Finsko aneb putování po komářích stezkách I/III

Fotografie (3) • Foto: pavel

Letošní dovolenou jsme se rozhodli strávit ve Skandinávii, vybrali jsme si cestu do Finska u jedné nejmenované CK. Šlo o 17 denní zájezd zaměřený především na poznání nejzajímavějších míst Finska tj. národních parků a přírodních rezervací. Finsko „Země tisíce jezer“ vděčí za své přízvisko asi 190 tisícům jezer, které se nachází ve Finské jezerní plošině vytvořené v poslední době ledové. Většina jezer je relativně mělká. V místech,kde mají jezera mezi sebou větší výškový rozdíl, vznikají krátké řeky s peřejemi. Krajina je z největší části rovinatá, jen ve středním a severním Finsku se vyskytují pahorkatiny. Na severu země, která je součástí laponské tundry, jsou výběžky pobřežních hor dosahujících vrcholem Haltiantunturi výšky 1328m.Velké části území pokrývají močály, kde se těží rašelina. Pátek 2.7. Naše cesta začala 2.7. 2004 v pátek. Odjížděli jsme v 19.30 hod z Českého Těšína. Většina účastníků akce vyjížděli z Brna nebo Olomouce a jen my a ještě 2 „kolegyně“ z Těšína, takže na nás zbyly poslední místa v autobuse. Kolegyně se usadily docela dobře cca 4 sedadlo za řidičem, zato na nás zbyla perlička. Seděli jsem na posledních 2 sedadlech vzadu,obloženi z obou stran batohy, pod sedadly bylo „nacpané „jídlo a další tašky od lidí, při každé prudší zatáčce se na nás bortily zavazadla. Z okna jsme samozřejmě neviděli nic, mohli jsme jen pozorovat batožinu. Nám to ale moc nevadilo a těšili jsme se na cestu zpět, kdy budeme mít 5 sedadel volných. Přejeli jsme bez problémů polské hranice a celou noc jsme projížděli Polskem až k litevským hranicím, které jsme také přejeli bez většího čekání. Abychom se trochu poznali, následovalo v autobuse představování. Průvodce nám dělaly 2 holky- Jana a Boka, autobus kočírovali Tonda a Irča, a o naše hladové žaludky se starala kuchařka Sylva. Tak to byli ti, kteří se o nás měli během zájezdu starat. Zbytek autobus obsazovali klienti většinou mladí lidé. Sobota 3.7. Kolem 12. 30hod jsme dorazili do bývalého hlavního města Litvy TRAKAI, kde následovala velká 8 hodinová přestávka, kvůli řidičům. Během přestávky jsme si prohlídli vodní hrad Trakai,kde se konají svatby( viděli jsme jich tak 15- Kolem hradu je mnoho stánků s jantarovými šperky. Hrad se nachází uprostřed jezera, které se dalo obejít, takže jsme si udělali malou procházku, bohužel se začalo kazit počasí, byla bouřka a hodně pršelo. Je pravdou, že 8 hodin na prohlídku bylo mnoho a již po 2 hodinách jsme neměli co dělat. Bouřka zanedlouho přestala, bylo docela teplo a tak jsme většinu času trávili na lavičkách u hradu. V 19 hodin na nás čekala uvařená večeře- Smažený hermelín+bramborová kaše a ve 20 hodin byl odjezd a noční přejezd přes Lotyšsko do Estonska. Neděle 4.7. Zhruba v 9 hodin jsme dorazili do přímořského městečka TALLINN,který je hlavním městem Estonska. Leží na severu při pobřeží Finského zálivu.zde došlo k posunu času, platí tu již východoevropský čas tj. o hodinu víc než u nás. Zde jsme měli 3 hodinový rozchod na prohlídku města, kde můžete vidět některé z pozůstků ruské okupace. Do Tallinu jezdí mnoho Finů nakupovat levný Alkohol a potom ho trajektem převáží do Finska, takže na trajektu je vidět mnoho lidí s plnými taškami Alkoholu. Ve 13, 30 jsme odjeli trajektem ROMANTICA směr Helsinky. Tento trajekt měl 9 pater, z toho v prvních 2 patrech je místo pro automobily a autobusy, zbytek je komfortně upraven a člověk zde najde snad úplně všechno- obchod, restaurace, vinárny, kajuty,dětský