Jedeme do Hartmanic - 3. den - Vimperk-srubové domy, Boubínský prales-rozhledna a okružní NS, tábořiště Horní Vltavice

Ve Vimperku - skoro v centru města - se spalo výborně. Dokonce auta nás nerušila ani ráno. Sice bylo v noci docela chladno, ale když jsme se pořádně zachumlali, tak nám to nevadilo. Vstávali jsme zase až okolo půl deváté.

Snídani jsme zde dělat nechtěli, ale ještě jsme se šli podívat do města za denního světla. Navíc kousek pod pivovarem jsme zahlédli tzv. Srubové domy, jak se psalo na informační destičce. I na ty jsme se chtěli zajít podívat. Je to kousek - ve Steinbrennerově ulici - jedná o dva domy srubové konstrukce z 18. století, které ve 20. století byly zrekonstruovány. Je to typická ukázka šumavské lidové architektury. Na protějším rohu je další vzácnost - předměstský nárožní dům s roubeným průčelím omazaným mazankou. Je to ukázka původní lidové architektury.

Ještě jsme na náměstí navštívili informační středisko, abychom zjistili, odkud je nejlepší vyrazit do Boubínského pralesa.

A pak už jen návrat k autu a odjezd směr Kubova Huť, Kaplice (část obce Lenora). S nalezením místa na snídani to bylo skoro horší, než najít místo na nocleh. Je fakt, že jsem si dala podmínku, že chci snídat na sluníčku. Ve stínu stále byla zima. Nakonec jsme zaparkovali kousek za Kubovou Hutí, již na odbočce do Kaplice, a to doslova na křižovatce. Odbočovala však zde jen silnice se zákazem vjezdu a svítilo zde sluníčko. A to bylo to hlavní.

Do Kaplice, odkud je pro nás nejvhodnější východisko do pralesa, jsme to měli už jen kousek. Tehdy se parkovalo ještě zdarma. Dnes koukám, že je asi placené. Stánek s občerstvením tady už byl. Po zelené asi po 0,5 km po je velké informační středisko Idina pila, kde se lze mimo jiné dozvědět řadu zajímavostí o zdejší oblasti. Je to takové menší přírodovědné muzeum. Pán nám doporučil okružní trasu, která celkem měřila cca 15 km s převýšením 500 metrů, a ještě nám ji na velké nástěnné mapě ukázal. To byly úplně luxusní služby. Za celý den se to nechá pohodlně zvládnout. Konečně jdeme na pořádný výlet.

Pokračujeme přes křižovatku Amortovka po zelené a současně i po modré TZ. Přicházíme k Boubínskému jezírku, které bylo vybudováno r. 1833 jako splavovací nádrž na Kaplickém potoce ke zjednodušení plavby dřeva z boubínských lesů. Tady začíná i 4 km dlouhá okružní naučná stezka Boubínský prales. Vede po obvodu oploceného pralesa. Je na ní 9 informačních tabulí, kde jsou informace o historii Boubína, Boubínského jezírka, vzniku a vývoji přírodní rezervace a pralesa, ale také o místní flóře a fauně. Po ní a současně po Knížecí cestě (že by tudy skutečně chodíval kníže?) odbočujeme vpravo. Jdeme však jen na rozcestí Knížecí cesta, odkud pokračujeme vpravo po modré. Chvílemi jdeme po pohodlné lesní cestě, někdy dokonce i po asfaltce.

Na cestě je kamenný trojhranný sloup - Křížová smrč. R. 1859 zde byl postaven jako gografický bod - zde se setkávaly hranice polesí Kellne (Včelná), Schattawa (Zátoň), Müllerschlag (Mlynářovice). Proto je sloup trojhranný - na každé straně jsou názvy zmíněného polesí. Stál v blízkosti památného smrku, který svým tvarem připomíná. Tento 395 let starý 57,7 m vysoký smrk zde stál až do r. 1895. To už byl tak suchý, že musel být poražen. Pod ním se scházela Jungbauerova lupičská banda a r. 1823 zde byl jeden z lupičů nešťastnou náhodou zastřelen. Na jeho památku zde lupiči do kmene vytesali kříž. Podle tohoto kříže dostal smrk své jméno, které je také na sloupu vytesáno. Na třetí straně je uvedena nadmořská výška v tehdejších stopách 3462 – tj. dnešních 1100 m n. m. Sloup byl po válce povalen, pak byly německé nápisy zamazány, ale r. 2000 mu byla vrácena původní podoba.

