Jedeme do Irska - 3. část - Severní Irsko
Středa 6.7.2016
Irsko na dvě noci opuštíme, abychom zvádli prohlédnout si celý ostrov. Severní Irsko patří k Velké Británii, proto jsme upozorněni, že máme vyměnit i měnu. Eura schovat a připravit si libry.
V časném odpoledni jsme dojeli do Belfastu. Jak řekl Pavel, nic zvlášť zajímavého tu není, ale přece musíme navštívit hlavní město Severního Irska. Společně jsme prošli centrem okolo katedrály až k Radnici, kde je instalována obří obrazovka – právě přenáší finále Davisova poháru. Jenže prší a nikoho to moc nezajímá. Na Radnici jsou v určitou hodinu bezplatné prohlídky interiéru, je však nutno se předem objednat. To jsme bohužel nezvládli, tak jsme si prohlédli pouze vnitřek vstupní haly. Ale i to za to stojí. Navíc jsme zde objevili toalety, kde není nutno platit. Ve městě jsou zajímavé červené cihlové stavby. Moje koleno začíná věštit trvalejší změnu počasí. Po horách mi to docela běhalo, nyní sotva jdu a jsem ráda, že jsme došli k bývalému tržišti, kam pro nás přijede autobus.
Za drobného mrholení přejíždíme ještě dál na sever do kempu v blízkosti města Portrush. Je zima. Ani nečekáme, zda přestane mrholit a raději rychle stavíme stany. Naštěstí už to zvládáme stejně rychle jako ostatní. Je nejvyšší čas. Lehké mrholení přešlo v déšť. Kemp je velký, do umýváren i na záchody je to daleko, navíc do kopce. Sprchy jsou tuším za 0,5 Libry. Je to na dvě minuty a je sympatické, že je zde displej, který čas odpočítává, takže vidíte, jak dlouho vám ještě teplá voda poteče.
U recepce je otevřena prodejna, kupujeme zdejší chléb. V Belfastu jsme na prodejnu potravin nenarazili. Sice ještě máme zbytek českého chleba, ale už nevypadá nejlíp. Ať máme na zítra něco na sváču. Po večeři (vepřové s rýží) jdeme do městečka. Pavel ví o jednom baru, kde perfektně hrají. Jen neví, zda ve středu nebo ve čtvrtek. Jdeme to tedy prozkoumat. Jenže mezitím bar změnil fasádu a ani Pavel budovu nejdřív nepoznal. Navíc ta slibovaná kapela tam hraje až druhý den. Rozcházíme se po městečku. Rozkládá se vlastně na malém poloostrovu, takže téměř ze všech stran je moře. Je zde prý prima pláž, jenomže počasí není vůbec koupací. Cestou od kempu jsme zahlédli pět stěžňů nějaké plachetnice. Musíme najít přístav. Minuli jsme několik kostelů, až jsme konečně na západním pobřeží poloostrova došli do přístavu a zahlédli daleko od břehu kotvící pětistěžník a v přístavu i několik jachet. Ota měl samozřejmě žízeň, tak mne hned v přístavu zatáhl do baru. Tam už hrála muzika, bylo to malé a bylo tam narváno, ale vedle v bistru bylo volno. Podle nich bistro, podle nás docela příjemná restaurace s výčepem uprostřed. Dlouho jsme se však nezdrželi, tady Otovi zcela stačí jedno pivo.
Čtvrtek 7.7.2016
Téměř celou noc drobně pršelo, ale bylo docela teplo. Ráno přes mraky svítí i sluníčko. Stany opět balit nemusíme, takže v 8 je snídaně, v 8,30 odjíždíme, abychom v 9 hodin byli v palírně Bushmills, kde máme domluvenou prohlídku. Byli jsme tam už před 9. hodinou a překvapuje nás, jak je všude klid a vše ještě zamčené. Až tady se Pavlovi podařilo připojit na internet, aby si přečetl, že nám prohlídku posouvají na 9,30 hodin. Moc se chudák omlouval, ale shodli jsme se na tom, že to je tak lepší, než kdyby nám ji posunuli na 8,30 hodin.
Po 9. hodině nás již pustili do objektu, abychom si mohli vše prohlédnout. Protože nás bylo moc, tak si nás rozdělili do dvou skupin. Naši průvodci nám překládali anglický výklad. My jsme šli s Bárou a docela jsme se nasmáli. Odborné výrazy jí trochu chyběly, ale bez zaváhání je nahradila vlastními. Místo varny to byly hrnce, fermentace probíhala v jiných hrncích – s biskupskými čepičkami. Prostě si s tím poradila po svém a myslím, že jsme každý moc dobře pochopili, jak to funguje. Je vidět, jací jsou zde patrioti, neustále zdůrazňovali, v čem je lepší irská whiska proti skotské. Trochu nás mrzelo, že jsme sice prošli celou palírnu, jenže probíhaly čistící práce a zaměstnanci čerpali dovolené. Takže jsme ji v provozu neviděli. Prý proto jsme ke vstupnému dostali jako dáreček malé Bushmillátko, jak jsme nazvali malou lahvičku whisky. Na závěr prohlídky jsme měli možnost ochutnat sklenku whisky. Mohli jsme si vybrat z pěti nabídek. Měli jsme štěstí, že v naší skupině se našla abstinentka, která nám svůj lísteček na whisku věnovala, takže jsme ochutnali 3 z pěti vzorků. Parádně jsme si to vychutnali. A samozřejmě domů si také něco koupili.
