Hrrr na Hrčavu.

Obec Hrčava ve Slezských Beskydech si zaslouží pozornosti všech turistů, kteří zavítají do Beskydského pohoří. Soupeří sice s obcí Bukovec o nejvýchodnější obec v ČR, ale hranice bukoveckého katastru jsou přece jen dál na východ o čemž svědčí souřadnice GPS na konci naučné stezky k nejvýchodnějšímu bodu ČR. (viz Krásy česka č.5/2009).

Přesto má Hrčava mnoho dalších zajímavostí, které je záhodno zmínit. O některých se zvídavý turista může dočíst ve 24. kapitole 9. dílu Toulavé kamery, ještě více se dozví o Hrčavě z neoficiálních internetových stránek „hrčavologa“ pana Karla Karpeckého a nejvíce samozřejmě návštěvou samotné obce.

Skalní turista si pro její návštěvu zvolí výšlap z Bukovce nejprve po červené a posléze žluté turistické značce s celkovou délkou asi 5 km. Zprvu větší stoupání po výšvihu

na hřebínek brzy rozdýcháte a pak už je to procházka růžovým sadem. Minete při tom bývalou celnici pro malý pohraniční styk, která se pod rukama vandalů mění v ruiny. Následkem jejich siláckých výkonů byly v době mé podzimní návštěvy poničeny a povaleny i orientační turistické tabule. Pokud bychom se na hřebeni vydali do leva, došli bychom

po 1 km do polské osady Javořinka, k níž kdysi na papíře Hrčava úředně patřila. Nachází se tu zajímavé regionální národopisné muzeum. Vraťme se však k „naší“ Hrčavě.

Hrčava má necelé tři stovky obyvatel, z nichž pouze necelá tři procenta hovoří polsky, což je ve Slezských Beskydech rarita. Která obec se může pochlubit tím, že plochu jejího katastru ze 63% zaujímají lesní porosty? Osídlování tohoto kdysi bohem zapomenutého kraje začalo až po roce 1645, kdy se začalo budovat opevnění tzv. „šance“ na obranu před předpokládaným vpádem Turků. K Československé republice byla připojena až v r. 1924, tj. po 6 letech od vyhlášení samostatného státu. Snaha hrčavanů o připojení k Československu se neobešla bez ozbrojených půtek s polskými nacionalisty. Jejich úsilí bylo korunováno až

6. 10.1927, kdy byla obec úředně uznána samostatnou a patří tak k nejmladším obcím

na našem území.

Další zajímavostí je, že měla spojení s okolním světem po kolejích než po silnici. Lesní úzkokolejná železnice byla postavena jako odbočka ze slovenského nádraží Čierné pri Čadci až na úbočí Gŕové již v roce 1916 za účelem svážení kalamitního dřeva z rozsáhlých polomů. Drážní těleso bylo vedeno údolím Černého potoka. O silnici na Hrčavu postavené téměř o půl století později soudruzi dlouze rozhodovali, kudy ji vést. Převážili samozřejmě politické důvody socialistických plánovačů, kteří se lidí na nic neptali. Jihovýchodní závětrné svahy Gírové měly podle nich sloužit jako úkryt pro pracující z Třineckých železáren v případě atomového útoku. Asi 5 km dlouhá silnice z Bukovce do Hrčavy by to podle nich nevyřešila. A tak Hrčava, obklopená kolem dokola katastrem obce Bukovec, má do své sousední obce nejdelší silniční vzdálenost v ČR – 26 km! Silnice má tolik zatáček co má rok týdnů. Pojedete-li odtud autobusem, napočítáte jich 52! Byla postavena deset let po zavedení elektřiny do obce ze Slovenska až v r. 1965. V turistické mapě Slezské Beskydy a Jablunkovsko vydané v roce 2008 se uvádí, že spojení Hrčavy se světem resp. s Mosty u Jablunkova zajišťuje pouze 5 spojů, V r. 2009 jsem jich na jízdní řádu napočítal již 12! Díky Schengenu přišla Hrčava o další kuriozitu. Do 24. 10. 1997 byla jedinou obcí ČR, do níž se muselo jet přes celnici!

