Javorníky II

Na druhou část našeho putování po Javorníkách jsme nastoupili zVysoké nad Kysucou. Abychom nemuseli jít dvakrát po jedné značce, vynecháváme úsek Solíkovci Vrchrieka. Z Vysoké vystoupáme po cyklostezce, která má ve vesnici svoje značení.

Červená značka vede lesem a v jednom místě jsme narazili na nově vybudované odpočívadlo. O kousek dál je i pěkná studánka . Celou dobu jsme potkávali zatím prázdné tabule. Podle mapy zde vede nebo povede Naučný chodník drotárov.

Na rozcestí Ovsenovci jsme si udělali přestávku. Stojí tady kaplička vybudovaná ještě v 19. století a renovovaná koncem minulého století. K tomu nově přibyl přístřešek s lavičkami. Před kapličkou jsou lavičky na bohoslužbu a u stojí lesa nový dřevěný kříž. Na mapě je to místo významné výhledem. Výhled opravdu stál za to! Postupně ovšem přibývalo mraků. Z lesa najednou vynořil místní houbař, který nám začal rozmlouvat další cestu. Za chvíli bude pršet...opravdu do deseti minut tu byl pořádný mrak. Patnáctiminutová vydatná přeháňka a nakonec zase jasno a slunko.

Další rozcestí je U Melocika. Stojí tady restaurace a turistická značka kříží silnici č.18 Makov -Bytča. Je tu opravdu hustý provoz. Takže přejít na druhou stranu není jen tak. Při sbírání odvahy si dáme jedno pivko. A náhoda opět zapracovala. Než se s půllitříky vypořádáme, zatáhne se a opět přijde přeháňka. Zase je tak vydatná, že děkujeme za prozřetelnost a střechu nad hlavou. A i tentokrát je do patnácti minut po všem.

Odpočatí a zatím stále suší se vydáváme dál po červené. Cesta vede celkem příjemně ve vrstevnici až došlapeme k horní stanici vleků Ski Makov. Výhled je na celé údolí, jasno a tak využíváme chvíli na nějaké fotky. Najednou se v dálce objevují na obloze známé černé, těžké mraky. Tentokrát už zkušeně nasazujeme batohy a bez dalšího lelkování pospícháme dál.

Další rozcestí je osada Greguše -Gregušovci. I tady chvíli fotíme, ale za další zatáčkou už honičku s mraky prohráváme. Tentokrát nás déšť zastihl v otevřené krajině. A tak pán Bůh se nad námi slitoval jen v tom, že přeháňka byla tentokrát mírnější. Stojíme pod rozložitým dubem, který se snaží seč mu listí stačí, nás trochu skrýt. Před námi je zvláštní seskupení kamenů. Jsou sestavené do kruhu a mají vytesané texty, které se vážou přímo k osadě. Pravděpodobně je tvoří místní rodák a ještě není vše hotovo. Pro špatné světelné podmínky není z tohoto místa žádná fotka.

Přes hřebenové louky se dostáváme na nejdůležitější rozcestí Nad Zápačou ; žlutá, modrá, červená značka. Tady se musíme rozhodnout pro další směr. Ale nakonec zase tolik možností není. Protože jsme dnes toho víc prostáli, než prošli, je už hodně hodin. Nemá cenu se pouštět do žádných dlouhých tras a tak sestupujeme do Makova -Kopanice. Odtud by to neměl být problém, dostat se do našeho výchozího bodu, Vysoké nad Kysucou.

Nakonec přijdeme do Kopanic ještě za světla. Na lavičce před hospodou vaříme obědovečeři a dumáme, co dál. Mezitím začíná krápat. Přesuneme se do hospody a poněkolikáté měníme operativně plány. Po nějaké době a pár pivech je vše opět jinak. Vypadá to, že fronta definitivně přešla a tak si vybíráme k cestě do Makova modrou značku, která nejde po asfaltu a vypadá zajímavě.

Nakonec bylo toto náhradní řešení jednou znejkrásnějších částí tohoto putování. Cesta se jmenuje Rudolfa Mattera a je pravděpodobně dodělaná vposledních 10-15 letech, na turistické mapě ze 70. let jsme ji ještě nenašli. I na jejím vedení po osadách je vidět, že se přizpůsobovala tamním vychozeným pěšinám. Těžko říct, co na to místní. Jedni se dost podivovali, kudy to do Makova chceme dojít. Na jiném místě jde značka přes pozemek chataře. Pán to bral celkem sportovně, jen ať pokračujeme :-)

Sám Rudolf Matter byl od roku 1895-1898 prvním voleným rychtářem Makova, později i Čadce a zajímal se o historii regionu. Vydal knihu Dějiny města Čadce a okolí, která byla později přepracovaná a vydaná jako Kysucký dějepis.

Nakonec nás autobus z Makova odváží do Vysoké nad Kysucou zpět k autu. Trasa nebyla tentokrát nijak dlouhá, ale vzhledem k počasí, jsme rádi, že jsme vydrželi a nevzdali. Při spojení s předešlou túrou Javorníky I, se dá nocovat, kde bude zrovna potřeba. Jídlo s sebou, občerstvení ve Vysoké nad Kysucou, U Melocika a potom až Kopanice. Voda v osadách, cestou bylo i několik studánek.

Spojen bus i vlak.