Holky na cestách - Orlického hory 4
Jsme ubytované v Mladkově a odtud vyrážíme na výlety po okolí. Čtvrtý den ráno po snídani a hubení sršně, vyjely jsme směr Suchý vrch. Cestou se zastavujeme v Jablonném nad Orlicí. Tady se chystala pouť, protože celé to krásné náměstí bylo zaskládáno pouťovými atrakcemi. Tak nám zkazily dojem i fotky. A tak jsme se snažily odmyslet kolotoče.... a hledat krásu domků na náměstí, které jsou chráněnou památkovou rezervací. Snad se sem dostaneme jindy, kdy nám ten dojem kazit nebudou pouťové atrakce. Ale chápeme, že pouť je pouť a děti si je rádi užijí! A kromě nich se moc nevyznamela také restaurace, která měla několik jasně červených deštníků na terase, že jemné fasády a dřevěné domečky se jaksi odsunuly za jasnou červeň do pozadí. Většinou nám toto nevadí, ale tady se Pizzerie Srdíčko vyznamenala. Na roubeném domečku nápisy italská restaurace nám příšla směšná, červené deštníky tomu dávaly korunu. Pak jsme vyšly ke kostelíku na kopečku, odtud byl krásný rozhled a za jiné situace by byl ještě malebnější. Rozloučily jsme se s městem a vyjely jsme na Suchý vrch. Sem nás lákaly, naší starší polovinu, vzpomínky na mládí, kdy jsme zde byly na školním lyžařské kurzu. Byla tu naše třída v zimě, rozhledna na chatě nebyla ještě vyhořelá, tak jsme místo nepoznávaly. Cestou se nám sice vybavily vzpomínky, kdy náš autobus při vyjíždění do kopce nabouralo teréní vozidlo ruské armády a samo sjelo ze zrázu a zastavilo se o strom. Byl tu rozsáhlý vojenský prostor. Ale teď je chata opravena včetně zmodernizované rozhledny. Tam vedou naše první kroky a pořádně jsme si výhled užily, protože byl krásný den a daleký rozhled. Suchý vrch je vlastně dvouvrcholový masív Bukovohorské hornatiny. Druhý,nižší, vrchol se jmenuje Bradlo. Je tvořen mrazovým srubem s převisy a špicemi. Od Kramářovy chaty s rozhlednou jsme se vydaly po červené, právě přes Bradlo k Boudě. Bradlo stojí za to, je to krásné místo, i když tu bylo plno turistů. Však byly prázdniny v plném proudu a tak není divu. Mimo sezónu to tu musí být přímo úchvatné, tak třeba někdy.... Výhled z Bradla a posezení na kamenech stojí za to. Odtud pak klesáme do údolí k dělostřelecké tvrzi Bouda. Nejsme žádní nadšenci vojenské historie, ale některé věci musí člověk vidět, aby měl představu. Rozlehlost, vybavenost a propracovanost "bunkru" nás fascinovala. A to jsme viděly část. Je to prostě obrovské a člověk si klade různé otázky nad naší historií. Uvnitř je dost chladno, tak se už těšíme na sluníčko ven a pak se chvíli jen tak vyhříváme. No a vracíme zpět na Suchý vrch a škrábeme se do kopce, to už nám cesta tak neubíhá, ale za to jsme opět odměněny výhledem z Bradla. Odtud se už vracíme zpět do Mladkova druhou stranou přes Lichkov. Ještě musíme projít Mladkov, abychom se rozloučily pro tentokrát s tímto místem, Tichou Orlicí, domečky. Zaujalo nás jakési vetešnictví, ale nikdy jsme ho nestihly navštívit. A také poslední odpoledne jsme to nestihly. Ještě jsme si užily krásné zahrady u penzionu, vycházky k radioaktivním pramenům a pak už balit! Ještě máme domluveno od paní domácí, že nám ukáže malování kraslic s dírkami voskem. Tak honem běžíme za ní a hledíme jak jí to jde, jede jako stroj při pásové výrobě. Nabídla nám, že si to můžeme vyzkoušet. Tak jsme si neuměle vyrobily každá jednu kraslici a máme je stále, zdobíme si větvičky na Velikonoce. Tak si vždycky vzpomeneme na milé příjetí v Mladkově. Večer jsme ještě zašly do hospůdky na pivko. Ráno odjíždíme spokojeny s mnoha různými zážitky a každopádně obohaceny.