Pro nás tato prohlídka měla jednu velkou výhodu. Za plného provozu jsme ve Skostsku navštívili destilérku Glenfiddich, tam však byl jen anglický průvodce, takže z výkladu jsme neměli nic. Teď jsme to tedy mohli všechno spojit.
Tento den máme hodně pestrý program a dokonce i počasí nám přeje. Vracíme se zpátky k severnímu pobřeží. Navštěvujeme ostrůvek Carrick-a-Rede, který je s pevninou spojen lanovým mostem. Podle fotek, které jsem před tím viděla, a podle toho, co jsem slyšela, jsem si to představovala hrůzostrašnější. Mostek je poměrně krátký, jen je docela vysoko nad mořem. Přesto se skutečně najdou jedinci, kteří to nezvládnou a prostě na most nevstoupí. Ostrůvek je malinký, ale jsou na něm skutečně krásné výhledy na pobřeží. Hezky je i na pevnině. Na lukách kvetou na mnoha místech orchideje.
Další výsadek je v blízkosti hradu Dunseverick Castle. Po Causeway Coast Way směřujeme po skaliskách nad pobřežím na západ. Je to asi 8 km, bez dlouhých výstupů, terén je jen lehce zvlněný. Občas se nechá odbočit na vyhlídky na kraji útesů. Je to prostě pohádka. Nejlepší na tom je, že máme dostatek času, abychom si celou trasu mohli užít a nemuseli se honit. Až v závěru je možnost volby – buď pohodlně horem projít až na parkoviště Causeway Head, nebo sestoupit k moři, kde je světoznámý Obrův chodník Giant's Causeway. Jsou to čedičové sloupy, podobné např. naší Panské skále, ale jsou daleko větší, mnohem mohutnější a prý pod mořem směřují až do Skotska. Pavlem jsme byli upozorněni, že celý tento chodník je volně přístupný, bez vstupného. Nesmíme však vstoupit do infocentra na parkovišti, ani chtít použít WC – to už je v prostorách, které jsou zpoplatněny. Stejně tak je zpoplatněno i parkoviště vozidel. Tady se platí za služby – nikoli za přírodní krásy. Když jsme se všichni sešli, zavolali jsme řidičům, kteří parkovali někde ve městě a kteří nás jen přišli naložit a odvézt.
Cestou do kempu nám ještě zastavili, abychom se mohli pokochat pohledem na zříceninu hradu Dunluce Castle. Ale to jsme se již dlouho nezdrželi, také proto, že začínalo opět pršet. Tak tenhle den se skutečně povedl.
Málem jsme však byli bez večeře. Když jsme dorazili, vyrazili jsme do sprchy a říkali si, že času je dost, když se teprve večeře bude dělat. Jenže Boženka to zvládla bleskově. Udělala jen nudle s mákem, nebo byla možnost dát si nudle se zbytkem segedínu, ale bez masa. Mně sladké jídlo nevadilo a Otovi jsem jen tak tak zachránila zbytek segedínu. Ten se ještě holil a přišel, když už byli skoro všichni najedení.
Po večeři jsme vyrazili zase do města Portrush. Na koupání to opět není, po dešti se ochladilo a zase foukal ledový vítr. Ještě že přes den počasí vyšlo. Šli jsme se alespoň projít na pláž, jsou tady však běžecké závody. Takže klidná procházka se nekoná. Tak jsme se ještě trošku prošli centrem a vyrazili do baru, kde měla být slibovaná úžasná hudba. Bylo brzy, ale už poměrně plno. Naši tam už byli, my jsme si tam našli ještě jeden malý volný stolek hned vedle nich a jak se později ukázalo, hned vedle muzikantů, kteří teprve přicházeli. V TV akorát běžel fotbalový zápas ME 2016 - Německo–Francie. Hned jak fotbal skončil, začala muzika. Skutečně to byla nádhera. Hrálo tam zhruba 10 – 12 lidí, hráli snad na vše, na co se nechá hrát, na irské dudy, píšťaly, bubínky, housle, kytary. Dokonce i zpívali. Nejúžasnější byla jedna mlaďounká dívčina s nádherným hlasem. Dokonce nám tam jedna paní zarecitovala báseň. Jenže nejdřív jsme si mysleli, že nám nadává, jak do toho zuřivě vlítla. Pavel si na chvíli půjčil kytaru, tak jsme jim na oplátku zazpívali jednu českou. Nakonec jsme odcházeli až po půlnoci, tedy většina. Snad jen naši řidiči odešli dřív, aby se na druhý den pořádně vyspali.
Pátek 8.7.2016
Snídaně je v 7,30 hodin, odjezd o hodinu později, protože se opět balí stany. Pavel nás vždy chválil, jak jsme přesní a vždy včas připravení k odjezdu. Tentokrát nám s úsměvem řekl, že nám musí vynadat, protože přišel poslední, i když v limitu. Celý autobus již byl hotov o deset minut dřív. Tak takhle by to prý nešlo.
Navrhovali jsme, zda by nešel zopakovat ten včerejšek s tím, že ten denní program by se mohl vynechat, to už známe a že bychom mohli jít rovnou do baru. Tam že to bylo skvělý. No, nějak to neprošlo a tak odjíždíme dle plánu. Opět měníme peněženky. Opouštíme severní Irsko a jedeme do Irska. Je to dobrý, Pavel nás vždy upozorňoval, jakou měnu máme mít připravenou.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Belfast
Půjčovna autPříspěvky z okolí Jedeme do Irska - 3. část - Severní Irsko
