Hostýn - Rusava - Křídlo ( Retro 1983)

Tož dneskaj jedeme všeci na Hostýnek. Protože s nama dneska jede poprvní - ( a aj naposled) - moja galánka Milenka, sme my chlapi - já a Joe - v menšině. Enom co sedneme do vlaku a vjedeme do Klobuckého tunela, tož dávám galánce veliků pusu. Teda aspoň dúfám, že jí, protože v téj hroznéj tmě si nevidím ani na chlúpek v nose ! Nikdo ale nahlas neprotestuje, takže aj kdybych sa splétl, tož to chválabohu nikom nevadilo...

Na Vsetíně máme hodinu čas. Protože zme všeci z dědiny, tož toho Aňos, Nelina a Milenka zneužívajú a lécú po tých "babských" obchodoch. My s Joem sa ideme napřed nasnídat do Mléčného baru a pak lezeme do Knihy a Joe si tam kupuje jakúsi sbírku scifi vyprávjání o Marťanoch, aby měl po cestě co číst. Když dojedem do Valmeza, tož sa mosíme všeci moc smít, protože další vlak do Bystřice pod Hostýnkem nám jede až za 3 hodiny. Naštěstí tam za chvílku jede autobus a je to luxusní Karosa. Cestů sa bavíme o cestování naších staříčků a stařenek a Aňos říká, že její babička byla nejdál v životě v Klobúkách na rentgéně !!! ( Z Brumova je to do Klobúk celých 5 kilometrů !!)

V Bystřici už sem nebýl pěkných pár roků, ale město zatým zdárně vzkvétá. Projevuje sa to na počtu výkladních skříní s různýma hlúposťama. Cérky čučíja na každú druhú a pak si aj kupujů jakúsi tú parádu na sebe.. Potom ideme na nádraží a zjišťujem si zpáteční spoj. Vedle je nádražní restauraca. Gdyž už nemajú smažák, na který sme měli veliků chuť, tož si dáváme všeci aspoň karbanátek. Nelina nee, protože zaplatit zaň 6 korun sa jí zdá moc a tož nás ide čekat ven a poobědvat tam svůj chleba s máslem - ona je totiž tak trochu škrt...

Pak už sa nikde nezdržujem a vyrážáme na Hostýn. Napřeď nás cesta vede okolo kolejí a lákavých zahrádek, od přejezda už po asfaltovém cestisku. Mineme parkoviště, kecáme a kecáme a samozřejmě ztrácáme turistickú značku. Moc sa tým neznepokojujeme - šak všecky cesty vedů do Říma, nee ? Prostě namíříme po další ulici přímo k hoře. Pak slyšíme vyřvávat místní rozhlas a když přídeme blíž, tož sa ně srdéčko zatetelí od radosti, protože to co hrajů, tož to by si žádný městský nebo místní národní výbor určitě nelízl, protože by jich všecky zavřeli až po uklízečku !! K věci: na velikém dvoře u jedného baráku postává zarostený hašišák, pokuřuje a opírá sa o pult svojého výkonného magneťáku a zesilovača a za ním poskakujů veličajzné reprobedny za zvuků nádhernéj piesničky Child In Time ( Dítě času) od mojéj najoblíbenější kapely Deep Purple ! Muzika sa rozléhá přes údolí na kilometr daleko a tož není divu, že si člověk myslél, že je to rozhlas. Smekám před borcem pomyslný klobúk za odvahu, to my bysme si u nás na dědině dovolit nemohli, protože jak by z repráků vřešťalo neco iného jak Moravanka anebo iná dechula, tož by nás babky zaškrtily !!!