Dostali jsme se tak či onak do obce, kde nás pravděpodobně nejdříve zaujme dřevěný kostelík zasvěcený soluňským věrozvěstům Cyrilu a Metoději. Byl postavený v r. 1936 a je nejmladším dřevěným kostelem u nás, nebudeme-li počítat obnovený vyhořelý kostel

v Ostravě - Hrabové. Pokud toužíte podívat se do jeho krásného interiéru se křtitelnicí vyřezanou hluchoněmým místním rodákem a řezbářem Odřejem Zogatou, musíte sem přijít

v neděli na mši, která se koná v 11.00 hod., nebo při pouti konané 5. července, či požádat o zpřístupnění pana Jindřicha Vojkovského, který vás do jeho historie rád zasvětí. Na hřbitůvku, který kostelík obklopuje, vás upozorní i na náhrobek O. Zogaty a maminky známé české herečky Jany Hlaváčové – Anny. Ta byla čelnou představitelkou pražského spolku Domovinka a téměř deset let v období II. světové války pomáhala materiálně i osvětově místním obyvatelům, zejména dětem. K Hrčavě má jistě vřelý vztah i filmový režisér Karel Smyczek, jehož děda sem docházel co by ředitel jablunkovské školy každou neděli a usiloval o rozvoj školství na Jablunkovsku. Možná by stála za zápis do Guinessovy knihy rekordů skutečnost, že zvonění v hrčavském kostelíku (dnes již počítačově řízené) slyší občané tří států – Polska, Slovenska a samozřejmě České republiky.

Zajímavosti však ještě neberou konce. Krom toho, že na Hrčavě je nejvýchodnější škola a hospoda v ČR, slunce tu vychází o 17 minut a 48 vteřin dříve než v našem hlavním městě Praze. A nejen proto má Hrčava druhé přízvisko „malá Praha“. Ověření této skutečnosti snad přilákalo k návštěvě i prvního presidenta České republiky Václava Havela. Ruku na srdce, kolik našich obcí se může pochlubit návštěvou svého presidenta?

Víte, že v Hrčavě postavili vodovod do své obce v nejkratším čase v rámci ČR? Za pouhých 13 dní zprovoznili vodovodní přípojku z nového pramene pod Gírovou, která vede 2 km lesním terénem přes 80 m hluboké údolí. Klobouk dolů před takovou akcí Z!

O tom, že hrčavané byli a stále jsou nejen pilní ale i chytří, svědčí počet chalup bez komínů, tzv. „kurloků“, neboť z nemovitosti s komínem se platila daň. Dosud se jich tu nachází přibližně čtvrtina.

Hrčavu nemůžeme opustit, aniž bychom nenavštívili Trojmezí, oficiálně nazvaný trojstátní bod Beskydy, který byl v r. 2007 zpřístupněn i pro vozíčkáře a opékače špekáčků. Trojmezní bod nepatřící nikomu a zároveň náležející třem státům – Polsku, Slovensku a ČR se nachází v rokli hluboké 8 m a široké 34 m. Můžete se na něj podívat z dřevěného mostku. Kolem něj byly vztyčeny na kružnici tři monolity z leštěné žuly s trojúhelníkovitým půdorysem a se znaky všech tří států. Začíná se odtud počítat délka hranic se sousedními státy a začíná tu i číslování hraničních kamenů Schengen neschengen. Po hranici s Polskem bychom našlapali 762 km, se Slovenskem jenom třetinu – 252 km. Zavede vás sem z Hrčavy žlutá značka vedoucí po asfaltové silničce nebo to můžete vzít zkratkou dolů s kopce přes pastvinu od druhého el. sloupu, po lávce přejdete potůček pod nejbližším domkem a za chvíli jste tam. Přiznejte si, nestojí to za to navštívit tři státy během jedné minuty?

Na závěr návštěvy této pozoruhodné obce lze vřele doporučit i prohlídku lurdské jeskyně. Cestu netřeba popisovat, neboť vás k ní dovedou orientační tabulky. Na její stavbu byl použit přebytečný kámen ze stavby kostelíka a ve svahu nad ní byl podchycen pramen s údajně léčivou a radioaktivní vodou. Zda léčí vady zraku není ověřeno, ale kdo si v ní smočí chodidla, prý se do Hrčavy jisto jistě vrátí. Vzhledem k výše uvedeným zajímavostem této pověře opravdu věřím. Tak hrrr do Hrčavy.

Text: Ing. Rostislav Novák (za použití internetových stránek vytvořených jablunkovským

občanem Karlem Karpeckim)

Foto: Ing. Rostislav Novák

Fotogalerie