Jedeme do našich severních hor - 31. den - 1. část: Lázně pod Zvičinou - vyhlídková věž na skokánku, pramen a bývalé lázně, minifarma; Dvůr Králové - pivovary Safari a Tambor; Kuks - trochu historie

Dnes už v noci horko nebylo, možná i proto, že spíme na Zvičině (670 m) - je to o kousek výš než včera. Hvězdy zářili celou noc, ale studeně to foukalo. Ráno je jasno, sluníčko svítí, ale vítr to trochu ochlazuje. Rychle snídáme. Ještě jsme si stačili všimnout, že zdejší kostel sv. Jana Nepomuckého z poč. 18. století je otevřený. Toho využíváme a jdeme se dovnitř podívat. Obzory se přes noc moc nevyčistily, stále je to zamlžené

Vyjíždíme až v půl desáté. Nejdřív jedeme do Lázní pod Zvičinou, kam jsme původně včera chtěli dojít pěšky. Jenže jsme raději lenošili. Dnes sem jedem autem.

Toto místo se proslavilo již během třicetileté války, kdy švédští vojáci tady objevili pramen, ve kterém si myli svá zranění, která se jim prý zázračně rychle vždy vyléčila. Proto na jeden z okolních stromů zavěsili svatý obrázek, který časem vrostl do stromu. Jeden z místních obyvatel využil rozvoje turistiky a začal v těchto místech prodávat občerstvení a nad pramenem postavil dřevěnou kapličku s obrázkem Panny Marie. Návštěvnost byla velká a tak zde r. 1887 postavil menší hostinec, který později začal plnit funkci lázní. Zpočátku tu byly jen kabiny se dvěma dřevěnými vanami.

Místo bylo vhodné i pro rozvoj zimních sportů - lyžování a skoků na lyžích. Díky tomu se rozšiřoval hostinec i lázně. Byl tady otevřen i tenisový kurt. Skokanský můstek přečkal i válečné období. Na poč. 70. let 20. století už byl tak zchátralý, že musel být stržen a byl postaven nový, větší, který umožňoval skoky až 26 metrů dlouhé. R. 1978 byl pokryt umělou hmotou a dokonce byl i osvětlen. Používal se až do r. 1987 - tento rok vichřice zničila nájezdovou věž i tribunu rozhodčích. K opravě už nedošlo. Od r. 2000 celý areál vlastní soukromá osoba, která areál opravuje. Vybudovala zde krátkou okružní naučnou lesní Stezku zdraví pod Zvičinou. Torzo skokanského můstku upravila r. 2013 na nižší vyhlídkovou věž, která je vysoká 6 metrů. Uprostřed je vyhlídková plošina, kam vede 24 schodů a odkud je výhled severovýchodním směrem na část Krkonoš a přilehlou krajinu Podkrkonoší.

Těsně u rozhledny je minifarma - mají tady poníky, kozy, ovce, husy. Pro ubytované je tu koupaliště. My jsme se zde dlouho nezdržovali. Máme na dnešek ještě velké plány.

Pokračujeme na východ. Naše cesta vede přes Dvůr Králové, kde děláme krátkou zastávku. Jsou tady dva pivovary. Nejdřív jdeme do minipivovaru Safari. Je zakreslen prakticky uprostřed Safari parku, ale ve skutečnosti je v hotelu hned vedle parkoviště a vstupu do ZOO. Mají 6 druhů piv v litrových lahvích. Váhali jsme, co vybrat - hned jsme dostali nabídku. Když koupíme všech šest, dostaneme je v hezkém balení a k tomu zajímavou slevu. No, neberte to. Máme i hezký letáček a tácek. 

Jen malou zajížďku děláme k pivovaru Tambor. Pivo známe, jen nemáme tácek a zajímá nás, zda nemají něco speciálního, co jsme ještě nepili. V pivovarské prodejně kupujeme 2 vzorky. Získáváme tácek i letáček.

To bylo poslední zdržení, jedeme do Kuksu. Tam se oba těšíme a chceme si tam udělat větší výlet - okruh po naučné stezce Půjdem spolu do Betléma, okolo soch Matyáše Bernarda Brauna, ale i dalších zajímavostí.

Ale nejdřív trochu historie a pěkně popořádku. Za všechno může hrabě František Antonín Špork a objev zdejšího minerálního pramene. R. 1694 ho nechal přezkoumat známým pražským lékařům, kteří mu potvrdili jeho léčivou sílu. To byl důvod, proč zde hrabě vybudoval osadu a lázeňské středisko. Nejdřív v blízkosti pramene postavil dřevěný lázeňský dům, kde si vybudoval i své sídlo. Nad pramenem byla postavena kaple Nanebevzetí Panny Marie a vpravo od ní v letech 1698 – 1699 postavil hostinec U zlatého slunce a honosné schodiště k Labi.