Kúsek nad hašišákem sme znova na značce a tá nás vyváďá na veliké lúky - sú z nich pěkné výhledy pro chudé Valachy na bohatů Hanů a město Bystřicu. Pak začíná strašlivý stúpák do Hostýnského kopca. Je hrozný hic, potíme sa jak vrátka od chléva a krademe si vzájemně kyslík od huby. Nad tým nejhorším místem - strmú paseků bez sebemenšího kúsínka stína - sa všeci svalíme do lesního jehličí a chvilku vydechujeme. Aňos mizí gdesi dál do lesa a Nelina a Milenka vytahujú zrcátka a zkrášlujú si ksichtíky. Gdyž jich tak pozoruju, tož mně obě připadajú jak muchy - šak ty sa takéj enom furt upravujů...

Pak si dáváme cigáro a po jeho vykúření ženeme cérky dál k vrcholu. Ani už to moc dlúho netrvá a sme tam. Napřeď sa před nama z lesa vylúpne osamělá restauraca a vedle na parkovišti čeká snáď sto pojašených lidí na autobus. Okolo plechových búd a otevřených stánků stúpáme po schodišťu až před slavný pútní chrám. Baťohy si necháváme venku na lavečce a lezeme dovnitřku. Pomalinky si to tam obcházáme dokolečka a ani nešpitneme, jaká je to krása a velebnosť. Potom chvilku venku na lavičce. Když vidím Aňos, jak nedočkavě pokukuje po krámkoch a oči jí z toho málem lezú šejdrem, tož cérkám dáváme půl hodiny rozchod, aby si to tu mohly prošmejdit a já a Joe si idem dat v klidu pivo a cigaretku. Cérčiska zatým utrácajú peníze za "nezbytnosti" a s úspěchem sa jim to aj daří...

Eště chvílu na Hostýnku zostáváme a já pak podávám návrh, abysme si prohlédli křížové cesty, ale všeci sú z toho horka zhnilí a nigdo tam nechce jít, tož tam mosím lézt enom já sám. Procházám si enom tú novější od Jurkoviča - moc nutně by potřebovala co nejrychléjc opravu - a vracám sa k tým mojím " chuďátkám". Gdyby je viděli naši předkové, kteří třeba až ze Štítnéj chodili na Hostýnek v procesích, tož ti by sa divili, jak tá dnešní mládež prd vydrží !!

Z Hostýnka scházáme lesem na rozcestí a tam nás více nápis : Na Skalný idete ? Za půlhodinečky tam budete ! A tak ideme na ten Skalný. Cesta vde ve stínu lesem a tak je to pohoda. Pak potkáváme rodinku s malů cérečků, tá si nás chvilku pátravo prohlédá, zakončí svůj pohled na Aňos a pak sa nakloní ke svojéj rodičce a nahlas sa ptá : " To je jejich Maminka ?!?"

Hrůza třepe kurníkem !!! Málem všeci bečíme smíchy a smějem sa každů chvilku, když si to připomeneme. Chudák Aňos, šak ona je z nás pěti tá nejmladší !!!

Z lesa vycházáme na lúku s lavičků a studánku a tak chvílu odpočinek. O kúsek daléj sa dostáváme na rozcestí pod Skalným. Nalevo lesem zarostený vrchol s hlavníma skalama - ale to eště nevíme - napravo vidíme jakési menší skaly a iné kameně a mezi nima pěkné tábořiště. Cérky chytá hrozná lenosť a ostávajů na jednom pěkném fleku ležat a tak mosíme jít s Joem na průzkum sami ! Napřeď každý sám. Já sem si vylézl na jednu pěknů skalu a hňápl ně z ní dole na zem expozimetr ! To teda nechápu, jak to mohl bez újmy přežit, ale značka Made In SSSR vysvětluje všecko !!

S Joem si pak procházáme hlavní vrchol Skalného a tady už sú doopravdické veliké a moc pěkné skaly a také sú tady na nich húfy horolezců a horolezčat - prostě celé famílie aj s děckama.

