IVL. Křišťálové proroctví - hodinové

IVL. KŘIŠŤÁLOVÉ PROROCTVÍ - hodinové

 

Po krátké rekapitulační přestávce na počátku roku 2019, a zároveň mém obyčejném silvestrovském putování, a pak jsem si ještě zpracovával poznatky z minulého roku. Jelikož to byla zimní doba, kdy to ven nikoho moc netáhne, pokud tedy nemusí.

Teprve až 9. března 2019 jsem se vypravil na luxusní výpravu do Švýcarska a Ženevy. Hledat a objevit tam „hodinové proroctví“ a „tajemství času“. Vyrazil jsem po stopách prvního československého prezidenta TGM, posledního československého prezidenta Václava Havla, císařovny „SISI“ a francouzského herce Gerarda Depardiera. A kdo ví, třeba alespoň v dálce se mi podaří zahlédnout nejvyšší Evropskou horu MONT BLANC.

  Na celou nebeskou procházku švýcarským městem mi musí stačit čistý čas 8 hodin – tedy od 9:00 do 17:00.

Hodinku mi trvala cesta pěšky do centra Ženevy a se stejnou dobou musím počítat na cestu z města. V 9:00 jsem odcházel od výstaviště PALEXPO, v 9:30 jsem minul ženevskou ceduli a krátce na to stál u Paláce Národů. V 10:00 jsem stál ve středu Ženevy a jezera u majáku, kdy byl přesně na minutu přesně spuštěn nejvyšší vodotrysk – hlavní symbol města. Právě zde jsem si stanovil tři klíčové symboly:

 

„Maják – hodiny – kotva“.

 

A to symbolizuje: světlo – čas – jistotu – a ve spojení s vodotryskem pak ještě lásku.

Na břehu Ženevského jezera už bylo cítit ve vzduchu jaro – rozkvetlými fialovými krokusy, žlutými narcisy a maceškami. I když šedivá obloha nedávala naději na pěkné vyhlídky, takže ani nejvyšší hora MONT BLANC (4809 m) nemohla být dneska viděna, což mi zase vůbec nevadilo. To nebyl můj dnešní vytyčený cíl.

„Tam za velkými horami a šedými mraky

ukrývá se nejvyšší evropská hora – králů i bohů – MONT BLANC,

ale až sedmdesát kilometrů daleko a téměř 5000 metrů vysoko.

Tam už se žádný obyčejný smrtelník nikdy nedostane,

a proto Boží Tajemství a vzácné poklady Andělů

zůstanou stále v bezpečí.“

„Slezl“ jsem tedy z bronzového koně a vydal se na procházku Ženevou, neboť Čas bývá všude, i v Ženevě, přísný a nezadržitelný.

„Ženeva ještě není Santiago de Compostela, cíl cesty,

ale pouze malá přestávka na cestě životem.“

 

Beau Rivage a císařovna „SISI“

Prošel jsem se po krásném břehu Ženevského jezera okolo slavného a významného hotelu Beau Rivage, kde jsem si připomněl tragickou událost nedobrovolného ukončení života císařovny „SISI“. I přestože fyzicky nepřežila, tak v mysli lidí žije dál a dál – už více než sto let.

 

Pont du Mont Blanc

S těmito myšlenkami jsem se vydal dál přes slavný ženevský most, s barevnými švýcarskými vlajkami, směrem ke stejnojmenné evropské hoře. Na druhém břehu jsem potkal milou bytost, polskou dívku Zosiu (Sofii), kterou jsem zde zvěčnil se švýcarským vodotryskem. Okolo něhož pluly barevné výletní lodě.

 

„Cesta lásky teprve začíná!“

 

Anglická zahrada s hodinami

Načerpal jsem energii po dlouhé noční cestě z Čech v Anglické zahradě na břehu jezera a prohlédl si barevně rozkvetlé – největší hodiny, které mi připomněly, že už se blíží jarní čas. Hlavně jsem díky nim zjistil, že jsem pouze o 11 vteřin napřed švýcarského času. Takže mohu být úplně v klidu – nejsem tedy v životě ani příliš vpředu, ale ani příliš vzadu.

