Göteborg

Göteborg

Göteborg je druhým největším švédským městem ležícím v kraji Västergötland na západním pobřeží Švédska u zálivu Kattegat. Přímo ve městě žije přibližně 487 000 obyvatel, ale v celé městské aglomeraci jich je 879 000. Göteborg je rovněž považován za studentské město, neboť na dvou zdejších univerzitách studuje zhruba 60 000 studentů, což je vůbec nejvíc v celé Skandinávii. Díky Golfskému proudu, který omývá břehy tohoto přístavního města, je tu podnebí mírné, leč trošinku deštivé.

Až do 17. století nemělo Švédsko prakticky žádný přístup k moři, v mírových dobách mu však Dánové nebránili ve využívání ústí řeky Göta a z pevnosti Alvesborg v jejím ústí kontrolovat veškerý vývoz a dovoz. V roce 1603 se švédský král Karel IX. v místech proti pevnosti pustil do výstavby nového města, které dostalo jméno Göteborg. O osm let později bylo město zničeno Dány, kteří se města zmocnili. Dánové požadovali za vrácení města k původnímu stavu milion říšských tolarů. Gustav II. Adolf tuto částku zaplatil a v roce 1619 byla uzavřena halmstadská smlouva, a od roku 1621 dochází knovému rozkvětu města, zprvu pod značným holandským vlivem, dodnes značně patrným. Vroce 1731 je ve městě založena Východoindické společnost, díky jejímž obchodům sAsií město nabírá rychlý ekonomický vzestup. Vprůběhu 19. století se Goteborg mění vmoderní průmyslové město a ve 20. století tu vznikají takové společnosti jako je světoznámý výrobce ložisek SKF (vznik1907) a nebo výrobce automobilů Volvo (vznik 1926).

Naší prohlídku začínáme na hlavní třídě, která je jednoznačně tepnou tohoto města. Ulice (královská hlavní třída) byla vystavěna mezi roky1860 až 1870 a je dlouhá přibližně jeden kilometr. Vyúsťuje známěstí Götaplatsen, který je kulturním středem města, neboť se tu nachází městské divadlo, městská knihovna, museum umění a koncertní síň, kde sídlí Göteborgský symfonický orchestr. Náměstí vzniklo vroce 1923 koslavám třísetletého výročí vzniku města. Celému náměstí dominuje kašna se sochou Poseidona, dílo švédského sochaře Carla Millese (23. červen 1875 -19. září 1955) , která se stala jedním ze symbolů města. Vydáváme se od Poseidona královskou hlavní třídou směrem kpřístavnímu kanálu, kde vstupujeme na další náměstí z roku 1852. Náměstí bylo pojmenováno podle královské brány, která byla hlavním vstupem do opevněného města obehnaného vodním kanálem. Postupem času zrozrůstajícím se městem i vně obraných zdí pozbyla tato brána smyslu a tak byla zbourána a na jejím místě vzniklo již zmíněné náměstí. Nepřehlédnutelnou dominantou Kungsportsplatsenu je socha švédského krále Charlese IX. zroku 1904. Kungsportsavenyn je potom ukončen vodním kanálem na jehož vodách se pohupují nejrůznější lodě, které na nás suchozemce dýchnou dálavou a dobrodružstvím.

Další zastávkou našeho putování po městě je rybí trh Fiske Kørka se spoustou těch nejpodivnějších mořských potvor, kde nemůžu odolat stupňujícímu se hladu a kupuji si bagetu, na půl plněnou uzeným lososem a na půl krevetami, a vyrážíme na místo zvané Saltholmen. Jedná se o skalnatý výběžek nad deltou řeky Göta Älv na jižním pobřeží Älvsborg fjordu. Usedám na skaliska a kochám se úchvatným pohledem na řeku vlévající se do Atlantského oceánu. Kam jen oko dohlédne je rozeseta spousta malých ostrůvků a přístavů skotvícími jachtami. Pouštím se do bagety a kolem se začínají shlukovat rackové, nejspíše čekající na svou šanci, až mě, vněmém úžasu sté krásy kolem, upadne ta koupená dobrota na zem. Teda dobrota!!! Ta půlka skrevetami je opravdu dobrá, ale ta druhá stím lososem mě nijak moc nenadchla, takže nakonec došlo i na krmení racků, kteří předvádějí neuvěřitelné nálety na mnou vyhozené kousky uzeného lososa do vzduchu. Když jsme dojedli (myšleno já a rackové), vyrazili jsme (myšleno já a ostatní členové naší výpravy) dolů do přístaviště. Jelikož sluníčko lehounce připaluje, zvlažujeme hrdla řádnou porcí zmrzliny, kterou tady ve Švédsku mají prostě super. Procházíme se po molu a tiše závidíme každou i tu sebemenší jachtičku, která se lehoulince pohupuje na klidných přístavních vlnkách. U několika jachet se i fotíme a bláhově si myslíme, že nám bude později uvěřeno, že jsme se na nich plavili.

Slottsskogen je rozlehlý park o výměře 137 hektarů, který se rozkládá vcentru Goteborgu. Původně vtěchto místech stála stará pevnost Alvsborg ze 14 století, která byla několikrát dobyta Dány a nakonec skončila vrozvalinách, které postupem času pohltil les. Když se vroce 1880 dostalo rozrůstající se město do těsného sousedství tohoto lesa byl zde ziniciativy obchodníka Augusta Kobba vytvořen městský park, který má znaky anglické zahrady strávníky a stromy. Vyrostla zde i malá zoologická zahrada sukázkou typických severských druhů a tak i nám se naskytla konečně možnost vidět na vlastní oči jeho veličenstvo, krále severu - Losa. Je to opravdový obr a potkat ho někde vlese tak raději ani nedýchám a snažím se splynout sokolní přírodou. Tu ovšem leží ve svém, drátem obehnaném, výběhu a dělá, že nechápe naše, nejprve prosby, později i výhružky, aby se postavil a ukázal se nám vcelé své kráse. Tak jen si polež, plně tě chápu, takových čumilů.