Po návratu cérkám sdělujem náš objev, ale s nima to ani nehne. A tak aspoň ideme dál. Pod Skalným vycházáme z lesa na veliků lúku s výhledama a pak další rozcestí a odbočka na zříceninu hradu Obřany. Když říkám, že bysme sa tam mohli jít podívat, tož su stíhaný vražednýma pohledana a tak radši držím hubu a aj krok s ostatníma. Idem dál směr Pardus. Cérky sa vlečů jak slimáci a tož jich s Joem necháváme daleko za nama. Na jednéj lúce jich ve stínu pod chrastím ostáváme čekat. Za chvilku slyšíme jejich štěbetání, ale když dojdů až k nám, tož ztichnů a úplně nás ignorujů a majů nás na háku - aj mňa moja galánka - a to už je teda vrchol !!!

Joe sa na mňa podívá a říká : "Myslím, že máme v podpalubí vzpouru, kapitáne," a já mu mosím dat za pravdu.

Necháme cérkám pořádný náskok a pak vyrážáme za nima. Doháňáme je až v sedle pod krásným vrcholem Pardusu a tam pro změnu sedíja zas ony a tváříja sa všecky hrozně naštvaně a tak s Joem pokračujem dál sami. Vrchol Pardusu je holý, sú z něho krásné pohledy na Ondřejovsko, Rusavu a celé okolí. Protože tu fučí silné větřisko, tož si zalezem do dolíku a zapalujem si cigáro a za chvílku okolo bez povšimnutí přefuníja všecky naše tři komety a scházajů z vrchola po lúce do lesa. Vstáváme a ideme po jejich stopě.

Lesem vede pohodlná cesta - a je z obuch stran lemovaná bílýma pentlama, jak gdyby tu měl probíhat nejaký závod - a na to konečně neposlušné cérčiska doplácajů !!! V čele s Aňos cupitajů dole z kopca pořáď mezi pentlama až před vrata kravína ! Tam sa teprv vzpamatovávajů a lezů za nama zpátky na kopec a všeci sa zas usmiřujeme a já znova přebírám velení. Na nevybouřenů Aňos zas přichodí její neodolatelná "hrabavá" a tož za velikého smíchu vycházáme na lúku s výhledem na Rusavu a vyhlédáme si místečko na dnešní nocleh. Naproti pod hřbitovem sů na lúce moc vábné kopky sena a tož sa rozhodujeme pro ně. Spůšťáme sa z kopca dole do dědiny, občihujeme, gde tu majů hospodu a pak kolem rozestavěného baráku na kopec na lúku a ke kopkám. Batohy si skováváme do chrastí nad poslední kopků, ať sa s nima nemosíme furt tahat a přes celů dědinu klušeme na její spodní konec do restaurace na večeřu.

Enomže tá sa nekoná, protože už vůbec nic nemajů a tak sa mosíme spokojit každý s veliků tabulků čokolády Zory. Pak si dáváme pivo a Aňos navrhuje, že bysme si mohli dat "čerta". Když sa ptáme, co to je, tak prý griotka s rumem. Fajn, porůčáme první rundu - a protože my Valaši neumíme pit z malých štamprlí, nebo bysme jich zhltli - tož sa za chvilku otřásá hospoda v samých základoch ! Aňos má za chvilku vlaky v hlavě a leze omylem na pánské WC a když sa celá červená od haňby vracá ven, tož je nejvyšší čas vypadnút !!

A tak sa po chvilce zdvíháme a jak smrad z JZD sa táhneme dědinů hore k téj vrchní hospodě. Tam ale k jídlu nemajů takéj nic a tož si dáváme eště jakési to pivo a o Nelinku se pokouší mohutný drak : mlátí pěstičkou do stolu a vykřikuje na celý lokál, že chce chlapa !! No nazdar, musíme ji s Joem utišit a rozmluvit jí to, ale to už radši vyváďáme cérky ven, ať nám nedělajů v cizí dědině ostudu a lezeme na lúku s kopkami sena. Batohy sú na svojích místoch a tak si léháme do trávy, necháme kolovat flašku se slivoviců a když už hulákáme jak navalení Valaši, tož sa začíná blýskat a na naše rozpálené palice sa spúšťá pořádný a chladný leják !! Aj s batohama pádíme k tom rozestavěném baráku - eště že už má aspoň střechu a tam si leháme na jakési desky a fošniska a za chvilku usínáme, enom Aňos dlúho do noci řve, že je jí zle a pak konečně zhasne takéj...