Po modré pokračujme přes rozcestí Na Křížkách až k rozhledně na vrchu Boubín (1362 m). Je to jeden z nejvyšších a nejznámějších šumavských vrcholů. Vrchol využívali zeměměřiči. Stále zde je chráněný trigonometrický bod I. řádu. Postupně tady bývaly dvě triangulační věže, které na poč. 60. let 20. století nahradila vojenská pozorovatelna. Až do r. 1976 se využívala jako rozhledna a stanice radioamatérů. Od r. 2005 je zde dřevěná rozhledna a pamětní deska s nápisem „Kardinal Friedrich Fürst von Schwarzenberg, 3. 8. 1867“, která sem byla umístěna na počest výstupu pražského arcibiskupa. Protože je rozhledna postavena v národní přírodní rezervaci Boubínský prales, nemohla být použita žádná technika. Byla postavena jen provizorní jednoduchá stavební lanovka, materiál sem vozili také koně nebo se nosil ručně.

Nejdřív však musíme kousek cesty do prudkého kopce skoro až neschůdným terénem, výstup na vrchol k rozhledně je po kamenných stupních – jako po poměrně vysokých schodech. Dnes by tam měl být snad dřevěný chodník se zábradlím. Pak nás čekalo ještě 109 dřevěných schodů na nezastřešenou plošinu ve výšce 21 metrů. Rozhled byl nádherný, je tam asi 5 panoramatických obrázků s popisem - má být vidět Vimperk, Boubínský hřbet, Prachatice, vrch Bobík, Velký Javor, Roklan, Temelín, Hluboká nad Vltavou, za dobrého počasí Alpy. Právě ty jsme dokonci viděli. No prostě super.

Teď jsem se dočetla, že se od r. 2020 vybírá vstupné, aby se získaly prostředky na stavbu nové rozhledny - životnost stávající odhadují ještě na cca 3 roky. Tak uvidíme, jak to s rozhlednou na Boubínu dopadne.

Pod rozhlednou jsme dali oběd – samozřejmě z vlastních zásob, jiná možnost tu není. A vydali se na zpáteční cestu.

Až na rozcestí Na Křížkách jdeme stejnou cestou, tady odbočujeme po zelené ke kapli sv. Huberta a k loveckému zámečku. Zde již někdy kolem r. 1900 vybudovali Schwarzenbergové oboru, kde chovali jelení zvěř, a lovecký zámeček, později i chatu pro služebnictvo a stáje, r. 1905 i dřevěnou kapli, zasvěcenou sv. Hubertovi - patronu myslivců.

Když byl Boubín r. 1931 zestátněn, museli zámeček i kapli zrušit - přestěhovali je tedy na své statky. Zbyly zde pouze zděné základy a chata pro služebnictvo, kterou stát využíval pro své lovecké hosty. R. 2000 byla chátrající chata zbourána a byly zde postaveny nové dřevěné chaty, o rok později i kaple, která je postavena podle původních fotek. V chatě je prý možnost ubytování.

Po zelené pokračujeme, na rozcestí Boubínský prales - severozápad se opět napojujeme na NS Boubínský prales a po ní dojdeme přes rozcestí Boubínský prales - jihozápad k Boubínskému jezírku. Tento poslední úsek, dlouhý asi 600 m, mne téměř odrovnal. Mám problémy s koleny, proto chodím s turistickými hůlkami, které skutečně cestu usnadní, ale tady to moc nepomohlo. Dolů jsem dorazila totálně zničená, nevěděla jsem, zda mne bolí víc kolena nebo od hůlek zápěstí. Ale na rovině jsem se naštěstí rychle otřepala a poměrně dobře už došla po nám již známé cestě až na parkoviště.

Až teď jsme si všimli, že na parkoviště navazuje tábořiště Horní Vltavice, takže nebylo co řešit. Jen jsme kousek popojeli na sluníčko k jednomu ohništi, ve stánku zakoupili něco piva a bylo vyřešeno. Ke koupeli jsme využili ledové vody potoka. Už zbývalo jen udělat večeři. Zase končí jeden moc hezký den s perfektními zážitky. Už se však těšíme na zítra - na naše kamarády. 

Jedeme do Hartmanic - 3. den - Vimperk-srubové domy, Boubínský prales-rozhledna a okružní NS, tábořiště Horní Vltavice na mapě