempu se rozhodujeme pro večerní koupání v přilehlém bazénu, což se ukazuje jako výborný nápad. Relaxace v teplé vodě je moc příjemná záležitost.

14.den - čtvrtek 21.8.2008

Vstáváme dnes až před devátou, času máme dost, z Reykjavíku budeme odjíždět až odpoledne. Balíme stan, ukládáme zavazadla do autobusu a jdeme se ještě jednou podívat do města. V jednu hodinu nás čeká promítání Volcano Show, tedy jednoho z filmů od Williho Knutsene, který spolu se svým otcem zaznamenal všechny sopečné erupce na Islandu za posledních 100 let. Po druhé hodině nás pak autobus odváží na vodárnu Perlan, která se ční nad městem a z níž je krásný panoramatický pohled. Bohužel téměř současně s příjezdem k Perlanu začíná pršet. Po prohlídce Perlanu již opouštíme Reykjavík a míříme k asi nejznámějšímu islandskému termálnímu koupališti, k Modré laguně. Cestou přestalo pršet a začalo lít. Koupání v příjemně teplé odpadní mořské vodě z nedalké elektrárny je sice příjemné i za deště, nicméně ten neustal ani po třech hodinách strávených v Modré laguně. Přejíždíme pouze kousek do kempu v Grindavíku a je jasné že dnes budeme poprvé stavět stany za deště, nebo spíš za slejváku. V dnech příštích se ukáže, že se nám tento trénink bude ještě hodit. Stavíme tedy bleskově stan na hodně podmáčený trávník, děláme v přístřešku něco k snědku a jdeme spát. Prší, prší, jen se leje.

15.den - pátek 22.8.2008

Vydatně pršelo celou noc, ráno to ale vypadá trošku nadějněji, těžká mračna jsou tu stále, ale neprší. Balíme mokrý stan a před osmou odjíždíme na takzvaný zlatý trojúhelník, velmi populární a hojně navštěvovaná místa Islandu. První na řadě je biskupství Skálholt, počasí se jakž takž drží, byť pršet může začít každou chvíli.

Dalším zastavením je geysirové pole, kde dříve tryskal ze země sám Geysir, který dal toto jméno světu. Dnes je však velký Geysir jen velmi málo a nepravidelně aktivní. Jeho menším, přesto však nádherným nástupcem je Strokkur, který tryská v nepravidelných intervalech cca pět až deset minut do výšky až třiceti metrů.

Od Geysiru pak míříme k možná nejhezčímu islandskému vodopádu, kterým je dvoustupňový Gullfoss. Každý stupeň je orientován jiným směrem a okolo vodopádu je několik vyhlídkových míst při pohledu z nichž se tají dech.

Bohužel u Gullfossu začalo znova dost hustě pršet a deště jsme se už do večera nezbavili. Od Gullfossu nás čeká náročný, byť nepříliš dlouhý přejezd do Landmannalaugaru, tedy do samotného centra Duhových hor. Posledních čtyřicet kilometrů, již po cestě pro 4x4, zvládá Karosa i Roman s vypětím všech sil, ale nakonec před půl osmou večerní zastavujeme před brodem nedaleko tábořiště, uprostřed fantastické KRAJINY, jíž se budeme po příští dva dny toulat. Přecházíme po lávce brod, za vytrvalého deště stavíme stan a jdeme pomalu na kutě.

16.den - sobota 23.8.2008

Ráno nás k velkému údivu, sice nesměle, ale přece, vítají sluneční paprsky. Vstáváme kolem osmé a snažím se Lucku vyburcovat k co nejrychlejšímu odchodu, tuším že tohle počasí nemusí vydržet dlouho. Vyrážíme po deváté hodině přes lávové pole, mezi nádhernými kopci, směrem pod Brennisteinsaldu, snad nejbarevnější horu co jsem v životě viděl. Pod kopcem nás zastihla první mírná přeháňka a také první duha v Duhových horách.

Pokračujeme dále do hor, směrem na Hrafntinnusker a já osobně nevím kam dřív koukat a co dřív fotit. Fantastické dojmy s KRAJINY nám trošku kazí jen počasí, které se více a více kazí. Po zhruba třech hodinách začíná hustě pršet, chvíli dokonce padají kroupy.

Vzhledem k počasí, které vidíme nad kopci ke kterým směrujeme se rozhodujeme pro návrat zpět a děláme zřejmě dobře. Odpoledne se počasí definitivně zlomilo a přeháňky se změnily v téměř trvalý déšť.

