Jedeme do jižních Čech za rozhlednami a minipivovary – 2. den (pěší výlet na rozhledny Granátník a Kleť, destilérka Svach a pivovar Glokner ve Svachově Lhotce)

Večer moc teplo nebylo, ale do rána to už neklesalo, takže se spalo perfektně. Byl tu i klid. Ráno byl však všude stín. Sluníčko sem k nám ještě nedošlo. Rozhodli jsme se popojet k místu našeho dnešního výletu a doufali jsme, že cestou něco šikovného na sluníčku najdeme. Bohužel nenašli, i parkoviště pod rozhlednou Granátník bylo ještě ve stínu. A to jsme zase tak brzy nevstávali. Jediná výhoda byla lavička se stolkem. Tedy jako výhoda to vypadalo zpočátku.

Stolek byl dost šikmý, Otovi se však nechtělo dát vařič na zem. Že ho podloží klacíkem. Měla jsem sice námitky, ale chlap přece má vždycky ty nejlepší nápady. Stačil mi jen říct, co máš proti podložení a už se vařič pod tíhou hrnce převážil a 1,5 litru vody opláchlo stůl. Nás to naštěstí nepolilo. Já samozřejmě dostala záchvat smíchu a nebyla jsem skoro k utišení. Ota to upravil, ale podložené na stole to stejně nechal. Další pokus mu už vyšel.

Po snídani jsme vyrazili na okruh přes dvě rozhledny - Granátník a Kleť. Cca 13 km s převýšením 550 metrů. Začínáme po naučné stezce Granátník směr Srnín. Celá tato stezka je dlouhá 8,3 km a je na ní 9 informačních tabulí, kde jsou informace o fauně, floře, geologii a historii. My nemáme v plánu ji celou projít. V místě, kde odbočuje vpravo, pokračujeme rovně. Do Srnína nejdeme. Na naučnou stezku po chvilce zase dojdeme a jdeme po ní až k rozhledně, která stojí na východním svahu kopce Granátník. Tato 5 metrů vysoká dřevěná rozhledna byla postavena r. 2002. Je celoročně volně přístupná. Vede na ni 24 poměrně prudkých schodů. Je z ní výhled severovýchodním směrem na Českobudějovicko a Novohradské hory – na ochozu je tabule s označením viditelných míst.

Dál pokračujeme ještě po naučné stezce, která vede přes vrchol Granátník (810 m). My si čteme informační tabule, hlavně dětem jsou určeny další různé zajímavosti, např. dendrofon, kde zjistí, jak které dřevo zní. Zaujme to však i dospělé.

Na rozcestí U Modrého obrazu naučnou stezku opouštíme a pokračujeme po modré a posléze po červené nejkratší cestou na Kleť. Celá cesta je snad pořád do kopce. Pěkně jsme se zahřáli. Podle cesty bylo hrozně hub, Ota to nevydržel a sbíral. Sice jsem tvrdila, že budeme sbírat jen hřiby a kvalitní houby, ale Otovi to nedalo. Přece je tam prý nenechá. Nechal tam jen václavky a klouzky - to ho nebavilo je loupat a já odmítla. Cestou jsme minuli studánku. Podle odložených hrnečků tu voda asi běžně teče. Po letošním abnormálně suchém létě je však bez vody.

Když jsme se dostali snad do výše 1000 metrů, hrozně se ochladilo a začalo to foukat. Byli jsme rádi, že je u Kletě otevřená hospůdka. Možná i proto, že sem jezdí z Krasetína lanovka, dokonce již od r. 1964. S tím jsme v tuto dobu ani nepočítali. Bylo tu velice příjemné teplíčko. Dali jsme si vynikající česnečku, kterou Ota zapil pivem z pivovaru Hluboká - Hlubockou 10 a polotmavým ležákem Květákem. Až pak jsme šli na rozhlednu, kam se vstupuje přes turniket. Vstupenky se kupují hned vedle schodiště v automatu. Tam jsem pro změnu zaperlila já. Nejdřív jsem zkoušela minci nacpat do otvoru, kde vylézá zakoupená vstupenka. Prostě jsem viděla první otvor a víc jsem neřešila. Když jsem si konečně koupila vstupenku a prošla turniketem, zjistila jsem, že turistické hůlky zůstaly opřené o automat. Asi by na mne počkaly, ale u nás jeden nikdy neví. Návštěvnost momentálně moc velká nebyla, nikoho jsme neviděli, že by chtěl na rozhlednu, tak jsem nakonec podlézala pod zábradlím. Naštěstí mne nikdo neviděl. A pokud tam mají kamery, museli se bavit.

