Javořická vrchovina 1

Cestopisy

Za Řásnou • Fotografie (30) • Foto: Traper

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Zatopený lom za Řásnou

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Pátek.

Zatopený lom za Řásnou • Foto: Traper

Kvůli méně známému názvu Javořická vrchovina upřesňuji oblast kam míříme. Tento Přírodní park zahrnuje území se zalesněnou střední částí, okolními loukami, poli a několika rašeliništi mezi krajem Vysočina a Jihočeským krajem. Svým charakterem mně připomíná nedávno pěšky procestovaný Český Les. Jen kopečky jsou nižší, není tady žádný náznak ostnatého plotu a je zde trošku více zalidněno. Navzdory bludišti několika objížděk, se nám daří za pomoci GPS s úspěchem dostat na plánované místo za obcí Řásná. Zpočátku jdeme k naši nelibosti po původní obslužné asfaltové cestě vedoucí k místnímu žulovému lomu. Před ním se na okamžik přidává modrá TZ. Romantický zatopený lom se nachází u nevýrazného stejnojmenného kopce - Vrch, vysokého 776 m n.m. Opuštěný lom je velká hluboká díra s kolmými stěnami a zelenavou, čistou hladinou dole. Docela pěkné místo. Trochu zklamáním je pro nás o 400 m dál místo po hradu Štamberk. Čekali jsme mimo terénních náznaků aspoň nějaký kamenný kousek. Přestože písemné i internetové materiály hovoří i o zbytku kamenné zdi, my jsme ji přes průzkum okolí, neobjevili. Opodál se však vypíná aspoň skalnatá vyvýšenina přírodní rezervace Kamenné moře. Zmiňovanou modrou značkou se blížíme k Velkému Pařezitému rybníku. Na mýtině před pěkným seníkem nás zaujala tzv. Poklička. Něco na způsob Kokořínských. Tady ovšem se jedná o umělou. Obrovský plochý balvan zvedl a na velký pařez posadil jistě lesní stroj. Ale vypadá to zajímavě. Neméně zajímavý je jistě pro trempy i blízký seník. Po chvíli mezi smrčky spatřujeme Velký Pařezitý rybník, součást stejnojmenné rezervace. Na rozcestí Javořický potok nedaleko rybníka, odbočujeme zelenou na jihozápad. Cesta mírně stoupá a na vrcholu hřebene je odbočka k přírodní památce Míchova skála. Skalní 13m věž vznikla tropickým zvětráváním již v třetihorách a dalším mrazovým zvětráváním obnaženého granitu později. Její vrcholek dosahuje výšku 773 m n.m. Ze spodní plošiny výhled není, ale kdo se vyšplhá až nahoru, tak ho získá. Většinou si však musí počkat, až někdo spadne a uvolní na horní plošince místo. Při zpáteční cestě dělám ještě jeden snímek zdejšího lesa. Nevím, čím to je, že v poslední době mně foťák dělá fotky lesa jaksi strašidelné, což již minule podotkl kolega Rychloběžka. Opětovně se po obloze blíží černé mraky. Hned ze dvou stran. K autu dorážíme na poslední chvíli za výhružného hřmění a s několika kapkami na sobě. Po malém občerstvení se přemisťujeme na nocování v blízkém Popelíně. Ten byl vybrán po dnešních prochozených 22 km za konečnou dnešního dne. Byl jsem zvědav na výrobky ze začátkem tohoto roku zahájeného provozu v novém místním minipivovaru. Večerní vstup do hostince U Zemanů znamenal trochu zklamání. Obě provozní místnosti byly silně zakouřené. Nad jedinými dvěma místy u malého stolku v hlavní místnosti jsme nejprve pohlédli na strop, zda shora nehrozí odkapávání sraženého nikotinu do piva. Teprve poté jsme si objednali u příjemného a ochotného vedoucího, zřejmě i majitele, první vzorek. Byl to spodně kvašený, samozřejmě nefiltrovaný a tudíž i pochopitelně nepasterizovaný světlá 10°. Jistě je každému jasné, že pasterizovat nefiltrované pivo by byl pěkný nesmysl. Stačí, že se některé průmyslové velkopivovary reklamně holedbají nepasterizací piva už předtím filtrací zbaveného všeho nejlepšího. Následný vzorek – plnotučná 12° stejného druhu už byla hustší. Nejlepší však byla polotmavá 13°. Ta by určitě chutnala i ženám. Před koncem jsem si ještě odběhl s fotoaparátem do vedlejší místnosti zdokumentovat varnu, kde tyto zdravé nápoje mistr kuchař – sládek vaří. Na začátku jsem opomněl zmínit, že i tato místnost byla plně obsazena a tomu také odpovídala průhlednost vzduchu. Okamžik jsem s foťákem před varnou zapřemýšlel, odkud a jak snímek pořídit. Ochotní místní návštěvníci mi okamžitě začali dělat místo v domnění, že mám málo místa pro svou dokumentační činnost. Bylo to od nich velmi pěkné. Poděkoval jsem jim za poměrně nevídanou vstřícnost a smutně vysvětlil, že mám obavy, zda do objektivu přes modrou mlhu pronikne dostatek potřebných paprsků. Netušíc mou jemnou ironii ukazují na malý větrák nahoře v rohu. Ten však marně točí vrtulí. Před závěrečným rozloučením jsme si ještě přátelsky pohovořili s majitelem o jeho pivech, varně i nedalekém minipivovaru v Horních Dubenkách. Nebýt toho nadprůměrně zakouřeného prostředí, byl by náš celkový dojem podstatně lepší – pivo slušné, všichni velmi příjemní a milí, včetně majitele.

Poslední aktualizace: 23.7.2014

Javořická vrchovina 1 na mapě