I přes zkrácení tůry a návrat za deště však rozhodně dnešní den stál za to, skutečně neuvěřitelná krajina. Doufám, že se do zítřka počasí opět trošku umoudří, abychom mohli ještě jednou vidět Duhové Hory zalité sluncem. Sobotní odpoledne trávíme naložení v přírodních lázních, studené voda z řícky se ohřívá průtokem pod lávou a koupání je to parádní i za deště. Večer jdeme brzo spát a tak ani nezaregistrujeme vyjasnění, které přišlo už kolem desáté večerní.

17.den - neděle 24.8.2008

Že se vyjasnilo je však patrné v noci, kdy je opravdu velká zima. Když v sedm hodin vylézám ze stanu je tento na zastíněné straně dosud namrzlý. Ovšem počasí je naprosto ukázkové a obloha téměř bez mráčku. Rychle snídáme a vyrážíme opět do hor, pro začátek na nedaleký vyhlídkový vrchol Blanhúkur a pak uvidíme podle počasí. Zpočátku postupujeme stejnou cestou jako včera, pod Brennisteinsaldou však zatáčíme ostře vlevo a přes lávové pole a mělký brod se dostáváme pod horu Blanhúkur.

Začátek výstupu je po dost kluzkém blátě, což se mi stává osudným a trošku se zabahním. Dále pak výstup pokračuje po suti, zprvu dost prudce, později již mírnějším stoupáním přicházíme na samotný vrchol z něhož je opravdu fantastický výhled. Jediné co nás trápí je počasí, které se oproti včerejšku kazí ještě rychleji. Přeháňka při výstupu ani tak nevadí, zvlášť když se díky ní na horami ukáže asi nejhezčí duha. Horší je to, co vidíme ze samotného vrcholu Blanhúkuru.

Z jihu se sem žene doslova černá stěna dešťových mraků. Myšlenky na prodloužení výletu bohužel padají. Chvíli se kocháme výhledem z Blanhúkuru a pak již sestupujeme cestou vedoucí přímo dolů do kempu. Stíháme to tak akorát, pršet začíná v momentě kdy překračujeme říčku nedaleko kempu. Narozdíl od včerejška dnes leje celé odpoledne bez jakékoliv přestávky a přidává se navíc velmi Ostrý nárazový vítr. Po vydatném obědě tak trávíme téměř celé odpoledne spánkem.

Počasí se nelepší ani večer, takže jen krátce vylezeme na lehkou večeři a poté pokračujeme v činnosti započaté odpoledne.

18.den - pondělí 25.8.2008

Vydatný déšť vydržel téměř celou noc, v šest hodin ráno, kdy vylézám ze stanu, však již prší jen drobně. Pohled na kopce nad tábořištěm dává tušit, že léto již Duhové Hory nadobro opustilo. Hory jsou pokryty popraškem čerstvého sněhu, včetně Blanhúkuru na němž jsme včera stáli. Než sbalíme stan a opustíme vnitrozemí Islandu nadobro, pršet přestává. Mraky valící se všude kolem ale vypadají, že ne na dlouho. Dnes nás čeká docela dlouhý přejezd, okořeněný atrakcemi jižního islandu. Bohužel během dvou hodin, než se dostaneme na slušou silnici, začíná opět vydatně pršet a déšť nás provází po celý zbytek dne. Zastavujeme nejprve u vodopádu Seljalandsfoss, vyjímečného možností obejít jej i zadem za vodní stěnou.

Počasí nám zde opravdu nepřeje, ale díky vytrvalému dešti je zase vodopád vodnatější než obvykle. Od Seljalandsfossu je to jen kousek k možná nejznámějšímu islandskému vodopádu Skógafoss. Poslední z vodopádů řeky Skóga si dokonce zahrál v reklamě naší největší automobilky.

Po třetí hodině odpolední pak přijíždíme k útesům Dyrhólaey nedaleko městečka Vík na samém jihu islandu. Jde prý o nejdeštivější místo islandu, čemuž lze vzhledem k panujícím povětrnostním podmínkám docela věřit. Déšť byl totiž vytrvalý a silný, jen na chvíli vystřídán sprškou krupek.