Kamenná rozhledna Kleť, jedna z našich nejstarších rozhleden (podle některých pramenů snad nejstarší), je postavena na stejnojmenném nejvyšším vrcholu Blanského lesa (1 084 m). Již poč. 19. století sem turisté chodili za krásnými výhledy. Nápad postavit rozhlednu dostal majitel zdejšího panství kníže Josef Jan Schwarzenberg, také velký cestovatel. K realizaci došlo v letech 1822-1825. Je vysoká 18 m. Na vyhlídkovou plošinu vede 116 schodů - 17 schodů vede ke vchodu, 99 schodů je uvnitř. Zpočátku však na ni směli pouze vybraní hosté a knížecí návštěvy. Povolení měli i kartografové, však taky později měla měla věž i funkci hvězdárny.

R. 1872 byl u rozhledny postaven domek pro hajného, který zde nabízel občerstvení a nocleh. Od r. 1925 zde stojí turistická horská Tereziina chata. Její patronkou byla kněžna Terezie ze Schwarzenbergu. V letech 1958 - 1961 byla nedaleko věže postavena hvězdárna.
Kdy přesně byl stav věže a asi i chaty tak zoufalý, že byla uzavřena, to jsem nikde nezjistila. O opravu se postaral soukromý podnikatel Ladislavu Faktorovi, který nejdříve opravil a rozšířil chatu. Tu otevřel v červenci 2007. Další dva roky opravoval rozhlednu. Dokonce byl na omítce odhalen podpis psaný německým švabachem s datem 1847. Obnovil i původní okénka s vitrážemi, která byla zatlučená prkny. První turisté na věž mohli vystoupat 4. července 2009.

Nyní je opět z rozhledny daleký kruhový rozhled – je vidět Šumava, Českobudějovická pánev, Novohradské hory, za hezkého počasí i Alpy. Dokonce si podle tabulí na ochozu můžete ověřit, co vidíte. My měli štěstí, výhled byl skvostný, dokonce i ty Alpy jsme viděli. Ale zima byla všude příšerná. Přesto jsme se docela dlouho kochali.

K autu jsme se vraceli po zelené. Celou cestu, asi 4 km jsme poměrně prudce klesali. Konečně jsme se zahřáli, takže super.

Na parkovišti jsem ohřála k večeři těstoviny, které jsme vezli ještě z domova. A pustili se do zpracování hub. Něco jsem podusila, zítra musíme sehnat vejce. Zbytek jsme nakrájeli na sušení. Snad se nám podaří někde zaparkovat tak šikovně, aby nám dopředu svítilo sluníčko, abychom je nakonec nevyhodili.

Skončili jsme se stmíváním. Přejeli jsme do úžasného golfového areálu Svachovky ve Svachově Lhotce, kde je hotel s restaurací, ale také pivovar Glokner a destilérka Svach. Je to na konci světa, silnice dál nevede. Spíme tedy na parkovišti u silnice před golfovým areálem, do pivovaru je to kousek. Ráno sem bude svítit sluníčko, ale na snídani budeme muset odjet. Ale aspoň večer trávíme v teple a v příjemném prostředí. 
Pivovar byl otevřen r. 2013, o dva roky později byla otevřena i destilérka. Je tedy jasné, že zde si na své přijdou skutečně všichni. Však zde pořádají i degustace whisek. A nejen to. Majitel je určitě jejich milovník. Jedna místnost je věnována úžasné sbírce skotské whisky. Tvrdí golf a whiska – to vše vzniklo ve Skotsku. Jsou tam skutečné unikáty.
Ota ochutnal všechna jejich piva, já neodolala a ochutnala jejich zlatou slivovici - Ota mi ale trochu pomohl, tu dnu musím vyhnat. Proto jsem si dala mátový čaj – já vím pít v pivovaru a destilérce čaj není asi to pravé, ale co se dá dělat.

Ani dnes neponocujeme. V deset už uléháme. Je však chladněji než včera. A to tvrdili, že se má oteplovat. Navíc to strašně fouká. Naštěstí nespíme nikde pod stromy, tak to přežijeme a určitě zvládneme zítra další výlet.

Jedeme do jižních Čech za rozhlednami a minipivovary – 2. den (pěší výlet na rozhledny Granátník a Kleť, destilérka Svach a pivovar Glokner ve Svachově Lhotce) na mapě