koutek. My jsme nejprve trávili čas na palubě a pozorovali moře a vzdalující se Tallinn, ale vzhledem k počasí, které se začalo horšit a pršelo, byl vítr a zima, jsme se šli schovat dovnitř lodi. Celá plavba trvala asi 3 hodiny. Před 17 hod přijíždíme do Helsinek, které je hlavním městem Finska. Všichni už jsme hodně unaveni z cesty a těšíme se až se konečně pořádně vyspíme. Ještě jsme viděli Sibeliův pomník a Skalní chrám-Temppeliaukio kirkko. Kolem 18 hodiny konečně přijíždíme do NP Nuuksio. Táboříme u jezera, ve kterém se později i koupeme, po namáhavé cestě je to prostě paráda, i když voda není nejteplejší. Již na tábořišti jsme našli několik hříbků. Večeře,tentokrát vepřo, knedlo, zelo, je kolem 21 hod,čas trávíme ještě chvíli u ohně a zhruba o půlnoci jdeme spát! NP NUUKSIO Park má rozlohu zhruba 17 km a nachází se blízko Helsinek. Leží v kraji Vihti a Espoo a zahrnuje nejzápadnější kout rozlehlé jezerní oblasti, zasahující do provincie Uusimaa. Jde o mozaiku jehličnatých lesních komplexů, bažinných jezírek s rašelinou a průzračných jezer umístěných v puklinách žulových skal. Tato krajina vznikla díky formující činnosti ustupujících ledovců, skály se zde klenou až 110 m n.m. Svahy skal jsou příkré , porostlé lišejníky. V oblasti je 25 jezer včetně menších bažinných ok. Potoky tvoří úchvatné vodopády. Jsou zde borové a smrkové světlé lesy, černé skály vyrůstající kolmo z vody, velké množství komárů. Značené stezky provádějí návštěvníka po celém parku okolo jezer a přes vrcholky skal. Jsou zde 2 tábořiště a dvě chaty k pronajmutí,v dosahu je pitná voda. Fotografie z parku Pondělí 5.7. V 8hod po snídani balíme stany a batohy odnášíme k autobusu. Tento den nás čekala prohlídka v NP Nuuksio. Naučná stezka se skládá ze 2 okruhů. Kratší cca 3 km vede po skalních plochách kolem jezera, delší cca 8 km nás vede lesem také kolem jezera. Bohužel i zde je mnoho komárů, kteří nám výlet znepříjemňují. Počasí bylo docela dobré, hlavně že nepršelo, bylo teplo. Ve 13 hod jsme odjeli směr Helsinky. V hlavním městě Finska jsme se tentokrát podívali k přístavu v Helsinkách, navštívili jsme místní tržiště, které bylo bohaté hlavně na ovoce, zeleninu a velké množství ryb. Také my, jako i většina nakupujeme ovoce. Také jsme se podívali do chrámu a ke královskému paláci. V infocentru jsme nakoupili pohledy a pobrali nezbytné informační letáky. V 17 hodin byl odjezd tentokrát směrem do kempu u jezera ve středním Finsku. Kempem jsme byli příjemně překvapeni- teplé sprchy,WC,sauna,ohniště s připraveným dřívím, vařiče, houpačky a lavičky. Všude je zde čistota a pěkně udržované. Jen nám trochu vadily všudypřítomní komáři, ale ještě to nebylo tak hrozné. Večer jsme trávili u jezera pozorováním krásného okolí, někteří šli do sauny, ostatní si jen tak vegetili. Úterý 6.7. V 9 hodin jsme navštívili v město Savollina s vodním hradem. Prohlídka hradu byla pro turisty v několika světových jazycích např. angličtina, němčina,ruština,španělština….. Většina z nás si vybrala ruský jazyk a snažili jsme se vzpomenout alespoň na některé ruské fráze. Je pravdou ,že většinu hovoru jsme všichni pochopili. Prohlídka trvala asi hodinu, poté jsme měli rozchod na 3hodiny. Navštívili jsme místní tržiště, park,šli jsme se podívat na staré lodě, které patřili k muzeu. Dále jsme se vydali podívat na dřevěný kostel v Kärimäki a poté jsme se vydali do Np Kolovesi. Začíná pršet, takže nejprve stavíme stany, a potom jsme se vydali po naučné stezce NP cca 4 km dlouhé . Někteří spolucestující se šli nejdříve projít a v dešti