Švýcarsko 2011 - 2. den - Ženeva a Lausanne
Ráno se nám sice moc vstávat nechce, ale nedá se nic dělat. Dnes nás čeká den plný cestování. Po rychlé snídani a tramvajovém přesunu se ocitáme na 17. nástupišti curyšského hlavního nádraží a nasedáme do vlaku směr Ženeva. Během bezmála tří hodinové cesty střídavě poklimbáváme a střídavě se kocháme ubíhající švýcarskou krajinou. Na jedné straně se v dálce tyčí alpské vrcholky včetně známého Matterhornu. Na druhé straně se nachází úrodný kraj s nekonečnými lány vinic. Konečně se dostáváme ke břehu Ženevského jezera, které nám bude pro zbytek našeho výletu společníkem.
Před polednem vystupujeme v Ženevě, probíjíme se přestavovaným nádražím a ocitáme se ve spleti tramvajových kolejí a trolejbusových drátů. Jak bývá v téměř všech švýcarských městech zvykem, před nádražím se nachází terminál MHD. Dle průvodce si žádný z návštěvníků nesmí rozhodně nechat ujít vodní vodotrysk na místním jezeře, který stříká až do výšky 140 metrů. Od nádraží popojíždíme trolejbusem a odhadujeme, kde bude nejlepší vystoupit, abychom se po rozpálených ženevských ulicích nemuseli kodrcat moc daleko. Docela se nám to podařilo a za odměnu jsme si dopřáli odpočinek na zahrádce nábřežní kavárničky. Bohužel během popíjení jsme zjistili, že vodotrysk jaksi nestříká. Stále v nás však žila naděje, že stříká třeba pouze několik minut jednou za hodinu, ale po příchodu k němu zjišťujeme, že je pro silný vítr dnes vypnut. No, to se zkrátka nedá nic dělat. Ještě chvíli jsme bloumali po nábřeží a pak opět zamířili do centra. Protože nás už nebavilo trmácet se v horku po ulicích, zvolili jsme namátkou zvolenou trolejbusovou linku jako takový malý sightseeing. Když nás omrzel trolejbus, přesedli jsme na tramvaj a vydali se prozkoumávat druhou, tu modernější část města. Po návratu zpátky k nádraží jsme si ještě prohlédli blízký kostelík s přilehlým parkem. Pak už nás to přestalo v Ženevě bavit, takže nasedáme do vlaku a popojíždíme do nedalekého "olympijského" města Lausanne. Pokud můžeme hodnotit, tak nás Ženeva příliš nezaujala. Moderní město, s hustým automobilovým provozem a s netryskajícím vodotryskem.
Hned po vystoupení z vlaku se Lausanne jevilo jako přesný opak rušné Ženevy. Před nádražím se líně sunul trolejbus se zapřáhnutým vlekem a vedle nádraží se povalovali dva psi. Lausanne je jediné město ve Švýcarsku, které má podzemní dráhu, naše první kroky vedly právě na blízkou stanici metra. Celý systém metra je automatizovaný, to znamená, že soupravy jezdí samy a strojvedoucí není vůbec potřeba. Kolejiště je od nástupiště odděleno skleněnou stěnou, která se vždy otevírá až po zastavení metra, což brání tomu, aby někdo do kolejiště spadl. Cestou metrem jsem vytipoval stanici, odkud by bylo nejblíže ke katedrále tyčící se nad městem. Bohužel, můj tip se ukázal jako špatný. Na druhý pokus už se podařilo a tak jsem si za odměnu mohl vystoupat asi 100 schodů vedoucích ke katedrále. Město Lausanne se rozkládá na několika kopcích, a ten s katedrálou je největší ze všech. Díky tomu se od katedrály nabízejí krásné výhledy - jak na město, tak i na Ženevské jezero. U katedrály se nachází i malebná čtvrť, jenž se velice podobá pražské Malé Straně. V porovnání se Ženevou se nám Lausanne jevilo jako malebné a klidné město. Možná to bylo způsobeno i tím, že už nebylo tak horké počasí, ale lehce pod mrakem a příjemně pofukoval větřík.
V centru opět nasedáme na metro a vyrážíme směrem k Ženevskému jezeru. V blízkém okolí jezera bylo velice živo. Jak bývá v městech směrem na západ od nás, obyvatelé se chodí na veřejná místa bavit, na večeři s přáteli a tak dále. My usedáme na hráz a nasáváme místní atmosféru. Během toho pořizuji i kýčovitou fotku kolesového parníčku na jezeře. Sedělo by se tu hezky, ale nás tlačí čas. Abychom zakončili náš cestovatelský den důstojně, volíme cestu domů oklikou. Po zakoupení občerstvení nasedáme do vlaku a vydáváme se po břehu Ženevského jezera přes Montreux a Sion až pod bílé vrcholky Alp. Cestou je opravdu na co koukat a díky tomu nám devadesátiminutová cesta do Vispu utíká velice rychle. Ve Vispu přesedáme na vlak do Curychu (samozřejmostí je, že vlaky na sebe navazují a díky tomu nám přestup trvá pouze sedm minut) a do Curychu přijíždíme už po setmění.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ženeva
Půjčovna autPříspěvky z okolí Švýcarsko 2011 - 2. den - Ženeva a Lausanne