Z nejjižnějšího výběžku ostrova nás čeká přejezd do národního parku Skaftafell. Cestu lemují nejprve desítky vodopádů, později projíždíme obrovským sandrem Skeidarasandur, pozůstatkem výbuchu podledovcové sopky po jezerem Vatnajökull v roce 1996. Po dobu několika dnů se tato říčka, díky obrovské mase vody z tajícího ledovce, změnila v jednu z nejvodnatějších na světě. Zanechala po sobě rozsáhlou pustinu a ještě další rok tající obrovské ledové bloky. Celý průběh podledovcové erupce a následného Jökullshlaupu (hlaup je islandský název pro podledovcový výbuch sopky) je zachycen na filmu, který je možno shlédnout v infocentru NP Skaftafell. Do kempu na okraji NP přijíždíme po sedmé hodině večerní a jak je již v poslední době zvykem, za stálého deště stavíme již i tak mokrý stan. Povečeříme, předběžně uvažujeme kam během zítřejšího dne vyrazíme a jestli nám vlahé počasí vydrží.

9.den - úterý 26.8.2008

Po klidné a po duhových horách přijemně teplé noci, s občasnými přeháňkami, vstáváme až o půl deváté. Počasí nevypadá snad úplně beznadějně, je skoro zataženo, tu a tam prosvitne slunce. Vyrážíme tedy do hor NP Skaftafell s tím, že kam až půjdeme se rozhodneme dle počasí. Postupujeme vzhůru nejprve k vodopádu Hundafoss. O chvíli později se pak kocháme pohledem na nejznámější vodopád tohoto NP, přes krásné čedičové sloupy padající Svartifoss. Zde se nám alespoň na chvíli ukazuje sluníčko a na světě je hned veseleji. Radosti však podléháme poněkud předčasně.

Pokračujeme dále do hor, nicméně za další půlhodinu se od jihozápadu přihnala průtrž mračen s téměř již tradičními krupkami a vzhledem k tomu že kopce před námi se zahalily do mlhy a mraků, na další pochod rezignujeme a pomalu se vracíme do kempu s tím, že se půjdeme ještě projít k jednomu ze splazů ledovce Vatnajökull, pojemenovému dle celého národního parku Skaftafellsjökull.

Odpoledne potom jdeme mrknou na dokument o již zmiňovaném hlaupu z roku 1996 do infocentra. Předpověď počasí hlásí na zítřek výrazné zlepšení počasí. Naše islandské dobrodružství se již pomalu ale jistě blíží svému konci, takže by bylo na čase.

20.den - středa 27.8.2008

Předposlední islandské ráno nás vítá sluníčkem a vymetenou oblohou. Vstáváme po sedmé, balíme relativně suchý stan a po osmé odjíždíme. Zhruba za hodinku jsme u jezera Jökulsárlon. Asi každý, kdo se o Island trošku zajímá, viděl fotky z tohoto jezera, které je z části pokryto ledovými krami odlamujícími se ze splazu Breidamerkujökull, který je samozřejmě také součástí největšího islandského ledovce Vatnajökull.

Tak trošku jsem tušil co mě čeká, ovšem i přesto mi realita samotná opět vyrazila dech. Jökulsárlón v ranním slunci je neuvěřitelný zážitek. A to jak z obojživelného vozítka, kterým se můžete po jezeře projet, a přiblížit se jednotlivým krám, tak ze břehu kde se lze díky dnes panujícímu bezvětří kochat nádherným zrcadlením.

Podél jedné z nejkratších řek na světě přicházíme až k pobřeží, kde mezi krami unášenými do moře skotačí několik tuleňů. Počasí jako by nám chtělo vynahradit všechny strasti dnů minulých, těžko si lze představit lepší.

Každá pohádka má však svůj konec a tak před polednem nastupujeme do naší spolehlivé služebnice Karosy s vědomím, že nás čeká v podstatě již jen dlouhý přejezd do Egilsttadiru a zítra čekání na trajekt. Rozmrzelost z blížícího se konce naší islandské pouti zahání pohled z okénka autobusu na jak jinak než nádherné pobřeží jihovýchodního Islandu.

Ještě poslední zastávka a dotek pobřeží na samotném západě ostrova. Během téměř hodinové pauzy, většina spolucestujících posedává na útesech nad mořem a asi stejně jako já tak trochu přemýšlí a bilancuje islandské zážitky.

Vzpomněl jsem si na reklamní slogan společnosti Smyril line, provozující Norrönu. V jejich propagačních materiálech je jako hlavní motto uváděno "The reality says more than a 1000 pictures". Nelze než souhlasit. O půl šesté přijíždíme do Egilsttadiru, kruh se uzavírá. Jdeme nakoupit do Bónusu proviant na dlouhou cetu domů, na benzince kupujeme za polsední drobáky, posletní islandskou točenou zmrku, jak jinak než opět vynikající. Naposledy během této cesty stavíme stan a naplno si uvědomujeme že nás čeká již jen cesta domů.