a bouřce museli stavět stany. Protože jsou zde miliony muchniček a komárů a stále bylo nepříjemné počasí jdeme brzy spát. NP KOLOVESI Park o velikosti 23km čtverečních leží v krajích Enonkoski, Savonranta a Heinävesi v jezerní provincii Savo. Jde převážně o vodní park včetně ostovů Vaajasalo a Mäntysalo. Největší specialitou oblasti je výskyt ojedinělých sladkovodních tuleňů, kteří se ve vývoji přizpůsobili životu v jezeře. V lesích žijí losi a vlci, jezero je domovem vodních ptáků. Rostou zde borovice a břízy, včetně močálních druhů.Ojediněle se vyskytují houby. Do parku není zavedena žádná veřejná doprava , jeho většina je dosažitelná jen po vodě. Bez lodi lze objevovat pevninskou část, kudy vede naučná stezka měříci 3km. Jsou na ni dva maličké kempy s ohništěm. Fotografie z parku Středa 7.7. Vstávali jsme kolem 7 hod, v 8 hodin byla nachystaná snídaně, po které balíme stany a odjíždíme do NP KOLI. Počasí je dost dobré, svítí sluníčko a je teplo, ani si nepřipadáme jako na severu, jak nám přeje počasí! V tomto parku vystupujeme na nejvyšší bod Uko-Koli v nadmořské výšce 350 metrů. Na vrcholu je informační centrum s vyhlýdkou na jezera a okolí, poblíž se nachází muzeum. My pokračujeme dále po hřebeni, ze kterého jsou krásné vyhlýdky do okolí, ostatní tráví čas v muzeu. Cestou zpět jsme sbírali lesní jahody a ve 14hodin je připraven oběd na parkovišti. Po obědě jsme si všichni nachystali a sbalili věci na dvoudenní přechod, který se uskuteční v dalším NP. NP KOLI Park leží v karelském kraji Lieksa, má rozlohu 11 km čtverečních. Je v plánu tento park rozšířit na cca 25km čtverečních. Prostírá se na západním břehu jezera Pielinen. Tento park chrání divokou a členitou krajinu při jezeře a staré pralesy pokrývající okolní vrcholky.Jádro je tvořeno horami Ipatti,Ukko-Koli a Mäkrä, které se tyčí na jezerem. Do parku patří i pobřeží a řetězy ostrovů.Skalnaté břehy, ostrova pokryté borovými lesy, louky a údolí plné březových houštin činí v parku vítanou příležitost k objevování krás Karélie. Park je ideální pro jednodenní výlety, stezky spojují nejkrásnější vyhlídky na jezero s labyrintem ostrovů. Fotografie z parku Ve 14. 30h jsme tedy odjeli do Np Hiidenportti. Bereme si věci na 2 dny( většina lidí ma značné problémy se sbalit). My jsme vyrazili do NP jako první, na cestě nás vítají komáří, kterých je tady opravdu mnoho, místy až hejna. Bez repetentu-nejlepší je kupovat přímo ve Finsku-by tady člověk nemohl vůbec existovat. V parku je překrásná příroda, máme před sebou 6,5 km. Cesta místy připomíná divočinu, trasy jsou dobře značené, není zde kam zabloudit. Po cestě je mnoho hub, půda je docela vyschlá, asi zde dlouho nepršelo. Cesta utíkala rychle, končíme na nádherném poloostrově, kde je tábořiště Kitulampi. Na tábořišti je přístřešek, ohniště s dřevem a roštem připraveným na opékání ryb, suché WC. Místo je to opravdu vyvedené, snad nejhezčí, z těch,kde jsme spali. Voda v jezeře sice nevypadá nejčistěji (černo-červená barva), je to způsobeno rašelinou na dně, ale my jsme neodolali a šli se koupat. Po náročném dni to byl balzám na duši!Večeři si tentokrát připravujeme sami, takže po vybalení a postavení stanů každý likviduje své zásoby. Nejvíce se zde líbí fotografům, kteří neví, co by fotili nejdřív. Někteří si po večeři jen tak hověli na tábořišti, my jsme se šli ještě podívat do okolí zhruba 2-3 km. Večer jsme strávili povídáním u ohně. Fotografie z Finska

Finsko aneb putování po komářích stezkách I/III

Příspěvky z okolí Finsko aneb putování po komářích stezkách I/III