Hrady a zámky Münsterlandu
Severně od jedné z nejprůmyslovějších oblastí Evropy, německé oblasti Ruhrgebiet, se na severu spolkové republiky Severní Porýní – Vestfálsko rozprostírá občas mírně zvlněný kraj Münsterland (počeštěně Münstersko), na jehož území zůstalo zachováno velké množství historicky hodnotných staveb. Mezi nimi i více než 100 hradů a zámků často obklopených vodními příkopy, které se staly jedním ze symbolů Münsterlandu.
Za velkou koncentraci hradů a zámků vděčí Münsterland městu Münster, který se nachází uprostřed tohoto kraje a ve středověku býval jednak duchovním centrem regionu, jednak významným členem hanzy. Do jeho blízkosti se v období třicetileté války stahovala šlechta, která si tu zakládala svá sídla. I přesto, že je velké množství hradů a zámků v soukromém vlastnictví potomků těchto šlechticů, je možné si většinu z nich prohlédnout.
Vzhledem k tomu, že münsterský spolek cestovního ruchu propaguje Münsterland jako region sta hradů a zámků, byla vybudována důkladná síť cyklistických stezek nazvaná „100-Schlösser-Route“ (stezka sta zámků), spojující jednotlivé architektonické skvosty.
V rámci naší pouti Münsterlandem navštívíme Bentheim - mohutný hrad na skále opředený pověstmi, hrad a zámek v Lüdinghausenu, zámek Nordkirchen, nazývaný též „Vestfálské Versailles“, a samozřejmě i nejbližší okolí Münsteru, který bude naším výchozím bodem.
Münster a jeho blízké okolí
Přímo v centru Münsteru stojí barokní zámek, jehož park je obklopen vodním příkopem. Zámek vznikal v letech 1767 – 1787 pro knížecího biskupa Maximiliána Fridricha von Königsegg-Rothenfels na místě citadely. Nad přízemím, které sloužilo hospodářským účelům, leží reprezentativní beletáž a o patro výše jsou obytné prostory. Od roku 1957 je cihlovo-pískovcový zámek sídlem a symbolem münsterské univerzity. Třikrát za den se z věžičky rozezní jedna z deseti melodií zvonkohry. Velmi příjemná je procházka po zámeckém parku, v jehož středu se rozkládá botanická zahrada množstvím rozličných kvítek a dřevin. Vstoupíme- li do některého z velkých skleníků, rázem se mezi liánami, palmami a jezírky octneme na jiném kontinentě.
Směrovka u silnice Steinfurter Straße na severozápadním okraji Münsteru nás upozorní na v zeleni ukrytý bývalý zámek Wilkinghege. Zámek byl vystavěn na místě starého hradu obehnaného vodním příkopem v roce 1550. Na počátku 18. století pak získal pozdně renesanční vzhled. Wilkinghege měnil často vlastníky, až z něj v roce 1955 udělal poslední vlastník luxusní hotel s golfovým hřištěm. Za zhlédnutí stojí venkovní prostory kolem zámku, které ukrývají kouzelná zákoutí.
Asi kilometr západně od zámku Wilkinghege, v městské části Nienberge, si v polovině 18. století postavil letní sídlo architekt Joann Conrad Schlaun, který se autorsky podepsal na množství staveb v Münsterlandu včetně münsterkého zámku a münsterkého panského sídla Erbdrostenhof. Haus Rüschhaus, jak se toto sídlo jmenuje, byl vystaven v selském barokním stylu s prvky stylu francouzského, který se projevil především v pečlivě udržované zahradě obehnané vodním příkopem. Na jaře se zahrada mění v pestrobarevný květinový koberec. Venkovské sídlo získal v roce 1825 majitel nedalekého hradu Hülshoff Clemens August von Droste-Hülshoff, otec významné německé spisovatelky Annette von Droste-Hülshoff, která se sem po smrti svého otce nastěhovala spolu se svou matkou a sestrou. Návštěvníci si mohou ve stanovenou dobu prohlédnout vnitřek domu, který zůstal zachován tak, jako když tu žila Annette. Celá oblast kolem domu má velmi příjemnou a klidnou atmosféru.
Rodným domem Annette von Droste-Hülshoff je již zmíněný hrad Hülshoff, vzdálený od sídla Rüschhaus asi 5 km. Na místě dnešní barokně renesanční stavby stával v 11. století statek, který byl v polovině 16. století přestaven na hrad s vodním příkopem. Postupně byly přistaveny dvě věže a v 19. století hradní kaple. Hrad je v majetku rodiny Droste-Hülshoff od počátku 15. století. Návštěvníci si mohou prohlédnout většinu místností, které jsou z části ještě obývané. Ve sklepních prostorech byla vybudována restaurace, která nabízí příjemné posezení. Děti budou nadšené z pohledu na daňky a muflony, kteří se pasou v malé oboře.
Tajemný hrad Bentheim
U hranic s Nizozemskem a německou spolkovou zemí Dolní Sasko leží lázeňské městečko Bad Bentheim, nad nímž se na skále jako dominanta tyčí středověký hrad Bentheim. Městečko sice neleží na území Münsterlandu, přesto je tematicky součástí cyklistické stezky 100-Schlösser-Route.
