Jedeme do našich severních hor - 28. den - odpoledne: Jánské Lázně - naučná stezka Střední hřeben, Rozhledny Stezka korunami stromů a Zlatá vyhlídka

Je půl páté. Lanovkou jsme sjeli z Černé hory. Ani moc neodpočíváme. Ota se ještě musí zajít podívat na nedalekou rozhlednu Stezka korunami stromů. Dokonce prohlásil, že mu bude stačit se k ní zajít jen podívat - pak si ji může odškrtnout na své mapě rozhleden. To jsem docela uvítala. Já těmto rozhlednám říkám obludárium, nahoru bych určitě nešla. Stačilo mi, že jsem byla na podobném obludáriu na Lipně. Víc už na žádnou nemusím.

Dopolední únava mne přešla, asi se tlak ustálil. Jde se mi dobře. Navíc to je jen kilometr do mírného kopečka. To po dopoledních 16 km ještě zvládnu.

Z parkoviště jdeme po zelené, zhruba uprostřed se připojujeme na naučnou stezku Střední hřeben. Celá měří 5,5 km a vede Rudolfovým údolím k Hoffmanově boudě a pak po hřebeni zpátky. Je na ní 11 informačních panelů se zajímavostmi o Jánských Lázních, místních studánkách a dalších významných bodech v okolí. Asi na dvou místech se nechá zkrátit. Jedno ze zastavení je i u rozhledny.

Stezku korunami stromů postavil stejný investor jako tu na Lipně, jen o 5 let později. Stavba z borového a modřínového dřeva byla dokončena v červnu 2017. Snad jedinou výhodou těchto monster je, že jsou bezbariérové, že se až nahoru dostanou i vozíčkáři. Tvoří ji visutá dřevěná lávka dlouhá 1,3 km, která vede až do výšky 23 metrů. Na lávku navazuje vyhlídková 45 metrů vysoká věž s pohodlným mírně stoupajícím chodníkem. Cestou se dozvíte informace o krkonošské fauně a flóře a ještě je možno si otestovat svoji odvahu. Shora kupodivu není kruhový výhled - na sever vidět není. Pro návrat zpátky lze využít 50 metrů dlouhý tobogán, samozřejmě za další poplatek. Součástí stezky je jeskyně o rozloze 150 m2. Tam jsou informace o životě pod povrchem a je tam vidět i kořenový systém krkonošského lesa. Každopádně je mi líto těch stromů, které tam asi stály a jen ty kořeny po nich zůstaly. Jen doufám, že nepodhrabali stávající ještě živé stromy.
Lidí tady moc není a když to vidím, jsem ráda že nahoru nejde ani Ota. Svým způsobem to špatně nevypadá, ale proč se kvůli tomu muselo zničit tolik stromů? To asi nikdy nepochopím.

Tady jsme se ještě domluvili, že se zajdeme podívat k rozhledně Zlatá vyhlídka, kde jsme byli před 6 lety, ale v zimě. Aspoň se podíváme, jak to tam vypadá v létě. Téměř až k ní vede zmiňovaná naučná stezka. Jen poslední kousek se jde po žluté.
Po 600 metrech dorazíme k šipce, která návštěvníky směřuje k apartmánům Zlatá vyhlídka. Dále je však poznámka, že vstup do areálu je zakázán a rozhledna je uzavřena. Za hotelem vidíme jen špičku rozhledny. Tak to je zklamání.

Nedá se nic dělat, jdeme zpátky. Ota mne přesvědčuje, ať se vrátíme jinudy a projdeme si ještě část naučné stezky. Je to o kousek delší a je tam jedno menší stoupání. Mně se však už vůbec nikam dál jít nechce. Už tak si říkám, že jsem to přehnala, že už zase sotva jdu.

Rozdělujeme se. V infocentru obří rozhledny jsem se jen ze zvědavosti na chvíli zastavila, zda nemají něco zajímavého. Objevila jsem tam třetinky piva s etiketou rozhledny, které pro ně vyrábí pivovar Primátor - plní je klasickou dvanáctkou. Otu překvapím, jednu mu kupuji. Mají sice šest druhů, ale víc jich nepoberu. Bude mít do sbírky aspoň jednu etiketu.

Já jsem u auta, Ota nikde. Přišel asi o 15 minut později, celý uštvaný a zablácený. První odbočku přešel, odbočil na té druhé, ale to už viděl, že by došel moc daleko. Z naučné stezky odbočil na jakousi pěšinku, ale do cesty se mu připletl potok, no hrůza. Ale dorazil. A to se počítá.

Je půl šesté. Tady spát nejde. Musíme někam odjet. Jsme v KRNAPu, musíme být opatrní. Hledám na mapě nějaké šikovné parkoviště. Nakonec jsem snad jedno našla. Vracíme se do Černého Dolu a odbočujeme vpravo na sever. Těsně na hranici KRNAPu je malé parkoviště. Je sice u silnice, ale vede jen k Hrnčířským boudám, kde jsme byli dopoledne. Tady snad velký provoz nebude. Okolo teče potok Čistá. V nedaleké chalupě pod kopečkem u potoka nikdo není. Mají tam však udělané schůdky do vody a tam vyhloubenou malou tůňku. Tak to je to, co se nám hodí. Ota chvíli váhá, má pocit, že někomu lezeme do soukromí, ale když mne vidí, jak se tam cachtám, tak přestane váhat. Shodli jsme se na tom, že voda je studenějšì než včera. Ale dali jsme to a cítíme se skvěle. Až pak jdu vařit polévku k večeři. Ať se zahřejeme. Nádobí myji skoro za tmy.

Venku je 16 stupňů, což je vice než včera, ale fouká studený vítr, který to silně ochlazuje. Každý den je jiné počasí, to jsme zvědavi, co nám ukáže zítřek. Chceme ještě dál do Krkonoš.

Jedeme do našich severních hor - 28. den - odpoledne: Jánské Lázně - naučná stezka Střední hřeben, Rozhledny Stezka korunami stromů a Zlatá vyhlídka na mapě