Horní Blatná a Nové Hamry – zimní procházka okolo Tisovského vrchu

I letos jsme v lednu vyrazili za kamarádem do Nových Hamrů. Tentokrát si spíš jen popovídat a jen trochu se projít po okolí. Ota si zatím po operaci na větší výlety netroufal. Mně to však nedalo a sama jsem si to trochu prodloužila. Krajina je tu moc hezká. Medvědi a snad ani divočáci tu nejsou, tak není čeho se bát.

První den mrzlo a chvílemi i svítilo sluníčko, ale samozřejmě to i foukalo. Ale na to jsem zvyklá. Sice jméno Krušné hory mají hory po zdejším krušení rudy, ale já stejně tvrdím, že je to proto, že je tu krušně. Často tu fouká, zvlášť na kopečkách.

Vlakem jsem vyjela na kopec – do Horní Blatné. Původně jsem měla v úmyslu vydat se zpátky po značené turistické trase a cyklotrase přes Pernink. Ale v noci napadlo trochu sněhu, bylo to pěkně namrzlé, stopy nebyly vůbec žádné, cesta se hned u viaduktu ztratila. Odvahu pokračovat jsem tím pádem hned ztratila. Cesta vede přes louky a z Perninku by cesta mohla být ještě horší.

Silnice do Nových Hamrů se v zimě neudržuje, tak by tam mohl být klid, půjdu po silnici. Vloni byly takové závěje, že se tam jít nedalo, tak dnes by to mělo být lepší. Sněhu tolik není.

Až k hájovně to bylo protažené, sluníčko svítilo, přes pláně to samozřejmě foukalo, prostě zima, jak má být. Když jsem přišla do lesa, tak jsem nevěřila vlastním očím. Ve sněhu byly na silnici uprostřed vyjeté poměrně hluboké koleje. Na čtyřkolkách tady asi jezdí. Nejdřív jsem si říkala, jak se mi dobře půjde, že se nebudu bořit, ale tohle skutečně nevyšlo. Těch bláznivých řidičů, co tudy projíždělo bylo skoro nebezpečně moc. Dokonce z obou směrů. Byla jsem ráda, že nevidím, co dělají, když se na té namrzlé silnici míjí. Nakonec jsem se raději bořila na okraji silnice, než abych byla neustále ve střehu, kdy před jakým autem uskočit. Kochala jsem se bublajícím Bílým potokem, který měl tentokrát nezvykle hodně vody. A naštěstí ve zdraví došla do cíle.

Přes noc nastala obleva, všude bylo spousta vody a mlha. Počasí nebylo tedy zrovna nejlepší, ale to mi nezabránilo v tom, abych nevyrazila na procházku. Musím si trochu užít horského vzduchu. Tentokrát jsem volila trasu, kde jsem věděla, že tam auta skutečně jezdit nebudou nebo jen místní, ale těch bude jen pár. Už jsem chtěla ten pravý horský klid.

Od našeho penzionu jsem vyrazila po naučné Hamerské stezce. Na mapy.cz není značená jako naučná stezka, ale přerušovaně červeně. Včera to klouzalo, dnes po cestě tekly potoky vody, dokonce to bublalo i pod zbytky ledových ploten. Prošla jsem okolo kapličky, ale u přístřešku Pod Tisovským vrchem jsem neodbočila, ale pokračovala rovně. Až sem vedla cesta stále do kopečka. Teď už jsem věděla, že budu téměř jen klesat - po modré k rozcestí Pod Tisovským vrchem a dál po zelené a žluté. Dokonce i pramen U Sejfské cesty má dnes vodu. Je to tu trochu tajemné, neustále je mlhavo, ale je tu nádherný klid. Nikomu se v tomhle počasí asi ven nechce. Když jsme tudy šli vloni se synem a vnukem, tak cesta bylo prohrabaná a vedle cesty byly víc jak metrové hromady sněhu. Dnes prohrabáno není nic a ani to skoro není nutné. Sněhu je jen nepatrně.

Žlutá značka končí na zastávce Nejdek – Sejfy, dnes zaniklé obce. Žila zde silná německá většina, německý název Saifenhäusel byl pravděpodobně odvozen od der Seifenbau, což znamená dobývání, rýžování. V okolí byly doly na všemožné rudy. Český název vznikl zkomolením jména německého. Po odsunu německého obyvatelstva osada zanikla. Kromě zastávky se nedochovalo nic.

Dál vede cyklotrasa – je to vlastně asfaltka. Sněhu je nepatrně. Včera z vlaku jsem to okoukla, jak to tu vypadá. Pokračuju po tzv. Sejfské cestě. Na Tisovském vrchu vpravo je rozhledna Pajndl, od té sem vede žlutá značka, po které jdu dál - prakticky skoro rovně. V kopci pode mnou je zastávka Nejdek - Tisová – zde bývala další hornická vesnička. Již v 16. století se zde těžilo. Cínové doly zanikly kolem r. 1800, železná ruda se těžila až do r. 1870. Dnes se zde žije z turistického ruchu, je tady penzion i restaurace. Žlutá značka mne dovedla přes zastávku v Nových Hamrech až do obce. Ještě pamatuju, když na této zastávce fungovala pokladna a výpravčí vypravoval vlaky. Dnes je domek uzavřený a chátrá.
V cíli jsem zjistila, že tenhle výlet byl 8,5 km dlouhý a byl fakt perfektní. Všude jen klid a pohoda. V cíli i to sluníčko prorazilo mlhu. Jen jsem si tentokrát do hor nevzala foťák. Ani mobilem jsem moc nefotila.