Galapágy - deník

Cesta na Galapagy

Ridic v autobuse nas k nasemu prekvapeni natahl jen o 25 centu-pry za cargo- tim myslel asi nase nafoukle batuzky. Vcera jsme totiz nakoupili hromadu jidla,abychom na Galapagach nemuseli tolik utracet. Mame sice na 5 dni objednanou lod, kde se o nas postaraji,co se vyzivy tyce, ale zbytek se musime nejak zaopatrit sami. Vzhledem k tomu, ze na ostrovy jezdi amici s naditymi penezenkami, pripravili jsme se na nejhorsi. Bombu od varice jsme nechali v hotelu,aby nepusobila pozdvyzeni. Pan recepcni slibil, ze nam ji opecuje. Hned za posuvnymi dvermi na letisti zakopavame o kojici indianku, co si sedla v hale na podlahu. Chysta se nekam letet, tak vyuziva kazde chvilky. Konecne se taky mohla uvelebit na nablyskanou podlahu, protoze ony si kecnou I do toho nejvetsiho blata a je jim to jedno. (Kojeni 3 leteho ditete za chuze taky nedela problem.) Dali jsme si snidani v KFC,kde se zbytek jeji rodiny ladoval kuratkem a kolou. Chudak pan uklizec, ktery pak po nich musel uklizet ten svincik. Pod stolem nametl vrchovatou lopatu odpadku. Odbavili jsme zavazadla,prohledli nam batuzky,jestli na Galapagy nevezeme ovoce a seminka- to je totiz prisne zakazane. Museli jsme si jeste koupit jakousi imigracni karticku. Cubrik si jeste chce vylozit pasians a pujdeme najit nase letadlo. Cestou se dostavame s letadlem do turbulenci- jak by taky ne! Objednala jsem si preci cervene vino. Mezi pasazery jsme hluboko pod vekovym prumerem. Na pidiletisti na ostrove Baltra platime nekrestansky drahy vstupni poplatek galapazskemu narodnimu parku a mirime smerem na hlavni ostrov Santa Cruz do mesta Puerto Ayora. Nejdrive nas ceka autobus,pak privoz pres kanal mezi ostrovy a nakonec zase autobus. Cela cesta trva okolo 2 hodin. Ve meste se chceme rozhlednout a rozhodnout se co dal. Akdyz prichazime do pristavu, zjistujeme,ze jedina lod za cely den na ostrov Isabela jede prave za deset minut. Rychle se rozhodujeme odjet,protoze mame dost casu az do 2.3.,kdy odjizdime na petidenni cestu lodi. Zase nam prohrabavaji batuzky kvuli organickemu nepovolenemu obsahu a muzeme vyjet. Pomalu nas opousti destive pocasi Puerta Ayory a sviti na nas slunicko. Cestou nam okolo lodi poskakuji delfini jako pri nejakem predstaveni. Cubry cvaka spousti. V zalivu v pristavu Puerto Villamil se vsude vali tuleni a krasne nas vitaji. Nechavame se nalozit do dodavky zenske,ktera tvrdi,ze tu ma jediny kemp a pry jestli mame vlastni stan dostaneme polovicni slevu. Koupelna s teplou vodou,moznost vareni…to se neodmita. Stavime stan. Pry poradaji I ruzne vylety- na mistni vulkan, na lodickach, lavove tunely. Uvidime,co si vybere..Zda se take,ze lide, co s nami bydli v kempu jsou fajn. Pro zacatek vyrazime prozkoumat mestecko a pristav. Na zitra mame typ od jednoho ekvadoriance. Objevil vybornou zatoku na snorchlovani a ukazal nam ji. Uz se tesime az provetrame nase snorchlovaci sety z hrackarny.