Staré město

Čas rychle ubíhal a zlaté švýcarské hodiny ukazovaly 11:15, a proto jsem se ponořil do starobylých uliček starého města a vystoupal přes náměstí Madeleine na vrcholek s katedrálou Svatého Petra. Městské uličky jsou jako labyrint světa, v nichž se poutník neztratí, pokud si udrží pozornost ve dne i v noci a objeví správná znamení na svojí cestě životem.

Okno a dveře katedrály mi připomněly, že do chrámu musí věřící vstoupit rovnou dvakrát:

„fyzicky i nebesky“.

Uvnitř katedrály na mne dýchla temnota, prázdnota, chlad a pokora – pouze ponuré osvětlení dodávalo místnosti radostnější světlo.

Prošel jsem uličkou reformátora Jeana Kalvína, kde žil a působil. Otázkou pouze zůstává, zda opravdu byl tak velkým reformátorem, jak se o něm tvrdí, anebo těch reformátorů bylo mnohem více – a navíc jen zbaběle schovávali „hlavu do písku“ a zapomnění. Hlavně že už je dnes Ženeva zase pohodová a tolerantní, a člověk se zde může cítit relativně bezpečně, v klidu odpočívat a čerpat energii.

Židovská synagoga

Sestoupil jsem k místní krásné Synagoze, která je branou k tajemství Světa mezi velkými horami a hlubokými oceány. Jen dvě hvězdičky jako dvě lucerničky září v denní i noční temnotě plujícím lodím jako dva majáky na útesech a varující před životním ztroskotáním.

Viktoriánská hala a Ženevské divadlo

Okolo Viktoriánské haly a Ženevského divadla jsem se vrátil zpátky do města, a protože už bylo po poledni, tedy čas oběda, tak jsem si dal místní dobrůtku palačinku s citrónovou příchutí.

Zlaté hodinky - ROLEX

U velkoobchodu a muzea PATEK PHILIPPE jsem si alespoň prohlédl zlaté luxusní hodinky značky ROLLEX jen ve výloze. Podrobnější prohlídku muzea budu muset odložit na jindy, až budu mít více času. Poznal jsem zde Brazilku Jessiku a připsal si tak spojení dalšího národu v Ženevě.

Ženevský ERB

 Schoval jsem si ženevský klíč k tajemství světa do kapsy, abych mohl i nadále a kdykoliv čerpat moudrost mezi nejvyšší horou a nejhlubším mořem.

Když jsem opět opouštěl staré město a šel po krásném břehu Ženevského jezera, tak jsem znal ženevské heslo:

„Být ve správný čas na správném místě

a

jako vodotrysk stále otevřen jezerní lásce ke světu.“

V rozkvetlém parku jsem si prohlédl dvě Sfingy – jednu s hlavou lva druhou orla, což byli dva strážci:

„Nebeského i Světového Srdce Ženevy“.

Hotel BEAU RIVAGE

Zbývalo mi ještě pár posledních hodin a tak jsem závěr dne využil na odpočinek v nejluxusnějším hotelu Beau Rivage na krásném břehu Ženevského jezera. Doufal jsem, že naleznu, alespoň drobný střípek ze života prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka a připomenu si dobu před jeho návratem do vlasti z exilu.

Nevstoupil jsem přímo do hotelu hlavním vchodem, ale nejprve jsem využil zdejší kavárnu, kde jsem se usadil v proskleném atriu s výhledem na jezero s vodotryskem. Sice jsem věděl, že se tady příliš nerozšoupnu s mými pár franky, ale nedat si alespoň na tomto prestižním místě uprostřed Ženevy alespoň dobrou kávu – by byl velký hřích. Objednal jsem si tedy luxusní horkou čokoládu, co jiného bych si měl dát ve Švýcarsku a s výhledem ven se ponořil do své prvorepublikové knížky. Alespoň trochu se vžil do doby před sto lety, kdy tu pobýval prezident TGM, sepsal a pronesl tu projev o vzniku republiky společně s Dr. Edvardem Benešem, Karlem Kramářem a dalšími politickými osobnostmi.

