Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra
Po šťastném nálezu dvou ztracených účastnic - nešťastnic - v ne příliš bezpečné krajině (zároveň s pětihodinovým zpožděním) jsme z norského ledovce Svartisen pokračovali (silnicí E6 asi 500 km ) dál směrem na jih. Těsně před Trondheimem jsme odbočili doleva a zamířili ke švédským hranicím.
Z tohoto místa bych se ráda na chvíli vrátila o 10 dnů zpět a 700 km jižněji.
Naše vůbec první skandinávská zastávka proběhla ve Fjällbacce. Kdysi osada (existující od 17. stol.), závislá na lovu sleďů, je nyní rekreační oblastí. Kouzelné přístavní městečko s necelou tisícovkou stálých obyvatel, prošpikované turisty, nás přivítalo se vší parádou. Svítilo slunce, vládla příjemná atmosféra. Průvodce upozornil na bustu Ingrid Bergman. Slavná filmová hvězda zde trávívala od roku 1958 letní dovolené. Po smrti herečky (1982) byl její popel převezen z Londýna a téměř všechen rozptýlen v moři kolem ostrůvku Dannholmen, nacházejícímu se poblíž tohoto rybářského městečka. Vydali jsme se po dřevěných schodech vzhůru na Vetteberget - 70m vysokou skálu, tyčící se v centru města. Skála je rozdělena trhlinou Kungsklyftan, ve které jsou zaklíněny obrovské kamenné kvádry, na malou a velkou (Lilla a Stora). Rozštěp byl dříve nazýván Ramneklovan. Své současné jméno získal po návštěvě krále Oscara II. (1887), který nechal na skalní stěně u severního vchodu vyrýt své jméno. Na tomto místě se natáčely záběry filmu Ronja dcera loupežníka.
Z vrcholu útesu se nám naskytly (v úhlu 360°) pěkné výhledy na městečko, moře a bezpočet ostrůvků, roztroušených do velkých dálav. Kdybych bývala tušila, že bude následovat mnoho ufňukaných dnů, určitě bych si Fjällbacky více užila. Seskákali jsme zpět k moři a ještě chvíli se procházeli dlážděnými uličkami jednoho z nejhezčích míst západního pobřeží jižního Švédska.
Zpět nahoru před Trondheim…
Asi po 50 km jsme přejeli švédské hranice a mířili dále na východ k Tännforse, největšímu vodopádu Švédska, nacházejícímu se v západní části krajiny Jämtland. Řeka Indalsälven zde spojuje jezera Tännsjön a Östernoren. Oblast je zahrnuta do sítě Natura 2000. Množství protékající vody je během roku různé. Nejvíce bývá zaznamenáno ve druhé polovině května (200 - 400m³/s). Největší množství vody vůbec (800 m³/s) tudy proteklo při povodních v roce 1995. Díky vysoké vlhkosti má kraj neobvyklý charakter - rostou tu hlavně mechy a lišejníky.
K vodopádům jsme se dostali po pár desítkách metrů od parkoviště. Hřmící vody švédské Niagáry (šířka 60 m) padaly do hloubky 32 metrů a vytvářely parádní mokrou pokoukanou.
Pokračovali jsme dále na východ (E14) a kopírovali proud řeky Indalsälven. Míjeli jsme Åre, obec zasazenou v horském údolí (cca 1000 stálých obyvatel), v jejíž blízkosti se nachází stejnojmenné velmi významné lyžařské středisko (1909). Už v roce 1954 se zde konalo světové mistrovství v lyžování. Některé sjezdovky jsou tu nejstrmější a nejdelší z celého Švédska.
Bezprostředně u Åre se do výšky 1 420 m.n.m. zvedá Åreskutan, jedna z nejznámějších švédských hor, na kterou vede lanovka.
Dostali jsme se až k pátému největšímu švédskému jezeru Storsjön (464 km², 73 m hloubka, 70 km délka, 25 km šířka, 8 km³ objem). Tajemné jezero v sobě údajně skrývá netvora
, který byl spatřen již v roce 1635. Od té doby se stále objevují o monstru zprávy. Jeho existence však doposud nebyla potvrzena.
Neviděli jsme za dobu našeho putování Skandinávií ani vodní obludu, ani velrybu, ba ani sobíka a losíka… škoda.