Snorchlovani a zelvi stanice

Po snidani tapeme po prasne ceste k doporucenemu mistu- La Conch Perla . Malinkate zastrcene misto hlida mladinky policajt. Pry tu cas od casu nekomu neco ukradli,kdyz se koupal, tak tu ted stale nekdo od policie hlidkuje. V zatoce si ve vode hraji tuleni a kdyz jim Cubry vleze do teritoria,musi ho prozkoumat. Vypada to,ze ho vzali do hry. Potuluji se stale nekde pobliz. Pod vodou objevil I zelvy a ruzne rybky. Pry se tu daji spatrit mensi zraloci ale ti Cubrymu dneska unikli. Nase snorchly z hrackarstvi pekne tecou,takze na nich budeme muset provest nejake upravy.Bryle prekvapive sedi. I zde na Isabele zalozili chovnou stanici pro giganticke zelvy (druha je v Puertu Ayora). Po obede ji bezime obhlednout. U kazdeho vulkanu na ostrove Isabela zije jiny druh zelv obrovskych. V soucasne dobe jedine nove narozene zelvy ziji pouze v zajeti. V prirode nejsou schopne prezit. V 16. A 17. Stoleti je pirati chytali na jidlo pirati a prvni osadnici v tomto zvyku pokracovali.Zelvi maso snedli a olej vyvazeli na pevninu. Nakonec I zvirata,ktera sem dopravili (krysy,prasata,kozy,dobytek,psi),znemoznuji zelvam odchovat mlade. At uz tim,ze primo napadaji vajicka,nebo „pouze“ nici vegetaci,kterou zelvy potrevuji k zivotu. Jedine prezivajici nove narozene zelvicky se nachazeji pouze na chovnych stanicich.
Za normalnich okolnosti v prirode zelvak musi zelvici hodne ukecavat,aby s nim neco mela Omezi lednem a kvetnem ). Nakonec,protoze je vetsi,ji prepere a vajicka uz jsou na ceste. U oplodnovani pry samec vydava neuveritelne hlucne zvuky. Samice najde mistecko pro hnizdo. Tam vykope jamu a vajicka (4–16)zahrabe. Za 160 dni se pidizelvatka vylihnou. Tricet dni jim trva,nez se vyhrabou ven z hnizda. Nemaji tam zadne jidlo ani vodu a cerpaji tedy ze zasob svych tel. Pracovnici sbiraji vajicka v prirode (musi se prenaset uplne ve stejne poloze,jinak muze ebryo zemrit)nebo od chovnych zelv na stanici a dale se snazi zachovat co nejvetsi prirozenost celeho procesu vcetne tricetidenniho novorozeneckeho pustu. Pres 100 let trva,nez doroste zelvicka gigantickych rozmeru. Cesta zpet do kempu nam utika rychle i protoze nam jeden z anglicanu vypravi,jak mu zproneverili kartu a jak ted resi nasledky.To nas malinko nuti premyslet,co delat s nasimi financemi. Vecer hrajeme karty s obyvateli naseho kempu a dva anglani hru prokladaji historkami z potapeni a me dost desi.

Volcano Sierra Negra

V osm rano vyrazime na Vulkan Sierra Negra. Nejdrive nas popovazi nakladacek ke vstupu do narodniho parku a pak uz tapeme s pruvodcem z naseho hostelu smerem k vulkanu. Cestou nevidime zase tak zajimavou floru a faunu a Cubrik zacina frfnat. To co se ale pred nami rozprostre za chvili nema obdoby. Stojime u druheho nejvetsiho krateru na svete (po Ngoro Ngoro v Keni) ve vysce okolo 1200. Tento vulkan je ale stale aktivni. Naposledy vybuchl v rijnu 2005 okolo seste hodiny vecerni zrovna kdyz se ve Porto Villamilu konala tancovacka. Nebe se rozsvitlilo a zeme se zachvela. Erupce trvaly po osm dni. Krater ma sirku okolo 10 kilometru a lava nastesti zustala uveznena uvnitr neho. Dnes se divame na desetikilometrve cerne lavove pole. Pry kdyz byl material jeste teply,fotili ho z letadla a vydalo to jako rozpaleny kulaty gril plnny zhnoucich uhliku. Dale pokracujeme k malinkemu Vulkanu Chico lezicimu na upati Sierra Negry. Tato sopka vybuchla naposledy snad v roce 1978. Kdyz se naklanime do jejiho krateru, je citit salajici teplo. Cestou se da sahnout I do nejruznejsich der v zemi, ze kterych vychazi horky vzduch. Nova lava ma tmavou az cernou barvu, starsi se pak barvi do cervena. Pry nasledkem vychytavani mineralu. Dokonce nektere casti kopecku jsou zlutave od siry a nalezite zatouchaji. V zemi vedou tunely (nektere tak akorat pro jezevcika,ale v nekterych se clovek klidne postavi),kterymi se valila lava v minulosti dolu do udoli. Vypada to jako by si nejaky hornik dal poradne zalezet s kutanim. Z vrcholku Volcano Chico mame nadherny rozhled na celou jizni cast ostrova Isabela a v dali nam pruvodce ukazuje Puerto Villamil,kde stoji nas stan (je to take jedine mesto na ostrove).Kochame se a u toho zvykame sendvic,co nam pripravili v kempu- s marmeladou a syrem. Pruvodce se nas pta,jak nam chutna. Rikam ze je to dobre jen „nezvykle“. Otacime se a budeme se vracet. Zacina hrmet. Nevypada to,ze bychom mohli utect tak rychle dolu,ale preci jenom pridavame do kroku. A je to tady! Prvnich par kapicek a tak trochu tusime,ze to nezustane pri takove male sprsce. Za chvili na nas kdosi lije vodu z kyble a brodime se cestou- ted uz spise rekou- do pulky lytek ve vode a bahne. Dole na nas ceka dzip a uplne promoceni nasedame. V kempu zatim vubec neprselo,ale jen dosedneme a trosku si odfrkneme,zacina husty slejvak. Nezbyva nic jineho nez dobehnout do stanu pro karty a mastit je s anglanama.

další zážitky z Galapág a celé Jižní Ameriky najdete na expedice.turistika.cz