R. 1700 na druhém břehu Labe vybudoval zahradu, letohrádek, altánek. Až r. 1707 začal na kopečku stavět nový areál. Nejdřív to byl kostel Nejsvětější Trojice. Byl postaven z neomítnutých pískovcových kvádrů ve tvaru protáhlého osmiúhelníku. Vnější průčelí je bohatě tvarované. Kostel byl vysvěcen r. 1717. V klenutém prostoru krypty nechal vybudovat hrobku pro členy rodu Šporků a Sweerts-Šporků. Je zde pochován i zakladatel rodu generál Jan Špork (asi 1595–1679), otec zakladatele celého areálu. Poslední rakev s Kateřinou Sweerts-Šporkovou (1895 - 1945) a její matkou byla do hrobky uložena až r. 1993.

Takřka současně s kostelem se stavěly i budovy po obou stranách chrámu, kde byl špitál a zaopatřovací ústav pro přestárlé vysloužilé vojáky, a špitální zahrada, za kterou později vznikl ještě hřbitov s kaplí.

Když hrabě r. 1738 zemřel, ještě bohužel nebyl hospitál zcela dokončen a zprovozněn. O to se postarala jeho dcera Anna Kateřina r. 1743 - na její pozvání přichází do Kuksu řád milosrdných bratří. Založili zde lékárnu U Granátového jablka, která sloužila i obyvatelstvu okolních vsí.

Od r. 1720 zdobí terasu před hospitálem 24 sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna - znázorňují alegorie Ctností (Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost, Střídmost) a alegorie Neřestí (Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost, Podvod). Nejblíž kostelu jsou pak alegorické sochy andělů - Anděl blažené smrti a Anděl žalostné smrti. Mezi nimi před kostelem je socha alegorie Náboženství. Na terase před kostelem je dalších osm Braunových soch Blahoslavenství. Dnes jsou tam všude kopie, originály - původně barevné jsou od r. 1984 přístupné v místním lapidáriu.

Hospitál byl funkční až do roku 1938. Pak zde byl sklad majetku, který byl zabaven Židům, byla zde hospodářská škola, vlastivědné muzeum a od r. 1942 polepšovna pro mladistvé delikventy. Na konci války zde bydlely německé ženy a děti, které prchaly před postupující Rudou armádou. Do konce 60. let tady byla jedna z léčeben dlouhodobě nemocných. Dnes je přístupný veřejnosti.

Celý areál je považován za jeden z nejkrásnějších barokních areálů v Čechách, kde jsou světské i církevní budovy, doplněné sochami z dílny barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Asi se přesně neví, které sochy vytvořil zcela sám. Tento areál se proslavil i za hranicemi naší republiky.

To je skutečně jen v krátkosti o historii, celý areál a okolí si jdeme projít. Okruh je dlouhý 11 km, je na něm taková řada zajímavostí, že této procházce věnuji 2. část dnešního cestopisu, aby nebyl tento článek příliš dlouhý. Tam je kromě vlastních zážitků ještě řada dalších informací o navštívených místech.

Když jsme si celý okruh prošli, je skoro 5 hodin. Zítra máme okolo poledne sraz s kamarády v Masarykovo chatě na Šerlichu. Už včera jsme se spolu domluvili, že by se nám líbilo ubytovat se tam už dnes. Zkouším tam volat, jenže pán bude na místě až za hodinu. To mi taky. Doufáme, že to dobře dopadne. Jedeme tam.

Když jsme dorazili k odbočce k chatě, trochu nás humor přešel. Dál je zákaz vjezdu. Jak to tam vyneseme, když věci nemáme v batohu, ale v plastových krabicích? To se nenosí nejlíp.

Autu tu necháváme a jdeme pěšky zjistit, jaké jsou možnosti. Je to perfektní. Pokoj je volný, můžeme se hned ubytovat a mít to od počátku s polopenzí. Dokonce sem můžeme vyjet autem, když tu jsme ubytovaní.

Ota jde zpátky pro auto, já už tady čekám. Nejdřív jdeme na večeři. Trochu nás zklamalo, že tady točí budějovický Budvar. Ten zrovna nepatří mezi naše oblíbené. Zvlášť po těch dobrotách z minipivovarů, co jsme poslední dobou pili. Ota dal jedno k večeři, další si otevřeme na pokoji z našich zásob.

Až po večeři vynášíme z auta vše, co si myslíme, že budeme potřebovat. Venku to fouká, že musíme dávat pozor, aby nám něco neuletělo. Voláme kamarádům, jak je to s parkováním a že si mají vzít ručníky, ale signál je slabý, moc si nerozumíme. Raději to potvrzuji SMSkou.

Trochu se civilizujeme, konečně dáváme teplou sprchu, já si myji vlasy, Ota se holi. Až chlapci zítra přijedou, budeme úplně noví lidé.

Jedeme do našich severních hor - 31. den - 1. část: Lázně pod Zvičinou - vyhlídková věž na skokánku, pramen a bývalé lázně, minifarma; Dvůr Králové - pivovary Safari a Tambor; Kuks - trochu historie na mapě