Jedeme do Klatov do Měšťanského pivovaru, do muzea Pavilon skla, na rozhlednu Klatovská Hůrka a do Přeštic do pivovaru U Přeška

Myslím, že každý normální člověk v letošních letních úmorných vedrech byl někde u vody nebo ve stínu svého domova. My však bohužel v klidu dlouho nevydržíme. Navíc nás lákala rozhledna Klatovská hůrka, kterou máme poměrně blízko, ale kde jsme ještě nebyly. Je to tím, že zpravidla, když někam vyrážíme, tak bližší místa vynecháváme, že tam si zajedeme kdykoli. Jenže tato rozhledna je otevřena jen od června do září a jen v pátek, sobotu a v neděli a ještě jen odpoledne. Z našeho pohledu je to dost nešťastná otevírací doba.

Takže horko nehorko vyrážíme. Před pár lety však v Klatovech otevřeli Pavilon skla, tak to aspoň spojíme. A když se povede, tak třeba najdeme i zdejší Měšťanský pivovar.

Z rozpálené Plzně odjíždíme v 9,50 hodin rozpáleným vlakem do rozpálených Klatov. Navíc jsme zvolili nešťastný datum. Ve Švihově právě probíhal letní festival, samozřejmě České dráhy o tom neměli ani tušení, takže 4 vagony musí stačit. Vlak doslova praská ve švech. Když vidíme ty davy ve Švihově, nezávidíme jim ten dvoudenní pobyt na přímém slunci. To my jsme na tom vlastně ještě dobře.

K Pavilonu skla by se z nádraží mělo nechat jít okolo klatovského Měšťanského pivovaru. Víme přesně, kde má být - blízko Drnového potoku, poměrně blízko náměstí. Jenže Ota ho tam už jednou neúspěšně hledal. Ani na jejich stránkách není uvedená otevírací doba a zdá se, že ho tam pouze vaří, ale netočí a prodávají jen sudy a petky. Ale kdy? Těžko říct. Tentokrát jsme měli štěstí. Stojan u silnice nás upozornil, že je otevřeno. Pak už jsme viděli otevřená vrata a v nich pípu. Pokud je zavřeno, není prý poznat, že tam pivovar je. Otevřeno je nepravidelně. Snad jediná pravidelnost je v tom, že ho točí v Klatovech na náměstí na vánočních trzích, kde dokonce prodávají pivní svařák. Takže už víme, kam na vánoční trhy pojedeme. Točené měli jen jedno - světlé jednou chmelené – nějaké slabší, letní pivo, ale příjemně hořké a v tom horku výborně osvěžující. Domů jsme si koupili Klatovskou madonu, rubínový speciál.

Dlouho jsme se tedy nezdrželi a směřovali na náměstí a dál k Pavilonu skla, téměř bez zastávky. Klatovy známe, šipky nás směřovali k našemu cíli. Jenže najednou zmatek. Když už bychom měli být skoro u cíle, vidíme šipku, která nás směřuje za jiný roh. Váhavě měníme směr. Jenže šipka uprostřed bloku je oboustranná a podle toho, z které strany se na ní dívá, vás směřuje vždy za jiný roh. Kdybychom nekoukali po šipkách, šli rovně a koukali jen před sebe, už bychom byli na zahradě se skleněnou výzdobou. Tento pavilon, kdysi využívaný pro výstavu klatovských karafiátů, nyní slouží pro výstavu skla z bývalé šumavské sklárny Lötz nedaleko Kašperských hor. Na konci 19. století a v prvních desetiletích 20. století patřila ke světové špičce. Skleněné výrobky vynikaly designem a dokonalým technickým provedením. Ve světě o ně byl velký zájem. Dokonce existují výrobky, o kterých se dodnes netuší, jakým způsobem se vyráběly. Na tuto výstavu zapůjčil svoji soukromou sbírku r. 2014 jeden rakouský sběratel. Obsahuje více než 700 kusů dá se říct unikátních kousků. Víc si můžete přečíst na https://www.pask-klatovy.cz/lotz/.

My jsme měli štěstí. Právě svoji prohlídku začínala nějaká skupina, která měla objednanou prohlídku s průvodcem. Nebyl problém se připojit. Paní mluvila moc hezky – o historii firmy a později i o jednových skupinách skleněných výrobků. Bylo vidět, že o tom něco ví a že ji to zajímá, takže povídala moc hezky.

Pak jsme šli na rozhlednu. Nahoru je to necelé 3 km. Rozhledna se otevírá ve 14 hodin, měli jsme tedy skoro 1,5 hodiny času. Takže nemusíme vůbec pospíchat, dokonce můžeme i zabloudit, což se nám trochu povedlo. Vzali jsme směr a snažili se nejít po hlavní silnici. Odbočili jsme tedy dřív, než jsme měli. Když jsme byli u zimního stadionu a atletického oválu, byli jsme spokojeni. Věděli jsme, že je to pod rozhlednou. V klidu jsme si na lavičkách stadionu ve stínu dali svačinu, ale pak jsme zjistili, že hlavní cesta vede někde jinde. Nevadí, nevracíme se – to nemáme ve zvyku. Na stadion jsme se dostali v pohodě, na druhé straně však byla zamčená vrátka – s dírou v pletivu. Už se mi neprolézá tak dobře, ale zvládla jsem to. A pak už jsme šli po různých cestičkách vzhůru, až jsme došli, kam jsme potřebovali. Ještě nebyly dvě hodiny, ale už bylo otevřeno. Dokonce jsme měli jako první návštěvníci vstup zdarma. Nahoře je poklop, který se musí otevřít. Kdo přijde první, otevírá poklop a neplatí. Takže bezvadný.
Výhledy jsme se v klidu pokochali, ale možnosti občerstvení jsme nevyužili. Spěchali jsme na nádraží – vydali jsme se po modré turistické trase, která vede okolo barokního kostela sv. Martina. Všechno vycházelo bezvadně, vlak ve 14,45 hodin jsme pohodlně stihli. Takže náš plán zastavit se ještě v pivovaru U Přeška v Přešticích vychází.

Je to snad jediný pivovar, který vybudovalo město ve svém hotelu na Masarykově náměstí. Léta byl uzavřen a chátral. Nyní je krásně opravený, je dokonce možnost posedět i na zahrádce. Město pivovar postavilo, nyní ho pronajímá. Od r. 2017 se tam vaří piva spodně i svrchně kvašená. Nevím, zda jsme měli takovou žízeň, ale chutnalo nám vše, co měli naraženo.

Hodinu a půl jsme poseděli, dohromady jsme ochutnali snad vše, co měli na čepu a abychom doma příliš nestrádali, koupili jsme si ještě dvě petky s těmi nejchutnějšími pivy a v 17,13 hodin jsme usedali do vlaku spokojeni, jak nám to vše vyšlo.