Obec Östersund, nacházející se kousek od bydliště „vodní příšery“, se stala naším útočištěm. Hlavní město provincie Jämtland (vzniklé sloučením Östersundu s pěti okolními venkovskými obcemi) je známé pořádáním soutěží v rychlobruslení a biatlonu. Městečko žilo, hrála hudba, prodávaly se pamlsky a pivko. Prošli jsme se, ale po nedávném navštívení úchvatných Lofot a ledovce Svartisenu nám nepřipadalo tolik zajímavé. Přesunuli jsme se do kempu, abychom nabrali sil na další den.
Pokračovali jsme středem Švédska stále na jih. Cesta byla nudná, bez rozhledů. Projížděli jsme dlouhý čas pouze lesy. Za obcí Sveg jsme se vnořili do Národního parku Hamra, nacházejícího se v Gävleborgském kraji, východně od jezera Fågelsjö. Šotolinovou cestou jsme se dostali k parkovišti. Park byl založen v roce 1909 na rozloze 28 ha. V roce 2011 byl rozšířen na 1 383 ha. Hamra je součástí evropské sítě Natura 2000.
Vydali jsme se jedním (kratším) ze dvou možných okruhů na 800 m dlouhou procházku. Chvílemi jsme šlapali po cestě, chvílemi pouze po dřevěných chodnících. Vyfotit si kytičku mimo chodník znamenalo bahenní koupel. Procházeli jsme územím lesnatého a zároveň bažinatého kraje, plného mechů, vřesu a obrovských ploch různobarevných lišejníků. Nejstarší stromy byly staré asi 400 let. Byl tu znázorněn přirozený vývoj jehličnatého lesa. (tedy spíše „pralesa“).
Mířili jsme dále na jih po silnici E 45. Asi 16 km před obcí Orsa jsme zastavili v Grönklitt Björnpark (v největším evropském predátorském parku). Lyžařské středisko Orsa se nachází pár km severně od obce Vasa, v jejímž okolí se (na památku útěku švédského šlechtice Gustava Erikssona Vasy před Kristiánem II., dánským králem) každoročně v březnu koná Vasův běh - 90 km dlouhý závod na lyžích.
Zvířata se tu na rozdíl od klasických ZOO pohybovala v obrovském a poměrně přirozeném prostředí. Shlédli jsme tygry, levharty, leopardy, vlky, rysy, lišky a rosomáky. Největší atrakcí byli medvědi a jejich hraví potomci. Zvířátka ročně spapkají 14 tun masa, 4 tuny chlebů, 12 tun jablek, 6 tun zeleniny, 3 tuny koncentrátů a 1 tunu lososů. Bylo možné zde navštívit i různé výstavy. Myslím, že zastávka by bývala byla vhodná spíše pro rodinky s dětmi. Park (o rozloze 325.000 m²) je otevřen denně po celý rok, ale v zimě se méďany potkat nepodaří, spí a spí a spí…
Oblastí Dalarna jsme směřovali dále na jihovýchod k nedalekému jezeru Siljan. Vodní plocha s několika ostrůvky o rozloze 290 km² a max. hloubce 134 m je v severní části spojena s jezerem Orsasjön. Siljansringen je největším známým místem dopadu meteoritu v Evropě. Před 365 000 000 lety v této oblasti dopadlo kosmické těleso o obvodu 4 km. V kráteru o průměru 52 km leží i mnoho dalších jezer.
V obci Leksand jsme našli naše poslední útočiště na skandinávské pevnině. Ještě nikdy jsem neviděla tak obrovský kemp. Na večerní procházce jsme se s děvčaty velmi pobavily rozdílností ubytování. Ti nejmajetnější přebývali v supervilách. Evidentně jim unikal význam kempování.
Následujícího rána jsme zavítali do Benátek severu. Takto je nazýváno největší švédské město (377.30 km²/1,4 milionu lidí v obvodu), nacházející se u ústí jezera Mälar do Baltu.
Stockholm - hlavní město švédského království, sídlo Říšského sněmu, katolického biskupa i Nejvyššího soudu… zároveň politické, kulturní a ekonomické centrum – se rozkládá na 14 ostrovech, propojených s pevninou 57 mosty. 30% území se skládá ze zelených ploch a parků a 30% území města tvoří vodní plochy. Nejstarší písemná zmínka o Stockholmu pochází z roku 1252. Zárodkem města byl ostrůvek Helgeandsholmen. Původní centrum – Galma Stan (Staré Město) - tvoří ostrůvky tři. Hlavním městem švédské říše se stal Stockholm v roce 1634. Protože Stockholm nepoznamenaly světové války, architektura je zde zcela nepoškozená. V současné době je švédská metropole považována za jedno z nejčistších a nejpěknějších evropských měst. Nachází se zde více než 100 muzeí, chrámy, zámky.