Den Druhý

Ráno sa budím první a protože mňa hrozně pálí žáha, tož sa pídím po nečem na napití, ale nic nemáme, ale galánka zebrala z domu zavařené okurky a to je paráda ! Pak snídáme, balíme věci a ideme do téj spodní hospody na pivo, ale to není a tak si aspoň všeci dáváme limonádu. Pak čekáme na autobus, ale ten pořáď nejede a dohadujem sa co dál. Joe navrhuje autostop, ale to je kravina, protože tadyma projížďajů tak 3 auta za měsíc a tak sa mosíja všeci přizpůsobit mojí variantě : přes Hrad Křídlo do Hlinska na nádraží.

Napřeď dupeme kúsek po silnici a pak stúpáme do ohromného kopčiska lesem a Joeovi to vůbec nevadí a eště si cestů navrch čte tů knížku O Mimoňoch...

Konečně u hradní zříceniny. Cérky si sedajů na zem a odmítajů udělat každý přebytečný krok a tož sa vydáváme na průzkum ruin sami. Hrad je úplně zarostený lesem. Napřeď vcházáme rozbitů bránů na nádvoří a tam nacházáme cisternu a polozasypanů studňu. Z hradních zdí ostaly trčat do výšky enom malé kúsky a nad nama vidíme hlavní hradní ostroh. Lezeme naň a když už sme hneď pod vrcholkem, tož na nás od vrchu letí sprška kamení a profičí nám těsně okolo hlavy !! Myslím si, že sú to nejaké děcka a tak jim strašlivě nadávám ! Na vrchu sa omyl vysvětluje, stojíja tam čundráci - dvá ogaři a cérka - a moc sa nám omlúvajů. Vršek tvoří pěkné plošinky na táboření a je z tama výhled na celý areál zříceniny. Křídlo býl malučký hrad se dvuma věžovitýma paláckama a v polovici 14. století ho založil jakýsi Vlk z Dobrotic. Hrad měl aj malučký dvoreček a nad studňů stávala věž. Majitelé sa tu střídali a za jakéjsi panimámy, co sa menovala Machna, tož za ní sa tu razily falešné peníze !! ( A potem že nejsú baby podnikavé - šak chamtivé byly už od pravěku - když si poručily kožuch z jeskynního lva, tož chlap mosél jít a ulovit ho, aby měl pokoj...!) Od roku 1481 je hrad pustý a to sa moc divíme, že za ty roky z něho eště cosi aj ostalo...

Scházáme z hradu, zdviháme cérky na nohy a klesáme horami do Brusného. Nad dědinů procházáme okolo třešně s krásnýma plodama a tak jí trochu ulehčujeme z její nadúrody. Z Brusného v čím dál větším horku po silnici do Hlinska. Cérky nás ostávajů čekat v nádražní hale a já a Joe hledáme hospodu a od nerudného vrchního tam kupujeme flaškové pivo a sodovky na cestu k domovu.

Cestování v tom horku je strašné, v Napajedloch nás chytá strašná búřka, přestupujeme ve Staráku a v Kunovicách, v Bylnici sa lůčíme s Joem a Aňos a my ostatní vlakem do Brumova. Než jede galánce autobus dom do Tarahúnů, tož eště sedíme v Brumově u kapličky nad tunelem a učíme sa podle ptáků, jak dává partner partnerovi pořádnů pusu...