Za pěkného slunečného počasí je hrad i jeho rozsáhlý park oblíbeným výletním místem. Ale když se za dusných letních dnů obloha zatáhne černými mraky, ze kterých začnou k zemi šlehat blesky, rozptýlí se ve městečku zvláštní atmosféra a silueta hradu najednou působí tajuplně zlověstným dojmem. Není divu, že je hrad opředen tolika pověstmi. Tou nejznámější pověstí je ta o bílé paní, která tu prý obchází v hodině duchů. Onou bílou paní má být hraběnka Sofie z Bentheimu, která zemřela na svých cestách v roce 1176. Její duše nenašla klid a vrátila se zpět na hrad. Toho, kdo jí vejde do cesty, prý uhodí svazkem klíčů, které má za pasem. A běda tomu, kdo jí pohlédne do očí - hrůzou zbělá jako ona a brzy jej stihne smrt.
Založení hradu nelze historicky přesně určit. Podle další legendy byl hrad vystaven na přání místního rolníka ďáblem, který si za odměnu řekl o duši prvního živého tvora, který bude na hradu žít. Rolník prý čerta přelstil a do pekel šel šlechtic. V každém případě získali poničený hrad hrabata z Bentheimu v roce 1120 a znovu jej vystavěli. Hrad často měnil vlastníky. Vzhledem ke své poloze byl chvíli německý, chvíli holandský. Až v roce 1421 připadl zakladateli šlechtické linie Bentheim-Steinfurt, jejíž členové hrad obývají ještě dnes.
Za mohutnými hradbami se ukrývají dvě nádvoří. Na tom dolním můžeme posedět v zámecké kavárně a ochutnat pravé šlechtické pokrmy. Horní bránou se dostaneme na druhé malebné nádvoří. Vedle brány je skromná kaple. Ti, kteří chtějí mít hrad a jeho okolí jako na dlani, si jistě nenechají ujít výstup na čtverhrannou prašnou věž, která je po levé straně od horní brány. Nepřehlédnutelná je novogotická budova na druhé straně nádvoří, která v sobě ukrývá reprezentativní místnosti a návštěvníci si zde mohou prohlédnout plně vybavený rytířský sál, ložnici, knihovnu a sál s expozicí brnění a starých dopisů. Přístupná je též galerie a maštale, které spojují reprezentativní část s prašnou věží.
Prohlídka hradu a podhradí zabere minimálně dvě hodiny. Během bouřek je však hrad návštěvníkům uzavřen. Třeba právě v tu dobu se hradem prohání čert s bílou paní.
Hrad Vischering a zámek Lüdinghausen
Asi 25 km jižně od Münsteru je naše další zastávka ve městě Lüdinghausen, které se pyšní hned dvěma šlechtickými sídly obklopenými vodním příkopem, ke kterým nás bezpečně dovedou směrovky.
Kousek od centra se nachází prvním z nich. Trochu chátrající zámek Lüdinghausen působí opuštěným dojmem. Zámek měl být prý prvně vystaven mezi lety 816 – 926 a byl sídlem münsterské kapituly. Na konci šedesátých let 16. století sídlo vyhořelo. Poté bylo znovu vystaveno v renesančním stylu. I přes částečně zanedbaný venkovní vzhled byly zrenovovány vnitřní prostory, které si mohou návštěvníci zdarma prohlédnout.
Po stezce vedoucí neupraveným parkem od zámku Lüdinghausen dojdeme zhruba po deseti minutách k rozlehlejšímu hradu Vischering, který stojí ukrytý v lese hned vedle silnice vedoucí z města směrem na Dülmen. Hrad Vischering byl vystavěn v roce 1271 a až do roku 1521, kdy vyhořel, plnil obrannou funkci. Po opětovné výstavbě, tentokrát v renesančním stylu se z Vischeringu stalo obytné sídlo duchovenské šlechty z Münsteru.
Hrad je rozdělen na předhradí, které slouží hospodářským účelům, a vlastní obytnou stavbu, která je jako ostrov uprostřed vodní plochy obranného příkopu a s předhradím je spojena dřevěným mostkem. Uvnitř hradu bylo zřízeno muzeum a pro děti výstava z doby rytířů. O historii hradu se mohou návštěvníci dozvědět více i z informačních tabulí, které byly nainstalovány podél stezek vedoucích parkem.
Nordkirchen – „Vestfálské Versailles“
Jen zhruba 7 km jihovýchodně od města Lüdinghausen byl na místě jednoho zámku z 16. století vystavěn v letech 1703 – 1734 rozsáhlý barokní zámek, který je často označován jako „Vestfálské Versailles“. Vše je zde podřízeno přísným pravidlům symetrie. Zámek stojí na pravoúhlém ostrově obehnaném dvěma vodními příkopy, které přehrazují tři mostky. V každém rohu ostrova stojí malá zahradní besídka. Hlavní zámecká budova je doplněna o pravé a levé křídlo, která tak ohraničují rozlehlé nádvoří. Za hlavní budovou směrem k městu se rozkládá stále upravená francouzská zahrada doplněna desítkou bílých barokních soch.
Návštěvníci se mohou nerušně procházet zahradou i zámeckým parkem, který poskytuje za horkých letních dnů příjemný stín. Vzhledem k tomu, že je zámek od roku 1958 v majetku vestfálské vysoké školy finančnictví, jsou pro veřejnost přístupné jen některé části zámku, jako historické pokoje, oranžérie a zámecká kaple a to po předchozím objednání se. Přesto stojí za to, projít se po zámeckém areálu. Ne nadarmo je totiž Nordkirchen zapsán na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Německo
Půjčovna aut