Boubínský prales
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Naše společná cesta začíná v Prachaticích, směrem na Libínské sedlo, Albrechtovice, Blažejovice, Volary, Lenora, Zátoň. Ze Zátoně směřujeme na Kaplici, ale na křižovatce (necelý kilometr) neodbočíme, ale pokračujeme přímým směrem. Odtud jsou již směrovky na Boubínský prales. Po dalších dvou kilometrech je parkoviště, kde odstvíme vozidlo a dále pokračujeme pěšky po zelené TZT.
Za čím jedeme?
Boubínský prales je národní přírodní rezervace (ev. č. 24) nedaleko Včelné pod Boubínem a Horní Vltavice v okrese Prachatice, která byla vyhlášena již v roce 1858. Jedná se tedy o třetí nejstarší českou přírodní rezervaci, a to o rozloze 666,41 ha. Oblast leží v CHKO Šumava a spravuje ji Správa NP a CHKO Šumava. Důvodem ochrany je bukosmrkový porost s vtroušeným klenem, nacházející se v okolí 1362 metrů vysokého vrchu Boubín a tvořící jednu z nejvýznamnějších lesnických lokalit v Evropě. Rezervace byla zřízena na popud lesníka Josefa Johna a během let se postupně rozrůstala z 47 ha na současných 685 ha. V průběhu let byla část pralesa poničena povětrnostními vlivy, narůstajícím turismem, kůrovcovou kalamitou i přemnoženou zvěří. Z toho důvodu byla jádrová část pralesa ohraničena plotem, který zamezuje vstupu turistů a zvěře a tím chrání mladou generaci stromků. Na území rezervace se nachází stromy staré 400 až 500 let, mezi nejznámější zástupce patřil Král smrků, jenž byl povalen sněhovou vichřicí v roce 1970. V průběhu času se mění zastoupení výskytu jednotlivých druhů stromu v rezervaci, k roku 2011 je na ústupu četnost smrku. Na území rezervace se v současnosti (k roku 2011) provádí částečná těžba a jen na některých lokalitách panuje bezzásahový režim. Rezervace patří mezi nejvíce navštěvovaná místa Šumavy, vede skrz ni naučná stezka a několik turistických tras směřujících k rozhledně na vrchu Boubín. Východně od rezervace Boubínský prales se nachází přírodní rezervace Milešický prales. Jihozápadně od rezervace se nachází přírodní památka Jilmová skála s výskytem přirozených lesních porostů.
Lokalita
Území národní přírodní rezervace leží na strmém jihovýchodním úbočí hory Boubín a Pažení v nadmořské výšce mezi 920 a 1110 metry. Přesněji se rozkládá v oblasti vytyčené 1362 metrů vysokým vrchem Boubín, dále hranice pokračuje přes Boubínský hřbet (1268 m), Basumský hřeben (1288 m) až k jihozápadnímu okraji kolem vrchu Pažení (1281 m). Hlavní část území se nachází v okolí Kaplického potoka včetně jeho přítoků, které pramení na jižní straně pod Srním vrchem (1296 m). Součástí povodí potoka je i uměle vybudovaná vodní nádrž, tzv. Boubínské jezírko, z roku 1836, jež dříve sloužilo k plavení dřeva. Na východě probíhá hranice rezervace přibližně 600 metrů pod vrchem Větřín (1163 m). Celkově má souvisle zalesněná oblast v okolí národní přírodní rezervace Boubín téměř 7500 ha. Oblast národní přírodní rezervace se rozkládá v katastrálním území obcí Včelná pod Boubínem (část obce Buk) a Horní Vltavice, a ačkoliv neleží v území národního parku Šumava, patří do CHKO Šumava.
