Jánské Lázně, městečko pod Černou horou.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Celodenní výlet • Za kulturou
Kam a jak jedeme?
Nenavštívit Jánské Lázně při pobytu ve východní části Krkonoš snad ani nelze. Neuškodí stručný pohled do minulosti. Trutnovský kronikář uvádí, že zdejší pramen byl objeven zbrojnošem Janem 6.6.1006. Bylo to spíše jeho přání, ale pravdivější verzí je, že k objevení pramene došlo při hledání ložisek rud někdy v 11. století. S první písemnou zmínkou je to trochu záhadnější, jedna z možností je, že to bylo v roce 1300. S jistotou je možné potvrdit využití zdejší vody ve 14. století. V této době byly Janské Lázně v majetku rodu Silbersteinů. Ti místo vlastnili až do roku 1621 a poté následovala konfiskace. Přechodně se stal vlastníkem i Albrecht z Valdštejna. Příznivé období pro lázně začalo v roce 1675, kdy panství zakoupil kníže Jan Adolf ze Schwazenbergu. Ten nechal v roce 1677 postavit šest lázeňských budov a lázně byly na světě. V roce 1861 se staly Janské Lázně městysem a od roku 1965 městem.
Náš hlavní stan byl v hotelu Atlas ve Velké Úpě. Pro tento výlet jsme zvolili veřejnou dopravu, což byl především pro děti zážitek. Autobus od Pece pod Sněžkou přijel sice na čas, ale uvnitř už několik lidí stálo. Není to daleko, tak to stání taky vydržíme. Na každé z dalších zastávek přibývali další cestující a v Horním Maršově už se člověk nemusel ani držet. Ve Svobodě nad Úpou ještě něco přibylo a naší snahou bylo získat místo nedaleko dveří. Zastávka u Lesního domu v Jánských Lázních byla docela vysvobozením. Podařilo se nám vytáhnout i děti a podívat se za napěchovaným autobusem. Hlavou mně proběhla myšlenka, že chválená veřejná doprava v kraji je jen na papíře. Náš napěchovaný autobus nebyl jediný, během pobytu jsem jich viděl poměrně dost. Přežili jsme to a náš výlet mohl začít.
Za čím jedeme?
Hned u autobusové zastávky je malý parčík, kde je kromě hezké úpravy i zajímavé povídání na panelech o historii města. Odtud jdeme Rekreační ulicí na náměstí Svobody. Cestou je několik zajímavých domů a vilek. Samotné náměstí je parkově upravené a jak jinak vévodí mu hezká secesní kolonáda z roku 1893. Kolem náměstí jsou většinou lázeňské budovy a několik obchůdků. Ve východní části náměstí je altán s pramenem a meteorologický sloupek. Odtud vychází k východu Lázeňská ulice s dalšími domy. Opouštíme náměstí a pokračujeme Černohorskou ulicí, která pozvolna stoupá. Hezkým objektem je evangelický kostel a zaujme několik starších domů. Jdeme k dolní stanici lanovky na Černou horu. Před námi je zaplněné velké parkoviště, nad kterým stojí budova v podobě krabice. Postavit něco takového v horách je neomluvitelné. Pokladna lanovky je v obležení a tak se raději vracíme do města. Při ulici je zajímavý obchod s nerosty. Vracíme se na náměstí a pokračujeme Horní promenádou k lesu. Cestou míjíme altán a zastavujeme se u sochy Krakonoše. O něco dále je kostel sv. Jana Křtitele, který je kulturní památkou. Je odtud i hezký pohled do údolí. Naše toulání městečkem se blíží ke konci a Obchodní ulicí se vracíme na zastávku autobusů.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Byli jsme ubytováni a stravovali jsme se v hotelu Atlas ve Velké Úpě. Personál na jedničku a jídlo velmi chutné. V Jánských Lázních jsme poseděli v kolonádě, kde vaří dobrou kávu a umějí to i s pivem.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Jánské Lázně mají něco do sebe, jejich centrum a ulice se nám líbili. Co se nedá překousnout je stavba u dolní stanice lanovky. K tomu není potřeba ani komentář.
Ostatní informace
Moc jsme toho nenachodili, Něco kolem 4 až 5 kilometrů s menším převýšením. I když je město poměrně malé, k dívání je tady toho dost. Snad k doplnění. Lázně jsou jediné na české straně Krkonoš a v okolí je hodně zajímavých míst. Bohužel v místním informačním centru nám dali pouze náměty na výlety v západních Krkonoších. Jak úsměvné.