21.den - čtvrtek 28.8.2008

Vstáváme chvíli po sedmé do zamračeného a mlhavého rána. Další dny má dle předpovědi Island opět ovládnou déšť, takže nás odjezd může mrzet alespoň o trošku méně. Balíme stan, přebalujeme krosny a chystáme baťoh na loď. Tentokrát tam ztrávíme 48 hodin v kuse, takže je třeba se pořádně připravit. Po deváté hodině odjíždíme přes mlhou zahalené Hory do Seydisfjörduru. Do připlutí Norröny máme dost času, takže si procházíme dokonale ospalé a mrtvé přístavní městečko. Chvíli před polednem se loď objevuje ve fjordu a za další čtvrthodinku již bezepečně kotví v přístavu. Ve dvě odpoledne jsem vpuštěni na palubu, ubytováváme se ve stejné, bohužel devítilůžkové kušetě, kterou jsme obývali cestou z Dánska na Faery.

Jako tradičně odplouvá Norröna o zhruba půlhodinku dříve než je plánováno. Z paluby se pohledem loučíme s Islandem a po dvou hodinách plavby se ztrácíme v husté mlze na širém moři. Večer probíhá na oblíbeném místě na šesté palubě stavba plechovkové pyramidy a před půlnocí jdeme spát. Venku fičí vítr, leje jako z konve, ale moře je docela klidné.

22.den - pátek 29.8.2008

Před sedmou hodinou ranní nás budí hlášení lodního rozhlasu. Za hodinu budeme mezipřistávat v Tórshavnu. Jdu tedy na horní palubu zamávat Faerským ostrovům, nicméně venku panující slota mě rychle zahání do Viking Clubu, který je po ránu příjemně prázdný. Po dvouhodinové pauze v Tórshavnu se za stálého hustého deště vydáváme na další pouť po moři. Odpoledne nám zpestří poslední meeting, kde vyplňujeme dotazníky pro cestovku a dostáváme štamprdle Brennivínu, tedy tradičního a opravdu nedobrého islandského alkoholu. Večer si pak kratíme hrou karet a návštěvou Magic Show ve Viking Clubu. Ovšem triky kouzelníků jsou poněkud průhledné, jdeme si tedy ještě poslechnout klavíristu hrající v baru o poschodí níže a po půlnoci islandského, nyní tedy již po druhé hodině ranní našeho času jdeme spát.

23.den - sobota 30.8.2008

Vstáváme po deváté hodině evropského času, venku se přes noc nádherně vyčasilo a na levoboku lze v dálce pozorovat pobřeží Norska. Díky počasí si poslední den plavby užíváme převážně na palubě a přesně dle plavebního řádu v pět hodin odpoledne přistáváme v Hanstolmu na území Dánska. Trajekt je naplněn maximálně, jedná se o první plavbu za nižší tarif, takže výjezd trvá tentokráte o něco déle. Přesto za necelou hodinku jako první ze čtyř českých autobusů vyrážíme na cestu domů. Po hodince děláme přestávku na stejném místě jako cestou sem, probíhá společné focení a po skončení nutné pauzy pro řidiče pokračujeme dále. Na první benzince v Německu nabíráme druhého řidiče a uháníme po německých dálnicích směrem k jihu.

24.den - neděle 31.8.2008

Brzy ráno trošku kufrujeme u Drážďan, neboť zavřeli dálnici. Uděláme asi dvě kolečka, pak naštěstí Drážďany úspěšně projíždíme a za malou chvíli jsme již na území ČR. Zastavujeme na první benznince, kupujeme čerstvé pečivo k snídani a za chvíli již uháníme dále ku Praze. Tam vystupuje část výpravy, odpojujeme vozík a za dvě a půl hodinky už vystupujeme i my s Luckou u brněnského Grandu.

Co dodat závěrem ? Snad jen že tato cesta naprosto splnila mé očekávání a jako úvodní seznámení s Islandem ji lze jen a pouze doporučit. Rád bych se na Island vrátil, těžko říct kdy. Tato cesta už by byla na vlastní pěst a chtěl bych si hlavně projít trek ze Skógaru do Duhových hor, to musí být opravdu paráda. Více o této cestě a hlavně více fotek najdete v případě zájmu na www.naisland.cz