Stejně jako Norové, i Švédové jsou milovníky kávy. Kavárničky stojí na každém rohu.
Vydali jsme se na krátkou vycházku.
Naše první kroky vedly na nábřeží Riddarfjärden ke švédské radnici (Stockholms stadshus) se 106 m vysokou věží. Informaci průvodce o každoročně konaných banketech k poctě nových nositelů Nobelovy ceny v sálech této budovy, ani o dalších zajímavostech tohoto z nejvýraznějších symbolů Stockholmu jsem příliš nevěnovala pozornost. Upoutala totiž ceremonie svatebního obřadu, probíhající v prostorách před radnicí. Své ANO polibkem stvrdili dva postarší, nesourodí pánové. Následoval hod kyticí a srdečné gratulace svatebčanů. Pro české oči byla tahle podívaná lehce šokující, Švédsko se však řadí z hlediska nazírání na homosexualitu mezi velmi tolerantní země. Stockholm je pro lesbičky a gaye pravým rájem.
Přešli jsme na ostrůvek Riddarhomen a zhlédli Riddarholmen Church. Pokračovali jsme spletí uliček do Starého města (Gamla Stan) a na náměstí Stortorget si prohlédli kašnu a budovu někdejší burzy, ve které je umístěno Nobelovo muzeum. Stortorget je proslulý každoročními vánočními trhy. Na náměstí se odehrál v listopadu 1520 stockholmský krvavý masakr. Na Stortorgetu nechal dánský král Kristián II. popravit 82 Švédů, kteří byli proti připojení Švédska k Dánsku. Údajně tyto nešťastníky symbolizují kameny, vložené (v roce 1628) do fasády červené budovy Ribbinska Huset, stojící na tomto náměstí.
Naše další kroky vedly do Storkyrkan, nejstarší katedrály ve Starém městě Gamla Stan, kde nám byla průvodcem zdůrazněna socha sv. Jiří s drakem. Navštívili jsme také Královský palác (The Royal Palace).
Začínala jsem mít architektury docela plné kecky. Shodou náhod se nám po návštěvě královské rezidence podařilo stopnout náš (právě projíždějící) autobus. Posunul nás k nejvíce navštěvovanému muzeu celé Skandinávie. Základem Vasamuseet je vrak lodi Vasa, který byl v roce 1961 (tedy 333 let po jejím potopení) vyzvednut z mořského dna, seskládán z 14 000 dřevěných objektů a nakonzervován. Ač nejsem zapálená do plavidel, do detailu propracovaná válečná loď, jedna z největších své doby (o délce 62 m, šířce 11,7 m a výšce 52,5 m) nadchla. Bitevní loď Vasa se měla stát pýchou vojenského námořnictva. Vyplula v srpnu 1628 na svou první plavbu. Protože bylo na palubě umístěno více děl než bylo původně naplánováno, během několika minut plavidlo kleslo do zátoky Saltsjön.
http://www.vasamuseet.se/film/filmer
Ve zbývajícím čase jsem nasávala atmosféru švédských kavárniček, roztroušených u vody poblíž muzea.
Posvačili jsme a rozjeli se do Nynäshamn, kde jsme se nalodili na trajekt, který nás (kvůli kolapsu trajektu do polského Gdaňsku) vyplivl až v zemích pobaltských. Domů jsme to tedy "prodlužkou" vzali přes Lotyšsko a Litvu. Následovalo Polsko a konečně naše Česko. V Hradci Králové si nás rozebraly menší dopravní společnosti. Plná zážitků jsem se v pořádku vrátila na Moravu.
Články a výletem do Skandinávie související:
* Ledovec Svartisen, Narvik, Vesterály, Lofoty - Svolvær. Laponci
* LOFOTY - Reine, Å, Vikten, Nusfjord, Henningsvær a Borg. VIKINGOVÉ
* Dalsnibba, Geirangerfjord, Orlí cesta, cesta Trollů, stěna Trollů, údolí Romsdalen
* Briksdalsbreen, Lærdalstunnelen , železnice Flåmsbana, Sognefjord, Stryn, Trollové a Huldry
Čerpáno z Wikipedie, průvodce Norska a Skandinávie a poděkování za informace Ing. Pavlu Ondrovi, CSc., průvodci
Poděkování prima bandě za společnost !!!!
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Stockholm
Půjčovna autPříspěvky z okolí Fjällbacka, Stockholm, Tännforse, Grönklitt Björnpark, NP Hamra