Historie
Boubínský prales byl chráněným územím vyhlášen v roce 1858 a je třetí nejstarší českou přírodní rezervací (po Žofínském pralesu a Hojné vodě). Hlavní zásluhu na jeho ochraně měl Josef John – tehdejší lesmistr vimperských lesů schwarzenberského panství. Po souhlasu majitele (knížete Jana ze Schwarzenberku) začal od roku 1847 provádět výzkumné práce do té doby nedotčených lokalit a vyznačil osm výzkumných oblastí, ve kterých se nacházel nejzachovalejší les. Každá tato lokalita měla výměru 1 dolnorakouského jitra (přibližně 0,5755 ha). K této aktivitě ho vedla snaha o pochopení přírodních procesů, do kterých nezasahoval člověk, aby se dalo provozovat trvale udržitelné lesní hospodářství. Pro podporu svého snažení 2. září 1849 pomohl společně s Českou lesnickou jednotou zorganizovat první vědeckou expedici. Původní plocha pralesa měla tehdy 144 ha, ale později došlo k rozšíření ochranného pásma okolo pralesa. Silná bouře v roce 1870 s následnou obavou z kůrovcové kalamity šířící se i do okolních lesů vedla k masivní těžbě i uvnitř rezervace, která následně silně poškodila velkou část pralesa, nedotčeno zůstalo jen přibližně 47 ha. V tomto roce byla z rezervace vyčleněna oblast lesa nad Lukenskou cestou, který byl později opět do rezervace začleněn. Na částech území pralesa se dochoval původní porost i přes to, že se v dnešní obci Kubova Huť nacházela sklárna, jež potřebovala pro svůj provoz palivové dřevo. Naštěstí pro Boubínský prales byl dostatek dřeva v okolí hutě a tudíž těžko přístupné části nebyly vymýceny. Taktéž další těžba dřeva zde neprobíhala a to i přes to, že poblíž byl postaven mezi lety 1789 až 1822 Schwarzenberský kanál schopný plavit dřevo jak do Prahy, tak i do Vídně. Přes území Boubínského pralesa vedla dvojice pašeráckých stezek, pomocí kterých se pašovala sůl, střelný prach, dobytek, obilí či droga Brizil.
V roce 1933 převzal boubínské lesy stát a potvrdil ochranu pralesa vyhlášením Státní přírodní rezervace Boubínský prales. Následně v roce 1958 došlo k opětovnému rozšíření území pralesa na 666 ha. V minulosti býval prales silně navštěvovaným místem, zejména jeho nejstarší část u Kaplického potoka. V době, kdy bylo provedeno nové vyhlášení SPR Boubínský prales (1958), procházelo po trase k Boubínskému jezírku a ke Králi smrků více než sto tisíc návštěvníků ročně. To se také odrazilo na okolní přírodě. V rámci tohoto rozšíření bylo k dnešní historické jádrové oblasti rezervace jako ochranné pásmo přičleněny okolní lesy, na kterých do tohoto roku probíhalo obhospodařování. V roce 1963 bylo jádro Boubínského pralesa (o rozloze 47 ha) oploceno a návštěvnost omezena na určitou trasu za doprovodu průvodce, v roce 1979 pak bylo toto jádro pro veřejnost zcela uzavřeno. V roce 1992 byla dříve obhospodařované přilehlé lesy, přiřazené roku 1958 jako ochranné pásmo, začleněny přímo do pralesa a obě skupiny lesa od té doby spadají pod stejný režim ochrany jako jádrový prales. Znovuvyhlášení Boubínského pralesa proběhlo k 1. říjnu 2008, kdy rezervace měla celkovou výměru 685,7963 ha. Šlo o formální vyhlášení již existující rezervace z důvodů nedostatků do té doby platného zřizovacího předpisu.18. ledna 2007 byly vrcholové partie v okolí vrchu Boubín poničeny orkánem Kyrill a následně o rok později i vichřicí Ema. Obě události umožnily zvýšený výskyt lýkožrouta smrkového v místech polomů. Dle monitoringu NP Šumava se tyto události ale nepodepsaly na změně druhové skladby lesa.
Naučná stezka
Naučná stezka má necelé čtyři kilometry a nachází na ní celkem osm zastávkových míst. Začíná u Boubínského jezírka, pak vede po vyznačených cestách. Jedno ze stanovišť návštěvníky zavede k pozůstatkům už zmíněného Krále smrků. Stezka dále pokračuje po Lubencké cestě. Jednotlivá zastávková místa informují o květeně a dřevinách pralesa i celé Šumavy, o ptactvu i zvířatech, která tu žijí. Je možné procházet i dalším územím Boubína – například z Kubovy Hutě vede modrá turistická značka k Johnovu kameni, který nese jméno iniciátora založení rezervace. Kolem Boubínského jezírka je značena trasa do Zátoně, kde je mj. železniční stanice. V Idině pile je informační středisko, kde lze získat informace o Boubínském pralesu.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Boub%C3%ADnsk%C3%BD_prales
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Cestou jsme nevyužili žádné ubytovací ani stravovací zařízení.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Je zde krásná příroda a nádherné scenérie.
Ostatní informace
Idina pila- Výstava strašidel a ukázka fauny a flóry.
Zdarma
Parkovné
50 Kč/den
Přidat do oblibených uživatelů
Horní Vltavice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Boubínský prales