Po půl hodinovém sladkém odpočinku, jsem si ještě v klidu prošel a prohlédl interiér hotelu s jeho nestandardním luxusem, včetně pár zajímavých zákoutí. Přičemž v 15:15 jsem stanul v samém zlatém srdci hotelu i Ženevy, kde nad fontánkou viselo obrovské srdce z červených růží. Všiml jsem si tady zlatě zarámovaného nápisu:

„SALON TREMOIS MASARYK DE WINDSOR“,

který jsem si prohlédl a pak si na recepci hotelu zařídil prohlídku kanceláře ředitele Alexandra Nickbarte-Mayera z páté generace Mayerových a dříve zde pobýval prezident TGM a tvořil na zdejším psacím stolu „dokument a projev o vzniku a nezávislého Československa“, který jsem si pozorně prohlédl, včetně fotografie zakladatelů hotelu – tedy nejspíš současníků TGM.

Nejprve jsem se zadíval z okna, z něhož se před sto lety určitě také díval směrem k MONT BLANCU i první československý prezident TGM. Akorát se Ženeva za oknem změnila. Místo moderních automobilů zde jezdívali koňské drožky či první stará autíčka. Muži chodili cylindry či buřinkami, a ženy nosili paraplíčka.

AUTOGRAMY

Získal jsem zde nečekaně i pár vzácných a významných autogramů například:

• francouzského prezidenta Charlese de Gaulle
• amerického prezidenta J. F. Kenedyho
• iránského šáha Réza Páhlavího
• posledního československého prezidenta Václava Havla
• první dámy USA Eleonory Rooseveltové – tvůrkyně Všeobecné deklarace lidských práv
• francouzského herce Gerarda Depardiera

…a mnoha dalších.

Sestoupil jsem po mramorovém schodišti a odebral se k východu, přičemž jsem se naposledy otočil k velkému růžovému srdci Ženevy, Evropy a celého Světa.

„I LOVE GENEVÉ“,

ať už se člověk vydá kamkoliv a jakoukoliv cestou svým životem.

Nakonec jsem si ještě vzpomenul na přátelství Masaryka a Beneše, a na jeden zdvižený, bílý, štíhlý prst, co se náhle zdvih a který mi káže bdít a rozvíjet prezidentovi prvorepublikové myšlenky i nadále po 100 letech.

Císařovna „SISI“

Vyšel jsem ven z hotelu a zamával na hotelového strážce, ochranku či poslíčka, a pak už naposledy stanul na krásném břehu Ženevského jezera s jeho hlavním symbolem – vodotryskem, a na závěr si udělal ještě malou meditaci, při níž jsem si vzpomněl na císařovnu „SISI“, která zde nedobrovolně ukončila svůj život a stala se ženevským diamantem a velmi důležitým principem krásy a estetiky.

„Srdcem nádherného Světa!“

Zahleděl jsem se do křišťálové koule s vodotryskem a spatřil dvě plující lodě a směřující za dvěma šťastnými hvězdami (zlatou a stříbrnou), které spojuje láska nebeská vesmírná a nesmírná.

Ženevské labutí jezero

Naposledy jsem se zahleděl na město a jezero s labutěmi, kde jsem se setkal s dívkou Julií z Ruska, čímž došlo k proměně, metamorfóze – bílé labutě v krásnou princeznu.

Spojené Národy

Na konci dnešního dne jsem se ještě zastavil u Paláce Spojených Národů pod desítkami barevných vlaječek a posvátné dominantní sochy Gándhího. Z jeho moudré Knihy Světa jsem vyčetl princip pospolitosti a krásy každého národa.

Tajné heslo mírového řešení a správné životní cesty tedy zní:

„SPOJUJTE SE!“

A tak jsem alespoň za pár hodin spojil, ve svém ženevském nebeském příběhu, tři mladé dívky, které zosobňují tři světové národy:

„POLSKO – BRAZÍLIE – RUSKO“

A pak už se ponořil do tmy a vrátil se zpátky domů do Tábora, neboť dále za velehorskou zeď už to nejde. Tam už se ukrývá pouze Egypt a Olymp, kam se žádný obyčejný smrtelník nikdy nedostane.

„Maximálně a nejvýše do Ženevy!“

Zpracováno v Táboře, dne 18. dubna 2019

 

Tomáš Vojta z Tábora

www.atlantadia.estranky.cz