Z architektonického hlediska stojí určitě za shlédnutí i budova Göteborgsoperan (Göteborgská opera). Architekt Jan Izkowitz měl vizi budovy, která by spodobnila plachtícího racka napříč klikatící se krajinou. Ale určitě se nechal inspirovat operou v Sydney, což na první pohled budova nezapře. O realizaci operní budovy bylo rozhodnuto vroce 1989 a základní kámen byl položen včervnu 1991. Stavba byla dokončena vrekordním čase a tak se první představení mohlo konat už vříjnu 1994. Operní hlediště je opatřeno 1301 sedadlem a do orchestřiště se vejde až sto hudebníků. Operní budova je 160 metrů dlouhá, 85 metrů široká, 32 metrů vysoká a zabírá plochu 28700 metrů čtverečních. Na 500 m2 jeviště, které osvětluje až 1000 reflektorů lze shlédnout kromě opery i balet, muzikál či operetu.

Atrakcí města, kterou ocení hlavně děti, ale nejen oni, je zábavní park Liseberg, který byl otevřen roku 1923 . Aby si člověk řádně užil všech těch atrakcí, které park nabízí, musel by na to mít celý den a na tři hodiny jako mi. Vypracováváme proto okamžitý strategický plán, co si nemůžeme nechat ujít. A už míříme kprvní atrakci zvané Balder. Jedná se o celodřevěnou horskou dráhu svýškou 36 metrů a 70% klesáním, po které se vozíky řítí 90 kilometrovou rychlostí.. Stojíme všíleně dlouhé frontě a jsme zatím plni odhodlání. Musím se přiznat, že to bude moje první horská dráha vmém životě a to je spřihlédnutím kmému věku ostuda. Snažíme se dostat až úplně do těch nejpřednějších vozíků, abychom s toho měli co nejvíc, což se nám díky ostrým loktům daří. Jsme pevně připoutáni a pomalu se začínáme rozjíždět. Zatím naše tváře zdobí úsměv. Vozíčky nabírají pomalu ( co to kecám), vlastně rychle nabírají rychlost, řítí se do první zatáčky. Na tváři se nám objevuje neutrální výraz. Blížíme se kvrcholku horské dráhy, odkud budeme padat vpodstatě volným pádem do hloubky 36 metrů. Ve tváři už nemáme výraz žádný. Padáme. Proč padáme rychleji než ty vozíky??? To je blbost, kontroluji pásy, jsou vpořádku. Zděšení!!! Pád končí, následují dva hrby, které způsobili že se můj žaludek přemístil o pár poschodí víš. Vozíky dojíždějí do cíle. Do tváře se vrací jakýsi výraz. Nelze ho popsat (krve by se ve mně nedořezal). Konečně na pevné zemi. No nakonec to nebylo tak strašný, ale teď se půjdeme radši uklidnit na divokou vodu. Kdo to řek, uklidnit???

Divoká řeka vkruhových člunech nám přeci jen alespoň malé uklidnění poskytla, ovšem za cenu mokrých triček, takže se sušíme na lavičkách a pozorujeme tzv. skákající vodu a spřádáme další plány. Vítězí atrakce zvaná Kanon, nazvaná, jak správně tušíte podle stylu startu. Zase stojíme frontu. Teprve nyní mi dochází, jak mají takticky udělané čekací koridory. Zprvu na atrakci není až tak moc vidět a když už jo a vy si to chcete rozmyslet a vzdát tu jízdu, tak se musíte prodrat přes spoustu lidí ven. Takovou ostudu si člověk přece neuřízne a tak dál postupujete, vlastně jste davem tlačen a nezbývá vám nic jiného než se nechat opět přikurtovat do vozíčku. V tuto chvíli vám už nic a nikdo nepomůže, marně požadujete od obsluhy protokol o technickém stavu, obsluha odbíhá, ale ne pro ten papír. Začíná odpočet. Vozíky se pomalu rozhoupávají dopředu a dozadu. Prudký výstřel směrem vpřed, proto ten název kanon. Netroufnu si odhadnou jaké bylo zrychlení znuly na sto. Podle zatlačení mého těla do sedačky „dost velký". Jízdu popisovat nebudu, raději bych zapomněl. Jediný co vím, tak už někde od půlky jsem chtěl vystoupit a po té co jsme frčeli pozadu a hlavou dolů si už nic nepamatuji. Dost dobrý, tak zase příště.

Poslední absolvovanou atrakcí se stal Uppswinget, je to obrovské, pneumaticky poháněné houpadlo se dvěmi gondolami vkterých sedí 16 lidí zády ksobě a jejich nohy se volně pohupují (zběsile lítají) vysoko nad zemí. Ti, kteří mají ve zvyku si sandály utahovat jen tak ledabyle, se snimi rozloučili a zbytek dne strávili na boso. Já jsem naštěstí nepoztrácel nic, ba dokonce jsem získal. Získal jsem důvěru, že mě na kolotoče zase hodně dlouho nikdo nedostane.

Poslední aktualizace: 24.5.2009

Göteborg na mapě